Pavlíček má pořád moc rád věšení prádla. Jenže celou zimu mu byla tahle zábava odepřena. Prádlo maminka věší nahoře v podkroví, kam má Pavlíček (až na výjimky) vstup zakázán. Teď je venku krásně teplo, takže se prádlo z patra přestěhovalo na terasu. Pavlíček si užívá věšení a sundávání kolíčků.
Včera zcela neplánovaně vyzkoušela Anežka poprvé verzi kočárku pro pokročilé. Maminka chtěla jít ven zalít kytky a vyvstala klasická otázka “kam s ní?” (rozuměj s Anežkou). Zelený kočárek po Pavlíčkovi stojí stále rozložený v garáži, takže volba byla jasná. Anežce se v něm líbilo jen chvíli, protože zatím neumí sama sedět. Ale je jasné, že co nevidět začneme nový kočárek používat, takže je potřeba ho přichystat pro nového nájemníka – vyprat a nastavit popruhy.
Anežka je prostě naše – zdědila po nás stejně jako Pavlíček lásku k houpání. Houpe se ráda na klíně, v manduce, i sama. Baví ji houpání na jakýkoli způsob.
Dnes měl Pavlíček zase zážitek. Přijel velký bagr a malý bobek, který navážel na zahrádku hlínu. Řidič bobka – Pepa – nabídnul Pavlíčkovi svezení a samozřejmě nebyl odmítnut. Dali si spolu několik koleček. Pavlíček měl pořád tendence sahat Pepovi na ovládací páku. Ale ten mu ukázal ještě zajímavější čudlík: “Když zmáčkneš tohle, tak to zatroubí.” Od té chvíle troubili celou cestu.
Babička s dědou v Pavlovicích říkají redukci na záchod malá díra. Docela se to ujalo a už tomu malá díra říkáme všichni. Pavlíček chodí čůrat na malou díru moc rád – má ji u jedné babičky, u druhé babičky, ale doma ne. Musíme to brzo napravit a do té doby si malou díru půjčíme ze Zhorce.
Pavlíček má zvláštní zálibu – moc rád si hraje s mýdlem na sucho. Zhorecká babička má zásobu asi deseti mýdel a Pavlíček jí tam na ně pořád chodí. Všechny je vydělá z obalů a řadí vedle sebe. Nepomáhají domluvy, výhrůžky, nic. Mýdla jsou prostě dlouhodobě v kurzu.
Anežka konečně přišla na to, jak funguje brčko. Bylo to právě dnes ve Zhorci. Tak dlouho brčko ožužlávala, až zjistila, že jí něco nateklo do pusinky. Kéž by měl nový způsob pití pozitivní vliv na její pitný režim.
Kromě toho, že jsme včera letos poprvé grilovali, Anežka poprvé zkusila houpačku. Dosud nepoznaná aktivita ji nadchla. V sedátku trochu plápolala, protože ještě sama neumí sedět, ale to se časem doladí.
Už loni na podzim jsme Pavlíčkovi v nějakém zlevněném zboží koupili barevné křídy. Řada na ně přišla až včera. Dopoledne jsme čekali na balíček od pošťáka, proto jsme se nemohli vzdálit od domova. Jak to udělat, aby se Pavlíček nenudil a Anežka se mohla v klidu vyspat v kočárku? Ha, křídy. A měly úspěch. Pavlíček maloval s maminkou domeček, sluníčko, mráčky… a pak už konečně přijel pošťák. Večer přišel menší deštík a po malbě ani památky. Pavlíček byl sice zklamaný, protože byl na svůj výtvor náležitě hrdý, ale aspoň můžeme malovat stále nové a nové obrázky.
