Ne!!!

Pavlíček je zatím tatar a jeho slovní zásoba se dá spočítat na prstech jedné ruky. Jenže na co by se měl namáhat s nějakým mluvením, když on se skvěle domluví i beze slov? Kromě slov "táta”, “máma” (když má dobrou náladu), “koka” (kočka), “meme” (méďa), “bůůůů” (jak dělá kravička), “be” (bekaný) skvěle ovládá slovíčko “ne”. Hlavně na výzvu: “Pavlíčku, řekni mně něco” s odpovědí “ne!!!” ani chvíli neváhá. A každý den nachází nové a nové situace, kdy může svoje nejoblíbenější slovo použít. Poslední dny Pavlíček projevuje snahu naučit se i jiná slůvka: Ach jo, bác, tak, kluk, bum.

Nové botičky

Už dva týdny má Pavlíček nové botičky. Jsou to jeho třetí botičky, ale první na ven. Když jsme je v obchodě vybírali, trpělivě si je všechny zkoušel. Měli tam i vzhledově hezčí botky, ale drobný Pavlíček v nich vypadal jak kocour Mikeš, proto nakonec padla volba na tyto. A dobře jsme udělali, jen tatínkovi se po sdělení jejich ceny protočily panenky:-).

Naposledy v Yamaze

Končí březen a s ním i Pavlíčkova docházka do hudební školičky Yamaha. Dál už chodit nebudeme, protože se za pár týdnů (opět) stěhujeme, tentokrát snad definitivně. Od října, kdy jsme do Yamahy začali chodit, prošel Pavlíček určitým vývojem – přes počáteční nadšení a následnou bojácnost se dopracoval k jakési neutralitě. Poslední dobou už neplakal, ale ani si to neužíval. Když měly děti volnou chvilku na hraní, nikam se nehrnul, bavilo ho jen pozorovat ostatní děti, jak si hrají. Až když jsme se dnes chystali k odchodu, měl pilno se procházet po učebně a pořádně si ji prohlédnout. Maminka ho musela odtáhnout skoro násilím.

Já sám

Na Pavlíčka přišlo období, kdy chce všechno dělat sám a nabízená pomoc ho spíš rozčílí. Nejvíc se to projevuje u jídla. Chvíli se nechá krmit, pak se chce živit sám a když mu to není dovoleno, raději ho chuť na jídlo přejde. Jenže ne všechna jídla mají takovou konzistenci, aby okolní vybavení (židlička, stůl, koberec) bez úhony přežilo Pavlíčkovo samostatné jedení. Při nedělním obědě snědl Pavlíček ochotně svou porci polévky a pak se jen třepal na těstoviny s rajskou omáčkou. Ale když ho maminka chtěla krmit, rázně to odmítl, raději by zůstal hladem. Nakonec jsme všichni kapitulovali a nechali Pavlíčka, ať se obslouží. Snědl skoro celou misku, babička i prababičky jen koukaly, jak se to do něj propadá.

Na návštěvě

V neděli dopoledne nás teta Martina pozvala k nim, že tatínka nabaňkuje. Nejdřív jsme mysleli, že na návštěvu pojedeme bez Pavlíčka, ale nakonec jsme ho vzali s sebou a dobře jsme udělali. Po příchodu se raději držel jen tatínka, ale za chviličku úplně zapadl mezi Marušku a Ládíka, kteří mu snášeli všechny možné hračky. Úspěch tentokrát měla motorka na baterky, na kterou je Pavlíček zatím malý, takže nedosáhl na pedál a nemohl sám jet, ale i sezení na ní mu úplně stačilo.

Ve Zhorci na dvoře

Kvůli Pavlíčkově nedávné nemoci jsme delší dobu nebyli ve Zhorci, takže jsme se tam dostali až tento víkend. Dnes odpoledne jsme vyšli ven, aby se tady Pavlíček proběhnul. Ze začátku ho capání venku vůbec nezaujalo, tak ho tatínek vzal do náručí a šli jsme mrknout za humna. Pak se na dvoře objevili babička s dědou a to už bylo jiné kafe. Pavlíček si hned všimnul, že babičce na sušáku visí stejný košíček s kolíčky jako má maminka, a chtěl pomáhat při věšení prádla – jenže zrovna nebylo co věšet. Tak aspoň babičce podával kolíčky jen tak. Pak byl posazen do dědova traktoru. Seděl tam jak oukropeček, ani nedutal. Až po chvíli projevil přání traktor zase opustit.

