Anežka se zatím neplazí, neleze, ani nepéruje na kolínkách. Ale v rámci svého pěnového koberce se dostane, kamkoli potřebuje. Různým otáčením a rotací kolem své vlastní osy je každou chvíli na jiném konci. Jakmile je na kraji, zvedne okraj podložky a pěkně se do něj zakusuje. Těžko říct, co jí na tom chutná.
Anežka si v postýlce oblíbila tuto polohu. Takto spí skoro každou noc, i když je pokaždé uložena tak, jak to má být. A někdy má nožky i pěkně nahoře, opřené o protější šprušle.
Delší dobu jsme nebyli u prababičky, ale pravidelně se s ní vídáme. Dnes navečer jsme k ní vyrazili na návštěvu. Anežka přetrpěla desetiminutovou cestu v kočárku potmě, i když jinak potmě hrozně nerada jezdí. U prababičky jsme ji nechali rozvalovat na stole a to se jí líbilo, tolik zajímavých věcí… A Pavlíček zná po dnešku novou říkanku – píšu, píšu patnáct.
Leží pod hrazdičkou jako Anežka, ale Anežka to není.
Hraje si se štěrchátky jako Anežka, ale Anežka to není.
Má dudlík jako Anežka, ale Anežka to není.
Kdo je to???
Pavlíčkova postýlka je plná jeho plyšových kamarádů. Postupně jich přibývá a žádný z nich nesmí chybět. Pavlíčkovi vůbec nevadí, že mu plyšáci zabírají velkou část postýlky a on se musí s místem trochu uskromnit. Napadlo nás přivázat zvířátka na horní okraj postýlky a tím trochu uvolnit místo v postýlce. Na jedno spaní to Pavlíček skousnul, ale pak si prosadil návrat do původního stavu. Jako řešení zbývá asi jen zařízení vlastního pokojíčku s velkou postelí.
Pavlíčkova láska k Anežce stále nepolevuje. A Anežka se na bráchu jen třepe. Hlavně ráno, když ho uvidí v postýlce, zavýskne a kření se na něho od ucha k uchu. Líbí se jí, když kolem ní Pavlíček pobíhá nebo poskakuje. A když se k ní jde brácha přitulit nebo jí vlepit pusu, neprotestuje.
Autíčka a jiné hračky podobného typu u nás vůbec nefrčí. Pavlíček má jedno autíčko, kterého si ani nevšimne, a jeden traktor, na němž se mu líbí hlavně zvuky, které vydává. Zato velké oblibě se u Pavlíčka dlouhodobě těší zvířátka – a to ve všech podobách: knížky, obrázky, vkládačky, puzzle atd. Pod stromečkem našel sadu zvířátkových figurek a stáj. Přes počáteční nezájem si teď zrovna s touto hračkou vyhraje nejvíc. Snaží se dostat všechna zvířátka do stáje a hrozně ho vytáčí, že některá nechtějí stát rovně a padají.
Ani spací pytel nezabrání Anežce v otočení na bříško. Tento obrat se jí podařil až dnes a jakmile zjistila, že to jde, neustále to zkouší znovu a znovu. Zpět na záda se sama otočit neumí, tudíž s patřičným hlasovým projevem volá maminku, aby ji vysvobodila. Odpolední usínání se díky této nové činnosti opět o něco prodloužilo.
Jak jsme kdysi psali, každé pondělí chodí Pavlíček s maminkou do Budulínku – kde si hraje a taky něco tvoří. Přesně před týdnem jsme tvořili zimní stromeček. Pavlíčka to moc bavilo a opravdu se mu to tentokrát povedlo. Jindy ho totiž podobné tvořící aktivity baví jen chviličku. Celý šťastný pak svůj výtvor ukazoval babičce, dědovi a tátovi.
Ergonomické nosítko - tuhle vymoženost dostala Anežka od Ježíška. Hlavně na večer, kdy je unavená a zrovna ji nic nebaví, putuje Anežka do Manducy a je tam moc spokojená. Jen jí trochu vadí, že se v ní nemůže otáčet na všechny strany a nevidí za sebe.
