Když se vracíme z venku, musí se Pavlíček proběhnout po chodbě v přízemí. Zajímají ho každé dveře, hasící přístroj a hlavně schodiště, pod kterým se mamince schovává a využívá toho, že za ním nemůže. Upřímně řečeno – na chodbě ho to baví víc než venku.
Pavlíček je závislý na všem možném houpání, hopsání, drncání atd. Tak mu maminka vydražila hopsacího oslíka. A jak jinak – měl úspěch.
Pavlíček ve Zhorci zažil spoustu novinek, které se mu moc líbily. Nejzajímavější pro něj určitě bylo chození a klečení v trávě. On vlastně na trávě nikdy neseděl, doteď byl odchovaný jen na chodnících. Líbilo se mu travičku trhat a dávat ji babičce nebo mamince. Druhou novinkou bylo odrážedlo. Pavlíček už má trochu odkoukané od ostatních dětí, jak to funguje, ale ještě potřebuje natrénovat správnou techniku. A do třetice objevil kouzlo pískoviště. Akorát bylo těžké ho přesvědčit, že má písek nabírat lopatičkou. Pořád se v něm chtěl vrtat jen rukama.
Pavlíček společně s babičkou vybrakovali maminčinu šperkovnici z dávných dob. Pavlíček nejdřív myslel, že všechny ozdoby patří na ručičku (stejně jako hodinky, kterými se rád zdobí), a když mu babička ukázala, že řetízky patří na krk a náušnice na ouška, nechal se celý ověsit svým pokladem. Hotový pirát.
Co se Pavlíčkovi líbí, to se naučí hodně rychle. To se týká i dnešního mrskání. Jakmile mu tatínek ukázal, jak na to, byl rád, že má kolem sebe tolik ženských.
Včera byli celý den ve Zhorci strejda Česťa s tetou Katkou a malou Barborkou. Čekali jsme, jak se bude Pavlíček na miminko tvářit, jestli je bude zase totálně ignorovat jako minule. Zpočátku to tak vypadalo, Baruška ho vůbec nezajímala. Postupně jí ale začal nosit hračky, dělal jí malá a chtěl se s ní mazlit. Ani nežárlil, když si ji maminka s tatínkem chovali. Ale když se s ní babička houpala v křesle, Pavlíček se začal na babičku sápat taky. Babička si tedy dala každé vnouče na jednu stranu a všem třem se takové houpání moc líbilo.
Pavlíčkovi opět odrostly vlásky a přišlo tedy na řadu stříhání od tety Dáši. Nejprve se nechala ostříhat babička, pak strejda, táta a prababička. Pavlíček to všechno pozorně sledoval a když nakonec přišel na řadu on, ani nemuknul a s patřičným útrpným výrazem ve tváři a dudlíkem v puse se nechal stříhat. Celé se to obešlo bez jediné slzičky nebo škubnutí.
Dnes jsme přijeli do Zhorce a Pavlíček se kromě babičky a dědečka hned vrhnul na své hračky a oblíbené houpací křeslo. Toto je zase na delší dobu fotka s odrostlými vlásky, zítra dostane jarní sestřih.
Přesně dnes Pavlíček snad pochopil systém smrkání – že musí mít zavřenou pusu a dýchnout nosem. Naneštěstí (nebo spíš naštěstí) ho zrovna opouští slabá rýma, kterou měl posledních pár dní, takže nemá tuto dovednost jak trénovat, ale při příští rýmě to určitě vypilujem.
Chození po schodech jde Pavlíčkovi čím dál líp – nahoru i dolů. Většinou se jednou rukou drží maminky a druhou zábradlí, a chápe systém ručkování (prvně se chytnout šprušle, pak udělat krok a zas se chytnout jiné šprušle), s tátou chodí za obě ruce. Na rozdíl od rodičů by určitě rád bydlel ve 4. patře, naštěstí bydlíme hned v 1. patře.
Pavlíček má moc rád své plyšáky, kterým říká me-me (méďa). Zatímco maminka se musí o každou pusu doprošovat (a většinou stejně bez úspěchu), celý zvěřinec je pusinkován a objímán několikrát denně.
