Pochod v postýlce

Anežka si v postýlce už několik týdnů stoupá. Jde jí to čím dál líp a klidně jí stačí držet se šprušlí jednou rukou. Jinde se stoupat zatím nepokouší, jen v postýlce. Fotka je staršího data, teď je Anežčin postoj mnohem jistější.

Kolíčková suknička

Přišly k nám na návštěvu babička, teta a Barunka. Pavlíček návštěvy miluje. Dnes ho Barunka naučila udělat si z kolíčků sukničku a Pavlíček byl z toho nadšený. Co na tom, že je kluk, Skoti taky nosí sukně.

Travička zelená

Dnes navečer jsme šli k tetě Mařence na zahradu. Zatímco Pavlíček s Barunkou řádili na trampolíně, Anežka si odbyla svou premiéru lezení na trávě. Nejdřív jen dobu klečela a koukala, co to má znamenat. Pak si travičku osahala a nakonec lezla jak drak. Hodně ji přitahovaly kamínky kolem bazénu.

Houpy, houpy

Anežka má nějaké umrčené období. Trochu na to pomáhá změna činností. Když ji přestane bavit hraní s hračkami uvnitř, jde do houpačky. Když ji to přestane bavit na houpačce, jde se domů.

Další parťačka

V pondělí jsme se vrátili ze Zhorce do Pavlovic a hned v úterý dorazila Barunka. Pavlíček je opět ve svém živlu, má Barunku moc rád. I když má Pavlíček dvě sestřenice Barunky (snažíme se rozlišovat Barborku a Barunku) a dvě tety Katky, nemá v tom žádný guláš. Jen my, když s ním o sestřenkách mluvíme, rozlišujeme Barborku, co jezdí do Zhorce, a Barunku, co jezdí do Pavlovic.

Společné koupání

Zavedli jsme večerní společné koupání ve vaničce. Doteď to bylo tak, že nejdřív se koupala Anežka ve vaničce v kuchyni na stole a pak teprve Pavlíček ve stejné vaničce na zemi v koupelně. Jenže to bylo organizačně náročné, hlavně když se táta zdržel večer v práci a nemohl tak u koupání asistovat. Děti jsou ze společného koupání nadšené, hned napoprvé málem vytopili koupelnu. Hrají si s lodičkami a pumpičkou, třískají jimi o sebe, v dobrém se o ně přetahují, voda stříká na všechny strany… Zatím se do jedné vaničky jakž takž vejdou, ale až trochu povyrostou, budeme muset vymyslet zase jiný způsob koupání.

U koníčků

Opět jsme se šli podívat na koníčky. Tentokrát však ne do stáje, ale vzali jsme to oklikou po loukách kolem Zhorce a přišli jsme přímo k jejich výběhu. Ve volném prostoru nepůsobí tak majestátně, takže se jich Pavlíčk moc nebál a spolu s babičkou jim trhal travičku. Zas bude mít doma o čem povídat.

Parťačka

Ve Zhorci měl Pavlíček parťačku – Barborku. Ta, ač o rok a čtvrt mladší, je oproti němu obratnější, rychlejší a těžší, což u Pavlíčka budí větší respekt. Každopádně byl ale rád, že tam někoho věkově blízkého má.

Jen tak

Jedna docela zajímavá fotka, která se povedla, ale není k ní co říct. Takže bez komentáře.

Oslava narozenin

Anežčiny narozeniny jsme oslavili jedním vrzem s narozeninami tátovými. Vlastně to nebyla žádná velká oslava, maminka jen “upekla” dort (samozřejmě takový, aby si i oslavenkyně pochutnala) a odpoledne nám ho přišli pomoct sníst babička, dědeček a prababička. Anežka dostala nějaké dárečky a Pavlíček jakožto její dohlížitel je hned musel vyzkoušet. Sám také dostal malou cenu útěchy, aby mu to nebylo líto. A protože vedro bylo opravdu velké, nakonec obě děti skončily v bazénku na terase.

Na pátém schodku

Zakázané ovoce nejlíp chutná. Pavlíček má schody zatím zakázané, ale protože mu jejich zdolání nedělá žádné problémy, může si vylézt na pár prvních schodků. Využívá toho hlavně když si maminka pro něco odskočí nahoru a on na ni čeká. Vždycky si sedne na pátý schodek a čeká. Pátý schod je prostě jeho.

Jeden rok

Už je to rok, co se Anežka narodila. Ještě nedávno to bylo miminko a dnes je to malé dráče, co se nenechá jen tak odbýt. Dělá parťáka Pavlíčkovi a vyvádí spolu lotroviny. Spoustě slovům už rozumí, krásně baští, snaží se jíst i sama a umí pít z hrníčku. Má moc ráda písničky a básničky, hlavně ty ukazovací. Umí dělat berany berany duc, jak je veliká, jak se má a pápá. Ví, že mobil slouží na volání a papírový kapesník na smrkání atd. atd.

Přesně na dnešek si nás pozvala na preventivní prohlídku paní doktorka. Výsledek stejný jako obvykle: řev na celou ordinaci i čekárnu a míry podprůměrné (72 cm a 7,4 kg včetně právě snězeného čtvrtkilového oběda). Paní doktorka ani nemohla věřit tomu, že Anežka s jídlem opravdu nemá problém.