Za ručičku s tátou

Táta dnes přijel z práce včas, právě v době, kdy se Pavlíček venčil před domem. Ten se samozřejmě za tátou hned rozběhl a chvíli se s ním procházel po chodníku za ručičku. Jak to ten táta dělá??? Když chce Pavlíčka za ručičku vzít maminka, je Pavlíčkem rázně odmítnuta.

Obsluha vidličky

Většina dětí se prvně učí jíst lžičkou, náš Pavlíček začal vidličkou. Příbor a jeho používání ho dlouhodobě enormně zajímá a teoreticky přesně ví, jaký je rozdíl mezi používáním lžičky, vidličky a nože. Jen ta praxe zatím pokulhává, obsah lžičky se mu vždy po cestě do pusy vysype a maminčinu pomoc tvrdošíjně odmítá. Když dnes k obědu snědl rukama svou porci z mističky a mamince zbylo na talíři pár brambor, vymrčel si vidličku a zkoušel napodobovat maminku. Přes počáteční neohrabanost se za chviličku dopracoval k tomu, že napíchnul bramboru na první pokus a v pořádku ji dopravil do pusy. Při manipulaci s vidličkou byl hodně opatrný, asi věděl, že by případné píchnutí mohlo bolet.

Bez fusaku

Snad už definitivně jsme z kočárku odstranili fusak a Pavlíčkovi se v něm hned víc zalíbilo. Asi proto, že v něm má teď víc prostoru. No a samozřejmě v něm pořád stejně rád usíná.

Hrozny

Ačkoli Pavlíček pochází z vinařské oblasti, dosud hrozny neochutnal. Dnes mu je maminka nabídla a do Pavlíčka se hrozny jen propadaly. Ládoval se jimi jak neuvázaný a stále se dožadoval nových a nových kuliček. Snědl asi půlku hroznu, druhá půlka mu zbyla na zítřek.

Jaro je tady!

Tak tu konečně máme krásný slunečný den. Kromě kočárkové procházky se Pavlíček prošel sám po venku dopoledne i odpoledne. Bydlíme na konci slepé ulice, kde nejezdí téměř žádná auta, jsou tu dlouhé rovné chodníky… na takové capkání úplně ideální místo. Po včerejšku se Pavlíček cítí nějaký silný v kramflecích – vodění za ruku úplně odmítá a lítá si, kde chce – silnice nesilnice, chodník nechodník, trávník netrávník. To bude asi fuška naučit ho chodit trochu civilizovaně, aby se s ním dalo jít někam do provozu. Zpestřením procházky byla holčička mladšího školního věku, která tam asi čekala na starší sestru, než se vykecá s kamarádkou. Pavlíček si stoupl přímo před ni a dobu na ni civěl, ona na něj. Pak se nechal odlákat kousek dál, ale stejně se vrátil a civění pokračovalo. Uchvátila ho mnohem víc než jakékoli dítě přiměřené jeho věku.

Po svých

Byl to ten slavný den… kdy se Pavlíček poprvé prošel po venku sám. Když jsme ho postavili na zem, v první vteřině nevěděl, co se bude dít. Pak udělal první krok, na tváři se mu rozlil blažený úsměv. Hned na to se pustil přes celé náměstí, hýkal u toho radostí a ještě u toho pořád něco mluvil. Pro jistotu se držel tatínka za ruku, protože terén je přece jen jiný než doma. Taky byl překvapený, že se venku chodí z kopečka a do kopečka, doma je všechno pěkně na rovince. Odpoledne jsme pak vyrazili na spací procházku.

Rohlíkový maniak

Rohlík – to je potravina, kterou Pavlíček musí mít každý den. Začíná s ním ráno ke snídani, pak si na čerstvém pochutnává po cestě z obchodu a často se o něj přihlásí i během dne, když vidí nějaký rohlík v sáčku na stole. Dostane půlku do ruky, chodí s ní po bytě a ukusuje. Celkově sní jeden celý rohlík za den.

Jarní výbava

Pavlíček se naučil chodit sám těsně před Vánocemi. Přišlo nám zbytečné pořizovat mu zimní výbavu (botičky a oblečení vhodné na chození venku) jen na zbývající dva měsíce, proto se celou zimu vozil v kočárku a netušil, že by mohl capkat sám. Maminka na internetu vydražila jarní bundičky a zateplené kalhoty, botičky na ven jsme koupili v úterý – teď už jen čekáme na vhodný okamžik, kdy Pavlíčka vypustíme ven po svých, zatím tu třetí den jen prší a prší.

