Při každém našem pobytu ve Zhorci je Pavlíček u prababičky pečený vařený. Zajde k ní do kuchyně i 10x za den, uvelebí se na dědově záložní posteli, poslechne si s prababičkou rádio, pohraje si s bonbóny, povykládají si o životě atd. Vlastně ani nevíme, co všechno tam dělá, ale oba jsou moc spokojení a prababička prý vždycky pookřeje. A už se nemůže dočkat, když zase přijedeme.
Spací pořádek ve Zhorci prošel obměnou. Donedávna spával Pavlíček v postýlce v ložnici u babičky a dědy, maminka s tatínkem a Anežkou ve vedlejším pokoji. Jenže od podzimu se synek šptrajcnul a vyžaduje spaní s maminkou. Maminka s Anežkou zůstaly na svém místě, Pavlíček se nasomroval k mamince, čímž vyšoupnul tatínka do strejdova pokoje. Zatím to vůbec nevypadá, že by se na novém spacím pořádku mělo něco měnit.
S kuchyňkou to bylo tak: Babička plánovala koupit každé vnučce vlastní kuchyňku. Jenže Anežka připadala babičce ještě dost malá na to, aby si letos kuchyňky pořádně užila, takže milá babička objednala kuchyňku jen Barunce a pro Anežku byla v plánu za rok. Jenže děti překvapily: Barunce se víc než kuchyňka zalíbil prolézací domeček, který jsme dostali my. A naši se zas nemohli odtrhnout od kuchyňky - vařili jak diví. Původní plán doznal změny: Kuchyňka nebude až za rok jen pro Anežku, ale dostanou ji oba dohromady k narozeninám.
Děti jsou i po několika dnech ze stromečku úplně unešené. Akorát se stále zvyšuje razance, s kterou se stromku a ozdob dotýkají. Uvidíme, jak dlouho bude stromek odolávat.
Včerejší premiéra rozdávání dárků dnes pokračovala a obě děti se vydatně zapojovaly. Úspěch slavila flétna, kterou dostal Pavlíček. A protože Anežka má za sebou trénink na flétnu ve Zhorci, nenechala se zahanbit a pískala taky.
Loňský model Štědrého dne se osvědčil, tak jsme to letos zopakovali se stejným scénářem. Jen děti o rok povyrostly, tak si to i víc užily. Během jejich poobědového spánku se rychle nastrojil stromeček a ihned po probuzení jsme mazali k babičce a dědovi, aniž by svišti doma něco zvláštního spatřili. Anežka zbodla celý talíř výborné rybí polévky a kus kapra - pro ni to byl jeden z vrcholů večera. Po večeři jsme se vydali procházkou k nám domů, kde děti čekal rozsvícený stromeček. Pavlíček nadšeně rozdával dárky všem členům rodiny, Anežka s nemenším nadšením okukovala ozdoby na stromečku. Pro své pohodlí si neváhala na jeden zabalený dárek sednout, naštěstí dárek přežil. Jen ta společná fotka se nevydařila. Nejdřív Anežka prostestovala pózovat a vyžadovala u stromečku "hatí" na vlastní nové židličce. Než se konečně usadila, přestalo to bavit Pavlíčka a zdrhl z maminčiny náruče. No nic, snad se za rok povede lepší fotka.
Jakmile Anežka uslyší slova "čůrat", "na záchod" atd., okamžitě se žene k WC. Že by sama trénovala na odplenkování? Kdepak. Jde tam dělat doprovod bráchovi. Z jeho schodečku si udělá sedátko a čeká, až je hotovo. Teorie jí jde víc než skvěle, praxe nulová.
Blbnutí našich svišťů během večerního převlékání do pyžam. Nejradši by v rodičovské posteli zůstali zavrtaní celou noc, ale v tomto jsme neústupní - každý má svou postýlku. Stačila by jediná výjimka a bylo by veta po klidném spaní nás všech. Šup do svého!!!
Dnes se v knihovně lepil papírový vánoční řetěz. Vyrazil tam i Pavlíček s maminkou. Řetěz zatím nikdy nelepil, byla to jeho premiéra. Práci s lepidlem má moc rád, takže úspěch akce byl čekaný. Chvilku mu trvalo, než vzal na vědomí, že se lepidlem natírá jen kousíček papírového proužku, ne celý proužek. A pak už to šlo jako po másle, každou chvíli jsme odnášeli náš kus řetězu, který paní knihovnice spojovala do jenodnoho dlouhatánského, který nakonec měřil 177 metrů. A protože po práci vyhládlo, přišel vhod i výborný jablečný koláč. Pěkně jsme si to užili a snad se příští rok bude akce opakovat.