Pavlovický dědeček je náš specialista na procházky. Rád s sebou bere i Pavlíčka, po cestě si spolu vykládají a zpívají a tak není divu, že se Pavlíček na takové procházky jen třepe.
Na procházky chodíme každý den dopoledne. Od probuzení do chvíle, která je zvěčněna na fotce, je potřeba udělat řadu úkonů, takže není divu, že to někdy docela trvá, než se vypravíme z domu.
Anežce je dnes přesně 7 měsíců, tudíž čas na další příkrm – ovoce. Neplánovaně ho dostala už včera. Maminka se zakousla do jablka a Anežka jí ho doslova vytahovala očima z pusy. Po pokusu, jestli by jí teda syrové jablíčko chutnalo, dostala svou dávku. Celou ji snědla. Dneska dostala opět syrové nastrouhané jablíčko a spořádala celou půlku obrovitého jablka.
Pavlíčka baví trůnit na nočníku, hlavně v době, kdy by měl jít pomalu spát. Aby toto trůnění mohl co nejvíce prodloužit, sáhne za sebe, vytáhne nějakou hračku a hraje si. Tohle je výsledek.
Anežka je zvědavá ženská, takže jakmile je položena na zádíčka, okamžitě se přetočí na bříško a zvědavé kouká kolem sebe. Na bříšku vydrží hodně dlouho, ale když jí síly dojdou, neumí si poradit s otočením zpět na záda. Rezignovaně položí hlavičku na zem a začne kňourat. Jenže jak ji naučit válet sudy?
Pavlíček dostal od Ježíška batůžek s Jerrym. Totálně se do něj zamiloval, říká mu “G” a neudělá bez něj ani krok. Když jdeme na procházku, má v něm uschované dvě krabičky, do kterých mu dědeček nebo babička dají nějakou dobrotu – lentilku, gumového medvídka, lipo, kočičí jazýček nebo tak něco. A Pavlíček si to vždycky zbaští, až přijde domů.
Anežka nesnáší jízdu v kočárku potmě, kdy nic nevidí. Proto chodíme na procházky vždy dopoledne a po odpoledním spánku už ne. Aby nám tu nebylo smutno, hlavně ve dnech, kdy se táta vrací z práce později, přijdou nás občas navštívit babička s dědou. Děti se zabaví, prarodiče se potěší. Pro Pavlíčka je pak celotýdenním zážitkem, když mu děda asistuje při koupání.
Anežka si našla novou zábavu v kočárku – okusuje cuplíky na fusaku. Jakmile je položena do kočárku, vyhodí dudlík z pusy velkým oblokem a okamžitě chytá šňůrky od fusaku.
Pavlíček strávil 9 měsíců u maminky v bříšku, pak 9 měsíců v Brně, pak 12 měsíců v Hustopečích a teď 8 měsíců v Pavlovicích. Tudíž je čas udělat zase nějakou změnu. Tentokrát je to změna jen drobná – vyměnil si místo pro postýlku s Anežkou. Anežka totiž vyžaduje mít maminku co nejblíže u sebe, hlavně při usínání. Takže Anežka si vyměnila místo s Pavlíčkem, maminka s tatínkem, postel se trochu víc přisunula k postýlce a mělo by to fungovat.
V noci z pondělí na úterý spal Pavlíček poprvé v ložnici s babičkou a dědou. Byli jsme všichni zvědaví, jak to dopadne a super. Postýlku měl přistavenou u dědovy postele, kde je víc místa. Hlavně se mu líbilo, že babička i děda šli spát zároveň s ním. Spal celou noc až do rána jako obvykle. V úterý po obědě šel spát opět s dědou do ložnice a skoro čtyři hodiny jsme o nich nevěděli. Schválně, kam se Pavlíček pohrne příště, až budeme zase ve Zhorci.
Prý jsou naše děti houpací, říká babička. No asi jo. Houpání v houpacím křesle oba milují a když jsou unavení, bez problémů v něm usnou.
