Jednou chtěla maminka v klidu uvařit, tak pověřila tatínka, aby uspal Pavlíčka a ať si s tím poradí, jak chce. Pavlíček totiž není zvyklý na to, že by ho uspával někdo jiný než maminka. Asi 40 minut se z ložnice ozývaly zvuky, které na žádný spánek neukazovaly. Po nějaké době klidu šla maminka zkontrolovat, jak se proces uspávání vyvíjí. Po otevření dveří se jí naskytl tento pohled. No není to nádhera? Nutno dodat, že to nebylo žádné krátké zdřímnutí, ale pořádný dvouhodinový spánek.
S Pavlíčkem pořád zkoušíme nějaké nové věci, protože má rád každý nový podnět. V poslední době se často sápal na koš s prádlem, tak jsme ho tam posadili. Je zajímavé, že i když ještě sám neudrží balanc při sezení, v koši mu to šlo. A když se po stranách přidržel oběma rukama, bylo to sezení na jedničku.
Sestřenice Barunka se svými rodiči pobývají na Moravě, tak se k nám dnes stavili na návštěvu. S Pavlíčkem se viděli po dlouhé době. Oba si svorně hráli na zemi s hračkami, občas se o nějakou hračku navzájem obrali – někdy zvítězil Pavlíček, někdy Barunka. V rámci bratranecko-sestřenických vztahů se vše obešlo bez pláče a boje. Taky jsme vyrazili na procházku, kde prvním bodem programu byla návštěva dětského hřiště, poté následovala půlhodinka odpoledního spánku v kočárku.
Pavlíček má při spaní stejné polohy jako jeho tatínek (maminka to může posoudit): leží na boku, zadek vystrčený, ruka nahoře volně visí dolů, peřina zmuchlaná kdovíkde. Jediný větší rozdíl je dudlík, bez kterého se táta obejde:-).
Dnes večer se k nám stavil skoro hotový pan doktor. V jeho rodišti Bratislavě už zrají jahody, tak nám přivezl na ochutnání čerstvě natrhané z vlastní zahrádky. Pavlíček byl ještě vzhůru, zkusili jsme mu tedy nabídnout. Jahůdky mu chutnaly a hlavně se mu líbily pěkně vyskládané na talíři.
Tatínek má tento týden dovolenou, tak jsme si dnes odpoledne udělali výlet do Pavlovic. Tam i zpět jsme jeli autobusem, to byla romantika. Pavlíček nejdřív zvědavě koukal, co to zase je za novinku. Pak se začal usmívat čím dál víc a přidal i několik radostných výkřiků, až se cestující ohlíželi. Při cestě v kočárku objevil nové možnosti držení – roztáhne ruce a drží se rukojeti.
Do nového bytu jsme se těšili také kvůli vaně, protože v Brně byl pouze sprchový kout. Očekávali jsme, jak si i Pavlíček bude velkou vanu užívat. Po prvním vykoupání jsme ale vystřízlivěli. Pavlíček totiž ve vaně spatřil lesklý špunt (od babiček zná jen ty obyčejné gumové) a navzdory tatínkovu pevnému držení se za ním vrhal pod vodu bez jakéhokoli pudu sebezáchovy. To nás donutilo zvolit opatrnější postup. Vrátili jsme se ke koupání ve vaničce a Pavlíčka budeme na takovou zajímavou věc, jakou je pochromovaný špunt, postupně zvykat, aby v jeho očích ztratil svůj lesk. Dnes si hrál aspoň s hadicí od sprchy, ta není tak nebezpečná.
Výhody i nevýhody má větší byt, kam jsme se teď přestěhovali. Pavlíček tady může mít svůj koutek a nebudeme muset stále zakopávat o jeho hračky. Má zde také větší rozlet, stále se plazí na různé průzkumné výpravy, což se mu samozřejmě líbí. Ale my musíme mít stále oči na šťopkách, protože větší prostor = více možností, jak se přitrefit k nějakému karambolu.
V novém bytě je spousta nových věcí a vychytávek, z kterých je Pavlíček nadšený. Jednou z nich jsou dvířka trouby, v nichž se může vidět jak v zrcadle. Při focení nezapomněl přidat svůj křenící úsměv.
Pavlíček objevil novou zábavu - škubání papírových kapesníků. Dnes ho to zabavilo na pěkně dlouhou dobu. Výhodou této činnosti je, že se dá pokračovat pořád dál a dál - trhat kapesník na stále menší a menší kousíčky. Podmínkou k této hře je ovšem dudlík, jinak by Pavlíček chtěl zkoušet, jestli větší kousky chutnají jinak než ty menší.
...nožky má nahoře. Pavlíček není v komoře, ale ve své postýlce v novém domově, kam jsme se dnes přestěhovali. Poloha s nohama nahoře je dlouhodobě jeho oblíbená. Jakmile je v dosahu nějaká možnost, jak dát nohy nahoru, hned toho využije: např. pás v autě, šprušle v postýlce nebo obyčejná zeď či skříňka. Pavlíček se k ní doplazí, natočí se do správného úhlu a nožičky si o ni opře. Že by tušil, že je to dobré na prokrvení dolních končetin???
Milá babičko, dnes je mi přesně 9 měsíců, ale ještě důležitější je to, že Ty máš dnes narozeniny. Chtěl jsem Ti natrhat nějakou pěknou kytičku a pak Ti ji přes fotku poslat, ale protože celý den pršelo, našla maminka doma aspoň jednu sušenou. Akorát mě taťka fotil těsně před spaním, kdy už jsem se únavou nezmohl na pěkný úsměv. Tož babičko, přeji Ti všechno nejlepší k narozeninám a už se těším, až zase přijedu a budeme spolu řádit.
