V Radostíně

Dnes dopoledne jsme zajeli na krátkou návštěvu za radostínskou prababičkou, protože jsme ji také od Vánoc neviděli. Pavlíček jako vždy nejraději seděl na klíně a všechno kolem sebe pořádně okukoval.

Zhorecké hračky

Dnes jsme přijeli do Zhorce, kde zůstaneme až do zítřka. Dva měsíce nás babička a dědeček neviděli, tak si dnes Pavlíčka pořádně užili. Půjčili mu na hraní věci, které sklidily úspěch – cinkající zvonečky, starý ovladač na televizi a dokonce i kytky, na které je babička jinak hodně opatrná. A dědeček ho navíc pohoupal v koupacím křesle.

Vážná tvář

Pavlíček není miminko, které by se smálo kdykoli a na kohokoli. Každý svůj úsměv pečlivě zváží. Nejvíc se samozřejmě směje na maminku a na tatínka, když s ním vyvádí blbinky. Prý to zdědil po mamince, která se v raném věku také hodně málo usmívala. Když se směje a chceme ho vyfotit, je to problém. Jakmile uvidí foťák a červené světýlko při zaostření, okamžitě nasadí zkoumavý výraz a úsměv je samozřejmě v čudu. Toto je jedna z opravdu vzácných fotek, kde se úsměv podařilo zachytit.

V židličce

Zatímco doma je Pavlíček krmen zatím v křesílku, v Pavlovicích mají na nějakou dobu vypůjčenou židličku. Pavlíček v ní seděl jak velký kluk a asi se mu v ní dobře jedlo, protože svou obědovou porci snědl ještě rychleji než obvykle.

Jako v kině

Jedním z módních výstřelků poslední doby je tzv. znakování s batolaty. Děti se ještě předtím, než jsou schopny se domluvit ústně, naučí dorozumívat pomocí rukou a nohou. Také máme k dispozici pár lekcí, které možná časem použijeme. Pavlíčkovi a Barunce se moc líbí úvodní znělka, mohli by ji sledovat pořád dokola. Co si budeme povídat, ono se to líbí i jejich tatínkům:-).

Půlroční prohlídka

Uteklo to jako voda a Pavlíčkovi je už půl roku. S tím je spojena preventivní lékařská prohlídka, kterou jsme absolvovali dnes. Hned na začátku paní doktorku udivilo, jak je Pavlíček zvídavý a jak ho všechno zajímá. (To je pravda. Jakmile někam přijdeme, Pavlíček sedí na klíně zticha jak pěna a jen všechno kolem sebe důkladně pozoruje.) Pak měla přijít na řadu rutinní prohlídka, které se ale Pavlíček rukama bránil (byl vyrušen ve svém průzkumu), takže paní doktorka měla co dělat, aby ho přemohla. Prý je to také malý bojovník a v ručičkách má pěknou sílu. Aktuální míry jsou: 7400 g a 66 cm. Nakonec přišlo na řadu dlouho odkládané očkování hexavakcínou. Samotné píchnutí skoro nezaznamenal, až na konci se zhluboka nadechl a spustil. Než ho ale maminka vzala do náručí, tak bylo po pláči. Je to náš malý bojovník.

Bráchové s kočárky

O víkendu jsme vyrazili na rodinnou procházku s Pavlíčkem a Barunkou po Pavlovicích. Ti dva spali na čerstvém vzduchu jak buci, takže ani nevnímali, jak si jejich tatínci hrdě vykračují s kočárky.

Prdeláčci

Pavlíček strávil víkend v Pavlovicích se svou sestřenicí Barunkou. Velikostně už ji skoro dohání. Do délky má Barunka zatím náskok, ale do šířky už teď jasně vítězí Pavlíček.

V osušce

Po dlouhé době trávíme víkend mimo Brno, tentokrát v Pavlovicích. Babička tady Pavlíčkovi připravila jeho vlastní osušku. Do této doby byl Pavlíček utírán pouze plínkami, ale osuška je mnohem teplejší a Pavlíček se do ní může celý zabubat.

Dítě všech

…pokračování ze včerejška. Po přebalení a nakojení Pavlíčka jsme vyrazili znovu do města, kde jsme se setkali s tetou Jarkou, která už má tříměsíční Johanku. Hodinu jsme jezdily s kočárky po městě, aby se dětičky pořádně prospaly na další důležitý bod dne, a tím bylo setkání s bývalými kolegyněmi a kolegy z práce. Pavlíček zase předvedl, jaké je hodné a pohodové miminko. Skoro celou dobu se choval v cizích náručích, seděl na cizích klínech, ale bylo mu to totálně šumák, aspoň měl zas něco nového na pozorování. Takhle to vydržel více než hodinu a půl. Po návratu domů zbaštil půl skleničky brokolice a pak pod dojmem spousty nových zážitků spokojeně usnul.

Akce za akcí

Dnes jsme měli velmi nabitý den, z domu jsme vyšli ráno v 7:30 a vrátili se v 19:00. Nejprve bylo na programu pravidelné cvičení. Ačkoli jsme tam dnes byli podeváté, Pavlíčka tam všechno zajímalo, jako kdyby tam byl poprvé. Je těžké s ním provádět nějaké cviky, když celou dobu kouká na své sousedy napravo i nalevo. Po cvičení Pavlíček usnul v kočárku a maminka udělala menší nákup. Pak jsme spěchali na nádraží, kde jsme se setkali s kmotřenkou, která měla cestu přes Brno, a zašli jsme na výborné francouzské palačinky. Pavlíček se tvářil, že by si dal taky. Poté jsme kmotřenku nechali na nádraží, aby mohla pokračovat v cestě, a šupali jsme domů na oběd. Doma jsme se zdrželi jen půl hodiny a mazali jsme dál… Pokračování zítra.

