Doma je doma

Anežka neznámé prostředí a neznámé tváře snáší o něco hůř než Pavlíček v jejím věku. Po příjezdu do Zhorce se párkrát rozbrečí, když uvidí méně známou tvář, ale během dne se to pak postupně lepší. Když jsme tentokrát přijeli domů a Anežka poznala, že je doma, spustila oslavný výskot. Úplně na ní bylo vidět, jak je šťastná, že je ve známém prostředí. Doma je prostě doma.

Čertík od Mikuláše

Pavlíček dostal ve Zhorci mikulášskou nadílku – mluvícího čertíka. A tento čert za nás vyřešil problém, s kterým si nikdo z nás nevěděl rady. To bylo tak: Když byl Pavlíček malé miminko a přijeli jsme do Zhorce, usínal bez problémů sám v pokoji v postýlce, stejně jako byl zvyklý doma. Postupně se to trochu horšilo, takže při usínání vyžadoval maminku nebo tatínka. A po návratu z nemocnice letos v březnu se to pokazilo úplně – do postýlky nechtěl za nic na světě, spal pouze vedle táty v posteli, maminka se raději odstěhovala do vedlejšího pokoje. Takže zatímco doma si opět zvyknul vzorně usínat sám v postýlce, ve Zhorci spustil neutišitelný řev na celé kolo. Udělali jsme tedy pokus, dali jsme mu čertíka do postýlky, aby mu tam nebylo smutno. A výsledek: Pavlíček po položení do postýlky vůbec neprotestoval, dlouho bylo za dveřmi slyšet čertovo kecání, až nakonec nebylo slyšet vůbec nic. Pavlíček takto krásně sám usnul odpoledne i večer. Čert samozřejmě zůstal ve Zhorci, aby jakožto nepostradatelný usínací společník Pavlíčkovi nezevšedněl, a doufáme, že svou funkci bude plnit i nadále.

Anežka s prababičkou

Konečně jsme udělali první fotku Anežky s radostínskou prababičkou. Když jsme ve Zhorci, tak prababička tam přijede také, aby si pravnoučátek trochu užila.

Babiččina pravá ruka

Když přijedeme do Zhorce, Pavlíček se nejvíc těší na to, jak bude ve všem asistovat babičce. A protože babičce je to také vzácné, pustí Pavlíčka ke kdečemu. Dnes spolu například připravili k obědu špízy.

Double táta

Tatínek je šikovný, takže zvládá chovat obě děti naráz, když to vyžadují.

Skládání krtečka

Ke svým druhým narozeninám dostal Pavlíček puzzle s obrázkem krtečka, které má 16 dílků. Pavlíček má krtečka obecně moc rád a brzo ho skládání začalo zajímat. Nejdřív jen podával dílky a skládala maminka, pak Pavlíček ukazoval, kam jednotlivé dílky přijdou a maminka je tam dávala podle jeho pokynů. Nakonec se naučil složit puzzle zcela samostatně během chviličky. Teď jsme se dostali do fáze, kdy je tato zábava pro něj natolik ohraná a triviální, že u skládání vymýšlí blbosti, dává dílky, kam nepatří atd. Prostě ho to nebaví. Je načase pořídit jiné puzzle.

Kombinézka

Anežka má zimní kombinézku hodně podobnou té, kterou měl Pavlíček v jejím věku. Akorát samozřejmě v růžové barvě. Jen tu čepici jsme nechali v modré barvě. Podle převládající růžové je ale snad jasné, že je to holčička.

Sponečka

Bylo na čase pořídit pro Anežku nějaký módní vlasový doplněk. Ani ne tak kvůli módě, ale z čistě praktických důvodů. Její vlásky jsou tak dlouhé, že jí pořád padají do očí a jejich neustálé odhrnování rukou vůbec nepomáhá. Při focení se pak podařilo několik zdařilých fotek.

V Budulínku

Jedna starší fotka z Budulínka. Pavlíček chodí za dětma do Budulínka moc rád. Nejdřív si děti hrají, pak si společně procvičíme básničky, které už známe, poté následuje nějaká tvořivá aktivita a pak opět volné hraní s nějakou básničkou. Celé to trvá dvě hodiny a kdyby záleželo na Pavlíčkovi, mohly by se tam říkat a ukazovat básničky pořád dokola. Hraní a tvoření ho baví jen chvíli. Hodně času stráví tím, že sedí mamince na klíně, láduje se kolektivně přinesenými křupkami a sleduje dění kolem sebe. A je spokojený.

První křupka

Anežka už nějaký čas zajímá jídlo. Zaujatě se na nás dívá, když něco strkáme do pusy. Na příkrmy má ještě chvíli času, ale aby jí to rychleji utíkalo, dostala dnes aspoň malý závdavek – první křupku. Automaticky si ji dala do pusy a chvíli zůstala oněmělá úžasem, když poprvé zakusila i jinou chuť než tu mlíkovou. Snědla asi tři čtvrtiny jedné křupky a z toho jí jedna čtvrtina zůstala na oblečení a na obličeji. Každopádně měla křupka velký úspěch.

Jako Anežka

Pavlíček má potřebu vyzkoušet všechny věci, které dělá nebo užívá Anežka. Když jsme dnes byli na návštěvě u babičky a dědy, napadlo ho vyzkoušet Anežčinu kočárkovou tašku a fusak. Před dvěma roky by se tam krásně vydal, teď už ovšem ne.

Anežčina pleška

Anežce vlásky, které má už od porodu, nevypadaly. Zato se jí objevilo holé kolečko v týle, tím jak pořád šmrdlá hlavičkou ze strany na stranu. Vypadá to jako pleška.