Na hlídání v Pavlovicích

Babička s dědou bydlí 10 km od nás a kdykoli potřebujeme, Pavlíčka pohlídají. Zrovna dnes jela maminka na kontrolu do Brna, jestli se Anežka má v bříšku dobře, a Pavlíček byl od rána na hlídání v Pavlovicích. Babička napeče nějaké buchty, na nichž Pavlíček doslova ujíždí, dědeček s ním jde na procházku, tak ani není divu, že mu rodiče nechybí.

…nedá pokoj, až tam vleze

Pavlíček si většinu času hraje sám a nepotřebuje k tomu aktivní účast maminky. Někdy ale začíná vymýšlet nová dobrodružství – no spíš blbiny. Vytahá z poličky pod televizí své hračky a zaujme ho káblík, který tam vzadu visí. Odkud a kam asi vede? Tahle otázka nenechá Pavlíčka chladným, takže se celý nasouká do poličky a zkoumá káblík. Na první fotce to moc není vidět, ale nožky mu visí ve vzduchu.

V Brně

Na dnešek jsme byli objednaní k paní doktorce na kožní, protože Pavlíček má několik suchých míst na tělíčku. Byli jsme v Brně u stejné paní doktorky jako před necelým rokem. Pavlíček opět řval jak na lesy, ale jakmile prohlídka skončila, hned přestal. Dostal nějaké mastičky a za měsíc na kontrolu. Ale pokud to do té doby úplně zmizí, tak jezdit nemusíme. Do Brna nás vezli babička a děda. Kromě nákupu nových botiček (o tom někdy příště) jsme se na zpáteční cestě stavili v Baumaxu, kde se Pavlíček rozeběhl mezi regály, když ho popojíždění v kočárku přestalo bavit. Následoval nákup v hypermarketu, což byla pro Pavlíčka úplná novinka (doteď jsme absolvovali všechny větší nákupy bez něj). Byl posazen do košíku-autíčka a celkem se mu tam líbilo, hlavně když dostal půlku rohlíku do ruky. Akorát pořád otevíral dvířka od autíčka a vykláněl se ven. Kdyby maminka nenechala foťák v autě, měli bychom to i zdokumentované. Bylo to docela náročné dopoledne, ale Pavlíček to všechno zvládl v relativní pohodě (i tu půlhodinovou kolonu, v níž jsme ráno uvízli) a pak to doma dospal čtyřhodinovým odpoledním spánkem.

Kam zmizel děda?

Když jsme v Pavlovicích a děda odejde na zahradu, Pavlíček ho pozoruje prosklenými dveřmi, které vedou na terasu.

Rekonvalescent

Včera jsme byli u naší paní doktorky na kontrole. Pavlíček začal preventivně natahovat už při vstupu do ordinace a pak se naplno rozplakal, ačkoli si ho paní doktorka zatím nevšímala a bavila se s maminkou. Všechno se zdá být v pořádku, Pavlíček je zdravý, ale je potřeba ho zatím držet víc v klidu (procházky v kočárku až za pár dní), aby se něco neuspěchalo. Pro paní doktoru je celá Pavlíčkova nemoc tak trochu záhadou: neměl žádné typické příznaky zápalu plic (kašel atd.), zánět kyčlí se rozjel týden před teplotami, nemoc měla jiný původ než u většiny populace atd. Ale co už. Hlavně se z toho tak brzy oklepal a je zase zdravý.

Usínání s maminkou

Pobyt v nemocnici byl pro Pavlíčka docela velkým traumatem. Navzdory tomu se po návratu domů všechno bleskurychle vrátilo do vyjetých kolejí, mamánek se z něho určitě nestal. Pozorujeme jednu změnu k lepšímu a jednu k horšímu. Pavlíček se víc směje, jako by si považoval toho, že může být doma a ne v nemocnici. Na druhou stranu vyžaduje při usínání přítomnost maminky. Ale už to dvakrát zvládl i bez ní, tak jak byl zvyklý z dřívějška, proto doufáme, že se i tohle časem upraví do původního stavu.

Všechno jako dřív

Dnes jsou to přesně 3 týdny, kdy Pavlíček začal mít problémy s chůzí. Z ničeho nic začal vrávorat, přestal se ohýbat pro věci ležící na zemi a celkově se frekvence jeho chození rapidně snížila. Nejraději jen tak seděl a hrál si. Jak se později v nemocnici ukázalo, jednalo se o zánět kyčlí, který byl následkem zápalu plic. To, že první příznaky zápalu se objevily až týden po zhoršení chůze, je věc druhá a v této chvíli vedlejší. Důležité je, že přesně dnes můžeme říct, že se všechno vrátilo do původního stavu. Poté, co se nemocnici několik dní ani nemohl postavit na nožičky, jak ho to bolelo, se chození začalo zlepšovat. Dnes konečně dokáže i to, co celé tři týdny nebyl schopný udělat – dřepnout si k zemi a zase se bez opory zvednout do stoje. A dělá to tak rychle, že ho při tom ani není možné pořádně vyfotit.