Mít staršího sourozence má spoustu výhod. Člověk se tak k mnoha věcem dostane mnohem dřív. Zatímco Pavlíček do druhého roku skoro neznal žádné sladkosti a jiné pochutiny, Anežka je v tomto velice zběhlá a vynucuje si to samé jako má on. Velice rychle pochopila, co znamená "bonbon" a sama to slovo často používá. A sladká pitíčka jí taky nezůstala utajena. Naštěstí zatím moc neprotestuje, když místo originálního obsahu dostane v originální flašce jen obyčejnou vodu nebo šťávu.
Pavlíčkovi se zalíbila maminčina nová mikina a mermomocí si ji chtěl oblíct. Vypadal v ní jak malé strašidýlko.
Po delší době jsme navštívili prababičku. Během Anežčiny lezecké kariéry jsme tam moc nechodili, zato teď, když lítá jak drak, je to jiné kafe. Oba svišti se tam pořádně vyřádili, prababička měla o zábavu postaráno. Anežka mimo jiné zbaštila čtyři velké čokoládové perníčky.
Jeden ze vzdálenějších sousedů má každý rok v předvánočním čase před domem vystaveného soba se sáňkama. Bylo vidět, že Pavlíček si to z loňska pamatuje. Letos ho to zajímá ještě víc a vždycky, když jdeme kolem, tak se ptá na všechno kolem.
Dnes se v Pavlovicích konal tradiční vánoční jarmark. Šli jsme se tam mrknout až po cestě z oběda od babičky a dědy. Vlastně nás ani tak nezajímal samotný jarmark, ale poníci, kteří tam byli. Pavlíček se držel v bezpečné vzdálenosti, Anežka se pro jistotu chovala u táty v náručí.
Anežka je kreativní ve vymýšlení různých blbinek. Špinavá židlička a stůl značí, že se zrovna dobře naobědvala. Ještěže nevedeme ubrusy.
Další příklad týmové spolupráce: Skříňka pod umyvadlem je častým cílem nájezdu našich svišťů. Ve skříňce je spousta plastových krabiček a jiných předmětů, které není kam jinam dát. Až skříňku trochu vyklidí a vytvoří si místečko, svorně si sednou vedle sebe a odpočívají po náročné práci.
Na dnešek si paní doktorka pozvala Anežku na preventivní prohlídku. Váha 8,36 kg paní doktorku moc nenachla, Anežka je v tabulkách pod 3. percentilem, což znamená, že opravdu málokteré dítě jejího věku váží míň než ona. Paní doktorka se vyptávala na všechno možné a nemožné a závěr je zatím takový, že Anežka zdědila "hubené geny" po tatínkovi. Jinak výška 77 cm je v normě. Kontrolní vážení bude někdy v květnu při dalším očkování a pak se uvidí, co s tím.
Dnes se v Pavlovicích vyráběly budky na krmení ptáčků přes zimu. Akce byla určena pro děti a jejich rodiče nebo prarodiče. Vyslali jsme tam dědu a Pavlíčka, který se už několik dní předem nemohl dočkat. Na záda dostal batůžek se svačinkou a pitím a vyrazil s dědou. Těžko říct, kterému z nich se to víc líbilo. Pavlíček pomáhal dědovi, chvíli si kreslil a dokonce vyrobil i šišku obalenou v semínkách. Všechny tyto zážitky ale přebilo nadšení z výtahu, kterým se svezl. V únoru se budou vyrábět hnízdící budky, takže účast zástupců naší rodiny je jistá. Věšinu fotek jsme si půjčili odsud.
Anežka má na večeři ráda krupičnou kaši nebo pudink. Aby to po uvaření dřív vychladlo, šupne to maminka na chvíli za dveře na terasu. Anežka přes sklo hypnotizuje jídlo a ječí, že chce papat.
Tato sanitka je jediným větším autíčkem, které doma máme. Dostal ji Pavlíček od strejdy Čestě k prvním Vánocům. Jenže auta u nás moc nefrčí. Až Anežka si auta všimla a občas si s ním hraje. Určitě toho najezdila mnohem víc než Pavlíček za tři roky.
Týmová spolupráce jim celkem jde. Anežka si sedne na schodek, Pavlíček si přisedne za ni a říká, že jedou autobusem. A aby mu Anežka předčasně z autobusu nevystoupila, škrabká jí zádíčka. Tím je úspěch zaručen.
