Rozcvička v postýlce

Pavlíček má teď ve zvyku, vždycky když se ráno probudí, otočit se na bříško a všechno zkontrolovat. Jenže potom se mu nějak nedaří přetočit se zpět a hlasitým nespokojeným kňouráním přivolává maminku. Pokud sami teprve vstáváme, dáme si Pavlíčka na chvíli mezi sebe do postele, a to je Pavlíček v sedmém nebi. Z jedné strany máma, z druhé táta, ani neví, na kterou stranu se obrátit dřív a na koho se víc smát. Popravdě řečeno – i nám se s takovým sluníčkem líp vstává do nového dne. PS1: Fotky s maminkou a tatínkem po ránu jsou bohužel nepublikovatelné, takže přikládáme jen fotku samotného Pavlíčka v postýlce.

PS2: Všimněte si Pavlíčkova účesu a la tatínek:-).

Ranní budíček

Pavlíček zdědil spavou náturu po svých rodičích, což je skvělé. V noci spí většinou 10-11 hodin v kuse, kolem šesté se vzbudí na kojení a pak ještě usíná. Definitivní probuzení je každý den v jinou dobu, takže někdy budí Pavlíček tatínka a jindy zase tatínek Pavlíčka (nechtěně, když se chystá do práce).

Šibal

K těmto fotkám není moc co dodat. Když je Pavlíček vyspinkaný, napapaný a ještě se mu někdo věnuje, tak má úsměvů na rozdávání.

Návštěvy v Pavlovicích

V sobotu se v Pavlovicích objevily i další milé návštěvy: teta Jaruška s Amálkou a teta Zdenička. Hlavně teta Zdenička byla překvapená, že Pavlíček je úplně štíhlý, zatímco na fotkách vypadá jako bumbrlíček. Ještě pořád ho asi neumíme fotit tak, aby fotky odpovídaly realitě.

Překvapení pro prababičku

Víkend trávíme v Pavlovicích, kde Pavlíček překvapil prababičku hned dvakrát. Poprvé vůbec svým příjezdem, protože nás nečekala. A podruhé když předávděl své nejlepší kousky na dece. Stále se převracel ze strany na stranu, válel sudy a na všechny kolem se smál. Prababička žasla na tím, jaký pokrok od minule Pavlíček udělal.

Léčení maminky

Zhorecké hračky

Pavlíček má ve Zhorci hračky, s kterými si může hrát, kdykoli sem přijede. Kromě ponku jsou to třeba různá leporela (ty ho ještě tak moc nezajímají) nebo vláček, kterého dostal od ježíška. Vláček je barevný, dřevěný, ale také těžký, takže Pavlíčkova snaha o jeho uchopení končí většinou nezdarem. Nepohrdne tedy aspoň jeho součástmi a všechny si je jednotlivě prohlídne.

V centru pozornosti

Těžko říct, jestli si za těch posledních pár dní víc zvykl Pavlíček na babičku a dědečka, nebo babička a dědeček na Pavlíčka. Pavlíček si hlavně zvykl na stálou společnost kolem sebe, na prarodiče se zdaleka směje a úplně nejradši má, když si k němu někdo lehne na deku a hraje si s ním. A taky chodí ven na procházku dvakrát denně – jednou s dědečkem a jednou s babičkou. Takový komfort mu bude v Brně hodně chybět.

Vnitřní termostat

Pavlíček v sobě má asi zabudované nějaké teplotní čidlo. Doma je zvyklý na stálou teplotu 22 stupňů, která mu vyhovuje. Při 21 stupních už má studené ručky a nožky, při 23 stupních se začíná přehřívat. Babička s dědou ve Zhorci mysleli, že Pavlíček jakožto malé miminko potřebuje pěkně teploučko, tak nám tady pořádně zatopili. Výsledkem bylo to, že Pavlíček hodně těžko usínal a házel sebou na postýlce. Teď máme v pokoji spíše chládek a Pavlíček usíná tak rychle, jak jsme zvyklí – do pár minut po uložení.

