Pavlíček je kreativní detailista. Dokáže sám vymyslet takovou zábavu, že občas žasneme. Nejraději něco skládá nebo rovná vedle sebe. A pak pěkně do detailu opakuje vzorec, který na začátku vytvořil. Plínky si nosil každou zvlášť jednu po druhé z vedlejší ložnice, otočil ji na tu správnou stranu a přiložil na své místo. Super zábava pro něho i pro rodiče, kteří ho sledovali.
Další z Pavlíčkových hraček, která se Anežce moc libí, ale pohrát si s ní může jen v Pavlíčkově nepřítomnosti.
Ačkoli Pavlíček není žádný horolezec ani divoch, který nemá pud sebezáchovy, tudíž se nepouští do žádného složitého terénu, našel si cestu, kudy vlézt do Anežčiny postýlky. Je to tak jednoduché – vylézt na maminčin noční stolek a odsud už je to hračka. Do Anežčiny postýlky leze jen v její nepřítomnosti, v opačném případě se spokojí s místem na nočním stolku. Odtud pak Anežce předvádí své oblíbené hračky, tentokrát oblíbený svítící přívěšek. Ta mu to samozřejmě baští i s navijákem.
Pavlíček má své oblíbené činnosti a rituály, z nichž některé dělá pouze s jedním konkrétním člověkem. S maminkou skládá puzzle medvídka, s tatínkem tancuje na Královské reggae, s dědečkem probouzí a uspává stromečky, s babičkou čte knížky. Nedávno babička vytáhla novou knížku, jejíž čtení a prohlížení je pro Pavlíčka úplný obřad. Nejdřív zkontroluje, jestli si babička nasadila brýle a on pak ukazuje na své oblíbené obrázky a od babičky očekává stále ten stejný komentář. Tuhle knížku s ním nikdo jiný číst neumí, jen babička.
Barunka s maminkou jsou tento týden v Pavlovicích a stavily se i s babičkou k nám na návštěvu. Pavlíček ukázal Barunce své hračky a s tetou si házel míčem. Celkově má tetu i Barunku moc rád. Tetě říká “teta Akuku” a Barunku už z “B” přejmenoval na “Abubu”.
V mobilu se zatoulala jedna fotka stará asi dva týdny. Před místním městským úřadem stojí kašna, kterou má Pavlíček moc rád. Vždycky když jdeme kolem, volá “ava” (rozuměj voda), nechá se postavit na okraj kašny a dívá se, jak z ní teče vodička. Od té doby, co kašna díky velkým mrazům úplně zamrzla, se to místo Pavlíčkovi líbí ještě mnohem víc. Musíme tudy chodit každý den. Místo “ava” volá “j”. Mělo by to být spíš “l” (rozuměj led), ale Pavlíček “l” vyslovuje jako “j”.
V Pavlíčkem nestřežené chvíli si Anežka půjčila jeho čertíka Rudlu. Úplně ji fascinují jeho svítící růžky. Jenže Pavlíček pro takového půjčování nemá moc pochopení. Respektuje, že některé hračky patří Anežce a sám od sebe jí je nosí. Ale jakmile sáhne na jeho, hned jí je bere. Asi se bojí, aby mu je nesnědla, protože naše Agnes má poslední dobou velký apetit.
Anežka se dnes byla opět mrknout na paní doktorku. Nedělo se nic zvláštního, jen to skoro celé probrečela – na očkování si pořád pamatuje. Váží 6720 g a měří 68 cm. Paní doktorka ji pochválila, že od posledně pěkně přibrala. Tak zase za dva měsíce.
Anežka je zvyklá usínat s výhledem na maminku. Spává ve své postýlce, která je hned vedle maminčiny postele a maminka tam musí být chvíli s ní. Pavlíček v jejím věku usínal bez problémů sám, ale když to náhodou někdy selhalo (např. právě na návštěvě ve Zhorci), bylo pak jeho uspání o to těžší. Zato Anežka může spát kdekoli, hlavně když je splněna podmínka postýlky vedle maminky. Naštěstí usíná do 10 minut od uložení, takže není problém tam s ní chvilku počkat.
Ve Zhorci usíná a spí stejně dobře jako doma, dokonce možná ještě lépe. Hned první noc spala bez jediného probuzení až do sedmé hodiny ranní, pak se nakojila a pokračovala ve spaní až do 10:30.
Máme za sebou další důležitý mezník – Anežka je poprvé důkladněji ostříhaná. Tentokrát už to nebylo jen zastřihnutí ofinky, ale celkové zkrácení, protože měla vlásky hodně nerovnoměrně dlouhé. Celou dobu u toho řvala jak tur, protože si cizí teta dovolila na ni sahat, ale teta Dáša to měla za chviličku hotové. Pak přišla na řadu maminka, tatínek, babička a konečně Pavlíček. Ten se nemohl dočkat a při stříhání držel úplně vzorně. Teď zas bude několik týdnů mluvit o tom, že teta ve Zhorci dělala mi-mi (šmik, šmik).
