Tento víkend trávíme u rodičů v Pavlovicích. Dnes bylo krásné počasí, tak jsme po obědě vyrazili na procházku mezi vinohrady, kde se mimo jiné nachází nově postavená rozhledna a kaplička sv. Urbana – patrona vinařů. Pavlíček si procházku užil po svém, tradičně ji skoro celou prospal.
Kde že to Pavlíček v noci cestuje? No přece po postýlce. Když během nočního spánku dostane hlad, začne se vrtět a odstrkovat patičkama. Jenže maminka má tvrdé spaní a než ji Pavlíčkovo vrnění a mlaskání vzbudí, Pavlíček už je hlavičkou napasovaný v levém horním rohu postýlky a navíc úplně odkopaný. Ještěže je postýlka obložená mantinelem, jinak by snad hlavičku prostrčil i skrz šprušle.
Pavlíček má sice na příkrmy ještě hafo času, ale fascinovaně nás pozoruje, když jíme. Vypadá to, že by si nejraději zakousl něco s námi. Také se mu asi líbí to hýbání pusou. No jsme zvědaví, jestli mu první jídlo bude chutnat tak, jak to vypadá teď.
Některá miminka oblékání přímo nesnáší a hodně při tom brečí. Z toho měla maminka strach, ještě než se Pavlíček narodil. Tomu ale oblékání vůbec nevadí. Nechá si prostrkovat končetiny úzkými otvory rukávů a nohavic, nevadí mu ani převalování z boku na bok, než ho maminka do všech těch vrstev navleče. Někdy se až sami divíme, že mu to nevadí. Asi tuší, že odměnou za tuto chvíli nepohody bude procházka, která vždycky po oblečení následuje.
Pavlíček se ráno budí mezi sedmou a půl osmou, přesně v době, kdy vstává do práce i tatínek. Protože mu ale změna času nic neříká, probudil se dnes už v 6:00. Bylo mu divné, že tatínek ještě nevstává, a tak z obavy, aby nezaspal, ho šel po ranní hygieně a napapání vzbudit.
Pavlíčkovi se líbí všelijaké polohy kromě polohy na bříšku. Už se pomalu blíží období, kdy by měl pást koníčky, ale zatím to moc nevypadá. Když ho dáme na bříško, tak nějakou snahu zvednout hlavičku má, stejně to však skončí olizováním plínky, na které leží. Budeme to muset víc trénovat, abychom to pak mohli předvést paní doktorce, až to bude chtít vidět.
Pavlíček už si vybudoval jakýsi svůj režim, hlavně co se týká nočního spánku. I když je vykoupaný, přebalený a napapaný kolem sedmé hodiny večerní, málokdy usne před půl desátou. Dokud není unavený a neklíží se mu očka, tak ho do postýlky nenutíme. Když nastane požadovaný stupeň únavy, uložíme Pavlíčka do postýlky, pustíme kolotoč a odejdeme. Pak ho občas přijdeme zkontrolovat a pohladit, popřípadě znovu pustit kolotoč nebo dát dudlíka do pusinky. Když po nějaké době konečně usne, víme, že se jen tak neprobudí. Např. včera večer byl nakojen v půl desáté a probudil se až v šest hodin ráno. Jinak většinou je poslední kojení mezi devátou a desátou, poté se Pavlíček probudí mezi třetí a čtvrtou hodinou a pak mezi sedmou a osmou. Takže noci jsou u nás klidné a všichni tři tak můžeme nabírat síly na další den.
Pavlíček si koupání stále ještě moc neoblíbil. Myslíme si, že se mu nelíbí v malé vaničce, ale voda samotná mu nevadí. Pokud není moc ospalý nebo hladový, celý proces koupání se obejde bez pláče. Ale nadšený z toho určitě není, jen to trpně snáší, když už to musí být. Křečovitě se drží tatínka, nechá se ošplouchnout od maminky a čeká, až to skončí. Snad se Pavlíčkův vztah ke koupání zlepší, aby ho měl tak rád jako rodiče, a mohli jsme spolu chodit třeba do bazénu nebo v létě k rybníku. 
Dneska měl tatínek volný den, tak jsme odpoledne vyrazili do města zařídit nějaké záležitosti a také něco nakoupit. Pavlíček přes den moc nespal, takže sotva jsme vyjeli s kočárkem z domu, hned usnul a za celou dobu výletu se probudil jen jednou, když mu vypadnul dudlík z pusinky. Jinak byl móóóc spokojený. Taková vyjížďka do města totiž znamená nejméně 3 hodiny strávené v kočárku na “čerstvém” městském vzduchu, obyčejná procházka po Medlánkách je maximálně na hodinku a půl. Ještě po příchodu domů nemohl Pavlíček uvěřit tomu, že je konec, a trvalo mu skoro půl hodiny, než se úplně probudil.
