Hodina klavíru

Pavlíčkovi se moc líbí klavír. Když hraje maminka, tak si jen tak sedí, dá svoje ručky na maminčiny a poslouchá. Až ho to omrzí, přelistuje na jinou stranu zpěvníku, aby změnil repertoár.

Podzimní sestřih

Dnes byl Pavlíček opět zbaven přebytečných vlásků. Probíhalo to podobně jako minule, akorát konec byl jiný. To došla řada na ofinku, kterou bylo potřeba vzít pořádně. Nebylo to nic příjemného a Pavlíček se rozkřičel na celé kolo. Naštěstí bylo stříhání dotaženo do zdárného konce a Pavlíček má krásnou hlavičku jak makovičku.

Petr a Pavel

Dnes jsme byli navštívit maminčinu spolužačku z gymplu s manželem a jejich tříměsíčního Petříka. To snad ani není možné, že i Pavlíček byl nedávno takové miminko. I přes jedenáctiměsíční věkový rozdíl jsme kluky v něčem porovnali:

váha – Petřík je kluk jak buk a se svými necelými sedmi kily našeho devítikilového Pavlíčka za pár týdnů dožene

spánek – tady pořád vede Pavlík, který za den naspí cca 13-14 hodin, zatímco Petříkovi stačí 11-12 hodin

fyzické dovednosti – Petřík už krásně drží hlavičku a celkově je v tomto ohledu šikovnější než Pavlíček v jeho věku. Asi to bude tím, že Pavlík při své vysoké potřebě spánku nemohl tak intenzivně trénovat:-).

Telátka

Ve Zhorci jsme se v rámci procházky šli podívat na telátka do místního zemědělského družstva. Chodívali se sem dívat i maminka a strejda, když byli malí, ale pak se tu objevila nějaká nemoc a teletník nesměl být dlouhá léta používán. Až letos tam jsou zase telátka se žlutými náušnicemi, rozdělená do třech ohradníků podle velikosti. Už když jsme přicházeli, zvědavě nás pozorovala. Byl to takový zajímavý okamžik, nikde nikdo, ticho, jen všechna telata zvědavě koukala na nás, žádné ani nezabéklo. Tatínek prohlásil, že se cítí nesvůj být v centru takové pozornosti. A Pavlíček? Ten jen zvědavě koukal, telátka se mu zjevně líbila. Po příchodu z procházky ještě zkontroloval babičku a prababičku, které vyráběly věnce na hřbitov.

Nová židlička

Ve Zhorci se objevila židlička. Je půjčená od Davídka ze Žďáru, kterému se jich doma sešlo víc, a tuhle může postrádat. Židlička je dřevěná, nastavitelná do různých výšek a nezabere moc místa. Je skvělé, že s námi Pavlíček zase může sedět u stolu.

Double návštěva

Dnes se u nás sešly rovnou dvě návštěvy – kamarádka Míla z Pavlovic a pan farář, který téměř před rokem Pavlíčka křtil. Pavlíček se zpočátku tvářil neutrálně, nejvíc ho zajímalo občerstvení na stole. Postupně se ale zamiloval do tety, dělal jí pápá a snažil se upoutat její pozornost. A taky chtěl pořád viset hlavou dolů jak netopýr.

Bojkot spaní v Pavlovicích

Pavlíček se rozhodl, že v Pavlovicích prostě nebude spát přes den. Zatímco doma usíná sám bez jakýchkoli problémů, v Pavlovicích selhává jedna varianta za druhou. Nejdřív usínal sám v pokoji v postýlce, pak s ním maminka v pokoji zůstala, než usnul. Někdy s ním usínal tatínek a někdy dědeček. Dnes to došlo tak daleko, že s ním šli spát tatínek i maminka, Pavlíček byl mezi nimi uprostřed a přesto ani po dvou hodinách se nedostavil kýžený výsledek. Poslední a jedinou možností tak zůstal kočárek, tam usnul hned. Naše dítko si začíná nějak moc vymýšlet, ach jo.

Dělená strava

Pavlíček není extra velký jedlík, zvlášť v poslední době má trochu tendenci odbývat obědy. Co mu ale chutná, jsou přílohy. Klidně sní celou misku brambor, těstovin nebo rýže. Taky rohlíky a chleba jsou na žebříčku popularity. Zajímavé je, že to, co nemá rád smíchané dohromady, mu chutná, když to dostává každé zvlášť. Takže místo brambor smíchaných s masem a mrkví si radši vezme každou složku zvlášť. Asi nějak tuší, že je dělená strava populární.