Druhým důležitým bodem včerejška byl masopustní průvod, na Vysočině nazývaný maškara. Pavlíček vše sledoval z okna v náručí babičky. A protože okno je hodně nízko, přišel až úplně k němu jeden ze dvou převlečených koníků, kterého si Pavlíček mohl pohladit. Byl to pro něj velký zážitek. A ani se vůbec nebál, což překvapilo i maminku.
Dnes za námi do Zhorce přijeli teta Jana, strejda Míla a radostínská prababička. Pavlíček byl v sedmém nebi, protože má návštěvy moc rád. Zvlášť když ještě dostal spoustu dobrot a sladkostí, které musela maminka hned zabavit a Pavlíček je bude dostávat postupně. Fotku se strejdou jsme nestihli pořídit. Musíme si na ni počkat do května, kdy nás teta se strejdou navštíví v Pavlovicích. Už se těšíme!
Narozdíl od Pavlovic je ve Zhorci dost sněhu na to, aby si Pavlíček mohl postavil svého prvního sněhuláka v životě. Stavěla ho s ním babička a fakt se jim povedl. Při stavění jim dělaly společnost i stále přítomné kočičky, které spolu dováděly ve sněhu. Takže Pavlíček byl nadšený ze sněhuláka i z koček. Škoda, že sněhulák kvůli oteplení nepřežil déle než pár hodin.
Pavlíček ve Zhorci objevil maminčinu flétničku a babička ho naučila, jak do ní písknout tak, aby se ozval ten pravý zvuk. Když pak maminka sedla ke klavíru, Pavlíček se sám připojil s flétnou. Hodně to prožíval a když do toho chtěl dát ještě větší procítěnost, hrál na flétnu jednou rukou a druhou bušil společně s maminkou do klavíru. Něco málo se tatínkovi podařilo nahrát. V pozadí je slyšet písnička Když mě brali za vojáka.
I přes velkou chumelenici jsme dnes navečer dorazili do Zhorce. Anežka z toho opět byla vykulená a zpočátku se netvářila moc nadšeně. Pořád potřebovala vidět na maminku nebo na tatínka a úplně nejraději se nosí v manduce, tam si pěkně hoví a směje se na všechny strany.
Zítra odjíždíme na několik dní do Zhorce. Pavlíček se nemůže dočkat a pořád dokola mluví o tom, kdo všechno tam bude: koťátka, děda, babička – takové je ustálené pořadí. A taky nikdy nezapomene připomenout “teta mi-mi”, což v překladu znamená, že tam přijde i teta a ostříhá mu vlásky (šmik, šmik). Ostříhání potřebujeme všichni, ale Pavlíček určitě nejvíc. Vlásky mu trčí na všechny strany a padají mu do očí.
Koupili jsme si váhu, která samozřejmě neušla Pavlíčkově pozornosti. Aspoň teď máme přehled, kolik ten náš drobek váží – 11,6 kg i s domácím oblečením a bačkůrkama. Velikost oblečení má 86, což odpovídá věku 12-18 měsíců. Váhově a velikostně je tedy o rok pozadu.
Jídlo – v tom je Anežka vzorná. Chutná jí skoro všechno, co může jíst –různé druhy zeleniny, ovoce, křupky, pečivo. K obědu jí kupované skleničky i domácí vařené jídlo. Poslední dobou jí to druhé jede víc, protože jí do toho maminka pravidelně přidá pastiňák – její nejoblíbenější zeleninu. Nevadí jí ani malé kousky. Jako ovocnou svačinku má většinou půlku postrouhaného syrového jablka smíchanou s trochou přesnídávky. To jí chutná hrozně moc a miska v ní zmizne během pár minut. V mezičasech nepohrdne křupkou, sušenkou, rohlíkem, patkou chleba. Za pár dní zavedeme večerní kašičky, tak se má na co těšit. S jejím apetitem asi nehrozí, že by jí kaše nechutnaly.
Jerry je Pavlíčkův miláček, který s ním chodí nejen na procházky, ale také s ním spí v postýlce. Před spaním je potřeba všechno nachystat – do batůžku se musí dát klíček ( o tomto fenoménu napíšeme někdy příště) a krabička. Do krabičky přijde nějaká sladká drobnost (např. lentilka, gumový medvídek nebo lipo), kterou si Pavlíček sní až ráno. Opravdu ho ani nenapadne, že by mlsal v noci. Ještě dudlík do pusy, hrníček s vodou do ruky a může se jít do postýlky.
Každý večer těsně před čištěním zoubků dostane Pavlíček 2 ml sirupu na posílení imunity. Na sirup se vyloženě třepe, i když teda nemá moc dobrou chuť. Ale tím líp, že mu chutná. Za celý podzim i zimu mu jen pár dní trochu teklo z nosu, ale těžko říct, jestli na tom má zásluhu právě sirup, protože jeho účinky by se měly projevit po třech měsících užívání. Pavlíček nebývá vůbec nemocný, ale za pár dní to bude přesně rok, co ho skolil zápal plic a skončili jsme v nemocnici. Doufejme, že nás v příštích letech nic podobného nepotká.