Maminka s Anežkou dnes jely na odběr krve do Brna, zatímco Pavlíčka hlídali babička s dědou v Pavlovicích. Babička s ním poprvé zavítala na dětské hřiště a několikrát ho vysadila na skluzavku. Asi není třeba psát, že takové aktivity při hlídání se Pavlíčkovi moc líbí.
Když se Pavlíčkovi zdá večerní mazání a oblékání dlouhé, sleze ze sedačky a proběhne se jen tak v plínce. Při tom zkouší různé pózy, např. modelku s hrnkem nebo bojovníka sumo před zápasem.
Když přijedeme do Pavlovic, dědeček vyrazí s Pavlíčkem na procházku do parku. Tam má Pavlíček pořádný rozlet po cestičkách a úplně nejraději prý má házení kamínků do vody. Kdyby ho děda nekrotil, zasypal by celý potok.
Do té krabice Pavlíček neleze jen tak pro nic za nic. Hodil si tam magnetky a když zjistil, že na dno nedosáhne, krabici povalil a magnetky vylovil. On si umí vyhrát s každou blbinou :-).
Dnes jsme byli na kontrole na kožním a po cestě zpět jsme se zastavili na nákup. Na rozdíl od minule byla maminka vybavena foťákem, aby Pavlíčka zvěčnila v košíku-autíčku. Jenže ouha, autíčka zrušili, tak se Pavlíček musel spokojit s obyčejným košem. Ale vůbec mu to nevadilo, hlavně když ho vozil děda a u pečiva dostal do ručičky půlku rohlíku.
Pavlíčkovi se zase objevila ve vláskách vrstva mastných lupů, tzv. seborea. Namazali jsme mu to mastičkou a on se pak chodil dívat do trouby, jak mu to sluší. Měl z nového účesu velkou legraci.
Pavlíček po nás obkoukává takové věci, o kterých bychom ani netušili, že ho mohou zajímat. Poslední dobou napodobuje tatínka v tom, že si vymrčí ovladače od televize a šplhá se s nimi do křesla. Pěkně se uvelebí a už mačká čudlíky jak o život. Ještěže jsou v ovladačích napůl vybité baterky a televize nereaguje na každý povel.
Pavlíček se v noci točí v postýlce jak na obrtlíku. No spíš než o točení se jedná o překlápění. V polospánku si sedne a buchne sebou na druhou stranu. Je zajímavé, že v této obrácené poloze, kdy má hlavičku v místě, kde by měl mít nožky, prospí většinu noci.
Pavlíček má moc rád domácí práce, ale vařit se s ním pořádně nedá. Moc ho zajímá, co maminka na lince dělá, chce tam vidět a přiložit ruku k dílu. Tentokrát byl vysazen do židličky a hned začal kramařit v šuplíku. Maminka odsud odstranila všechny nože a otvíráky a mohla v klidu vařit, protože Pavlíček měl zábavu na půl hodiny.
Pavlíček asi zdědil nějakou tasemnici po tatínkovi, protože na něm vůbec není vidět, kolik toho za den sní. Pořád je to takový malý prcek, na svůj věk je výškou i váhou dost podprůměrný. Do jídla ho nemusí nikdo nutit, přes den má pořád na něco chuť. Chutná mu skoro všechno: pečivo namazané i nenamazané, ovoce, jogurty, tvaroh, polévky (hlavně nudlová), přílohy (těstoviny, brambory, rýže – klidně i nasucho), maso (velkou slabost má pro pečené kuřátko a maso z vývaru, zato moc nemusí vepřové a hovězí, které se hůř kouše). Zatím také nepřišel na chuť syrové zelenině a rybám. Včera večer nějak nemohl usnout, pořád se vrtěl v postýlce. Teprve až do sebe nacpal půlku namazaného rohlíku a hrnek čaje, spokojeně se skulil do postýlky a usnul. On má chudáček takové krkavčí rodiče, kteří mu ani pořádnou večeři nedopřejí:-).
