Pavlíček už přišel na chuť zmrzlině. Bodejď ne, když máme cukrárnu skoro v sousedství. Doteď se spokojil s prázdným kornoutkem, který mu paní prodavačka dávala zadarmo, ale pak si jednou všimnul, že maminka má v kornoutku něco navíc. A od té doby se oblafnout nenechá.
Když jsme na návštěvě u babičky a dědy a je potřeba Pavlíčka převlíct (ušpiní se nebo se náhle ochladí atd.) a maminka nemá žádné náhradní oblečení po ruce, vytáhne babička krabici s věcmi po tatínkovi a po strejdovi. Dnes přišly na řadu tyto kalhoty po tátovi.
Anežka už krásně drží hlavičku, hlavně když je ve svislé poloze. Tohle Pavlíček uměl až ve dvou a půl měsících – důkaz je zde. Takže když je Anežka nakojena a maminka si ji dá na rameno, zvedne hlavičku a bedlivě se rozhlíží na všechny strany – no jo, zvědavá ženská od mala.
V našem domě máme velkou místnost, kde bychom teoreticky mohli parkovat auto, takže jí zatím pracovně říkáme garáž, i když ji jako garáž nikdy používat nebudeme. Teď je to spíš taková garáž pro kočárky, protože tu máme rovnou tři – jeden pro Anežku, druhý pro Pavlíčka a třetí pro oba dohromady. A nějakou dobu to tak zůstane, jelikož všechny tři kočárky využijeme.
Tohle je jedna z Pavlíčkových nejoblíbenějších hraček – vkládací kelímky. Dají se vkládat do sebe nebo stavět na sebe, čímž vznikne komín. Pavlíček oba chody ovládá moc dobře, už přesně ví, v jakém sledu je potřeba kelímky skládat.
Anežka už není malinké miminko, které jen spí a krmí se. Baví ji pozorovat okolí a účastnit se rodinného dění. Ráda sleduje obličeje a snaží se napodobit úsměv. Fotí se to dost těžko, tak zatím vkládáme jen takový závdavek. Až se Anežka bude žulit od ucha k uchu, určitě pořídíme vysmátější fotku.
Nakonec jsme se tomu nevyhli – museli jsme pořídit nový kočárek, v němž se může vézt Pavlíček i Anežka zároveň. Pavlíček zatím odmítá chodit civilizovaně – tzn. na ulici se nechce držet za ruku, chce chodit, kudy se mu líbí (tzn. jeden krok dopředu, dva do boku a tři zpět), a nakonec se stejně sápe do náruče a chce se nést. Kočárek dnes přišel a oběma dětem se v něm líbí. Pavlíček v něm vypadá jak řidič autobusu.
 |  |
I když je Pavlíček oproti svým vrstevníkům hodně váhově podprůměrný, přesto roste a je to vidět – například na zmenšujícím se pyžamku. V této chvíli váží 10,5 kg a měří 82 cm.
Dnes jsme přivítali návštěvu příbuzných, kteří se přišli podívat na Anežku a donesli jí spoustu dárečků. Pavlíček byl ve svém živlu, chtěl všechno ukazovat, nechal se krmit od tet a hrál si s Amálkou.
Pavlovický děda má dnes kulaté narozeniny. Vytvořili jsme mu přání s fotkou Pavlíčka a Anežky. Napadlo nás to na poslední chvíli, focení jsme dopředu neplánovali, prostě jsme je jednou před koupáním vyblejskli. A podařilo se pár pěkných snímků.
Tatínek dostal od kolegů z práce dárky k Anežčině narození. Mezi nimi byl i krásný malý kočárek, celý vyrobený z papírových plínek. Tomu se aspoň říká praktický dárek – nejdřív udělá parádu a pak se celý rozebere.
Při procesu učení Pavlíčka na nočník je nejsložitější udržet ho na nočníku dostatečně dlouhou dobu. On si jde sice ochotně na nočník sednout, ale sotva dosedne, už si zase stoupá. Takže je potřeba mu vymyslet nějakou zábavu. Dostane před sebe hračky a někdy pomůže i nějaký ten žvanec.
“Jůůůů, ta má vlásků. A jaké černé." Tohle je reakce snad úplně všech lidí, kteří spatří naši Anežku. A po téhle větě následuje udivený pohled na maminku a na tatínka, jejichž barva vlasů má do černé hodně daleko. No sami nevíme, jak Anežka ke svým vláskům přišla, ale vsadíme boty, že až jí tyto první vlásky vypadají, budou jí postupně růst světlejší.
Pavlíček reaguje na jakoukoli rytmickou hudbu. To se hned začne pohupovat v kolínkách. U babičky a dědy má své oblíbené CD s dětskými písničkami (které už dědeček nemůže ani slyšet), jehož puštění se dožaduje, kdykoli je tam. Kromě taneční partnerky (babičky) si do party přibere ještě prasátko, které si hodí na rameno. A takhle je schopný “protancovat” celé cédéčko.
 |  |
Anežka přivezla Pavlíčkovi z porodnice dáreček na uvítanou – krtečka. Dnes jí ho tatínek ukázal a Anežka z něj 10 minut vůbec nemohla spustit oči, krteček ji úplně fascinoval. Snad se Pavlíček zachová jako gentleman a krtečka jí bude půjčovat.
