PF 2012

Všem pravidelným i méně pravidelným čtenářům těchto stránek přejeme vše dobré v novém roce. P+J+P+A

Dárečky – kolo třetí

Potřetí a naposled jsme dnes u stromečku rozbalovali dárky. Přijeli jsme do Zhorce a na Pavlíčka tam čekal jeho oblíbený úkol – rozdávání dárečků a jejich následné rozbalování. O všech dárcích, které Pavlíček s Anežkou o letošních Vánocích dostali, budeme psát postupně v dalších příspěvcích. Zatím to vypadá, že všechny dárky budou k užitku a naše děti mají na několik měsíců o zábavu postaráno.

Anežčina akrobacie

Anežka se naučila nový prostocvik a hrozně ji to baví. Strká si nožky do pusy a zkoumá, jestli by se daly jíst.

Procházky s motýlem

Je to pár týdnů, co Pavlíček chodí na procházku po svých. Sám si usmyslel, že se bude držet motýla, který původně sloužil k tomu, aby Anežka měla v kočárku na co koukat. Jenže po chvíli jízdy se motýl svezl po střeše dolů a Pavlíček se ho chytnul. A vlastně je to nejlepší možné řešení. Pavlíček se motýla drží jak klíště po celou dobu procházky, vůbec nemá snahu někam odbíhat, zastavovat se atd. Maminka si v pohodě řídí lehký kočárek a nemusí jednou rukou ovládat kočárek a druhou Pavlíčka. Fakt to skvěle funguje. Pár kratičkých zastávek po cestě ale přece jen máme – když se Pavlíček potřebuje s motýlem pomazlit.

Sestřenice a sestřenice

Bratranec a sestřenice

Pavlíček má Barunku moc rád a i když ji od konce září neviděl, pořád na ni vzpomíná. Protože zatím neumí mluvit, říká jí jen “B”.

Dárečky – kolo druhé

Dnes jsme se sešli u stromečku u babičky a dědy. Pavlíček měl postup od včerejška v živé paměti a v roznášení dárečků si s Barunkou vzájemně vypomáhali. Ježíšek nám podruhé nadělil pěnové puzzle na zem, což Pavlíček přivítal a hned ho chtěl vyzkoušet v praxi.

Štědrý den

Na polední spaní šel Pavlíček k babičce a dědovi, aby maminka s tatínkem mezitím mohli v klidu nastrojit stromeček. Večeřeli jsme všichni u babičky a dědy a pak jsme se všichni hromadně přesunuli k nám domů. Cestou jsme se stavili na hřbitov, kde se Pavlíčkovi líbila rozsvícená světýlka. A pak jen kulil očka na stromeček. Velice brzo pochopil strategii při rozbalování dárků – přinést, po písmenkách přečíst, komu dárek patří, rozbalit a přinést další. Jen toho rozbalování se nechtěl vzdát, takže rozbalil dárky úplně všem. Jeho dárečky se mu líbily, i když u některých zatím nevěděl, k čemu slouží a jak si s nimi hrát. Na první pohled ho ale nejvíc zaujal box se šitím, který dostala maminka. Anežce se líbily všechny body dnešního programu, prostě jí to bylo šumák. Hlavně že se mohla převalovat na zemi na dece.

Tancující medvěd

Vyrazili jsme dnes do místního obchodu nakoupit čerstvé pečivo a pár zbývajících drobností na následující dny. Pavlíčka ohromil velký lední medvěd, který zpíval a tancoval. K pobavení okolojdoucích se Pavlíček na chvíli k tancování přidal.

Zhášedlo

Zhorecká babička myslí na Pavlíčka i na dálku a když uviděla v obchodě toto zhášedlo, hned si vzpomněla, že by se to Pavlíčkovi mohlo líbit, tak mu ho koupila a poslala. Pavlíček má od té chvíle rozsvícené svíčky ještě raději.

První sníh

Do rána přišla první letošní sněhová nadílka. Pavlíček za oknem na sníh zvědavě koukal a těšil se, až vyrazíme ven. On vlastně chůzi na sněhu nikdy nezažil, protože loňskou zimu ještě kompletně projezdil v kočárku. Jenže sotva udělal ve sněhu první dva kroky a zjistil, že se mu sníh lepí na botičky, zvítězil v něm jeho silný smysl pro čistotu. Pořád volal “be” “be” a nehnul se z místa. Po několika pokusech ho rozchodit, ho maminka radši posadila do kočárku, oklepala mu sníh z botiček a mohlo se jet. Takhle byl Pavlíček spokojený. Bodejť by se mu líbilo něco, co mu špiní jeho botičky.

Náušničky

V souvislosti se včerejším jubileem jsme byli pozvaní k paní doktorce na půlroční prohlídku a poté na ortopedii na kontrolu kyčlí. Prohlídka se tentokrát obešla bez očkování, zato jsme Anežku nechali ozdobit náušničkami, aby jí to u stromečku slušelo. Anežka spustila řev, jakmile ji maminka v ordinaci položila – na očkování ještě zdaleka nezapomněla. Řev trval i po dobu nastřelování náušnic. Zde nebyla důvodem bolest, ale fakt, že si ji paní doktorka dovolila posadit na klín, aby sestřička mohla provést zákrok. Na ortopedii byla Anežka v klidu, protože ví, že tam jí žádná bolest nehrozí. Jen se jí nelíbil studený gel, takže radši spustila preventivní křik, aby si paní doktorka náhodou nedovolila víc. Nález je setrvalý: postavení kyčlí dobré, jádra nevyvinuta. Další kontrola za tři měsíce.