Mimikry

Pavlíček nám za půl roku svého života pěkně zesvětlal. Však jsme se divili, jaké tmavé miminko se nám narodilo, zvlášť když my dva máme do černochů hóóódně daleko:-). Zpočátku měl tmavé vlásky a tmavě modrá očička. Teď už se nám podobá víc.

Technické hračky

Poslední dobou se na vrcholu žebříčku popularity drží ovladač na televizi. Pavlíček je jím úplně fascinován. Bylo však nutné zavést důležitá opatření: Televize je vypnutá a Pavlíček je zašpuntován dudlíkem, aby ho ani nenapadlo strkat ovladač do pusy nebo na něj slintat.

Bude ještě něco?

Zdá se, že Pavlíčkovi mrkvička chutná čím dál víc. Zatím dostává jen pár lžiček a když to všechno sní, tak se nevěřícně dívá do kelímku, že už tam nic není. Potom si ještě pohraje se lžičkou a slíže z ní poslední stopy pochutiny.

V předklonu

V poslední době si Pavlíček oblíbil zvláštní akrobatický kousek. Když sedí na klíně, má snahu se hlavičkou předklonit tak, že kdybychom ho nedrželi, sletěl by po ní na zem raz dva. Jinak si také v sedě rád prohlíží své nožky.

První oběd

Dnes nastal ten významný okamžik, kdy jsme Pavlíčkovi naservírovali první obědové menu – mrkvičku. Jakmile uviděl svou lžičku, už se celý třásl na to, co zas dostane za dobrotu. Pečlivě pozoroval, jak se první dávka blíží, otevřel pusinku dokořán, polkl… a ušklíbl se. Asi čekal něco lepšího. Ale dalším lžičkám se nijak nebránil. Chuť vyzkoušet novou aktivitu zvítězila nad nemastnou a neslanou chutí rozmačkané mrkve. Polykání šlo Pavlíčkovi úplně ukázkově, horší bylo, že se sápal na lžičku a chtěl si ji strkat do pusy sám. Takže maminka musela jednou rukou zpacifikovat Pavlíčka, druhou rukou mu dávala mrkev do pusy a třetí ruka na držení kelímku jí chyběla. Výsledek se dal očekávat: všechno bylo oranžové, dokonce i lžička změnila barvu z modré na oranžovou.

Hrátky s nožičkama

Jakmile je Pavlíček při přebalování zbaven plínky, okamžitě vyhodí nožičky do vzduchu a hraje si s nimi. Ale je pro něj náročné držet nožky ve vzduchu a ještě udržovat stabilitu na zádičkách, takže se většinou překulí na bok. Tak je to pohodlnější.

Čaj

Svůj první hrníček si Pavlíček moc oblíbil. Zatím nevíme, jestli ho oceňuje především jako novou hračku, nebo protože z něho něco teče, nebo mu ten čaj opravdu tak chutná. Jakmile Pavlíček uvidí hrníček, je celý natěšený. Čaj z něj teče skoro sám, a když k tomu Pavlíček ještě sám saje, najednou má v pusince tolik tekutiny, že neví, co s ní. Něco polkne, přebytek mu sám vyteče z pusy. Pití z hrníčku je nová dovednost, kterou musí ještě potrénovat, ale začátek vypadá velmi slibně.

Před usnutím

Takhle vypadá Pavlíček před tím, než usne. Většinou s tím nemá žádný problém a usne za chvíli poté, co je uložen do postýlky. Večer už máme ustálený rituál, který skvěle funguje: převlečení, kapička vitaminu, nakojení, rozloučení s tatínkem, uložení do postýlky, dvě ukolébavky od maminky, rozloučení s maminkou. Přes den tento rituál chybí, a proto se někdy stane, že Pavlíček ne a ne usnout, občas i hodně pláče a chce mít maminku u sebe. Asi budeme muset vymyslet a zavést i nějaký denní rituál.

Pavlíček a obrazovka

Pavlíčkovi se moc líbí obrazovka televize nebo notebooku. Bodejť ne, když to svítí, bliká, hýbe se to, je to barevné a vydává to zvuky. Samozřejmě ho na to nenecháváme dívat, spíše výjimečně. Ale pohled na něj pak skutečně stojí za to. Je tím tak zaujatý, že si ani nevšimne, že na něj někdo míří foťákem, ačkoli jindy mu to neunikne.

První hrníček

Zároveň s novým dudlíkem jsme Pavlíčkovi koupili i jeho první hrníček. Blíží se doba, kdy začneme dávat příkrmy a k tomu i jiné tekutiny než jen maminčino mlíčko. V chytrých zdrojích jsme vyčetli, že učit půlroční dítě na flašku, když se s ní do té doby nesetkalo, je zbytečný krok zpět. Je lepší učit ho spíše novým dovednostem, a to je pití z hrníčku. Vybrali jsme takový hrníček, který má kapající pítko (tzn. že když se obrátí vzhůru dnem, tak z něj teče pramínek tekutiny), aby Pavlíček věděl, k čemu ta nová hračka vlastně slouží. Hrníček udělal na Pavlíčka velký dojem, hned věděl, co s ním má dělat. Už jsme mu do něj zkusili udělat i čajík. Výsledek popíšeme v nejbližších dnech, možná už zítra :-).

Na fotce je zachyceno první seznamování Pavlíčka s hrníčkem, kdy tam ještě žádné tekutiny nemá.