Zimní botičky

Náhodou jsme přišli na to, že nedaleko od nás je firma vyrábějící dětské botičky. Nejdřív jsme od nich měli jen bačkůrky, pak podzimní botičky a dnes jsme se vypravili přímo do jejich podnikové prodejny, abychom pro Pavlíčka vybrali vhodnou obuv na zimu. Pavlíček do výběru naštěstí moc nekecal a nové botky si hned oblíbil. Za rok už budeme zimní botičky kupovat i pro Anežku, letos jí stačí jen pletené bačkůrky.

Ve školce nanečisto

Tak nám po 32 letech důkladně zrekonstruovali celou školku. A dnes tam byl den otevřených dveří, aby si všichni mohli prohlédnout výsledek. Vypravili jsme se tam s Pavlíčkem, aby věděl, co ho od září čeká. Byl tam jak v Jiříkově vidění – aby ne, když měl kolem sebe tolik hraček a kromě nás tam zrovna téměř nikdo nebyl. Vůbec jsme ho odsud nemohli dostat. Paní učitelky se zajímaly, jestli je Pavlíček jejich budoucí žáček a už se na něj v září těší. Tak uvidíme, jestli tam Pavlíček bude chodit s takovým nadšením, které projevoval dnes.

Hrazdička pro dva

Jakmile má Pavlíček Anežku na dosah, nenechá ji chvilku v klidu. Nasomroval se jí i pod hrazdičku a ukazoval jí, jak všechna štěrchátka štěrchají a jak by si s nimi Anežka měla hrát.

Návštěva

Navštívila nás teta Míla, aby okoukla Anežku, protože ji ještě neviděla. Donesla jí krásnou rozepínací vestičku ve větší velikosti. Prý nevěděla, kdy se k nám dostane, tak vzala větší. Do vestičky se samozřejmě nasoukal Pavlíček a moc se mu líbila.

Zima, nebo léto?

Děda se občas vytasí s nějakým módním doplňkem, který Pavlíčkovi půjčí na zkoušku. Akorát se tentokrát netrefil do ročního období.

Návštěva marodů

V rámci dopoledních procházek chodíme nakouknout na babičku a dědu skoro každý den. Oni k nám chodí méně často. Teď jsme všichni nachlazení, Pavlíček pokašlává, tátu bolí v krku, tak jsme celý den nikam nešli a babička s dědou přišli navštívit marody.

Spací pytlík

Anežce jsme pořídili spací pytlík. Pavlík ho nikdy neměl, protože se jako miminko neodkopával. Odkopávat se začal, až bylo na pytlík pozdě. Anežka má svůj spací úbor ráda, dokonce v něm usíná i přes den.

Čekání na h…o

Když Pavlíček ví, že něco bude, ale nebude to hned, sáhne za sebe, vezme si jeden z míčů a krátí si s ním čekání.

Od bráchy všechno

Anežka je odolné dítě, aspoň co se týká bráchových výpadů. Ono jí ani nic jiného nezbývá. Pavlíček se ve své lásce totiž projevuje jako slon v porcelánu. Jednou ji obejme, podruhé přitáhne k sobě, potřetí vlepí pusu, rukama jí otočí hlavičku, aby se dívala na něj atd. Když k ní utíká, Anežka už ví, že musí být připravena na všechno. Ale tiky z toho zatím nemá. Bráchu má ráda a leccos od něj vydrží.

V řadě za sebou…

Když to Pavlíčka chytne, vymyslí si zábavu takovéhoto typu.

Chůva

Pavlíčkovi se líbí sedačka, kterou máme nově v kuchyni. Přišel na to, že když tam leží Anežka, vejde se vedle ní. Takže se k ní nasáčkuje, chvíli se s ní mazlí a ještě si u toho stihne přečíst regionální aktuality.

Salámista

Pavlíček masu (kromě pečeného kuřecího) moc nedá, ale na uzeninách úplně ujíždí. Nejraději by je konzumoval každý den, ale to samozřejmě povoleno nemá. Může být rád, že občas dostane plátek šunky na rohlík nebo krajíček chleba. Salámu říká “mam” a bohužel přesně ví, že taková dobrota se skrývá v ledničce. Takže stačí ledničku otevřít, kus ukořistit a pak ho nenápadně někde za rožkem sníst.

V neděli

V neděli chodíme s oběma dětmi na mši do takového bočního přístavku, který je právě hlavně pro děti určen. Pavlíčka tam baví poletovat z místa na místo, podávat všem přítomným ruku, sedat na všechny lavičky, židle a křesla. Ty křesla ho dnes dost zaujaly, vždycky si tam sednul a pak halekal na tátu, aby si šel sednout vedle něj. To se divil, když si tam jednou místo táty sednul strýc Jirka.

Dokonalý přehled

Anežka je ráda na dece na zemi, protože tak může mít přehled o aktuálním dění v kuchyni. Z maminky nespustí oči a sleduje každý její krok. Klidně si kvůli tomu zakloní hlavičku skoro do pravého úhlu.

Polední spánek na Hlavní

U babičky s dědou jsme pečení vaření. Někdy zůstaneme jen venku a hned zase frčíme domů, někdy jdeme dál, někdy jim sníme oběd a někdy tam Pavlíček zůstane i spát. Nashromáždí si všechny možné plyšáky a děda nebo babička ho s celým zvěřincem odnesou nahoru do postýlky. Tam se pomazlí s kočičku na povlečení a spokojeně usne.

Na procházce

Vyrazili jsme na procházku. Ven chodíme samozřejmě každý den, ale Pavlíček se většinou veze v kočárku, protože zatím odmítá chodit civilizovaně – tzn. držet se kočárku, jít stále dopředu konstantní rychlostí atd. Dnes jsme vyrazili jinou cestou, takže bylo možné ho z kočárku vypustit, aby se taky trochu unavil.