Ve vedrech, která teď jsou, přes den ven ani nechodíme. Procházku si odbudeme brzo ráno, a než začne slunko pořádně pařit, už jsme zase v chládku. Včera jsme ven vyrazili po sedmé hodině ranní a bylo to fajn. Vyletněný Pavlíček se zvědavě rozhlížel po okolí (je to teprve pár dní, co má opěrku v kočárku do opravdového sedu), žužlal kus právě koupeného rohlíku a zářil spokojeností.
V kalendáři je svátek Petra a Pavla. Petra doma žádného nemáme, zato Pavly máme dva. Druhý je rád, že se může na toho prvního přilepit, jakmile se vrátí z práce. První je rád, že má ten druhý po jeho příchodu tak dobrou náladu.
Dnes jela maminka s dědečkem kupovat skříň a komodu, zatímco babička hlídala Pavlíčka. Pavlíček byl celý natěšený, že bude dědečkovi s montováním skříně pomáhat, chvílemi bylo těžké odvést jeho pozornost jiným směrem. Tak aspoň na konci zkontroloval výsledek, jestli se ta skříň dá použít aspoň na schovku.
 |  |
S překvapením jsme zjistili, že ještě nemáme žádnou fotku pavlovického dědečka s kočárkem. Je to právě dědeček, který vždy krátce po našem příjezdu do Pavlovic vezme kočárek s Pavlíčkem a vyráží na procházku. Někdy i dvakrát denně. Jejich oblíbené trasy jsou park a rozhledna Slunečná. Pavlíčkovi to je většinou šumák, protože většinu procházek prospí.
Občas nám dochází náměty, o čem psát. No, vlastně nedochází náměty, ale dobré fotky. Pořídit nějakou použitelnou fotku Pavlíčka totiž není jen tak. Jakmile si všimne foťáku, přestane se věnovat tomu, čemu se věnoval dosud a začne se neskutečně ksichtit. Mohli bychom psát o tom, jak se postaví na všechny čtyři končetiny a zkouší lézt, jak si s námi povídá a snaží se pusinku štelovat na ty správné slabiky atd. Ale pořídit i obrazovou dokumentaci těchto aktivit je prostě nemožné. Třeba se to někdy podaří.
Z jednoho Pavlíčka se naráz stala jednovaječná trojčata. Jak to kouzlo funguje? Stačí mít v koupelně to správné zrcadlo :-).
Pavlíčka potkala první zdravotní indispozice v jeho životě. Vždycky byl zdravý jak řípa a najednou má rýmu. Není to nijak hrozné, ale táhne se to s ním už několik dní a ne a ne to přejít. Plný nos mu vadí hlavně při kojení a cumlání dudlíka při spaní. Dvakrát denně tak přichází ke slovu odsávačka, kterou Pavlíček opravdu nenávidí. Na druhou stranu je odsávačka dobrá hračka – aspoň na něco se hodí.
Pavlíček je malý drak. Když nespí, je potřeba ho mít pořád na očích, protože objevuje svět opravdu intenzivně. Při hraní mu padne do oka něco zajímavého, hračku odhodí, nabere správný směr a už mašíruje. Je až neuvěřitelné, jak ho všechno zajímá, z každé blbiny je unešený, nic mu neunikne, za každým zvukem se otočí. Nejvíce bdělého času stráví s maminkou v obýváku, kde má své hračky. Kromě toho jsou zde i jiné jeho oblíbené “hračky”, které chodí často obhlížet: vysavač, kabely od notebooků a televize, žehlící prkno, sušák na prádlo. Během dne zdokonaluje svou fyzickou kondici, trénuje pérování na kolínkách, natahuje se do nejbližších poliček. A úplně nejradši je, když je někdo blízko něj, tzn. na zemi.
