Pavlíček dnes poprvé zažil svatbu, vdávala se maminčina sestřenice. Byla to jen taková ochutnávka, protože jsme se zúčastnili pouze oficiální části v kostele, kterou Pavlíček ještě z poloviny prospal. Nevěstě i ženichovi to moc slušelo, jen se na konci obřadu došlo k menšímu zmatku – přiřítila se tam jakási ženichova láska z dávných let s přerostlým kojencem. Naštěstí se všechno vysvětlilo.
Od té doby, co Pavlíček objevil kouzlo stání, stále tuto dovednost vylepšuje. Opírá se o cokoli, co je v dosahu. Nejoblíbenější opěrka je gauč, dále stolek, poličky pod televizí a schodek na balkon. Například stolek má hranu 50 cm od země, přesto na něj Pavlíček z lehu na bříšku dosáhne a vytáhne se nejdřív do kleku a pak nahoru. Rodiče teď nemůžou Pavlíčka spustit z očí, protože mu stále hrozí nějaký pád, jeho nožičky jsou ještě moc vratké. Naštěstí Pavlíček není žádný kamikadze, je na sebe celkem opatrný a žádný velký pád ho zatím nepotkal. Ale když ví, že ho maminka nebo tatínek jistí zezadu, tak si dovolí mnohem víc.
Nedávno byla maminka u paní zubařky. Při této příležitosti se zeptala, jak správně pečovat o Pavlíčkovy (zatím jen dva) zoubky a kdy je vhodná první návštěva u ní. Paní doktorka poradila koupit klasický zubní kartáček a zoubky čistit, poté ho dát Pavlíčkovi do ruky, aby si s ním v puse kvedlal sám a masíroval tak dásničky. Prý to děti nemají moc rády, ale nic naplat, čištění je důležité. Pavlíček si zubní kartáček hned oblíbil a kvedlá jak o život. A ohledně té první návštěvy – prý má maminka vzít Pavlíčka příště (tzn. na konci srpna) s sebou, aby si ordinaci pěkně omrknul. Což o to, Pavlíček bude omrkávat moc rád, ale jakmile paní doktorka při opravě maminčina zubu začne vrčet s nejrůznějšími vrtačkami, tak jí Pavlíček bude chtít pomáhat.
Pavlíček rád sedí u svého stolečku. Některé věci se holt líp dělají vsedě. U stolečku si například prohlíží knížečky, hraje na xylofon a samozřejmě dělá blbosti, různě se na židličce točí atd. Dnes po dlouhé době přišly na řadu i kolíčky na prádlo.
Popravdě řečeno, když je Pavlíček vzhůru, moc práce kolem domácnosti maminka neudělá. Buď se Pavlíček chce také zapojit (při žehlení cloumá žehlícím prknem) nebo se rozčiluje, že nic nevidí (při vaření a umývání nádobí se mamince věší na nohu) nebo udělané dílo pokazí (při umývání země se plazí po podlaze, která ještě nestačila uschnout). Všechny výše popsané práce dělá maminka raději v době, kdy Pavlíček spí. Z toho výčtu se naprosto vymyká vysávání, které má Pavlíček moc rád. Fascinuje ho hučící vysavač, pohyby hadice atd. Během celého procesu vysávání se plazí za vysavačem, nechá na sebe foukat teplý vzduch, který vzadu ze stroje vychází, a sleduje maminčiny pohyby. Na závěr mu maminka hadicí přejede bodyčko a tepláčky, aby smetí nachytané na oblečení dále neroznášel – i to se mu moc líbí a má z toho děsnou legraci.
Tohle jsou oblíbená místa v Pavlovicích, kam spolu dědeček a Pavlíček chodí na procházku. Čerstvý vzduch, ticho a klid… není divu, že Pavlíček za chvíli spí jak špalek.
Po dlouhé době se nám podařilo natočit video, při kterém se Pavlíček chová přirozeně a nerozptyluje ho natáčení. Bylo to totiž těsně poté, co jsme mu snížili postýlku. Takže z toho byl úplně u vytržení. Aspoň náznakem je tam obsaženo několik Pavlíčkových obvyklých aktivit – hukání, které používá, když chce upoutat něčí pozornost; stavění na kolínka; pérování na kolínkách; ukazovačky paci paci atd. (jen místo toho, jak je veliký, rovnou odpověděl na otázku, která by následovala – jak se má).
