Táto, vem si mě

Poslední dobou se Anežce zdá, že si jí táta po příjezdu z práce málo všímá. Takže když uslyší tátův hlas, začne hlasitým řvaním dávat najevo, že si ji teď hned musí vzít do náručí. Nejmladší, ale prosadit se umí nejlíp.

Výzva

Barunko, kde jsi??? Přijeď, držím ti fleka.

Magnety zase frčí

Anežka objevila kouzlo hraní s magnety na ledničce. Sama si tam přileze, sama se opře a postaví, sama si hraje, sama magnety přilepí. Sama je někdy chce i sníst, proto musí mít v puse dudlík, aby ji taková myšlenka ani nenapadla.

Na výšku malá, na váhu akorát

Pavlíček ještě neváží 13 kg, takže by se mohl vozit ve vajíčku. Jen ta výška by asi neprošla, protože hlavou hodně přesahuje přes okraj.

Samostatné jídlo

Samostatné jídlo - to je to, co Anežku láká čím dál víc. Po snědení jogurtu dostane prázdný kelímek a snaží se z něho lžičkou vyškrábat poslední zbytky. Když už to nejde ani lžičku, jde to rukou.

V Brně

Pro Pavlíčka byl dnešek dnem plným zážitků. Jel s maminkou na výlet do Brna - vlakem. Hlavní důvod byla preventivní prohlídka u paní zubařky, na kterou byl Pavlíček několik dní předem připravován, a moc se těšil. Ráno jsme vyrazili po sedmé hodině na vlak. Hned na zastávce se pustil do svačiny a pak trpělivě čekal, než se ozvalo houkání vlaku. Přesně toho vlaku, kterému Pavlíček při každém spatření mává, ale dosud jím nikdy nejel. Lokálkou jsme popojeli dvě zastávky a přesedli jsme na veliký vlak. V kupé pustila jedna stará paní Pavlíčka k oknu, aby toho víc viděl. A pak se nestačila divit, jak je ten náš chlapec hodný, ani se nehne. Vlak = zážitek č.1. V Brně jsme se nejdřív jen tak prošli centrem, koupili dvě knížečky a pak byl čas na přesun k paní zubařce. Pavlíček se celou dobu na paní doktorku těšil, ale na poslední chvíli se nějak zalekl a zdráhal se vejít do ordinace. Ale paní doktorka věděla, jak na něj. Prý mu všechno ukáže, co tam má zajímavého. Pavlíčka na maminčině klíně povozila na křesle párkrát nahoru a dolů a ukázala mu všechny vrtačky, šplíchátka, zrcátka a světýlka. Ten si samozřejmě chtěl všechno vyzkoušet a pomačkat. A prý když mu paní zubařka ukázala všechny ty věci, tak on jí na oplátku ukáže své zoubky. Prohlídka trvala pár vteřin, zuby všechny vylezlé a bez kazu. Pak přišla na řadu maminka. To už nebylo tak krátké, ale Pavlíček celou dobu seděl bez hnutí na židli a díval se. Za odměnu dostal plyšového čertíka. Z ordinace jsme se vydali do víru velkoměsta. Dali jsme si svačinu a povozili se místní MHD. Šalina = zážitek č.2. Pavlíček by se vozil klidně celý den. Ještě nám zbýval nějaký čas, tak jsme vyrazili na zmrzku k Tescu a tam na nás čekal zážitek č. 3 = jezdící schody. Několikrát po sobě jsme jeli nahoru a dolů. I botičky jsme stihli koupit, Pavlíček v nich odkráčel přímo z obchodu. Zážitků bylo tolik a únava tak velká, že ve vlaku za chvíli usnul. Nicméně je jasné, že byl z výletu nadšený a pořád se bude ptát, kdy zase pojedeme za paní zubařkou. Holt si bude muset půl roku počkat.

Na stojáka

Anežka objevila, že si umí stoupnout skoro kdekoli a opravdu hojně toho využívá. Bohužel i v židličce při jídle. Výsledek je ten, že maminka ji levou rukou drží za předloktí a pravou rukou dává lžičky do pusy. Anežka de facto celé krmení prostojí.

U tety

Navečer jsme se vypravili k tetě Mařence. Mají na zahradě spoustu atrakcí, které se dětem líbí. Pavlíček se tentokrát skamarádil s kocourem Hugem a poznal, co je to stan. Anežka objevila pískoviště, houpačku a trampolínu. I voda v bazénku se jí líbila, jen to dnes na koupání moc nebylo. Snad příště.

Tichá asistence

Maminka jednou večer těsně před uložením vysávala. Pavlíček nechtěl být v postýlce, tak pod podmínkou, že nebude překážet, mohl být venku. Vyřešil to fikaně.