Pavlíček neměl se spaním nikdy žádný vážný problém. Před nedávnem jsme měli krizi s večerním usínáním, která je teď už naštěstí překonána. Večer po osmé hodině je uložen do postýlky a za chvíli usíná. V noci se budí 1x-3x podle toho, jestli ho zrovna něco bolí (klubající se zoubky, bříško). Ráno se bojí, aby mu z nového dne neuteklo něco zajímavého, tak nám dává budíček mezi šestou a sedmou hodinou. Přes den spí většinou 2x. Dopolední spánek trvá 2,5-3,5 hodiny, odpoledne mu stačí půl hodiny až hodina. Pavlíček spí téměř výhradně na bříšku, i když je pokaždé položen na záda. To mohl zdědit jen po zhorecké babičce.
Dá se říct, že Pavlíček má jídlo rád. Chutná mu skoro všechno, akorát k obědu nemá rád některé druhy zeleniny – hlavně vařený hrášek. Mixování jsme zrušili před několika měsíci (to ještě neměl ani jeden zub), teď stačí všechno jen pomačkat vidličkou. V současné době má Pavlíček čtyři jídla během dne – ovoce, zelenino-masový oběd, jogurt a kaši na noc. K tomu 4-5x za den pije mlíčko od maminky, v mezičasech popíjí čaj nebo vodu z hrníčku. Jen na té váze to není nijak znát, když za poslední dva měsíce skoro nic nepřibral.
Poprvé od svého narození byl dnes Pavlíček tak dlouho bez rodičů – plných osm hodin. Jeli jsme na velký nákup do Brna a Pavlíčka hlídali babička a děda v Pavlovicích. Po našem návratu si moc pochvalovali, jak byl Pavlíček hodný – byl 2x na procházce, navštívil prababičku, snědl velikou porci oběda, zdáchnul si s dědou v posteli, hrál si na koberci – no prostě mu vůbec nepřišlo, že by měl nějak tesknit. I večer po příjezdu domů byl až neuvěřitelně hodný. Teď je maminka trochu na rozpacích, protože neví, jestli má být ráda, že se Pavlíček bez ní obejde, nebo jí má být líto, že se bez ní obejde tak snadno:-).
Pavlíček dostal nový hrneček. Teď může mít v jednom čaj a ve druhém vodu. Hrníček je červený, protože jinou barvu v místní lékárně neměli. O to víc se Pavlíčkovi líbí – červená je jeho oblíbená.
Dnes byl Pavlíček s maminkou na preventivní prohlídce v deseti měsících. Kvůli přestěhování jsme byli u nové paní doktorky, která se zdá být moc fajn. Zato Pavlíčka nějak neokouzlila, protože opět spustil svůj řev na celou ulici. V čekárně se smál na všechny děti, hlavně o několik měsíců mladší Sofinka ho úplně okouzlila. Ale jakmile ho maminka začala svlékat na vážení, zas v tom cítil nebezpečí očkování, tak se preventivně bránil řevem. Aktuální míry jsou 8300 g a 71 cm. Tzn. že za poslední dva měsíce téměř nic nepřibral, ale vytáhl se o 4 cm. Zato pohybové dovednosti paní doktorku moc nepotěšily, po jistotu nás poslala na konzultaci za rehabilitační sestrou. Po cestě domů úplně vytuhnul. Aby ho maminka nemusela budit a zároveň nemusela jezdit s kočárkem venku v dešti, nechala Pavlíčka dospat dole na chodbě. Vydržel tam cca půl hodiny.
Naše postel má pro Pavlíčka ještě další využití. Občas se stane, že je pozdě odpoledne (cca mezi 17:00 a 18:00) unavený, ale dát ho na chvíli spát znamená komplikované večerní usínání. (To by člověk nevěřil, kolik energie mu dá necelá půlhodinka spánku.) Tak si maminka Pavlíčka vezme do postele a hladí ho po zádíčkách nebo po bříšku. Pavlíček se na chvíli úplně zklidní, přestane ho zajímat, kde co lítá, nikam se neplazí, prostě jen leží a odpočívá. Po takovém osvěžení pak vydrží až do 20:00, kdy jde spát. Dnes se to trošku zvrtlo, Pavlíček po pár minutách hlazení natvrdo usnul. Museli jsme kolem něho udělat mantinel z peřin, aby po probuzení nespadl dřív, než k němu doběhnem. Když i za půl hodiny spal jak dub, šli jsme ho sami vzbudit.