Koník

Jestli má Pavlíček něco hodně rád, tak je to houpání. Je na houpání skoro závislý. U babiček a dědečků má houpačky, které se teď v zimě stejně moc neužijí, ale doma nemá na houpání vůbec nic. Tak maminka na internetu vydražila v aukci houpacího koníka. Původně myslela, že koníka přinese až Ježíšek, ale tatínek rozhodl, že ho Pavlíček dostane ještě zpětně k narozeninám. A rozhodl dobře, Pavlíček je na koníka tak akorát velký a moc se s ním kamarádí. Koník cválá, řehtá, mele čumákem a ocasem. Pavlíčkovi kolikrát úplně stačí sednout si před koníka, kývat se dopředu a dozadu a zpívat si u toho páááá-pa. Páááá-pa je totiž v Pavlíčkově řeči houpy houpy.

Návraty s rohlíkem

Tohle je Pavlíčkova klasika. Několikrát v týdnu se stavíme v obchodě pro čerstvé pečivo a po zaplacení u pokladny vyfasuje Pavlíček půlku rohlíku, aby mu zpáteční cesta domů rychleji utíkala. On totiž procházky nemá až tak v lásce. Jen tak sedět a koukat se kolem ho baví jen chvíli. Zato s rohlíkem se mu cestuje lépe. Když má hlad, tak ho poctivě ukusuje, když hlad nemá, tak ho jen tak drží. A když by maminka náhodou zapomněla rohlík před obchodem vytáhnout, Pavlíček se o něj mrčením přihlásí sám. Rohlíky jsou prostě dobrota.

Prohlídka plínky

Pavlíček má ve zvyku prohlídnout si každou plínku, kterou se mu maminka chystá dát. Na každé plínce je totiž jiný obrázek: slon, oslík, chlapeček, holčička, pejsek, kočička atd.

Čtrnáct měsíců

Dnes má Pavlíček přesně čtrnáct měsíců. Za tu dobu se naučil reagovat na různé výzvy. Abychom si za pár měsíců pamatovali, co všechno v tomto věku uměl, tak to tady všechno vypíšeme:

· paci, paci – tleská rukama o sebe

· šikulka – na toto ocenění si Pavlíček zatleská jako při paci, paci

· jak se máš? – kroutí rukou

· udělej indiána – dá si ruku před pusu a haleká

· jak seš velikej? – chytne se rukama za uši

· platí to – plácne si rukou s někým

· dej mi dudlík – při vyndávání z postýlky dá mamince dudlík

· kde je méďa? – podá méďu nebo pro něj dojde k postýlce

· zahraj – jde k chodítku a pohne správným kolíkem

· fuk pod bodyčko – odtahuje si pod krkem bodyčko, aby tam maminka mohla fouknout

· ahoj – podá pravou ruku na pozdrav

· kde máš nožičky? – ukáže na nožičky

· kovej, kovej – v leže klepe nožičkama o sebe

· znak pro světýlko

· znak pro knížečku

· znak pro ještě

· dej mi to – podá věc, kterou má v ruce

· tuli tuli – přitiskne se mamince na rameno

· ne!!! – v lepším případě přestane s tím, co nemá dělat, nebo opatrně pokračuje dál a čeká, jaké budou maminčiny reakce

· pápá – zamává na pozdrav

· haló, haló – dá si k uchu mobil nebo hadici od sprchy

· hají – položí hlavičku na matraci

· bucinky – lehne si

Znak pro knížečku

Pavlíček se naučil znak pro knížku. Na tom by nebylo nic divného, až na to, že jsme ho to vůbec neučili. Video se znakováním mu pouštíme zřídka, zhruba jednou za dva týdny. Naposled to viděl minulou neděli. A včera začal ukazovat znak pro knížku, jako by se nechumelilo:-).

Pračka

Pavlíčka ještě nepřešla fascinace pračkou. Sice se teď nemůže dívat na točící se buben, zato ho maminka vysadí nahoru přesně ve chvíli, kdy pračku zapne. Pavlíčkovi se líbí, jak to pod ním při napouštění vody hučí. Ale ještě víc se mu líbí světýlka a tlačítka a má chuť je trochu poštelovat.