Zase doma

Včera navečer jsme všichni tři přijeli domů. Pavlíček se zase tváří jako v sedmém nebi, prochází si celý byt a znovu objevuje všechny své hračky, které tolik dní neviděl. Hodně se mu líbí bubínek, který dostal od tety a strejdy k narozeninám.

Nejšťastnější den

Po deseti dnech nás v pondělí konečně pustili z nemocnice domů. Tatínek byl v práci, tak pro nás přijel dědeček a odvezl nás do Pavlovic, kde jsme zůstali až do úterý. Pavlíček se celý zbytek dne na všechny jen uculoval, jako by nemohl věřit tomu, že je z nemocnice pryč. Štěstí z něj doslova kapalo. Podle jeho výrazu se zdálo, že to byl nejšťastnější den v jeho dosavadním životě. Byli jsme tak vedle z jeho radosti, že jsme ani neudělali žádnou fotku, tak přikládáme jednu starší pozapomenutou.

Zvířátka na lavičce

Další zvířátka, která Pavlíček v nemocnici mohl obdivovat, seděla na lavičce přímo před naším pokojem. Byli to velcí plyšáci – prasátko, slon, opice a pejsek. Pavlíček na nich rád ukazoval, kde mají uši, oči, chobot, nos atd. Nejvíc se mu líbil sloneček.

Malovaná zeď

Velký kus zdi na chodbě byl pomalovaný zvířátky. Pavlíček se až neuvěřitelně rychle naučil jednotlivá zvířátka poznávat, i když je do té doby moc neznal. Moc rád na ně jednotlivě ukazoval a maminka říkala: žabičky, kačenka, zajíček, krteček, myška. Ale stejně dobře mu to šlo i obráceně – maminka řekla zvířátko a Pavlíček ho na zdi našel. Kromě zvířátek se naučil poznávat i kamínky, stromeček a kytičky – k těm si nikdy nezapomněl přičichnout, jestli voní.

Prcek na chodbě

První dny v nemocnici Pavlíček vůbec nevyšel na chodbu, protože se nemohl postavit na nožky. A taky nevěděl, že by na chodbu vůbec mohl jít. Ale jakmile se trochu zmátořil, začal mu být pokoj malý. Dlouhá a široká chodba – to bylo něco pro Pavlíčka. Klidně se po ní rozběhl a bylo mu úplně jedno, že je maminka daleko za ním. Párkrát zabrousil i na sesternu. Kdyby nebyly dveře dětského oddělení zamčené, nejraději by se proběhl po chodbách celé nemocnice.

Kočárek

Aby maminka nemusela Pavlíčka tahat v náručí na různá vyšetření po celé nemocnici, vyptala si u sestřiček erární kočárek. Pavlíček se do něj zamiloval na první pohled, resp. na první povožení, a kočárek nám zůstal po celou dobu na pokoji. Byl sice trochu předpotopní, ale co na tom, hlavně že byl velký (Pavlíček se do něj vešel pěkně natažený i s botami) a krásně houpal. Pavlíček v něm pak strávil většinu času – přes den v něm jen tak seděl a nechal se houpat nebo si zdřímnul, a když ho v noci trápila nějaká bolístka, velice rád se v něm nechal uspat. A jízda v kočárku po nemocniční chodbě – to byla vůbec nejlepší lahůdka. Vypadá to, že až se narodí Anežka, Pavlíček ji z hlubokého kočárku vyšoupne a bude se v něm chtít vozit sám.

Nemocniční nechutenství

Ačkoli v prvních dnech v nemocnici Pavlíčka ještě držela chuť k jídlu, postupně ji ztrácel. Ono není divu, nemocniční strava byla hrozná. O to víc mu chutnaly piškoty, kterými ho zásobila pavlovická babička.

U stolečku

Na nemocničním pokoji jsme měli i malý stoleček a u něj dvě dřevěné židličky. Na stolečku byly vyskládané Pavlíčkovy a Eričkovy hračky, které jsme si navzájem půjčovali. Sem tam jsme si šli půjčit i nějakou hračku do herny, která byla na chodbě. Pavlíčka začala hodně bavit skládačka medvídka, kterou našel o Vánocích pod stromečkem.