Pavlíček stále bojuje s barvami. Už rozeznává aspoň žlutou, bílou a modrou. Nejvíc ho baví procvičování barev na právě rozkvetlých záhoncích a trávnících. Stále ukazuje na kytičky a buď říká “bíjá”, “žutá” nebo čeká odpověď od nás. Na louce plné pampelišek je Pavlíček schopný ukazovat na každou pampelišku zvlášť a neustále se ujišťovat, že je “žutá”. Kromě pampelišek jsou v kurzu ještě žluté narcisky a červené tulipány, kterých je tu všude kolem bezpočet. Jeho neustálé omílání dvou až tří barev dokola je sice na zblbnutí, ale co, nějak se ty barvy naučit musí.
Anežka má paměť jak slon. Ví, že jakmile vejde do ordinace dětské doktorky, musí začít řvát na celé kolo. Poslední očkování proběhlo před hodně měsíci, jinak jí tam nikdo nic zlého nedělá, ale ona si stále jede podle svého schématu. Ani váha se pod ní nemohla ustálit, tak to sestřička s maminkou odhadly na cca 7000 g. Budiž Anežce ke cti, že to bylo těsně před obědem. Kdyby v sobě Anežka měla obědovou porci, hned by vážila o 250 g víc.
Pokusili jsme se udělat podobné fotky jako před devíti měsíci. Přírůstek je snad znát. Rostou nám ty děti, rostou.
Anežku stále drží fascinace Pavlíčkovým nočníkem. Jakmile ho vytáhnem, má jasný cíl. Ve výsledku to vypadá tak, že Pavlíček trůní (ale netrůní pokaždé, většinou je to šup šup), u toho si hraje a Anežka mu dělá společnost. Třeba tak aspoň brzo odkouká, k čemu se nočník používá.
Anežka podniká další výzkumné výpravy po domě. Kromě záchodu a koupelny se jí líbí i ložnice. Zacouvá si pod Pavlíčkovu postýlku a pak haleká na maminku do kuchyně.
V Pavlovicích máme tzv. skatepark. Do této chvíli jsme ho míjeli bez povšimnutí. Když tudy jdeme dopoledne na procházku, většinou tu nikdo není, tak maminka vybídla Pavlíčka, jestli si tady chce zaběhat. Zatímco Anežka spala v zaparkovaném kočárku, Pavlíček nadšeně běhal a zdolával překážky. Od této chvíle už skatepark není možné jen tak přejít bez povšimnutí.
Pavlíček Anežku moc rád obskakuje. Když na stolku uvidí prázdnou skleničku nebo misku, hned se hrne Anežku krmit. Ani se Anežky nezeptá, jestli má hlad. Ale Anežka je při chutí pořád, tak v tomhle není problém. Nejdřív ji oddudlíkuje a pak nabírá lžičky. Samozřejmě prázdné, protože ve skleničce nic není. Ale to nevadí, hlavně že jsou oba spokojení.
Pavlíček šel dnes k zápisu do školky. Moc se na to těšil už od té doby, kdy jsme před pár dny přinesli ze školky domů formuláře na vyplnění. Po odpoledním spánku přišla babička pohlídat Anežku a Pavlíček s maminkou vyrazili. Papíry si převzala hodná paní učitelka a Pavlíček si mohl jít prohlídnout třídy. Moc se mu tam líbilo a nebylo možné ho odsud dostat. Doma pořád říká, že jsme šli dát do školky “papiky” (rozuměj papíry) a až bude do školky chodit, tak ho tam bude vozit tatínek autem a on si s sebou vezme Jerryho, žirafu a Any vavi. Hlavně aby mu to nadšení vydrželo i v září, protože i když výsledky přijetí či nepřijetí budou až za měsíc, je téměř jisté, že Pavlíčka do školky vezmou a on od září poťachá.
