Dnes šel tatínek do práce až později, tak jsme se v poledne stavili na meníčko do jeho oblíbené restaurace, kam chodí každý den na oběd. Potkali jsme tam jeho kolegy z práce, kteří dosud znali Pavlíčka i maminku jen podle fotek na tomto blogu. Tak aspoň mohli posoudit rozdíl mezi fotkami a originálem.
Pavlíček přišel na to, že když se přesune na druhou stranu postýlky, kde mu nepřekáží mantinel, získá mnohem větší přehled o tom, co se děje v ložnici, a taky vidí přímo na maminčinu postel. Takže teď každé ráno kouká skrz šprušle na maminku a snaží se ji různými zvuky probudit. Další využití této dovednosti je přes den, když je uložen do postýlky a zrovna se mu nedaří usnout.
Po delší době dnes Pavlíček s maminkou vyrazil do společnosti. Byl tam jediný chlap mezi osmi ženskými (z toho dvě půlroční), ale ustál to se ctí. Seděl na klíně u tet a taky vyzkoušel dětský koutek. Nejvíc ho ale zaujaly pivní tácky a hračky malé Aničky.
Dnes byl Pavlíček navštívit paní doktorku, aby omrkla, jestli je zdravý a zvládá všechno, co by ve svém věku měl umět. Po pravidelném měření a vážení vyšlo toto: 8250 g a 67 cm. Žádný čahoun teda není:-). Na pokus paní doktorky podívat se mu do pusy sešpulil rtíky tak, že se jí to prostě nepodařilo. Tak aspoň ocenila, jak se pěkně přetáčí. Pak přišly na řadu otázky tykající se lezení. Výsledek je takový, že Pavlíček leze špatně, resp. neleze, ale plazí se (asi je to rodové:-) ). A jakmile prý si děti zvyknou na plazení, lézt už se nenaučí. Když paní doktorka ukazovala, jak máme Pavlíčkovi zvedat bříško, aby byl nucen dát kolínka pod bříško, spustil řev, jaký v ordinaci ještě nepředvedl. Na naučení správného lezení máme měsíc, jinak půjdem na neurologii. Takže doma máme co trénovat.
Toto staré pořekadlo o Pavlíčkovi určitě platí. Může nechat oči na každém dítku, které se v jeho zorném poli mihne. Dnes to byla Terezka (starší sestřička Nikolky), se kterou se potkal v Radostíně. Terezka kolem něj pořád poskakovala a Pavlíček si určitě říkal, že už musí nacvičit to lezení, aby mohl dovádět s ní.
Po dlouhé době se dnes Pavlíček viděl se strejdou Česťou a vůbec poprvé viděl tetu Katku. Prostě jsme se pořád míjeli. Na strejdu se smál stejně jako minule a dělali spolu blbinky, např. pořádali závody v lezení (Pavlíček už se v lezení hodně snaží a někdy se dokáže pohnout dopředu). Potom omrkli holicí strojek paní holičky, která přišla ostříhat tatínka a babičku. Nakonec se strejda s tetou pochlubili, že se jim v listopadu narodí miminko. Jestli to bude holčička, bude se jmenovat Barunka (narozdíl od chlapečka je toto jméno jisté), takže Pavlíček bude mít v těch sestřenicích asi pěkný zmatek. Jako by nestačilo, že bude mít pěkný guláš i v tetách, které obě nosí jméno Katka:-). Každopádně se na nový přírůstek do rodiny moc těšíme.
Pavlíček dnes objevil další z krás života. Zhorecká babička mu dala celý rohlík - dobrotu, kterou Pavlíček dosud neochutnal. Rohlík okamžitě namířil do pusinky a žmoulal s takovou chutí, jako kdyby týden nejedl. I když jeho dásně stále zejí prázdnotou, pár kousíčků do jeho žaludku určitě doputovalo.
Pavlíček v hlubokém kočárku buď spí, nebo se v něm nudí. A když se nudí, dělá blbosti. Jakmile se probudí a vycítí, že má volné nožky (fusak teď slouží jen jako měkká podložka), začne to pravé rodeo. Stáhne si ponožky a nožky vystavuje jarnímu sluníčku. Není možné ho spacifikovat, takže to musíme vzít nejkratší cestou domů. Kolemjdoucí se zájmem pozorují kočárek, z kterého trčí jen nahulaté nožky. Pavlíček je celkově nějaký horkokrevný. Většinu bdělého času tráví na plovoučce a na dlažbě, často bez ponožek, ale končetiny má pořád teplé. Po rodičích to určitě nemá. Ti nosí ponožky i v horku:-).
Včerejší den u nás strávila Pavlíčkova kmotřenka, teta Barča. Pavlíček samozřejmě zářil štěstím, i když zrovna měl jeden s těch mála dní, kdy byl nějaký rozhozený. Teta s ním byla na procházce, pak si spolu hráli s nádobím. A dnes ráno Pavlíček kmotřenku vzbudil tím nejkrásnějším úsměvem.
 |  |
Milý dědečku, při dnešním obědě jsem si vzpomněl, že Ty slavíš svátek a já osmý měsíc od svého narození. Na naši počest jsem snědl skoro celou porci brambor s brokolicí a masíčkem. Přeji Ti, ať Ti stále chutná tak jako mně.
PS. To samé platí i pro strejdu z Benátek.