To nevadí, že Vánoce jsou za námi. Babička chtěla Pavlíčkovi dopřát zábavu, tak se spolu pustili do pečení perníčků. Jak je Pavlíček zvyklý se pořád s něčím mazlit, tak i teď, když vykrojil nějaký měsíček nebo srdíčko, musel se s nimi náležitě pomazlit, než je položil na plech (viz poslední foto). Pavlíčka pečení jakožto každá novinka chytlo. Za rok už bude péct i s maminkou.
 |  |
Anežka dnes poprvé dostala na zkoušku rohlíky do ruky, jak se na to bude tvářit. Rohlík putoval rovnou do pusy a Anežka se z něj snažila vyždímat, co se dá. Kdyby jí ho maminka po půlhodině nesebrala, žmoulala by ho snad celý den.
Pavlíček s tatínkem, babičkou a dědečkem vyrazili na procházku. Celou cestu s nimi šlo jedno z koťátek, z čehož byl Pavlíček patřičně nadšený. Koťátku se to asi taky líbilo, protože mělo pořád ocásek vztyčený nahoru jako anténku. A protože je Pavlíček zvídavý chlapec a zrovna si chtěl rozšířit znalosti z oboru kočičí anatomie, pořád si ze zadu ke kotěti dřepal a koukal, co se nachází pod ocáskem.
Trochu nečekaně jsme se opět ocitli ve Zhorci. Budeme tu až do úterý, protože táta má v pondělí a úterý školení, na zpáteční cestě si nás vyzvedne. Když jsme včera večer řekli Pavlíčkovi, že ráno pojedeme za babičkou a dědečkem do Zhorce, rozzářil se jako sluníčko. V noci v polospánku opakoval “děda, papa” (jeho označení pro babičku) a ráno poskakoval v postýlce a nemohl se dočkat, až vyrazíme. Po cestě ani nedutal. Pavlíček nejenže miluje babičky, dědečky a takovéto výlety, ale taky se hrozně těší na kočičky, které zhorecká babička kvůli němu adoptovala.
Anežka se zatím jen přetáčí ze zad na bříško, lezení nebo pérování na kolínkách jí zatím nic neříká. Neustálým přetáčením rotuje kolem své osy, takže se často ocitne v pozici jako je na fotkách. Jak přesně se tam dostala, jsme nestihli vypozorovat.
To snad ani není možné, že tu píšeme o kdejaké blbině, ale o fenoménu, který nás provází už více než půl roku zatím nepadlo ani slovo. Pavlíček propadl kouzlu Teletubbies a pořád ho to děsně baví. Protože vyslovit “teletabís” je hodně nad jeho síly, vymyslel si svůj vlastní název “apapa”. Jak k tomu přišel, těžko říct. Každopádně u “apapa” sedí jako přikovaný, k tomu má před sebou nějaký žvanec a pití. Má svoje oblíbené díly, které se postupně obměňují a už podle ikonky pozná, jak se který díl jmenuje a co jeho obsahem. Není možné mu pustit jen tak nějaký díl naslepo, vždycky mu musíme postupně přečíst názvy všech dílů nacházejících se na stránce a on jen říká “ne”, “ne”… až konečně dojdeme k nějakému právě oblíbenému dílu, tak řekne “jo” a kino může začít. Zkoušeli jsme mu pustit i jiné seriály pro děti (např. Krteček, Pat a Mat, Mickey Mouse), ale nic z toho se zdaleka nepřiblížilo popularitě Teletubbies.
Když jsme se v pondělí vrátili ze Zhorce domů, maminka zcela náhodou objevila první Anežčin prořezávající se zoubek. Zatím tam je vidět jen taková čárka na dásničce. Anežka se s tím srovnává velice statečně, není nijak rozmrzelá, v noci spí dobře. Tímto tedy máme za sebou jednu dvacetinu z procesu růstu mléčného chrupu. Vyfotit první zoubek jsme se pokusili, pokus se nezdařil, ale to nevadí, Anežce to i tak na nich sluší.