Mrkvové menu

Dnes je Anežce přesně šest měsíců, tudíž je čas začít papat i něco jiného než jen mlíčko. Mamince se do toho teda moc nechce, ale na Anežce je vidět, že je na příkrmy připravená. Zkusili jsme teda pár lžiček mrkve. Tento pokus se u Anežky setkal s velice kladným ohlasem. Papání lžičkou jí přišlo legrační, pořád se u toho hihňala a celkově na ní bylo vidět, že je spokojená a mrkvička jí chutná. Snad jí ta chuť vydrží.

Asistence v kuchyni

Pavlíček má velký zájem pomáhat mamince s vařením, ale většinou to není možné, protože těch činností, kde by se mohl uplatnit, moc není. Jednou asistoval při přípravě žemlovky a tam se teda uplatnil hodně – pojídal kolečka rohlíků. Zato vylupování arašídů, to ho nadchlo tak, že u toho vydržel asi hodinu.

Útoky na dudlík

Jakmile jsou naše dětičky takhle pěkně vedle sebe, Anežka okamžitě začne útočit na Pavlíčkův dudlík, pokud ho má v puse. Během chviličky mu ho z pusy vyškrábne a on je štěstím bez sebe, že posloužil ségře jako živá hračka. Anežka prostě může všechno.

Procvičování číslic

Pavlíčka baví procvičování číslic s tátou. Vezmou si mazací tabulku, tatínek vždycky napíše 3-4 číslice a Pavlíček ukazuje, kde je pětka, osmička, dvojka atd. Nutno říct, že tátu takové hraní baví taky, někdy se po příchodu z práce nestihne ani převléknout.

Holka, nebo kluk?

Anežka zdědila dost oblečení po Pavlíčkovi, samozřejmě v typické chlapecké barvě – modré. Má modrá očka, tak jí i modrá barvička sluší. A aby si ji někdo náhodou nespletl s klukem, má na sobě i nějaký růžový hadřík.

Montessori

Maminka se rozvzpomněla na svá studentská léta a pedagogiku paní Montessori. Právě přichází čas využít teoretické poznatky v praxi. Jedním z principů této pedagogiky je využití předmětů denní potřeby k tomu, aby si dítě jednak pohrálo, zabavilo se, ale získalo také nějakou praktickou dovednost, rozvíjelo své schopnosti. Začali jsme procvičováním jemné motoriky, to Pavlíčka docela baví. Dostal misku se sušeným hrachem a prázdnou PET flašku, do které měl dávat jedno zrnko po druhém. Chytnout kulaté zrnko mezi dva prstíky a strčit ho do úzkého hrdla flašky, to není jen tak, i když se to nezdá.

Od ucha k uchu

Poslední dobou jsou všechny Anežčiny fotky na jedno brdo – řehní se na nich. Je to náš malý smíšek, spokojený kojenec. Sice se nám trochu ztížilo denní spaní, ale jinak je Anežka většinu dne navýsost spokojená. Válí na dece půlsudy, směje se na Pavlíčka a pozoruje maminku. Takže je vlastně všechno v pořádku.

Motorkář

Pavlíčka konečně začala trochu bavit typická zábava dětí jeho věku – jízda na plastové motorce. Motorka je zaparkovaná v chodbě, takže si ji občas vytáhne a projede se s ní po kuchyni.

Tři na dece

Pavlíček musí být všude tam, kde je Anežka. A když je tam i táta a k tomu se leží na zemi, tak u toho prostě nesmí chybět.

Křupky místo zeleniny

Anežka si krátí čas zbývající do zavedení příkrmů tím, že si občas smí požužlat kukuřičnou křupku. Manipulace s touto pochutinou jí jde čím dál lépe. Anýsku, vydrž ještě 9 dní, pak dostaneš mrkvičku.

Čtení

Pavlíček jde z získávání schopností a dovedností zcela mimo ustálené pořadí. Mluvit neumí, barvy vůbec nezná, ale rozpozná číslice 0-9 a některá písmena. S písmeny začal tak, že se domáhal čtení názvu své nejoblíbenější knížky “O koťátku”. Ukazoval na jednotlivá písmenka a maminka musela číst “o”, “k”, “o”, “ť”, “á”, “t”, “k”, “u”. Pár dní na to byl Pavlíček přistižen, jak si tato písmenka ukazuje a přeříkává sám. Pak jsme mu zkusili na tabulku napsat jeho jméno a stejným způsobem ho naučit další písmenka. To taky uměl skoro hned. V této chvíli zná tedy písmena obsažená ve slovech “o koťátku” a “Pavlíček” a ještě některá další. Sled písmen v těchto slovech zná i zpaměti. Ne všechna písmena ale umí dobře vyslovit, takže místo “l” čte “j” a místo “ť” a “č” se ozve spíš jen takové škytnutí. Je to normální, že se dřív naučí celou abecedu než rozeznat červenou barvu od modré?