Na svobodě

Další zlomový okamžik v Pavlíčkově životě – dosáhne na kliku od dveří, otevře si dveře a může tedy jít, kam ho srdce táhne. Ve Zhorci jsou kliky asi maličko níž než doma, protože doma Pavlíček ještě nedosáhne. Ale je téměř jisté, že to hned po návratu zkusí znovu.

Na autobusové zastávce

Při procházce po Zhorci jsme se zastavili u nedávno postavené autobusové zastávky. Přesně tady maminka dlouhých třináct let každé ráno stepovala při čekání na transport do školy. Pavlíčka bavilo sedat na lavičku a zase z ní stoupat, otevírat a zavírat dveře… No prostě klasika.

Teta Jana

Do Zhorce se za námi přijela podívat teta Jana. Pavlíčkovi přivezla různé dobroty, takže ten měl zas důvod několik následujících dní ukazovat na to, co mu přivezla a říkat “teta, teta”.

Ve fusaku po mamince

Tak nějak se stalo, že jsme do Zhorce zapomněli s sebou vzít Anežčin fusak. Ale to nevadí, aspoň byla příležitost vytáhnout starožitnost po mamince. A Anežka? Nejdřív koukala na nový fusak i kočárek, ale nakonec jí to bylo jedno, spala na čerstvém vzduchu jako… no prostě jako miminko.

Výměna dudlíků

Kromě toho, že Pavlíček si rád strčí do pusy Anežčin dudlík, dokáže se rozdělit i o ten svůj. Dokonce mu přišlo k smíchu, když Anežka našmátrala jeho dudlík a samozřejmě s ním rovnou mířila do pusy. To se mu to rozděluje, když má v puse svůj záložní.

Místo mámy táta

Při chování Anežky použil tatínek kojící polštář, aby si jím podepřel ruce. Anežka koukala, co to na ni vymyslel za kulišárnu: stejné místo jako při kojení, stejný polštář jako při kojení, jen to mlíčko odnikud neteče.

Batole v lehátku

Pavlíček si asi nepamatuje, že v tomto lehátku sám lehával, když byl tak malý jak Anežka. Po několika týdnech, co lehátko používá Anežka, ho až nyní napadlo lehnout si do něj taky a předvádět, jak si hraje sestřička. No trošičku nám vyrostl za těch pár měsíců.

Zimní výbava

Anežka se vozí v kočárku už v zimním fusaku. Je to praktičtější, protože se nemusí tolik navlíkat. Postačí lehká čepička a oblíbená medvídkovská mikinka.

Kontrola práce

Strýc Tomáš nám přišel zamáznout díry po starém zábradlí. Pavlíček ho bedlivě sledoval. Tyhle aktivity ho neuvěřitelně baví.

Vlásky po Lejdince

Lejdinka je pejsek dědy a babičky v Pavlovicích. Má delší tmavé chlupy, které jí dole na packách přerůstají a trčí na všechny strany, takže jí je děda čas od času zastřihne nůžkami. Anežce zas na všechny strany trčí vlásky u oušek a není možné je nějak načesat. Že bychom pozvali dědu s nůžkami?

Budulínek

V Pavlovicích od září opět funguje klub pro maminky na mateřské zvaný Budulínek. Aktivity jsou určeny především pro děti od doby, kdy začnou samy chodit, do doby, než jdou do školky – takže přesně pro Pavlíčka. Dnes jsme v Budulínku byli potřetí a Pavlíčkovi se moc líbila rukodělná činnost – dělali jsme pytel plný brambor.

Masáž

Anežka má ráda, když ji maminka občas po koupání natře dětským olejíčkem. Leží na bříšku, kouká na mimčo před sebou a užívá si to plnými doušky.

Návštěva z Vysočiny

Navštívili nás dnes babička a děda ze Zhorce. Nejdřív se pokochali vnoučátkama a protože venku bylo krásné počasí, vyrazili jsme na procházku mezi vinohrady. Na Vysočině rostou samé brambory a obilí, takže z toho prarodiče byli docela paf. Hlavičky obsypané hrozny naživo ještě nikdy neviděli. Bohužel jsme nevzali foťák a fotky z exteriéru tedy nemáme. P.S. Na společné fotce stojí za povšimnutí Pavlíčkova levá ruka, která vytahuje Anežce dudlík z pusy.

Postýlka č. 2

Anežka je naštěstí zatím skromnější a k usnutí jí stačí dudlíček. Pořídili jsme jí spací pytel, ve kterém je jí krásně teploučko a asi se jí v něm pěkně spinká, protože je schopná spát i 10 hodin v kuse bez jediného probuzení.

Postýlka č. 1

Postupně se nám utvořil seznam všech nezbytností, které musí mít Pavlíček v postýlce: Je to méďa, druhý méďa, myšák, krteček, pejsek, knížka o koťátku, dudlík, hrníček s vodou a povlečení se zvířátky. Vždycky nejdřív překontroluje, jestli někdo náhodou nechybí (běda kdyby ano) a pak se teprve spokojeně uloží. Vůbec mu nevadí, že mu jeho kamarádi zabírají podstatnou část postýlky, on se kvůli nim klidně skrčí do koutku.

