Před pár dny Anežka definitivně přesídlila do jídelní židličky. Do té doby jedla v lehátku, kde ke konci dělala psí kusy, sedala si a prostě to začalo být nepohodlné pro maminku i pro Anežku. V židličce se Anežce moc líbí, má dobrý přehled po celé kuchyni, sama si může přidržovat hrníček a pít podle potřeby. A Pavlíček? Ten už v židličce skoro nebývá. Upřednostňuje svůj malý stoleček se židličkou.
 |  |
Pavlíček se občas svalí i na úplně rovině. Jenže s létem to víc odnášejí i nahá kolínka. Ještě má u toho takový blbý zvyk, že když se ocitne na zemi, tak odmítá vstát a chce zůstat ležet. Důvodem není bolest, ale vztek, že se svalil. Ale maminka vymyslela docela fungující strategii: Pavlíčkovi slíbí, že mu na kolínka doma udělá šplích šplích (antiseptickým neštípavým sprejem) a dědeček puk puk (zásypem). Pavlíček kupodivu vstane a s nadšením jde vstříc léčebné kůře. On by na sebe pořád něco mastil, šplíchal nebo sypal. Kvůli této léčebné proceduře by měl odřená kolena nejraději pořád.
Každé druhé pondělí se u nás vyváží popelnice a skoro každé pondělí chodíme do Budulínka. Proto Pavlíček poprvé viděl popeláře v akci až minulý týden, kdy se Budulínek nekonal a vyrazili jsme jen na obyčejnou procházku. Potkali jsme je během hodinky několikrát a vždycky jsme se museli na chviličku zastavit a koukat na ně.
Při dopoledních spacích procházkách Anežce většinou svítí do kočárku, proto jí tam maminka kolíčky připíná plínku. To je něco pro naši zvědavou Agnes. Plínku si rozhrne jak záclonu a kouká zvědavě kolem. Teprve až ji začne přemáhat spánek, pouští plínku pomalu z ručičky. Jenže projede kolem nějaké auto nebo nás někdo pozdraví a záclona je odhrnutá opět. A tak několikrát dokola. Někdy to trvá hodně dlouho, než Anežka opravdu usne.
Anežka přišla ve Zhorci na to, že v postýlce se nemusí jen převalovat ze strany na stranu, ale dá se tady i kleknout, a to je pak jiný rozhled. Díky tomu, že na postýlku hned navazuje rodičovská postel, je pro Anežku největší zážitek kukat na maminku a tatínka svrchu a tahat jim za polštáře.
Teta a strejda ve Stonařově slavili svých společných 120 let života a pozvali i nás. Po úvahách, kdo všechno pojede a kdo bude koho hlídat, jsme vyrazili ve složení: děda, táta, máma a Pavlíček. Babička se zhostila úkolu opatrovat nejstaršího (prababičku) a nejmladšího (Anežku) člena domácnosti. Oslava se vydařila a všem se líbila. Pavlíček usnul už v autě po cestě tam, snědl talíř polévky a kousek knedlíku z výborného menu, pokecal se strejdou a tetou a hlavně se zamiloval do maminčiny kabelky. Maminka si ji půjčila od babičky, tudíž byla pro Pavlíčka nová a neokoukaná. Schovával si do ní slané tyčinky a jiné poklady. Kromě toho měl příležitost si zatancovat a zajezdit na odrážedle. Byla tam spousta dětí a prostoru ještě víc. Není divu, že usnul i po cestě zpět.
A Anežka s babičkou? Babička měla z hlídání trošku obavy, protože si ještě pamatuje časy, kdy Anežka spustila řev, jakmile se maminka vzdálila jen na metr. Teď je všechno jinak a po návratu jsme našli babičku i Anežku v naprosté pohodě. Babička zářila spokojeností, kolik toho Anežka zbaštila, jak krásně usnula po obědě v postýlce a jak byla celkově hodná. Prý si ji brzo vezme na prázdniny.
U babičky a dědy jsou dvě židličky – červená Barunčina a modrá Pavlíčkova. Pavlíček vždycky říká, která komu patří a zásadně sedá jen na té své. Ale protože Anežka pomalu dorůstá do židličkového věku, budeme pro ni muset sjednat s Barunkou pronájem červené židličky.
Nejoblíbenější Anežčina trasa v kuchyni vede pod Pavlíčkovou židličkou. Její spodek je pár centimetrů nad zemí, tudíž to Anežka má jako překážkovou dráhu. Podlézá ji klidně 20x za den. Kromě toho je židlička zajímavá i proto, že hned za ní se skrývá krabice s nejrůznějšími poklady. A hlavně!!!! – všude kolem židličky jsou rozesety drobečky po Pavlíčkovi, který by mohl být vrchním drobičem. Anežka drobečky miluje, poctivě je sbírá a strká do pusinky. U nás rozhodně neplatí pořekadlo “co si nadrobíš, to si taky sníš”. Drobí Pavlíček, jí Anežka.
Toto je jen trénink na hru, kterou maminka pro Pavlíčka chystá. Když ho kolíčky tak baví, je třeba toho využít.
Anežka baští moc pěkně, ale někdy ke konci začne rozhazovat rukama. Když se její ručky zaměstnají, baští spokojeně dál. Pavlíček si zvyknul, že při Anežčině krmení ho maminka často požádá: “Pavlíčku, prosím, doneseš Anežce nějakou hračku?” A Pavlíček ochotně přinese. Jednou Pavlíček nereagoval na povel “dost” a nosil jednu hračku za druhou. Jak to dopadlo, vidíte sami.