Co mají společného velká vedra s dnešní zimou? V obou případech není houpání na houpačce ideální. Ve velkém parnu se nedá na houpačce vydržet, v dnešní zimě bylo potřeba na sebe navléct několik vrstev oblečení. Snad se dočkáme takového počasí, které bude jako stvořené pro houpačku.
Pavlíčka vždycky fotíme zepředu, takže vlastně není vidět, že se mu vlásky vzadu pěkně kudrnatí. Toto foto bude takové památeční, protože za týden asi necháme Pavlíčka ostříhat a kdoví, jestli se mu kudrlinky znovu obnoví.
Pavlovický dědeček má dnes narozeniny. Když se tatínek odpoledne vrátil z práce a Pavlíček se vyspal, vyrazili jsme do Pavlovic gratulovat. Pavlíček byl rád, že jede na návštěvu za babičkou a za dědou. Babička s dědečkem byli rádi, že zase na chvíli vidí Pavlíčka. A maminka s tatínkem byli rádi, že tam mohli ochutnat spoustu dobrot. Spokojenost na všech stranách.
Dnes jsme chtěli napsat další článek o Pavlíčkových vláskách, ale stala se jiná významná událost. Krátce po uložení k odpolednímu spánku šla maminka Pavlíčka zkontrolovat a co nevidí – Pavlíček vkleče opřený o postýlku se směje od ucha k uchu a hned se snaží i stoupat. Jakmile přišel tatínek z práce, upravil postýlku tak, aby z ní Pavlíček nemohl vypadnout. Je to velký nezvyk ukládat Pavlíčka tak nízko. I on si bude muset zvyknout na to, že se mu zhorší výhled na maminčinu postel, protože teď spí níž než ona.
Na radu odborníků myjeme Pavlíčkovy vlásky velice zřídka, většinou jen opláchneme čistou vodou. Po dlouhé době jsme dnes použili šampon. Přijde nám, že Pavlíček má s mokrými vlásky jiný kukuč. Je to pravda, nebo se nám to jen zdá?
Už delší dobu Pavlíček upřednostňuje krmení z ruky před krmením lžičkou. Kdykoli mu někdo na ruce nabídne nějakou dobrotu, vždycky otevře pusu dokořán. Teď pokročil o úroveň dál: nabízené jídlo chce nejdřív vzít do vlastní ručky a sám si to dát do pusy. Dnes tak snědl celou broskvi – maminka mu podala kousek ovoce, který si vzal z její ruky do své, řádně pomačkal a nasoukal do pusy. Moc ho to bavilo. Následný úklid trval pěkně dlouho. Horší bylo, že při večeři Pavlíček nedokázal pochopit, že kaše se z ruky jíst nedá, a spustil takový křik, že se bojíme, aby na nás sousedi nezavolali sociálku pro podezření z týrání dítěte:-).
Dnes odpoledne měl Pavlíček zas povyražení. Kromě toho, že byl celý víkend u babičky a u dědy v Pavlovicích, dnes tam přišly na návštěvu i dvě pratety a prababička. Spousta lidí, čilý hovor, několik lidí s ním na zemi a všichni se na něj usmívali a věnovali se mu – přesně tuhle kombinaci má Pavlíček úplně nejraději.
Dnes jsme si na poště vyzvedli xylofon, který maminka na internetu vydražila pro Pavlíčka. Je třeba rozvíjet Pavlíčkovo hudební cítění a když zatím nemáme místo pro klavír, postačí pro začátek aspoň xylofonek. Nový hudební nástroj zaujal nejen Pavlíčka, ale i tatínka, který na něm s nadšením stále dokola hrál Ovčáky čtveráky, které ho maminka už dřív naučila. Snad se repertoár brzo rozšíří, jinak z toho všichni zblbnem:-).
Pavlíček se pomalu, ale jistě dostává z polohy horizontální do polohy vertikální. Od té doby, co zjistil, že má nožičky a jaká asi je jejich funkce, stále se zkouší napřimovat. Nejraději má stoupání. Jako držák nejčastěji poslouží mamka nebo taťka, kteří se právě nacházejí poblíž. Pokud je opora příliš nízko, spokojí se aspoň s tím, že si klekne na kolínka a posadí se na patičky.
Pavlíček dnes ze sebe začal vyluzovat slabiky, které nejvíc připomínají slovo dě-da. V jeho podání je to spíš de-de-da-da. Trénoval to během dopoledne a sám se tetelil radostí, co nového zas umí. Takže už zvládá bá-ba, ta-ta, de-da, jen ta mááááá-ma je stále v nedohlednu.