Vizitace na poště

V sobotu večer na maminku vlezl nějaký bacil, který nám úplně změnil plány: tatínek odjel domů sám a maminka s Pavlíčkem zůstali ve Zhorci, aby se měl Pavlíčkovi kdo věnovat. Dnes šla maminka k paní doktorce, kde vyfasovala recept na antibiotika, zatímco dědeček s Pavlíčkem na ni čekali v autě. Jenže sezení v nejedoucím autě Pavlíčka nijak nezaujalo, tak šli spolu navštívit babičku do práce – na poštu. Nastala situace, kterou Pavlíček nikdy nezažil – spousta cizích lidí, neznámé prostředí a maminka v nedohlednu. Ukáplo pár slziček a za chviličku bylo zas dobře. Pak s babičkou založil pár dopisů a zajímal se o Vanesku, která je na poště jak doma. Tahle vizitace ho tak zmohla, že na zpáteční cestě po pár metrech usnul jak špalek.

Pusa dokořán

V pátek bylo Pavlíčkovi sedm měsíců, takže jsme před týdnem začali s ovocným příkrmem. Do této chvíle ochutnal povařené jablíčko, jablečnou přesnídávku a banán. Vítězí jednoznačně banán (asi proto, že jablíčko ani přesnídávka nebyli přislazené). Jakmile Pavlíček otestoval první lžičku a zjistil, jakou dobrotu mu maminka nabízí, nezdráhal se a pusinku otevíral tak, že maminka ani nestíhala nabírat další lžičky.

Jablíčko – dobré, ale nic extra    Banán – vyvrátí se mi panty

Návštěvový typ

Jak vyplynulo z předchozích článků, Pavlíček má moc rád návštěvy. Úplně nejradši je, když někdo přijde k nám domů. Ale sám chodí na návštěvy taky rád. Když někam přijde, kouká na všechny strany a seznamuje se se svým okolím. Určitě se ale nebojí a nepláče, i když ho někdo hned chytne do náručí. Až si všechno prohlídne, chová se zde jako doma a věnuje svým hostitelům pár úsměvů. Přesně takhle to probíhalo i dneska, když jsme byli na návštěvě u prababičky v Radostíně.

Malý kutil

Dnes během dopoledne jsme se přesunuli do Zhorce, kde měl Pavlíček připravenou novou hračku, resp. spoustu hraček. Jedná se totiž o ponk, který babičce darovala kolegyně z práce po svých dětech. Až bude Pavlíček větší, bude moct společně s dědečkem pracovat v dílně. Zatím jsme mu ukazovali jen jednotlivé nářadí – vrtačku, kladívko, kleště atd. Nejdřív ho zaujal mobil pro přijímání objednávek (ten mobil fakt sám od sebe zavolá, akorát mluví anglicky), ale pak se zamiloval do násady na šroubovák. Po celý zbytek dne ji nepustil z ruky a když se mu ji někdo snažil vzít, Pavlíček se patřičně ozval. Těžko říct, co ho na ní tak fascinuje, asi mu dobře padne do ručiček.

Večer s mediky II

Přesně po pěti měsících nás opět navštívili naši kamarádi medici. Státnice z pediatrie mají úspěšně za sebou, tak mohli Pavlíčka odborně prohlédnout, jestli je všechno v pořádku. Prý je. Pavlíček byl s nimi hned jedna ruka, smál se na ně a se zaujetím je pozoroval. A úplně v sedmém nebi byl, když mu věnovali svou pozornost. V dobré náladě vydržel až do osmé hodiny večerní, což je o hodinu déle než obvykle. Potřebovali bychom zvýšit frekvenci takových návštěv, aby měl Pavlíček koho okukovat. Zájemci, hlaste se:-).