Kde jsou ty časy, kdy Pavlíček usínal ihned po položení do postýlky. Teď naše večery vypadají tak, že po všech večerních úkonech trvá skoro hodinu, než usne. Většinou u toho i pláče, čímž chce přivolat maminku. V postýlce se točí jak na obrtlíku a jakmile slyší přibližující se kroky, už ladí své nejhezčí úsměvy. Doufáme, že problémy s usínáním jsou jen přechodné (možná to souvisí se zoubky nebo separační úzkostí) a vše se brzy vrátí do normálu.
Chtěli jsme vyfotit Pavlíčkovy klubající se zoubky. Dobrou příležitostí k tomu bylo futrování banánu, při kterém Pavlíček otevírá pusinku jak o závod. I tak ale občas pusu zavřel jako kdyby nám to dělal naschvál. Mnohem víc než pravé zoubky však na fotce vynikají nespolknuté kousky banánu, které vypadají jak stoličky.
Dnes dopoledne babička s dědečkem necelé dvě hodiny opatrovali Pavlíčka. Když jsme odcházeli, Pavlíček byl čerstvě vyspinkaný a napapaný, takže nejlepší možná kombinace pro jeho dobrou náladu. Po návratu jsme se dozvěděli, že se Pavlíček pěkně vyřádil – lezl po celém obýváku od babičky k dědovi a zas nazpátek, pištěl a smál se. Asi za hodinu a půl mu došly baterky a když jsme se vrátili, už ho dědeček uspával v kočárku, protože Pavlíček byl úplně zmožený.
Série rozlučkových návštěv pokračuje. Dnes jsme zajeli do blízkých Soběšic navštívit naši kamarádku Petru, která sem v únoru letošního roku vstoupila ke klariskám. Pavlíček měl to privilegium, že mohl i do klauzury, kam ho teta Petra na chvíli odnesla ukázat ostatním spolusestrám. Klauzura je uzavřená část kláštera, kam nikdo kromě sester nesmí. Výjimku mají pouze děti do jednoho roku věku. Taková příležitost se Pavlíčkovi už asi nenaskytne, protože jeho první narozeniny se kvapem blíží.
Dnes jsme měli další návštěvu. Byla to naše kamarádka Tereza, která si přišla vyzvednout notebook, který jí tatínek tento týden přeinstalovával. Za týden už z ní oficiálně bude MUDr. Mít známého doktora – to se může vždycky hodit:-).
Naše dny v Brně se chýlí ke konci, před stěhováním chceme ještě stihnout nějaké návštěvy. Dnes nás přišla navštívit Johanka se svou maminkou. Pavlíčkovi se líbila, ale ještě víc ho zaujal její dudlík a hračky. Hračky mu byly zapůjčeny, dudlík ne:-).
Je to asi měsíc, co se Pavlíček naučil spát na bříšku. Nejdřív jsme mysleli, že se na bříško přetočí spíš omylem, ale teď je jasné, že je to úmyslně. Zpočátku se na měkké matraci nedokázal převrátit zpět na bok, takže když chtěl změnit polohu, ozval se pláč a rodiče museli přispěchat na pomoc. Nyní je to v pohodě, v postýlce by mohl válet sudy, jen kdyby tam bylo víc místa.
Vypadá to, že po hlubokém kočárku se bude nejvíc stýskat zhorecké babičce. Byla zvyklá vzít kočárek s Pavlíčkem a vyrazit cestou necestou, polem nepolem – hluboký kočárek všechno vydržel, všude projel a Pavlíček si spokojeně chrupkal. V sobotu ji maminka zasvěcovala do tajů nového golfáče, s kterým bude moct jezdit jen po silnici. Bez změny zůstalo jen to, že i v novém kočárku Pavlíček rád spí.
Pavlíček s tatínkem nezapomněli, že maminka má dneska svátek. A nejen jejich maminka, ale všechny maminky na světě. A kromě maminky posílá Pavlíček své přání a úsměv i babičkám a prababičkám.
Pavlíček ve Zhorci objevil novou hračku, resp. ji objevila maminka v pokojíku strejdy Čestě. Je to Hurvínek, který visí na pružině a pěkně skáče. Pavlíčkovi se zalíbil na první pohled, mohl na něm oči nechat. Podobnou hračku zná z Pavlovic, akorát to není Hurvínek, ale Beruška. Tu dostal tatínek od maminky jako dárek ještě v době, kdy Pavlíček lítal s motýlama na Pálavě (byl na houbách).
Pavlíčkovi se před několika měsíci objevila na loktech suchá kůže. Byli jsme posláni na kožní, ale během měsíční objednací doby to samo skoro zmizelo. Nicméně jsme tam přece jen vyrazili. V čekárně byl Pavlíček opět vzorné miminko, i po vstupu do ordinace byl úplně v klidu. Položení na stůl, svlečení do naha, prohlídka doktorkou – to příliš zavánělo očkováním, takže se Pavlíček rozeřval jak tur a nebyl k utišení. Na malou chvíli ho zklidnil jen pohled na hezkou mladou sestřičku. Vyfasovali jsme dvě mastičky a jeli domů.
Mnohem víc než u doktorky se Pavlíčkovi líbilo v novém kočárku. Na ulici výskal radostí, pak si v něm chvíli zdříml, v šalině se tetelil blahem. Jen na zastávkách a při červené na semaforu dával kopáním nožkama najevo, že se má jet dál. Náš výlet trval čtyři hodiny, skoro stejnou dobu pak Pavlíček po návratu domů prospal v postýlce – musel všechny ty zážitky vstřebat.