Pavlíček chce Anežce pořád dávat pusinky a okukovat ji. Proto je nejradši, když má Anežku pěkně nadosah.
Pavlíček si sám od sebe zvykl brát si pití do postýlky, tak mu ho tam už dáváme automaticky. Večer dostane plný hrníček vody, který je ráno většinou prázdný. Aspoň v těchto vedrech dodržuje pitný režim.
Až teprve teď přišel vhodný čas na to, abychom Pavlíčka začali učit na nočník. Prvotní předvánoční snažení nám překazila lednová angína, únorový zápal plic, březnový ekzém, dubnové balení, květnové stěhování a červnové narození Anežky. S teorií Pavlíček nemá problém – přesně ví, co znamenají slova “kakat”, “čůrat”, “nočník”. Ví, že se má kakat do nočníku nebo na záchod. Ale praxe zatím pokulhává, protože nevydrží na nočníku sedět déle než pár vteřin. Včera se ale dostavil úspěch – bobek do nočníku. Snad to není jen výjimka, ale příslib světlých zítřků.
Dnes se byla Anežka po dvou týdnech opět ukázat u paní doktorky. Nejdůležitější procedurou při těchto návštěvách bývá vážení. Anežka za ty dva týdny přibrala 410 gramů, celkem tedy váží 3810 gramů. Paní doktorka byla spokojená, že je to přesně podle tabulek. Máme v kojení pěkně pokračovat a přijít se ukázat zase za tři týdny.
Po dlouhé době Pavlíček při večerní procházce zcela mimo plán usnul v kočárku. Stalo se tak 5 minut poté, co jsme vyjeli z domu. Protože měl na sobě klobouček a brýle, nebylo vůbec poznat že spí. Nejdřív přišlo mamince divné, že Pavlíček přešel bez povšimnutí zahoukání vlaku, které jinak vždycky komentuje svým “húúúú”. A když se nehlásil ani u pekařství, kde se často zastavíme pro pečivo, už to bylo nanejvýš podezřelé. A teprve teď jsme přišli na to, že spí a hlava se mu klátí ze strany na stranu. Dojeli jsme k babičce a dědovi a protože nám bylo líto ho hned budit, sklopili jsme mu kočárek a nechali ho ještě 15 minut spát.
Anežka si tak navykla na abdukční peřinku, která ji nutí mít nožky od sebe kvůli kyčlím, že i bez peřinky je má ve vzorné poloze. Vypadá jako malá žabička.
Pavlíček má moc rád všechny pokrývky hlavy. Trošku mu trvalo, než si zvykl na cyklistickou helmu, ale i tu si nakonec oblíbil. Teď objevil v komodě kapuci od své podzimní bundy, pořád si ji nasazuje a tváří se při tom jak modelka. Že by se nemohl dočkat zimy?
Zítra budou Anežce tři týdny a zatím je to naše malá hodná holčička. Hned po příjezdu z porodnice si vytvořila svůj režim kojení a spaní. Pije 7x za den, mezitím si zdáchne a pak prospí i většinu noci, budí se jen kolem jedné a pak kolem páté hodiny. Někdy ji bolí bříško, ale pořád je to v mezích normy. A taky se moc ráda chová. Bezpečně pozná rozdíl mezi košíkem a náručí.
Tak tohle je náš Pavlíček. Vzít si dudlík z postýlky, nasoukat se do babiččiných pantoflí a udělat hají na Anežčin pelíšek.
Co jiného dělat v takových vedrech, než se pěkně osvěžit ve vodě? Barunka s Pavlíčkem mají u babičky a dědy bazének, kde se můžou pořádně vycachtat. Na fotce je zachycena Barunka těsně před tím, než obsahem kelímku spláchla nic netušícímu Pavlíčkovi hlavičku.
Dnes jsme měli velkou návštěvu z Vysočiny – babičku, dědu, tetu, strýce, Barunku a pratetu Janu. Pavlíček měl dělení o hračky nacvičeno z neděle, takže to opět nebyl problém. Asi ví, že s Barunkou si není radno zahrávat. Je o rok a čtvrt mladší, ale pouze o kilo lehčí, takže je jen otázkou času, kdy Pavlíčka předežene a vyřídí si s ním případné účty.
Pavlíček má velkou snahu jíst sám, hlavně polévky, jogurty a jiná tekutá jídla. Jde mu to čím dál líp, ale stejně má maminka po takovém krmení o práci postaráno.
Včera k nám na návštěvu přišla Barunka. Pavlíček měl obrovskou radost, že někdo došel. Nevěděli jsme, jak ochotně se bude chtít dělit o své hračky, ale nadšení z návštěvy přehlušilo touhu po výlučném vlastnictví, takže vše proběhlo v naprostém klidu a pohodě.