Už jsme si mysleli, že se toho dudlíka nezbavíme. Pavlíček byl na něm silně závislý a my jsme zatím nezavedli žádná opatření, která by vedla k odstavení dudlíka. Je mnoho způsobů, jak se dudlíka zbavit (dát ho v prosinci čertovi, darovat ho zvířátkům do ZOO nebo malému miminku, hodit ho do popelnice a pak se společně dívat, jak ho odváží popeláři atd.). Jenže nám se nic z toho nezdálo pro Pavlíčka vhodné. Až mamince jedna teta poradila dudlík nastřihnout – tím pádem ztratí svou základní funkci a pro dítě přestane být lákavé, ale fyzicky mu zůstane. Maminka se už už chystala k tomuto kroku, když najednou dudlík prasknul sám. Pavlíček ho neustálým okusováním a žužláním proděravěl. A ejhle: ze dne na den ho Pavlíček nepotřeboval. Spokojil se s vysvětlením, že dudlík má bebí a při usínání ho akorát drží v ručičce. Vše se obešlo bez jediné slzičky nebo naříkání. Aspoň víme, jak za pár měsíců na Anežku, protože ta se také zdá být dudlíkovým maniakem.
Toto je typická usínací poloha naší Anežky. Vrtí se v postýlce tak dlouho, až se jí podaří prostrčit nožky ven.
V Pavlovicích má Pavlíček tři hlavní objekty na vyšlehání: babičku, prababičku a tetu Mařenku. Babičku zvládnul dopoledne, prababičku a tetu odpoledne po spaní. Zvládnul i “hody, hody doprovody”, ale po svém, takže nezasvěcený posluchač by asi moc neuspěl. Za zmínku stojí hlavně poslední verš v Pavlíčkově verzi: místo “slepička vám snese jiný” zvolil variantu “pipi e-e jiný”.
I Anežka návštěvu zvládla. Kromě rodičů a prarodičů se všech ostatních lidí bojí, ale u tety Mařenky se stihla rozkoukat a navíc má teta pejska Pepu, který Anežku moc zajímal. Takže když si pak teta Anežku vzala na klín, ta vůbec neprotestovala. Jinak se jí líbilo i na zemi, kde měla prostor k plazení a několik Kubíkových hraček na hraní. Balíky slámy ji hodně oslovily.
Na božíhodovou neděli se do Zhorce sjela část příbuzenstva – tři tedy, dva strýcové, Barborka a Víťa. Předchozí den považoval Pavlíček Barborku za konkurenci, dnes už se s ní družil víc. Kromě sladké pomlázky dostal od tety Jany a strejdy Míle patnáctidílné puzzle krtečka. Nejdřív párkrát omrknul postup při skládání a druhý den ráno skládal sám jako profík. S tetou Katkou řádil jak o život a teta “Vavi” (tak si ji Pavlíček sám pojmenoval) mu ukázala pejska Týnku. Není divu, že Pavlíček byl ze všeho u vytržení. Návštěvy prostě miluje.
Dnes přibylo další zvířátko do seznamu těch, které Pavlíček viděl naživo a nejen v knížce. S tátou jel do Radostína pro prababičku, aby s námi strávila svátky, a na zahradě omrkli pštrosa, kterého má prababička místo sekačky na trávu. Jmenuje se Žofka, ale měl by to být spíš Žofák.
Stejně jako Pavlíček v jejím věku, i Anežka miluje cinkrlátka, která jsou pověšena ve Zhorci v obýváku. Líbí se jí, když začnou cinkat a když si za ně může sama zatahat, je úplně u vytržení. Když je Anežka někdy rozmrzelá, tohle vždycky zabere.
Jeli jsme se dnes podívat do Stonařova. Teta a strejda mají kravičky, telátka, prasátka, traktory a jiná další lákadla, která teď Pavlíčka moc zajímají. Doma jsme zastihli jen strejdu s Jaruškou a ti nám všechno ukázali. Pavlíček si ve chlívkách prohlídnul všechna zvířátka a ani se jich nebál. Na vrcholu blaha byl, když ho strejda posadil do velikého traktoru a navíc mu ještě zvedl vidle úplně nahoru. A pak mu Jaruška – prvňačka – psala na tabuli číslice a písmena a Pavlíček je poznával. Zima byla pořádná a Anežka se nosila pod tátovým kabátem, kde jí bylo pěkně teploučko. Návštěva trvala něco málo přes hodinu, ale zážitků bylo tolik, že Pavlíček po cestě zpátky natvrdo usnul.
