Pavlíček je kreativní detailista. Dokáže sám vymyslet takovou zábavu, že občas žasneme. Nejraději něco skládá nebo rovná vedle sebe. A pak pěkně do detailu opakuje vzorec, který na začátku vytvořil. Plínky si nosil každou zvlášť jednu po druhé z vedlejší ložnice, otočil ji na tu správnou stranu a přiložil na své místo. Super zábava pro něho i pro rodiče, kteří ho sledovali.
Další z Pavlíčkových hraček, která se Anežce moc libí, ale pohrát si s ní může jen v Pavlíčkově nepřítomnosti.
Ačkoli Pavlíček není žádný horolezec ani divoch, který nemá pud sebezáchovy, tudíž se nepouští do žádného složitého terénu, našel si cestu, kudy vlézt do Anežčiny postýlky. Je to tak jednoduché – vylézt na maminčin noční stolek a odsud už je to hračka. Do Anežčiny postýlky leze jen v její nepřítomnosti, v opačném případě se spokojí s místem na nočním stolku. Odtud pak Anežce předvádí své oblíbené hračky, tentokrát oblíbený svítící přívěšek. Ta mu to samozřejmě baští i s navijákem.
Pavlíček má své oblíbené činnosti a rituály, z nichž některé dělá pouze s jedním konkrétním člověkem. S maminkou skládá puzzle medvídka, s tatínkem tancuje na Královské reggae, s dědečkem probouzí a uspává stromečky, s babičkou čte knížky. Nedávno babička vytáhla novou knížku, jejíž čtení a prohlížení je pro Pavlíčka úplný obřad. Nejdřív zkontroluje, jestli si babička nasadila brýle a on pak ukazuje na své oblíbené obrázky a od babičky očekává stále ten stejný komentář. Tuhle knížku s ním nikdo jiný číst neumí, jen babička.
Barunka s maminkou jsou tento týden v Pavlovicích a stavily se i s babičkou k nám na návštěvu. Pavlíček ukázal Barunce své hračky a s tetou si házel míčem. Celkově má tetu i Barunku moc rád. Tetě říká “teta Akuku” a Barunku už z “B” přejmenoval na “Abubu”.
V Pavlíčkem nestřežené chvíli si Anežka půjčila jeho čertíka Rudlu. Úplně ji fascinují jeho svítící růžky. Jenže Pavlíček pro takového půjčování nemá moc pochopení. Respektuje, že některé hračky patří Anežce a sám od sebe jí je nosí. Ale jakmile sáhne na jeho, hned jí je bere. Asi se bojí, aby mu je nesnědla, protože naše Agnes má poslední dobou velký apetit.
Anežka se dnes byla opět mrknout na paní doktorku. Nedělo se nic zvláštního, jen to skoro celé probrečela – na očkování si pořád pamatuje. Váží 6720 g a měří 68 cm. Paní doktorka ji pochválila, že od posledně pěkně přibrala. Tak zase za dva měsíce.
Ve Zhorci usíná a spí stejně dobře jako doma, dokonce možná ještě lépe. Hned první noc spala bez jediného probuzení až do sedmé hodiny ranní, pak se nakojila a pokračovala ve spaní až do 10:30.
Máme za sebou další důležitý mezník – Anežka je poprvé důkladněji ostříhaná. Tentokrát už to nebylo jen zastřihnutí ofinky, ale celkové zkrácení, protože měla vlásky hodně nerovnoměrně dlouhé. Celou dobu u toho řvala jak tur, protože si cizí teta dovolila na ni sahat, ale teta Dáša to měla za chviličku hotové. Pak přišla na řadu maminka, tatínek, babička a konečně Pavlíček. Ten se nemohl dočkat a při stříhání držel úplně vzorně. Teď zas bude několik týdnů mluvit o tom, že teta ve Zhorci dělala mi-mi (šmik, šmik).
Druhým důležitým bodem včerejška byl masopustní průvod, na Vysočině nazývaný maškara. Pavlíček vše sledoval z okna v náručí babičky. A protože okno je hodně nízko, přišel až úplně k němu jeden ze dvou převlečených koníků, kterého si Pavlíček mohl pohladit. Byl to pro něj velký zážitek. A ani se vůbec nebál, což překvapilo i maminku.
Dnes za námi do Zhorce přijeli teta Jana, strejda Míla a radostínská prababička. Pavlíček byl v sedmém nebi, protože má návštěvy moc rád. Zvlášť když ještě dostal spoustu dobrot a sladkostí, které musela maminka hned zabavit a Pavlíček je bude dostávat postupně. Fotku se strejdou jsme nestihli pořídit. Musíme si na ni počkat do května, kdy nás teta se strejdou navštíví v Pavlovicích. Už se těšíme!
Narozdíl od Pavlovic je ve Zhorci dost sněhu na to, aby si Pavlíček mohl postavil svého prvního sněhuláka v životě. Stavěla ho s ním babička a fakt se jim povedl. Při stavění jim dělaly společnost i stále přítomné kočičky, které spolu dováděly ve sněhu. Takže Pavlíček byl nadšený ze sněhuláka i z koček. Škoda, že sněhulák kvůli oteplení nepřežil déle než pár hodin.
Pavlíček ve Zhorci objevil maminčinu flétničku a babička ho naučila, jak do ní písknout tak, aby se ozval ten pravý zvuk. Když pak maminka sedla ke klavíru, Pavlíček se sám připojil s flétnou. Hodně to prožíval a když do toho chtěl dát ještě větší procítěnost, hrál na flétnu jednou rukou a druhou bušil společně s maminkou do klavíru. Něco málo se tatínkovi podařilo nahrát. V pozadí je slyšet písnička Když mě brali za vojáka.
Jerry je Pavlíčkův miláček, který s ním chodí nejen na procházky, ale také s ním spí v postýlce. Před spaním je potřeba všechno nachystat – do batůžku se musí dát klíček ( o tomto fenoménu napíšeme někdy příště) a krabička. Do krabičky přijde nějaká sladká drobnost (např. lentilka, gumový medvídek nebo lipo), kterou si Pavlíček sní až ráno. Opravdu ho ani nenapadne, že by mlsal v noci. Ještě dudlík do pusy, hrníček s vodou do ruky a může se jít do postýlky.
Anežka má stejnou osušku jak Pavlíček, jen v jiné barvě. Zvířátka ani ostatní ornamenty na ní ji moc nezajímají. Anežku zajímá hlavně večerní program. Jakmile slyší, že se napouští voda do vaničky, ví, že přichází její chvíle. Miluje svlékání na koupání i koupání samotné. Všechno má svůj přesný sled a Anežka tak ví, co ji právě čeká. I když je hodně unavená, ani nekvikne. Po koupání následuje oblečení, rozloučení s tatínkem a Pavlíčkem, kapička Vigantolu, kojení a uložení do postýlky.
Pavlíček i Anežka našli pod vánočním stromečkem své vlastní osušky. Nejsou to jen tak jaké osušky – jsou na nich kočičky, pejsci, lístečky, klubíčka a kostičky, což má v Pavlíčkových očích nevyčíslitelnou hodnotu. S osuškou, resp. s kočičkami na ní se moc rád mazlí.
Anežka je na všech fotkách stejně vysmátá. Stačí na ni udělat kuk a už má pusu od ucha k uchu. Hlavně když je pěkně doma ve svém prostředí a má maminku na dohled.