Zvědavka

Na okně bzučela moucha. Anežka nejdřív jen zbystřila, pak poslouchala, odkud se bzučení ozývá, a nakonec zvědavě nakukovala za krabici, aby záhadě přišla na kloub.

Opět se slavilo

Tentokrát jsme jeli do Žďáru, kde teta Jana oslavovala své jubileum. Mysleli jsme, že se kvůli Anežce zdržíme jen chviličku, nakonec jsme tam byli rovné tři hodiny. Největším lákadlem byly pravé pouťové houpačky hned před restaurací. Jednu hned obsadil Pavlíček s Barborkou, druhou Anežka. Houpaní se jí líbilo, ale když si naproti ní sedl Davídek, její nadšení neznalo konce, výskala štěstím. Déšť nás za chvíli z houpaček vyhnal, ale ani uvnitř to nebylo špatné. Pavlíček tancoval (nejvíc s babiččinou kabelkou na krku) a Anežka se chtěla kamarádit s vycpanými zvířátky. Když Pavlíček v osm večer odjížděl s babičkou a dědou do Zhorce, tak všichni litovali, že jim ujíždí nejlepší tanečník.

Na trůně

Pavlíček rád trůní na záchodě. Jakmile je tam usazen, ozývá se ze záchodu lákavé "Anežko, Anežko". Ségra samozřejmě neváhá a s hlasitým hýkáním upaluje za ním. Pak na sebe nakukují a mají z toho oba děsnou legraci.

Strýcova kámoška

Dnes nám přijel strýc Jenda namontovat síťku na terasu. Anežka si ho nejdřív pořádně okoukala a pak se jí moc líbilo, když s ní strejda dělal blbiny. Pryč jsou doby, kdy se Anežka rozbrečela, jakmile se na ni někdo jen podíval. 

Poprvé na prázdninách

Pavlíček je poprvé na prázdninách. Poprvé za svůj žívot stráví dobrovolně několik nocí bez rodičů. Včera ho tatínek odvezl do Zhorce a bude tam do pátku jen s babičkou a dědečkem. Bedlivě přihlížel, jak mu maminka balí cestovku s oblečením. Nezapomněl tam přidat svou ovečku. Tu mu přivezla zhorecká babička z Polska, je to teď jeho nejblíbenější zvířátko. Ona to není obyčejná ovečka - jedním rozepnutím suchého zipu se z ní stane polštářek.

Stoj vzpřímený

Anežka si stoupá v postýlce už nějaký ten pátek. Stojí tam jistě, drží se jednou rukou. Kromě postýlky se ale nikde jinde postavit nepokoušela. Až před pár dny to zkusila v kuchyni. Celé odpoledne pak strávila tím, že se stavěla úplně u všeho. Tímto se jí staly dosažitelné další poličky, odkud může něco vyhazovat.

Každodennost

Takhle to u nás vypadá hodně často: Anežka má v ruce pořád nějaký žvanec a Pavlíček si každou chvíli někde udělá pelíšek.

O patro níž - video

Slíbené video, měsíc a půl staré.

Objevitelka

Od té doby, co se Anežka pohybuje po zemi, máme doma mnohem větší nepořádek. Je to tím, že vytahuje všechno, na co dosáhne. A na co jí síly a fyzička nestačí, v tom jí milerád pomůže Pavlíček, stačí jen ukázat. Celou dobu jsme měli v kuchyni pod barovým pultem schovaný pětikilový pytlík rýže, mikrotenové sáčky, papírové kapesníky, houbičky na nádobí atd. Celou dobu si toho Pavlíček nevšiml, vůbec nevěděl, že to tam je. Jen co se Anežka začala plazit, bráchovi tuhle schovku ukázala. Teď k tomu přibyly ještě tablety do myčky. Svornost a symbióza našich dětí při hře je fakt dokonalá.

Hlavně pohodlí

Anežka v noci cestuje po celé postýlce. Tentokrát si asi pro větší pohodlí hodila nožku na maminčin noční stolek.

Dvojí dohled

Takhle to vypadá, když maminka na minutku odskočí pro něco na terasu a zavře za sebou.

Hudebka od mala

Anežka má moc ráda jakoukoli hudbu, rytmus, znělky v televizi atd. Jakmile něco takového uslyší, začne ručičkama dirigovat. Pokouší se i o vlastní produkci: sama si z poličky vytáhne xylofon s paličkou a mlátí do něj jak o život.

Na trvalo bez hlubokého kočárku

Máme tu ještě pár fotek z června, takže bude následovat několik starších událostí. Anežka už pár týdnů jezdí jen v golfkách. V hlubokém kočárku si pořád klekala, takže ten jsme museli úplně zrušit. Přechod do golfek proběhl naprosto bez problémů, usíná v něm krásně. Stačí jí dudlík a muchlinka. Hlavně v parku, kde je klid, si ráda pospává. A Pavlíček tam zas rád sedá na lavičky.