Po příchodu tatínka z práce vyrazila maminka na otočku do města, aby Pavlíčkovi koupila pořádnou čepičku do zimy. Po jejím návratu chtěl tatínek hned čepičku zkusit, což se ale právě se probouzejícímu Pavlíčkovi vůbec nelíbilo. Při zaostřování foťáku mu svítilo ostré světlo do očí, ale Pavlíček už přišel na to, že se může bránit tím, že si dá před oči ručičky. Čepička se zdá být akorát, teď už můžeme jet do Zhorce, i když tam budou dva metry sněhu.
Pavlíček se směje čím dál víc, zvlášť když je nakojený, vyspinkaný a nebolí ho bříško. To má pak úsměvů na rozdávání. Nejčastěji má takovou náladu hned po ránu, kdy by maminka nejraději ještě spala, ale Pavlíček překypuje aktivitou. Během dopoledne také probíhá Pavlíčkův oblíbený program – hodina zpěvu a chvilka poezie. O tom napíšeme podrobněji někdy příště.
Včera to byly přesně dvě měsíce, co Pavlíček poprvé vykoukl na svět. Protože ho vidíme každý den, ani nám nepřijde, že nějak moc vyrostl nebo se změnil. Ale při porovnání fotek z porodnice s dnešní podobou Pavlíčka je vidět jistá změna. Největší změnu pociťujeme při nošení a chování – 2 kg navíc se mnohem rychleji pronesou:-). První fotka je ze čtvrtého dne v porodnici, druhá z dneška.
Dnes v podvečer jsme měli další milou návštěvu. Na Pavlíčka se přišli podívat dva tatínkovi bývalí spolubydlící ze studentského privátu. Jsou to skoro hotoví doktoři, oba studují poslední ročník lékařské fakulty. A Pavlíčka přišli vlastně vyšetřit, jestli je všechno v pořádku. Pavlíček se choval jako při všech ostatních návštěvách – ukazoval, jak moc je hodné miminko. Oba medici se prý na Pavlíčka přijdou podívat ještě před státnicemi z pediatrie, aby si teorii mohli vyzkoušet v praxi. A Pavlíček jim při všech pěti státnicích bude držet všechny své palečky.
Pavlíčkovi jsme v bazaru koupili kolotoč, který má spoustu funkcí. Kromě několika melodií je také možné rozsvítit malé světýlko a na stropě a na stěnách se míhají různé obrázky. Do toho se ještě točí tři medvídci, i když to údajně mají být včelky. Po důkladném prozkoumání jsme naznali, že to jsou medvídci s křidélky, nebo včelky s medvědími ksichtíky. Všude se píše, že kolotoče slouží k uspávání dětí, ale na Pavlíčka to nějak nefunguje. Když ho dáváme skoro spícího do postýlky, uvidí nad sebou medvídky a hned je po spaní. Pořád se na ně zkoumavě dívá, pozoruje ze všech stran, ale spánek je v nedohlednu. Po kom to má???
Vzhledem ke špatnému počasí jsme upravili režim venkovního větrání. Je to spíš kvůli mamince, které se nechce mrznout na dlouhých procházkách. Místo klasických procházek dáme Pavlíčka v kočárku na balkon, kde se může větrat mnohem déle než na procházce. Má na sobě několik vrstev oblečení, je zabalený ve fusaku, kočárek je vystlán vlněnou dekou, tak je mu tam pěkně teploučko. V takovém pelíšku by nejraději spal celé odpoledne. Když už ale jeho spánek trvá déle než tři hodiny, raději ho vezmeme domů. Postupně mu rozepínáme jednotlivé vrstvy a Pavlíček spokojeně ještě chvíli pokračuje ve spánku. Pak se probudí a hned se hlásí o svůj příděl mlíčka.
Pavlíčka často trápí prdíky. Zkoušíme všechny možné postupy, jak mu od bolestí bříška ulevit, ale zaručený prostředek, který by zabral vždy, jsme ještě nenašli. Mimo jiné jsme koupili i polštářek naplněný třešňovými peckami, které po ohřátí v mikrovlnce v sobě dlouho udrží teplo. Teplý se dá na bříško a prdíky pak mohou snadněji ven. Tuto proceduru jsme použili zatím jen jednou a Pavlíček si ji užíval, jako kdyby byl v nějakém relaxačním salonu, až nakonec usnul.
Zima letos přišla hodně rychle, a tak maminka musela narychlo objednat fusak, aby nám Pavlíček nezmrznul v kočárku. Zítra ho půjdeme otestovat naostro, dnešní testování bylo jen nanečisto. Dnes byl Pavlíček kvůli silnému větru celý den doma a odrazilo se to na večerním usínání. Asi mu chyběl pravidelný denní příděl čerstvého vzduchu.