Pavlíček už je velký kluk, tak jsme minulý týden definitivně přestali používat malou plastovou lžičku. Výměna za kovovou lžičku proběhla neplánovaně a rychle a Pavlíček to snad ani nezpozoroval. Změna mu spíš prospěla. Stejné množství jídla se vejde na méně lžiček, tudíž je porce rychleji snědena. Kromě toho se s kovovou lžičkou mnohem líp bouchá do stolu.
Pavlíček má při koupání dvě oblíbené činnosti: chytání pramínku vody, kterou maminka leje z výšky, a zkoumání hadice od sprchy. Bábušku zatím nevolá, to možná teprve přijde.
Pavlíček si zvykl hrát si u jídla. Dokud má opravdu velký hlad, tak otvírá pusinku jak o závod. Jakmile se trochu zasytí, přichází na řadu hračky. Stále musí v ruce něco mít a něčemu věnovat pozornost. Teprve při tom přijímá další sousta. Čím víc je sytý, tím se interval mezi dvěma lžičkami prodlužuje. Nakonec dokáže jedno sousto v puse převalovat několik minut. To je jasná známka toho, že má dost.
Co by to bylo za návštěvu ve Zhorci, kdyby Pavlíček nebyl pečený vařený v houpacím křesle. Už je dost velký, tak tam seděl i sám. Jinak se tam často houpal i s dědečkem.
V hospodě Pavlíček nikdy nebyl, ale některé jeho postoje toto místo připomínají. Když sedí u stolečku, opírá se o lokty, hlaholí na celou kuchyň a bouchá rukou do stolu. Jak ten štamgast.
Postavení se na nožičky je Pavlíčkovou horkou novinkou. Poprvé to dokázal předevčírem (to maminka ani neviděla), podruhé dnes. Je zajímavé, že jako opěrný bod si Pavlíček vždycky vybral babičku, asi se mu o ni dobře opírá.
Už je to delší dobu, co se Pavlíček poprvé dostal na kolínka a od té doby na tom stále pracuje. Potíž je v tom, že doma máme plovoučku, která mu hodně podkluzuje, takže jakmile se dostane do kleku, hned se zas rozplácne na zemi. Ve Zhorci má mnohem lepší podmínky pro trénink, protože tady podlahy nejsou tak kluzké. Stále se snaží na kolínkách popolézt dopředu, ale neví, jak na to. Tak na nich aspoň péruje jak o život.
Pavlíček je ve Zhorci jak u vytržení. Hrozně se mu líbí, že se kolem něho stále někdo motá. Dokonce svým kouzlem zapůsobil i na radostínskou prababičku a ta kvůli němu tady celý týden bydlí s námi. Pro Pavlíčka je vlastně největší trest ten, když je doma s maminkou celý den sám. Tady z něj štěstí úplně kape, hlavně když se při hraní na něj dívají všichni rodinní příslušníci a on je středem pozornosti. Jakmile zpozoruje, že se na něj někdo nedívá, tak na něj tak dlouho hučí, až si pozornost zase přiláká. V pondělí večer byl tak rozdováděný, že šel spát až o půl desáté večer. Je snad zbytečné psát, že všichni tady jsou z něj nadšení. Jak by ne, když se na ně Pavlíček celé dny směje od ucha k uchu, sní všechno, co mu připravíme, a krásně spinká.
PS: Tato fotka byla pořízena těsně před koupáním. Tomu odpovídá i míra ušpinění bodyčka. Pavlíček prošmejdí každý kout, a protože těch koutů je tady víc než doma, je každý večer špinavý jak to prasátko.
Pavlíček má ve Zhorci připravenou židličku, kterou kdysi koupili babička s dědečkem pro maminku. Poté v ní byl strejda a pak židlička téměř dvacet let cestovala po celém širokém příbuzenstvu a až nyní se vrátila zpět. Židlička se může dát do dvou poloh: Buď do výšky a pak přisunout ke stolu, nebo do šířky, kdy z toho vznikne i stoleček. Pavlíčkovi se líbí hlavně ta druhá varianta, kdy může mít před sebou na stolečku hračky. Samozřejmě bez povšimnutí nezůstalo ani počítadlo na stolečku.
 |  |
Pavlíček se ve Zhorci zamiloval do kačeny na kolečkách. Tahle hračka má za sebou kus historie: Kdysi ji dostal strejda Česťa v tanečních od jedné slečny a od té doby je to erární hračka, se kterou si hrají všechny děti, které sem přijdou na návštěvu (a že jich není málo). A to ještě Pavlíček nezjistil, že když za sebou kačku potáhne na provázku, bude kývat hlavou.