Když už nevíme, jak bychom Pavlíčka zabavili, jdeme s ním dělat blbiny do postele. Většinou to zabere. V posteli se dá dělat spousta zajímavých věcí – mazlit se s medvědem, hrát na schovku v peřinách, nacvičovat lezení po kolínkách, překonávat peřinové vlnolamy atd. Je čím dál těžší udržet Pavlíčka na posteli, pořád se plazí někam ke krajům.
Když byl dnes Pavlíček v Pavlovicích na houpačce, tatínek si hrál s foťákem a podařilo se mu pár docela pěkných fotek.
Dnes byl Pavlíček na oslavě prababiččiných narozenin. Opět se choval jako nejhodnější a nejpohodovější miminko na světě. Jak by taky ne, když se mu program moc líbil. Nejdřív přišlo na řadu kolečko po klínech, kdy mu teta Mařenka dala ochutnat dobrou buchtu. Pak se dlouhou dobu cachtal v bazénku, který byl přinesen speciálně pro něj. Následovalo sušení v osušce, válení na dece a pozorování dění ve velkém bazénu. Snad poprvé od narození byl Pavlíček tak dlouho nahulatý a bez plíny, pořádně si to užíval. Pak se s mámou i tátou houpal na houpačce, až únavou usnul v kočárku. Na takovéhle akce by Pavlíček nejraději chodil každý den, jen to horko by příště nemuselo být tak velké.
Když na to přijde, Pavlíček má chuť si s námi pokecat. Ale jeho slovní zásoba je zatím omezena pouze na jednu slabiku – ba, popř. bááá. Někdy kolem Velikonoc už z něj lezlo něco jako ta-ta, do této doby to zas zapomněl. Ma-ma se ještě vůbec nenaučil, ale ba-ba zvláda bravurně. Takže naše rozhovory vypadají asi takto:
Rodiče: “Pavlíčku, řekni tááá-ta.”
Pavlíček: “Báááá-ba.”
Rodiče: “Pavlíčku, řekni mááá-ma.”
Pavlíček: “Ba, ba-ba-ba.”
Rodiče: “Pavlíčku, máma, máma.”
Pavlíček (s velkou soustředěností): “Ba.”
Takové a podobné rozhovory jsou na denním pořádku několikrát. Ale je nemožné je natočit, protože jakmile Pavlíček zahlédne foťák (video natáčíme přes foťák), vykašle se na mluvení a sápe se na foťák.
Na křesílku se dá krásně poznat, jak nám Pavlíček vyrostl. Teď dělá v křesílku psí kusy, dokáže se v něm přetočit na bříško apod., proto jsme byli nuceni ho přestat používat. Ale za téměř devět měsíců udělalo dobrou službu. Teď funkci křesílka převzala autosedačka, která je přece jen o trochu bezpečnější.
Pavlíčka jsme na balkoně posadili do našeho oblíbeného lehátka. Na chviličku ho to zaujalo, než přišel na to, že si musí prohlédnout rukojeti a všechno kolem.
V těchto tropických dnech větráme i otevřenými balkonovými dveřmi. Pavlíčkovi to samozřejmě neuteklo a hned se musel přijít podívat, co se za dveřmi skrývá. Jen ten vysokých schodek mu nedovoluje dostat se ven na průzkum okolí.
Dnes přijely do Zhorce na návštěvu Pavlínka a Jaruška. Hlavně Pavlínka (o necelé dva roky starší, ale pouze o kilo těžší než Pavlíček) měla spoustu otázek. Zajímalo ji, proč Pavlíček nechodí a proč ho maminka krmí.
I ve Zhorci mají houpačku - a rovnou pro tři lidi. Pavlíček byl na ní dnes i sám a houpal se jak velký kluk. Pak k sobě postupně pustil i babičku, dědečka, tatínka a maminku.
 |  |