V bazénku

Teta Jaruška nám věnovala bazének a pískoviště po Amálce. Písek jsme ještě nesehnali, zato dnes přišel na řadu bazének. Oběma dětem se v něm moc líbilo, krásně se v tom horku osvěžili a pohráli si s hračkami.

Anežka v kloboučku

Anežka má nový letní klobouček a moc se v něm líbí pavlovickému dědečkovi. Tak si ji v kloboučku vyfotil. Na téhle fotce je také pěkně vidět, že Anežka je oproti mamince jak malý černoušek.

V obležení

Když je táta o víkendu ráno doma, děti toho umí patřičně využít a nasáčkují se k němu.

Prší, prší, jen se leje

Kromě toho, že si Pavlíček nenechá ujít předpověď počasí na ČT1, rád pozoruje i různé meteorologické jevy z okna. V posledních dnech si oblíbil dívat se na déšť, nejvíc se mu samozřejmě líbí ty největší lijáky, kdy obrovské kapky dopadají na zem a během chviličky se vytvoří kaluže.

O patro níž

Před deseti dny se Anežka večer před spaním poprvé pokoušela sama postavit v postýlce. Bohužel jí to šlo dost dobře a u usínání musela asistovat maminka, aby se Anežce náhodou nepodařilo přepadnout dolů. Druhý den byla neděle, tak se hned ráno šlo na věc. Tatínek dal rošt postýlky dolů. Když byla postýlka ve finální podobě, obě dětičky se v ní pořádně vyřádily. Máme i video, ale to někdy příště.

Rohlík do ruky

Anežka miluje pečivo. Když nějaké jen z dálky zmerčí, okamžitě se hlásí o svou porci. Nejraději se s rohlíkem v ruce plazí po zemi. Také zjistila, že nějaké pochutiny se nachází i na Pavlíčkově stolečku, takže se zvedne o židličku a kouká po nějakém tom žvanci.

Stříhání

Pavlíčka v Budulínkovi nadchlo stříhání papíru. Tak maminka při nejbližší příležitosti koupila nůžky s kulatou špičkou a začali jsme doma trénovat stříhání. Pavlíček drží nůžky všelijak, jen ne tak, jak by měl. Hned napoprvé u stříhání vydržel neuvěřitelně dlouho a papír formátu A4 rozstříhal na tisíc malých kousíčků.

Posed v postýlce

Jakmile je Anežka položena do postýlky, okamžitě si sedá, aby měla větší rozhled po celé ložnici. Šprušle u postýlky jsou přesně tak široké, aby jimi bez problémů mohla prostrčit nožky. Moc se jí také líbí, že je ve stejné výšce jako Pavlíček, který jí přijde dát pusinku před spaním.

Sourozenecké dělení

Pavlíček je chůva k pohledání. Když dostal svolení, že může dát Anežce těstovinovou vrtulku ze své misky, stal se z něj na chvíli profesionální krmič. Strčil Anežce těstovinu do pusy a donesl hrníček s pitím. Jakmile se Anežka napila, hrníček zase odnesl. Proč si ho nenechal u sebe a raději pro něj chodil přes půl kuchyně, to netušíme. Nahráli jsme až úplný závěr krmení, kdy v mističce zbyl jeden malý kousíček. Kdyby tam bylo ještě půl misky, Pavlíček by krmil pořád dál. A Anežka by s tím problém určitě neměla – ta otevře pusu téměř kdykoli na cokoli.

Oslava u prababičky

Odpoledne jsme slavili prababiččiny narozeniny. Když jsme tuto událost slavili loni, mamince zbýval přesně týden do porodu. Tentokrát se tedy Anežka zúčastnila sama za sebe a samozřejmě si dala pěkně do nosu. Střídavě seděla na klíně babičce a dědovi a ládovala se koláčky. Pavlíček si oslavu užil také naplno. Zvládl i gratulaci prababičce a pak se dlouho držel v její blízkosti. Když chvilkami přestalo pršet, dováděl s babičkou, tetami a strýcem Jendou na malé trampolíně. Ukazoval, jak se opaluje. Celkem věrohodně – až na ten déšť a zimu.

Hubený otesánek

Anežka má od zavedení příkrmů stále velký apetit. Zbaští toho za den víc než Pavlíček. Její jídelníček je asi takový: kojení nad ránem nebo ráno, dopoledne banán s ovocnou přesnídávkou, na oběd plná miska masozeleninového příkrmu, po odpoledním probuzení kojení a jogurt, večer kaše. V mezičasech nepohrdne rohlíkem, chlebem, kukuřičnou křupkou nebo dětskou sušenkou. Jejích sedm kilogramů tomu ovšem vůbec neodpovídá. Asi má v sobě nějakou tasemnici.

Písmena a číslice

Písmena a číslice jsou Pavlíčkův evergreen. Počítat umí do patnácti, abecedu zná komplet celou (tedy bez písmen s diakritikou, ale zato zná i některá malá tiskací). Cíleně to s ním vůbec neprocvičujeme, tak si Pavlíček sám hledá příležitosti pro své “čtení”. Kromě čísel na domech, kilometrovníku u železniční trati a dopravních značek jsou dobrým zdrojem i parkovací značky za zemi. Kdo by snad váhal, jaká písmena se skrývají pod značkou parkování pro invalidy, Pavlíček by mu to vysvětlil raz dva: I, O, D. Jeho fantazie v tomto nezná meze.