Anežka má stejnou osušku jak Pavlíček, jen v jiné barvě. Zvířátka ani ostatní ornamenty na ní ji moc nezajímají. Anežku zajímá hlavně večerní program. Jakmile slyší, že se napouští voda do vaničky, ví, že přichází její chvíle. Miluje svlékání na koupání i koupání samotné. Všechno má svůj přesný sled a Anežka tak ví, co ji právě čeká. I když je hodně unavená, ani nekvikne. Po koupání následuje oblečení, rozloučení s tatínkem a Pavlíčkem, kapička Vigantolu, kojení a uložení do postýlky.
Pavlíček i Anežka našli pod vánočním stromečkem své vlastní osušky. Nejsou to jen tak jaké osušky – jsou na nich kočičky, pejsci, lístečky, klubíčka a kostičky, což má v Pavlíčkových očích nevyčíslitelnou hodnotu. S osuškou, resp. s kočičkami na ní se moc rád mazlí.
Během podzimu a zimy se nám ustálil pravidelný denní program, který až na výjimky pěkně klape. Ráno vstáváme mezi osmou a devátou hodinou. Následuje oblékání, snídaně a odchod na procházku. Po procházce se naobědváme a pak kolem jedné jdou děti na cca dvě hodiny spát. Potom už ven většinou nechodíme, ale hrajeme si doma a čekáme, až se táta vrátí z práce. Mezi 18:30-19:00 začíná večerní proces postupného najedení, umytí a uložení obou dětí do postýlek.
Jakmile nemá Pavlíček zavázané bačkůrky na dva uzly, které sám nerozváže, má za chvíli bačkůrky sundané. Klidně je bude vozit na motorce, hrát si s nimi, ale na nohách je nosit moc nechce.
Maminka koupila sušenky (původně hlavně pro Anežku), které jsme doma ještě nikdy neměli, takže pro Pavlíčka horká novinka. Samozřejmě neprošel pokus dát sušenku jen Anežce, přihlásil se o ni také. Tak dostali každý jednu. Pavlíček dvakrát kousnul a po sušence nebylo ani památky, zatímco Anežka si tu svoji ožužlávala ze všech stran. Pavlíček by snědl půl sáčku na posezení, ale bylo mu jasně řečeno, že každý dostane jen jednu a další až zítra. Začal tedy nebezpečně kroužit kolem Anežky v lehátku, slintal při pohledu na rozmačkanou sušenku v její ruce a v jednom kratičkém nestřeženém okamžiku ji o ten ožužlaný zbytek obral. Dostal vyhubováno a ještě se u toho rozčiloval. Anežku sice miluje, ale o sušenku ji obere bez mrknutí oka.
Po delší době opět jedna srovnávací fotka Pavlíčka a Anežky. Kromě stejného kočárku (to není vidět), stejné kožešiny a stejného fusaku je tam možné vypozorovat i jakousi podobnost v obličeji. Jen pro upřesnění: Pavlíček byl v době focení přesně o dva měsíce mladší než Anežka.
Anežka je na všech fotkách stejně vysmátá. Stačí na ni udělat kuk a už má pusu od ucha k uchu. Hlavně když je pěkně doma ve svém prostředí a má maminku na dohled.
Kromě Teletubbies má Pavlík i své oblíbené televizní pořady. Dlouhodobě (může to být víc než rok) ho zajímá AZ kvíz. Co ho na něm tak zajímá, nikdo netuší. Jakmile uslyší známou znělku, jde se uvelebit na gauč a bedlivě sleduje. Většinou mu to nevydrží po celou dobu pořadu, ale i tak. Dále tu máme pětiminutové Zpívánky, při kterých ani nedýchá. No a v poslední době se na přední příčky dostala předpověď počasí. Opět nemáme tušení, co je zrovna na počasí tak fascinujícího. Přes den máme většinou zapnutou ČT24, což je Pavlíčkův nejoblíbenější program, protože dole stále běží nějaké titulky, z nichž může chytat nějaká písmena. A právě je tam často i ta relace o počasí. A Kouzelná školka? Z té ho zajímá jen úvodní a závěrečná znělka nebo když se tam objeví nějaké zvířátko. Asi je to na něj moc přízemní :-).
Babička odjela za Barunkou a děda zůstal doma sám. Teda ne úplně sám, protože má nás. Skoro každý den za námi přijde, vezme obě děti na procházku a maminka může pěkně v klidu uvařit. Anežka většinu procházky prospí a Pavlíček se vyřádí ve všech rituálech, které s dědou venku mají. To je prostě neoddiskutovatelný fakt, že procházky s dědou jsou pro něj mnohem lákavější a zajímavější než procházky s maminkou.