Pavlíček každým dnem pěkně roste. Tato fotka pochází z minulého týdne, kdy byl focen po kojení. Nyní už váží přes pět kilo s čistou plínkou a před kojením. Bodejď ne, když dnes při jednom kojení vypil 150 ml na posezení. Tak nevíme, jestli nám špatně funguje váha, nebo se z Pavlíčka stává malý otesánek. :-)
Dnes odpoledne jsme s Pavlíčkem chtěli vyrazit na procházku. Sotva jsme ale vyšli ze dveří, začalo pršet. Tak maminka postupně vynesla do druhého patra Pavlíčka a kočárek. kočárek dala na balkon, přes kočárek pláštěnku a do kočárku Pavlíčka. Protože ještě nemáme fusak, použili jsme na zabalení deku. Za jemného bubnování deště Pavlíček spokojeně prospal více než dvě hodiny a ani mu nevadilo, že kočárek stojí na místě a nejezdí se s ním.
Tento víkend jsme byli opět na návštěvě ve Zhorci. Pavlíček má takové výlety moc rád. Snad tuší, že ho čeká cesta autem v autosedačce a dlouhé procházky v kočárku s babičkou a dědečkem. Ještě nikdy se nestalo, že by byl Pavlíček v autosedačce nebo kočárku neklidný, natož aby plakal. Naopak zde ihned usíná a vzbudí se až v cíli cesty.
Pavlíčkovi už nestačí ležet na zádíčkách v postýlce nebo v náručí a pouze koukat do stropu. Oblíbil si polohu v polosedě, kdy může pozorovat vše kolem sebe. Houpací křeslo ve Zhorci je k tomu ideální prostředek. Tatínek se s ním houpe a Pavlíček se může rozhlížet kterýmkoli směrem. Všichni už se nemůžeme dočkat, až Pavlíček bude sám sedět.
Dnes se maminka sešla s kolegyněmi z předporodního kurzu, které mají své potomky už na světě. Pavlíček tak má své první kamarády – Lucinku a Vojtíška. Všechny tři děti se narodily během pěti dní. Dnešní setkání se všem líbilo, maminky si vyměnily cenné informace a zkušenosti a dětičky předváděly, které z nich je nejhodnější. Už plánujeme další společné akce. Jedna fotka je z půli července, druhá z dneška. Hádejte, která je která:-).
Asi před týdnem začal Pavlíček reagovat na úsměvy a povídání maminky a tatínka. Od této doby se usmívá den ode dne víc. Pusinku špulí a otevírá, už by nejradši se všemi mluvil. Ale je hodně těžké ho při těchto aktivitách dobře vyfotit. Částečně se nám to podařilo až včera.
Pavlíček je před večerním usínáním někdy neklidný, v bříšku se mu honí prdíky. V takovém případě zabírá, když si ho maminka vezme do náručí a bříško mu jemně masíruje. Hodně ho to uklidní a za chvilku spokojeně usíná.
Dnes jsme měli o program postaráno. Dopoledne jsme byli podruhé u paní doktorky. Pavlíček nám za poslední tři týdny přibral 800 g. Dnešní míry tedy jsou 4700 g a 55 cm. Paní doktorka také zkontrolovala rozměr hlavičky a Pavlíčkovy reakce a reflexy. Za to se jí Pavlíček odvděčil tím, že ji chtěl počůrat. Tady se ukázala léta praxe paní doktorky, která stačila včas uskočit a schytala to pouze podlaha v ordinaci. Další prohlídka nás čeká zase za měsíc.
Sotva jsme se vrátili, už jsme se chystali na další cestu. Tentokrát vedla na ortopedii. Pan doktor zkontroloval Pavlíčkovy kyčle a prý je všechno v pořádku. Tuto druhou cestu jsme absolvovali autobusem a šalinou, což byla pro Pavlíčka premiéra.
Většinu dne jsme strávili na cestách, xkrát za den byl Pavlíček svlékán, oblékán a přebalován a všechno to snášel moc klidně. No však co by neudělal pro to, aby mohl být co nejdéle ve svém milovaném kočárku. To by klidně k doktorům chodil každý den.
Pavlíček pěkně roste, a tak jsme mu dnes poprvé mohli obléct kalhoty, které vypadají jako zmenšenina dospěláckých. No jsou mu přece jen ještě dost velké, ale aspoň si jich víc užije.
Naše rodina je v této chvíli už pěkně rozrostlá. Po Petrušce, Jitušce, Jarouškovi, Pavlínce, Jiříkovi, Jarušce, Petříkovi, Vojtíškovi, Pavlínce, Jolance a Lukáškovi je Pavlíček dvanáctým pravnoučetem zhorecké babičky.
To ostatní dvě prababičky mají co dohánět. Radostínská prababička má celkem pět pravnoučat (Víťu, Terezku, Davídka, Nikolku a Pavlička) a pavlovská čtyři. Kromě Pavlíčka je to Kubíček, Amálka a Barunka. Všechny prababičky se těší na další přírůstky.
Pavlíček už vyrostl na to, abychom s ním mohli jezdit na návštěvy. Tento víkend jsme byli ve Zhorci. Takové návštěvy jsou výhodné pro obě strany. Rodiče jsou rádi, že mohou péči o Pavlíčka na chvíli přenechat někomu jinému a prarodiče si své babičkování a dědečkování naplno užívají. Nejoblíbenější náplní jsou procházky s kočárkem.