Dnes se u nás konala burza dětského oblečení. Maminka s Pavlíčkem tam taky vyrazili podívat se po nějakých růžových hadříkách pro Anežku, aby nemusela nosit jen neutrální a klučičí barvy po Pavlíčkovi. Burza se konala v místním kulturním domě, kde v tu dobu byla spousta lidí, hlava na hlavě. To bylo něco pro Pavlíčka – běhal po celém sále, proplétal se mezi lidmi a když zpozoroval, že ho maminka nahání, měl z toho děsnou legraci a chtěl si hrát na honěnou. Když maminka zjistila, že na žádné velké probírání hadříkama nebude prostor, chytla prvních pár růžových kousků za pár kaček a šlo se domů.
Pavlíček má slabost pro kramaření ve všech možných taškách, kabelách, batozích, krabicích atd. Zip pro něj už několik týdnů není žádnou překážkou, dostane se všude. Takže když táta přijde z práce, Pavlíček mu přichystá pantofle, podrží mu ramínko na odložení košile a kalhot a pak se vrhne na jeho batoh a notebook. Zrovna tam jsou totiž ty největší poklady – káblíky a myš od počítače.
Naše víkendová návštěva v Pavlovicích byla vlastně první od té doby, co Pavlíček capká po venku sám. Musel toho tedy pořádně využít a všechno řádně prozkoumat. S dědou byl v parku, kde se mu moc líbilo házení kamínků do rybníčku, pak se prošel po chodníku před barákem a nezapomněl omrknout ani zahradu. Musel zkontrolovat, co všechno babička s dědou zasadili a co tedy bude moct za pár měsíců baštit.
Když jsme v Pavlovicích, většinou tam na oběd přijde i prababička, aby si užila Pavlíčka. Ten má prababičku moc rád, žulí se na ni, poslouchá její říkanky, nosí jí magnetky a moc se mu líbí její hůlky.
V sobotu jsme vyrazili na procházku po Pavlovicích a vzali s sebou i babičku. Po cestě jsme se stavili v cukrárně a dali si točenou zmrzlinu. Pavlíček by samozřejmě těžce nesl, kdybychom ho o něco ošidili, proto jsme mu v cukrárně vyptali prázdný kornoutek. Měl ho v sobě raz dva a pak se jen díval, kdo mu co ještě dá. Dostal vylízaný kornoutek od maminky a pak i od babičky, všechno zbaštil, zapatlal se, nadrobil do kočárku – a byl spokojený.
 |  |
Babička s dědou koupili pro Pavlíčka a Barunku plastové židličky, aby u nich měli své pohodlíčko. Pavlíček tu svou hned vyzkoušel, ale sedět v ní vydržel jen pár vteřin. Prostě samotné sezení je pro něj moc nudné, musí být pořád v pohybu.
Za celou zimu Pavlíček nezapomněl, že na terase u babičky a dědy v Pavlovicích bývala houpačka a vždy při pohledu na terasu spustil své “páááá-pa”, což v jeho řeči znamená houpy houpy. Dnes se konečně dočkal, houpačka byla při našem příjezdu už nachystaná. Pavlíčkovi se nejvíc líbilo, když během jeho houpání seděli všichni (prababička, babička, dědeček, tatínek a maminka) na terase a zajišťovali mu zábavu. To se vydržel houpat hodinu v kuse a vyváděl u toho blbiny. Navíc babička donesla kšiltovky po tatínkovi, které jsou Pavlíčkovi trochu větší, ale neskutečně mu sluší.
Dnes v noci se Pavlíček probudil a další tři hodiny nemohl pořádně zabrat. Vždycky chvíli v klidu ležel, pak si stoupl a čekal, až ho maminka zase uloží. A tak pořád dokola v desetiminutových intervalech. Tohle se mu ještě nikdy nestalo. Těžko říct, co mu bránilo ve spaní, ale zoubky a bříško (jeho nejčastější noční bolístky) to určitě nebylo. Kolem čtvrté hodiny ranní to maminka vzdala a dala Pavlíčka do postele mezi sebe a tatínka. Okamžitě usnul a probudil se až ráno v obvyklou dobu s úsměvem na rtech. Asi mu jen chyběla blízkost rodičů.