Dítě za odměnu

Anežka je úžasně hodné miminko. V noci se vzbudí jen 1x na kojení, potom hned zase usne. Přes den si většinou schrupne 3x. V mezičasech, kdy bdí a zrovna se nekrmí, leží většinou na dece na zemi, hraje si s oblíbenou hrazdičkou, převaluje se z boku na bok a kouká po okolí. Nevyžaduje chování, ale má ráda maminku stále na očích. Trpělivě snáší Pavlíčkovy výlevy, kdy se k ní tulí tak moc, že by ji snad láskou umačkal. Jen tak dál, Anýsku!

Ani smítko

Objednali jsme si ruční vysavač, protože z drobků po Pavlíčkovi by se nazobalo i hejno slepic. Přesně jak jsme tušili, tak se stalo. Čekali jsme, že tahle nová technická vymoženost udělá na Pavlíčka dojem. A taky že jo. Jen se jí zmocnil, oči se mu rozzářily. Povysával celou kuchyň a nebylo lehké ho přesvědčit, že by vysavač měl půjčit i mamince.

Souboj s hrazdičkou

Hrazdička je Anežčinou nejoblíbenější hračkou. Jakmile je Anežka položena na zem na deku, automaticky se rozhlíží po hrazdičce. A pak začne bušit do všech štěrchátek a chrastítek. Během toho se otáčí kolem své osy, takže se nejednou ocitne v takové poloze, že se může o hrazdičku zapřít rukama i nohama. Hrazdička je prostě hitovka.

Číslice

Pavlíček má mezi knížečkami jednu takovou, kde jsou kromě obrázků i číslice od jedničky do desítky. A právě teď ho ty číslice začaly moc zajímat. Takže na ně postupně ukazuje a čeká od maminky nebo tatínka odpověď “jednička”, “dvojka”, “trojka” atd. Když obrátíme postup a řekneme mu, ať ukáže např. čtyřku, tak se trefí tak v 50 procentech. Jedničku bezpečně pozná, protože když ukáže na desítku a rodiče řeknou “desítka”, nespokojeně zamrčí. Uspokojí ho až odpověď “jednička a nula”.

Usínání v přímém přenosu

Anežka naštěstí stejně jako Pavlíček nemá se spaním problémy, a to ani přes den. Většinou usíná během hraní. Prostě buší do hrazdičky, pak najednou přestane, dá hlavičku na stranu, chvilku kouká do blba, začnou se jí přivírat očka a za chviličku spí. Toto je ideální průběh v době Pavlíčkovy nepřítomnosti. Když je brácha přítomen, Anežka je při usínání několikrát vyrušena, ale ona se s tím nějak popere. Nic jiného jí ani nezbývá.

Kuk do zrcadla

Anežka má smysl pro humor a libí se jí každá blbina. A když u té blbiny navíc vidí přímo na maminku, září spokojeností.

Pokus o kohouta

Anežce jsme chtěli učesat kohouta a takhle to dopadlo. Vypadá spíš jako malý ufonek.

Preventivní prohlídka

Anežku dnes čekal další píchanec u paní doktorky – druhá dávka hexavakcíny. Dnes žádný problém s váhou nebyl, Anežka váží 5100 g. Prý to stačí a maminka si má užívat toho, že je Anežka spokojené miminko a v noci krásně spinká. Tak jo.

Bez plínky

A je to tady. Dnešním dnem jsme Pavlíčkovi definitivně zrušili nošení plínek přes den. Doteď si běhal sám na nočník, jen když měl zadeček úplně holý. Jakmile měl na sobě plínku, tak nechápal, že do ní najednou nesmí čůrat. A dát mu jen tepláčky bez plínky – na to maminka zatím neměla odvahu. Ale jiná cesta asi není, takže pavlovická babička nakoupila zásobu slipů a Pavlíček dnes ráno dostal místo plenky slipy s vysvětlením, že je nesmí počůrat, protože je velký kluk a velcí kluci čůrají jen do nočníčku. A ono to asi funguje. Pavlíček vydržel suchý až do večera. Jenže při asistování u Anežčina koupání najednou kouká, že pod ním vznikla loužička. Bylo to jen 5 minut předtím, než by byl svlečen a posazen na nočník. Ale i tak je to velký úspěch.

Podzimní sestřih

Máme za sebou další víkendové stříhání. Pavlíček už tetu holičku dobře zná, takže je každé další stříhání ještě víc v pohodě. Tetě se má každou chvíli narodit miminko (zpětná poznámka: miminko se narodilo přesně týden poté), tak musíme s našimi účesy vydržet aspoň pár týdnů, než budeme zase moct využít jejích služeb.

Nový kamarád

Pavlíček miluje, když k nám někdo přijde na návštěvu. A ani nezáleží na tom, jestli toho člověka zná, nebo ne. On se hned skamarádí s každým. Strýce Ivana neviděl přesně rok, takže si na něj nemůže ani pamatovat. Na radosti mu to ale neubralo.

Koťátko

Pavlíček má ve Zhorci nový objekt zájmu – koťátko, resp. koťátka. To bylo tak: k babičce a dědovi chodila na návštěvu čtyři koťátka. Stačilo, aby jim babička párkrát podšoupla něco na zub a koťátka se tam vesele zabydlela. Tři jsou plachá a jedno takové ochočenější. Právě to ochočené si Pavlíček zamiloval, je z něj úplně vedle.