Jahodová sezóna

Na zahrádce zrají jahody a Pavlíček si dává do nosu. Anežka, ač jinak velký jedlík, zatím čerstvému ovoci na chuť nepřišla.

Prababička slaví

Před dvěma roky, když babička slavila 80. narozeniny, zbýval přesně týden do narození Anežky. Dnes jsme slavili opět. Dětí bylo jako smetí a dospělých ještě víc.

Restaurační stravování

Na dovolené svišti poprvé ochutnali restaurační jídlo a docela se jim to zamlouvalo. Sice je moc nebavilo čekat, ale pak si vybírali, jestli chtějí sousto z tatínkova nebo maminčina talíře. Jednou jsme objednali samostatný chod pro Pavlíčka – kynutý knedlík. Na talíři přinesli jeden obrovský knedlík politý pudinkem a postrouhaný sušenkou. Zvládl ho skoro celý a jen se olizoval. Na fotce to moc nevypadá, ale knedlík byl fakt luxusní.

Na Hostýně

Konečně se počasí lepší a my jsme si po ránu mohli vychutnat krásný pohled z hotelového pokoje (viz panoramatické foto). Po snídani a vyblbnutí na trampolíně jsme sbalili našich pár švestek i pár našich dětí a vydali se na cestu domů – trochu oklikou, přes Hostýn. Rozhledna opět nevyšla, byla zavřená. Stejně bychom kvůli mlze nic neviděli. Takže poslední restaurační oběd a zpátky domů. Krásné to bylo.

Zoo Lešná

V hotelu se nám spalo krásně. Ráno jsme se probrali až v 9:30 a měli jsme co dělat, abychom do 10:00 stihli snídani. Pak jsme vyrazili do ZOO Lešná. Naštěstí se počasí trochu umoudřuje a přestává pršet. Zvířátka jsme si užívali celé odpoledne, Anežka si udělala spací pauzu v kočárku. Největší úspěch měly žirafy, které se od této chvíle staly Anežčiným nejoblíbenějším zvířátkem.

V Beskydech

Naše úplně první dovolené s dětma – vyrazili jsem na 3 dny do Beskyd, do hotelu mezi Zlínem a Vsetínem. Díky malému počtu ubytovaných jsme dostali dva spojené pokoje s celkem 5 lůžky, zn. ideál. Dny plné deště pokračují, ale nevadí. Místo výšlapu do rozhlednu jsem se šli podívat po okolí. Večer jsme si užili vířivku. Opět známá situace – Pavlíček nadšený, Anežka zarputile odmítá.

Koupání ve třech

Pavlíček byl nadšený ze společného koupání s Barunkou a Martínkem. Anežka (jak se dalo čekat) tuto akci rázně odmítla a radši spala dvě noci na kovboje. Cizí vany nejsou pro ni.

Když je venku škaredě

Moc pěkné počasí jsme si nevybrali. Celý víkend lilo jako z konve, při nedělní zpáteční cestě jsme Prahou projeli doslova chvíli před tím, než v ní nastala povodňová pohotovost. V sobotu jsme se vydali na krátkou procházku na místní hřiště. Kdo nezažil, jak rychle se dá klouzat v mokré pláštěnce na mokré skluzavce, ať si to zkusí.

Vzhůru do Benátek

Vydali jsem se do Benátek. Ne do italských, ale do českých – za tetou, strejdou, Barunkou a Martínkem. Tříhodinová cesta proběhla díky přestávce ve Zhorci úplně v poklidu. Do cíle jsme dojeli přesně ve chvíli, kdy se Barunka vracela ze školky. Svišti byli ve svém živlu – tolik nových hraček. Pavlíčka nejvíc uchvátila kuchyňka, Anežku kočárek. Večer Pavlíček, i přes velké těšení na spaní v Barunčině pokojíčku, skončil v posteli u maminky a tatínka.

Zahradníci

U Pavlíčka se projevují nějaké zahradnické geny. Při každé návštěvě u babičky a dědy musí zkontrolovat celou zahradu, co kde klíčí, roste, zraje. A když kontroluje Pavlíček, kontroluje i Anežka.

Po koupání

Svleče táta, vykoupe máma, obleče táta.

Láska

Pavlíčkova bezmezná láska k Anežce před několika měsíci trochu polevila. Aspoň se to tak jevilo podle jeho neustálého opakování: "Anežka půjde pryč. Anežka půjde do nemocnice." Nevíme, jak na tu nemocnici došel. Sám si na ni nepamatuje a ani přesně neví, co si pod tím představit. Nepomohly žádné domluvy, výhrůžky ani přesvědčování. Až jednou při procházce maminka potkala jednu tetu a (z legrace) se jí zeptala, jestli si Anežku nechce nechat. Anežka v tu chvíli docela zlobila. V tom začal Pavlíček ječet, že Anežka je naše a žádné tetě ji nedá. A od té doby je s posíláním do nemocnice konec. Stačí zmínit, že proč bychom Anežku měli dávat do nemocnice, když ji můžeme dát té tetě, která bydlí kousíček od nás, že by tam Anežka měla svou postýlku a chodila nás navštěvovat... To pro Pavlíčka vůbec nepřipadá v úvahu. Ani když se zdrovna hádají o nějakou hračku. On ji prostě pořád miluje.

Krmiči drůbeže

Jít k prababičce - to je skoro za odměnu. Děcka se na to jen třesou. Prababička má plno slepic, které naši svišti hrozně rádi krmí. Nabere se trocha pšenice, kterou pak po hrstičkách hází mezi slípky. Kdybychom tam chodili každý den, z normální důrbeže by se stala drůbež obézní.

U táty v práci

Firma, kde táta pracuje, slavila kulaté výročí. Pro rodiny zaměstnanců byl připravený pěkný program. Mělo to jednu chybu na kráse: vše se odehrávalo venku, kde celý den pršelo. Ale našim svišťům to nevadilo. Vyzbrojeni pláštěnkami se vrhli objevovat areál. Největší dojem v nich ale stejně zanechal uvítací balónek a lízátko.

Krabí kremrole

Takové pečení, to je lepší než televize.

Schůdky

Tatínek dnes koupil schůdky a Pavlíček je musel hned vyzkoušet. Jejich uskladnění nesl hodně nelibě. Asi myslel, že je budeme mít v obýváku trvale.

Beebo hlídá dudlík

Anežčina závislost na dudlíku je bezmezná. Tedy spíše byla. Dudlíka se dožadovala dnem i nocí. Ale už je to velká holka, dá se s ní rozumně domluvit. Po každém spaní mrskne dudlík svému nejoblíbenějšímu medvědovi v postýlce se slovy "méďo, hlídej!" A méďa poctivě hlídá až do dalšího spaní. 

Haló, haló

Anežka miluje telefonování. Hlavně telofonování zhorecké babičce, kdy jí maminka půjčí mobil, aby si holky pokecaly. Ona teda kecá hlavně Anežka, babičce nezbývá než poslouchat. A když se zrovna netelefonuje doopravdy, Anežka si vezme kalkulačku a volá sama. Ani jí nevadí, že jí na druhé straně nikdo neodpovídá.