Vizitace u prababičky

Jako řádní občané Pavlovic jsme sem dnes přijeli volit a při této příležitosti se stavili za prababičkou. Pavlíček to na klíně dlouho nevydržel, tak byl vypuštěn na zem. Lezl jak o život z jednoho rohu kuchyně do druhého, hýkal u toho radostí a vymetl každý kout. Hrozně ho zajímaly prababiččiny vložky do bot, otevírání trouby a hrnec s bramborami pro slepičky.

Výlety do ložnice

Přes den má Pavlíček tendenci stále lézt do ložnice. Jakmile zjistí, že má volnou cestu, už je tam. Nejvíc ho láká maminčin noční stolek se spoustou zajímavých věcí, zásuvka (občas i vysavač) za dveřmi, odsávačka pod postelí, nabíječka na mobil a lampička u tátovy postele atd. Často se sápe i do své postýlky, protože tam uvidí své spací plyšáky a hlavně dudlík. Když se Pavlíček vyspinká, dá dudlík mamince a ta ho při odchodu z ložnice hodí zpátky do postýlky. Co oko nevidí, to srdce nebolí. Když Pavlíček dudlík nevidí, ani si na něj nevzpomene, jakmile ho ale spatří, nic jiného ho nezajímá. Asi je třeba dávat dudlík přes den pod peřinu, aby Pavlíčkovi nepřišel na oči.

Fusak po roce

Baví nás porovnávat fotky z různých období Pavlíčkova života. Je na nich pěkně vidět, jak Pavlíček roste a mění se. Přesně před rokem nám poštou přišel nový fusak. Dnes jsme se pokusili udělat stejnou fotku jako loni. Všechno je stejné, jen Pavlíček vyrostl a nechtěl tak ochotně pózovat, protože ho zajímaly všechny zipy a zapínátka.

Samoobsluha

Dnes odpoledne se Pavlíček nemohl dočkat, než mu maminka oloupe broskev ke svačině, tak si poradil sám. Na poličce s pečivem si vybalil krajíc chleba a pustil se do něj – i s kůrkou. Je asi zbytečné psát, že u toho byl ticho jak pěna, takže mamince chvilku trvalo, než si té spoušti všimla. Asi budeme muset začít pečivo dávat do jiné poličky, aby tam Pavlíček tak lehce nedosáhnul.

V hudební školičce

Včera jsme s Pavlíčkem vyrazili na ukázkovou hodinu do místní hudební školičky. Je tam kroužek pro děti staré od čtyř do osmnácti měsíců, kde se děti seznamují s rytmem, hudbou atd. Na to, že tam byl Pavlíček poprvé (ostatní děti cca počtvrté), se tvářil docela suverénně. Za zmínku stojí hlavně jedna příhoda: Děti (sešlo se jich tam devět) seděly v kruhu na velké dece, maminky za nimi. Uprostřed hodiny hodila lektorka doprostřed barevné míčky a vyzvala maminky, aby děti nechaly volně si hrát, vzdálily se aspoň na 10 cm a zasahovaly pouze v případě nějakého karambolu. Všechny děti seděly nadále u maminek, nikam se nevzdalovaly, jen Pavlíček se okamžitě vydal doprostřed deky, hrál si s míčky, okukoval ostatní děti a za celých cca 10 minut se na maminku ani jednou nepodíval (taky na co, když ji vidí celé dny doma, že jo?). Kdyby někam odešla, vůbec by mu to nevadilo. Je to taková naše samostatná jednotka. O tomto kroužku ještě určitě někdy napíšeme, protože odteď sem budeme chodit každý týden, minimálně do konce ledna.

Pískací veverka

V sobotu jsme se stavili za prababičkou na krátkou návštěvu. Pavlíčkovi byla zapůjčena pískací veverka, která se mu líbila tak, že vydržel celou dobu sedět babičce na klíně. Za normálních okolností Pavlíček vydrží na klíně chvilku a pak chce lézt po zemi a objevovat nové končiny.

Podzimní houpačková

Máme za sebou krásný víkend. Pavlíček ho většinu strávil v Pavlovicích, kde se pořád houpal a chodil v kočárku na procházky. Tady je jedna z posledních letošních houpačkových fotek.