Pryč jsou doby, kdy Anežka vyžadovala jen maminku. Kolem osmého měsíce přišlo krátké období, kdy se na ni nikdo jiný nesměl ani pořádně podívat. To se naštěstí změnilo a dnes je Anežce jedno, která babička nebo který děda ji zrovna chová. Ale pozor: okruh přátel se rozšířil jen o prarodiče a prababičky. Před všemi ostatními je Anežka skoupá na úsměv, někdy spustí i pláč. Často se nám stává, že nám při procházce někdo nakoukne do kočárku a začne na Anežku mluvit. Anežčina odpověď je jednoznačná – stáhne pusinku do podkovičky a spustí řev.
Anežka miluje schody vedoucí do patra, resp. ten první schodek, který jí pomáhá při kleknutí. Dnes si u něj i sedla. Rozpětí kyčelních kloubů by jí mohla závidět kdejaká baletka. A když už si u schodku klekla, sedla, tak si na něj o pár minut později i vylezla. V okamžiku přistižení ji maminka drapsla, i za cenu neuskutečněného zdokumentování foťákem. Pavlíček, který rád dělá všechno to, co Anežka, a dotahuje její nápady do konce, si lehnul na schodek úplně stejně jako před ním Anežka. Asi taky chtěl, aby ho maminka drapsla.
Zkusili jsme Anežce pustit lekci znakování. Jakmile si toho Pavlíček všimnul, chtěl se dívat taky, protože svůj oblíbený pořad pěkně dlouho neviděl. Táta si je vzal oba na klín a chvíli se dívali všichni tři. Jenže Anežku po chvíli začal víc než méďa Beebo zajímat vedle sedící Pavlíček. Pořád se ně něj natahovala a chtěla mu dávat pusinky. Pavlíček jich pár opětoval, aby měl klid. Jenže když Anežka se svou náklonností neustávala, ztratil Pavlíček trpělivost a zavelel: “Anežka dolů.”
Další z Pavlíčkových oblíbených hraček. Dostal ji od Ježíška a trénuje si na ní navlíkání tkaniček. Výsledkem zatím není žádný pěkně vyšitý obrázek, jen změť tkaniček, ale to nevadí. I tak hračka plní svůj účel skvěle.
Na jakoukoli Anežčinu rozmrzelost nebo nespokojenost okamžitě zabírá, když si ji babička posadí za krk a hopsá s ní jako koník.
Tatínek jel jako obvykle na baňkování k tetě Martině a vzal si s sebou celý rodinný ansámbl. Pavlíčkovi se moc líbilo, když mu Maruška s Ládíkem snášeli nejrůznější hračky a Anežka se dokonce nechala na chvíli pochovat od tety.
Když jsme ve Zhorci, chodí Pavlíček navštěvovat prababičku snad 10x denně. Vždycky nakoukne, jestli je prababička ve své kuchyni a když ano, zavře za sebou dveře a jde na pokec. Opravdu si spolu povídají a prababička prý při našem pobytu vždycky pookřeje. Už několik dní před naším příjezdem se ptá, kdy zase přijede Doktor. Říká tak Pavlíčkovi proto, že ten nikdy nemůže chybět u převazování její nohy. Bedlivě sleduje dědu, jak to dělá, a kdyby snad děda udělal nějakou chybu v postupu, Pavlíček ho určitě opraví.
Jsou si ty naše děti podobné, nebo ne? Zhorecká babička vždycky tvrdila, že moc ne. Do té doby, než viděla Anežku při mytí hlavičky. Teď už tvrdí opak. Shodou okolností jsme vyfotili Pavlíčka při umývání vlásků v jedenácti měsících, stejně jako má teď Anežka. Kdo je kdo?
Anežka navštívila Pavlíčka i v jeho zhorecké postýlce. Pavlíček po spaní koukal jak vyoraná myška a Anežka koukala, kde se to zase ocitla.
Takhle krásně nazdobenou myčku má zhorecká babička poté, co k nim přijedem na návštěvu.
Další variace na oblíbené kolíčky. Kdyby jich maminka měla víc, tak u nich Pavlíček vydrží snad půl dne.
U starého foťáku vypověděl službu blesk, tak jsme museli koupit nový. Tatínek si s ním hrál, zkoušel různá nastavení a povedlo se mu u toho pár pěkných fotek.
 |  |
Hluboký kočárek využíváme zatím nejvíc. Každé dopoledne na procházce v něm Anežka spinká. Takto nalehko oblečená se do něj krásně vejde i ve svých jedenácti měsících.
Poprvé jsme se vypravili do ZOO. Hodonínská ZOO je ideální pro malé děti – na malém prostoru spousta zvířátek. Za dvě hodiny jsme ji prošli opravdu důkladně. Když jsme Pavlíčka na výlet doma připravovali, nevěděl, co od toho očekávat, ale hned po příchodu pochopil. Zkouknul zvířátko ve výběhu a zvědavě letěl k dalšímu. Zvířatka se mu moc líbila, ale jen do té doby, než si všimnul autíčka. V tu chvíli ho nic jiného nezajímalo a nedal pokoj do té doby, než jsme mu dovolili sednout si do autíčka. Když se nabažil řízení, objevil schody, které spolu s tátou a Any vavi zdolal několikrát. A na konci samozřejmě nesmělo chybět sklouznutí na klouzačce. Až v autě maminka zjistila, že jsme v ZOO udělali 80 fotek, ale ani na jedné není Anežka, které se výlet také líbil. Prostě to bylo tím, že fotil většinou táta, který měl Anežku v manduce. Příště to určitě napravíme.