My pijeme rum

Doba mezi šestou a sedmou hodinou večerní je většinou nejnáročnější z celého dne. Pavlíček je unavený, kňourá a nemá sílu na to, aby se zabavil sám. Jakmile padne sedmá hodina, začnou přípravy ke spánku. Ale vydržet to do té doby, to není jen tak. Je potřeba vymyslet nějakou novou činnost, protože nejvíc ho zaujmou právě novinky. Takže maminka vymýšlí blbiny a čím větší kravinu vymyslí, tím víc se Pavlíčkovi líbí. Následující video je toho důkazem.

Psí kusy

Od té doby, co se Pavlíček naučil přetáčet na bříško, zkouší tuto dovednost všude. Kromě postýlky, přebalovacího stolu a gauče je to i křesílko. Asi ho budeme muset začít připoutávat.

Přivítání s tátou

Tatínek se dnes vrátil výjimečně pozdě z práce, když se Pavlíček chystal do hajan. Zrovna si pochutnával na mlíčku od maminky, když klaply dveře a uslyšel známý hlas. Od této chvíle ho večeře přestala zajímat, musel se s tátou přivítat. Teprve potom se v klidu nejedl a byl odnesen do postýlky.

Návštěva Jendy a Marušky

Ponožky dolů II

Dnes jsme nafotili postup při sundávání ponožek. Nebyl to žádný problém, protože Pavlíček to během dne zopakoval nejméně 20x. Zatím se nám nepodařilo zjistit, jestli to sundání ponožek je cíl, nebo jen nechtěný následek Pavlíčkova hraní s nožičkama.

Ponožky dolů

Pavlíčkovou oblíbenou činností je sundávání ponožek. Jakmile je někam položen a po ruce není žádná zajímavá hračka, chytne si své nožky a stáhne ponožky. Pokud maminka včas nezakročí, ponožka putuje do Pavlíčkovy pusinky a za chvíli se dá ždímat. Jenže za chvíli Pavlíčkovi začne na holou nožku táhnout, a tak šmrdlá nožkama o sebe, aby si je zahřál. Proces samotného sundávání ponožek zatím nemáme zachycený, pouze výsledný stav.

Fronta miminek

Po třítýdenní pauze jsme dnes byli opět na cvičení. Za tu dobu, co tam chodíme, je na dětech vidět velký pokrok, nejen růstový. Místní prostředí dobře znají a málokdy se stane, že některé z nich pláče. U vchodu se dnes potkali tři “mazáci” – Emička, Sebík a Pavlíček. S naprostým klidem počkali v kočárcích, až si maminky odloží bundy, proberou nejdůležitější události posledních dní a budou se jim moct věnovat.

Křupky

Pavlíček dostal od Barunky sáček křupek. Ze začátku mu jejich konzumování moc nešlo, větší část křupky zůstala všude jinde než v jeho pusince a taky si nevěděl rady s malými kousky, které z křupky zůstaly. Postupně se to hodně zlepšilo a dnes už si s křupkou hravě poradí. Pavlíčkova pochoutka přichází na řadu hlavně tehdy, když vidí někoho jíst. To se pak natahuje a chce taky něco. Dostane křupku a je spokojený, že může taky něco žmoulat. A díky průpravě při konzumaci křupek se naučil jíst i trochu hrubší jídlo než mixované.

Hami jako od táty

Pavlíček dostává zatím jeden příkrm denně, a to zeleninu. S jídlem nemá žádný problém, jakmile uvidí svůj kelímek a lžičku, už se na to celý třepe. Teď dokonce jí i čistě doma udělanou stravu, zpočátku mu víc jely kupované příkrmy ve skleničkách. K obědu sní téměř plný kelímek. Když zrovna nemá moc velký hlad nebo je hodně unavený, tak mu zbytek ohřejem později odpoledne. Dnes takový případ nastal a nachomýtl se k tomu tatínek, takže Pavlíčka krmil sám. A docela jim to chlapům šlo, oblečení všech přežilo bez újmy. Akorát Pavlíček nemohl pochopit, že dostane jen ten zbytek od oběda. Čekal celý kelímek jako obvykle a na konci pořád otvíral pusinku na další lžičky. Však zítra dostane zas.