Hrneček Třetí

Pavlíčkovi jsme včera koupili nový hrníček, v pořadí třetí, ale první netekoucí. Tzn. že z něj tekutina teče pouze při sání. S klidem tedy můžeme Pavlíčkovi hrníček nechat, ať si ho převrací, jak chce, aniž bychom pořád museli utírat jeho obsah. Pavlíček se do hrníčku hned zamiloval a během chvilky vyzunkl jeho obsah skoro dvakrát.

Hlídací odpoledne

Babička s dědečkem v Pavlovicích dnes měli hlídací odpoledne, zatímco maminka s tatínkem jeli nakupovat zimní výbavu do Břeclavi. Hned po našem příjezdu šel dědeček s Pavlíčkem na procházku, aby se Pavlíček v kočárku pěkně prospal. Brázdili vinohrady skoro dvě hodiny, ale naše zlatíčko za celou dobu ani oka nezamhouřilo. To je zajímavý úkaz, protože jindy v kočárku usne raz dva, i když to zrovna není žádoucí. A ještě jeden zajímavý úkaz babička s dědou vypozorovali. Když stál Pavlíček u gauče, najednou se pustil a chviličku stál sám bez jakékoli opory. Pak žuchnul na zadek a měl z toho legraci. Tohle zopakoval několikrát po sobě.

V kuchyni

 

V kuchyni se Pavlíčkovi nikdy nelíbilo. Je tam pro něj málo místa, nic zajímavého a navíc maminka tam kuchtí něco na lince, kam on nevidí. Teď je naopak kuchyně zajímavá až moc, protože Pavlíček objevil, jak si sám může otevřít dvířka od skříňky s hrnci. A hrnce ho móóóc zajímají. Jednak jsou lesklé, neokoukané a zakázané. A zakázané ovoce přece vždycky nejlíp chutná.

Na cvičení

Je po prázdninách, tak se konečně rozjely nějaké aktivity pro maminky s dětmi. První z těch, které máme vyhlídnuté, jsme na zkoušku navštívili dnes. Je to cvičení pro děti od jednoho do tří let. Samozřejmě nejde tolik o cvičení jako spíš o to, abychom nebyli pořád sami doma. Když jsme přišli na místo určení a Pavlíček viděl necelou dvacítku dětí, byl jak v Jiříkově vidění, tolik dětí najednou nikdy v životě neviděl. Vůbec mu nevadilo, že je z nich nejmladší (podle maminčina hrubého odhadu) a skoro jediný nechodící. První hodina se osvědčila a od této chvíle tam budeme chodit každou sudou středu.

Křivoústý Pavlíček

Na některých fotkách má Pavlíček pusu šejdrem. Připomíná nám tím jednoho politika. Kterého? To ať si každý domyslí:-).

Pápá

Asi před týdnem se Pavlíček konečně naučil dělat pápá. Od té doby to kromě prodavaček dělá i na lékárnici, pošťačku a občas i na náhodné kolemjdoucí při procházce. Mává takovým způsobem, že to připomíná kynutí krále svým poddaným. Taky si občas splete “pápá” a “papat” a při výzvě “Pavlíčku, jdem papat”, začne mávat jak o život. To se musí vidět naživo, protože vyfotit to moc nejde.

Se všemi kamarád

Zatím k nám nikdy nedorazila tzv. separační úzkost, kdy je dítko fixované na rodiče a jejich nepřítomnost těžce nese. Pavlíček je pořád dítě všech a je mu absolutně jedno, komu zrovna sedí na klíně. Maminku potřebuje jen na ukládání do postýlky. Tatínek, babičky a dědečci uspí Pavlíčka jedině tím způsobem (když nepočítáme uspávání v kočárku), že si ho dají k sobě do postele a spí celou dobu s ním. V této dovednosti vyniká zvlášť pavlovický dědeček.

Zdravice

Pavlíček má teď období, kdy se některé nové věci dokáže naučit hrozně rychle. Tak toho využíváme a teď jsme ho začali učit třepání pravicí na pozdrav “ahoj”. Ze začátku mu to přišlo hrozně k smíchu.

Foto jako důkaz

Nedávno jsme psali, že si Pavlíček zkouší stoupat v jídelní židličce. Tady je názorná ukázka. Používá to hlavně jako jasný signál toho, že už nechce dál jíst.