Pavlíček se stále pokouší narvat si nožky do pusy. A daří se mu to čím dál víc. Asi jste si všimli, že Pavlíček je často bez ponožek. Pořád si je sundává, tak už maminka vzdala mu je stále dokola nazouvat.
Dnes jsme byli na skok v Pavlovicích. Když jsme se vraceli zpět, Pavlíčkovi bylo v autě asi trochu víc teplo, tak si sundal ponožku a svou buclatou nožku ladně přehodil přes bezpečnostní pás. Tato poloha se mu zjevně hodně líbila, protože tak vydržel téměř celou cestu.
Udělat nějakou použitelnou fotku Pavlíčka, to není jen tak. Příklad ze včerejška. Po příchodu z venku měl Pavlíček dobrou náladu, tak ho tatínek chtěl vyfotit, třeba se to bude hodit do nějakého článku. Maminka každou fotku hned komentovala:
 |
| “Vytáhni mu ten dudlík. Zas budeme poslouchat řeči, proč mu ten dudlík dáváme.” |
 |
| “Neber ho tak zespodu, vypadá tlustě.” |
 |
| “No to už by šlo.” |
Je to asi měsíc, co Pavlíček začal usínat na boku. V této poloze buď hlavu zakloní úplně dozadu (to zdědil po zhoreckém dědečkovi), nebo ji naopak zaboří do medvěda (jako na fotce). V postýlce má několik plyšáků, z nichž si nejvíc oblíbil právě toho největšího. Při samotném usínání se (asi nechtěně) několikrát překulí na bříško. Pak fňukáním volá o pomoc. Když už je moc unavený a na fňukání nemá sílu, tak na tom bříšku usne taky.
Hrací deka už Pavlíčkovi na hraní nestačí. Během chviličky se překutálí z jedné její strany na druhou. Hodně ho lákají nohy stolu a židle. Do nohy stolu se dá ťukat ručičkou a ono to hezky kovově zní. Kvůli nedostatku místa se musí doslova obtočit kolem stolu, jen aby dosáhl na židli. Když vezme za nohu židle, je schopný si celou židli přitáhnout k sobě. A to se pak cítí jako velký silák.
Pavlíčka může chovat a hlídat kdokoli. Separační úzkost (období, kdy je dítě fixované na maminku a nechce se od ní hnout na krok) nás buď ještě nedostihla, nebo už úplně minula. V sobotu i v neděli byl Pavlíček dvě hodiny bez rodičů a ani to nezaregistroval, věnovali se mu babička s dědečkem. Nebýt toho, že je před den ještě několikrát kojen, vydržel by bez nás určitě mnohem déle.
Když jsme dnes přijeli do Pavlovic, dědeček prohlásil, že mu Pavlíček připomíná elegány meziválečných dob, kteří nosili vlasy ulíznuté do stran a uprostřed rozdělené pěšinkou. Pavlíčkovy vlásky pořád rostou, tak jsme mu je zkusili ještě trošku víc načesat.
Dnes jsme měli návštěvu – Honzík od sousedů se svou maminkou. Pavlíčkovi to jako vždy zvedlo náladu o 100 %. Honzík si prohlédl jeho hračky (líbila se mu pohádka O kohoutkovi a slepičce) a dělal mu “malá”. Skamarádili se raz dva.
S příchodem krásných slunných dní nastala menší komplikace při procházkách. Jakmile je kočárek natočen určitým směrem, Pavlíčkovi svítí do očí, což se mu samozřejmě vůbec nelíbí. Takže maminka musí kočárek vézt za sebou. V nejbližších dnech plánujeme koupit nějaké golfky, v kterých se Pavlíček bude moct rozhlížet po světě. Není divu, že stále ten samý pohled na střechu kočárku, na oblohu a sem tam nějakou větev už není tak zajímavý a Pavlíčkovi se v kočárku nelíbí tak jako dřív.
To, že má Pavlíček rád houpání v křesle a hraní na klavír, jsme psali už několikrát. Tento víkend si obojího užil dosytosti. Tatínek se s ním houpal, zatímco maminka si přehrávala dávno zapomenuté skladby. “Ani brvou nehne, jak se mu to líbí,” pochvaloval si tatínek. Když toto nehýbání trvalo podezřele dlouho, zjistili jsme, že Pavlíček pod dojmem uměleckých zážitků a vytrvalého houpání natvrdo usnul. Na druhou stranu je třeba říct, že kombinace houpání a hraní se mu moc líbí, i když u toho nespí. Vydrží být dlouhou dobu na klíně zticha jak pěna, ani si u toho nepotřebuje hrát s žádnou hračkou. Prostě jen sedí, houpe se a poslouchá.
Včera odpoledne jsme vyrazili na proutky a tatínek dnes upletl Pavlíčkovi pomlázku (mrskačku, žílu, tatar - nebo jaké všechny názvy lze pro tento výtvor použít). Maminka ji ozdobila nějakými mašlemi a Pavlíčka jako vždy nová hračka zaujala. Postupně s ní vyšlehal maminku, babičku i prababičku.
 |  |
Dnes jsme si na obědě pochutnali v Radostíně. Pavlíček tam měl kamarádku Nikolku, která je o necelý půlrok starší a už pěkně sama capká. Nikolka je moc pěkná, tak není divu, že zaujala i Pavlíčka - smál se na ni od ucha k uchu, akorát se nám to nepodařilo vyfotit.
