Anežka má ráda veškeré druhy schodů. Ani tím zhoreckým nepohrdne.
Pavlíček je nový človíček, který se narodil 19.8.2009 v 19:10 mamince Janě a tatínkovi Pavlovi.
Anežka je sestřička Pavlíčka a narodila se 19.6.2011 v 2:47.
Vojtíšek je bratříček Pavlíčka a Anežky a narodil se 1.10.2014 v 5:54.
Eliášek je bratříček Pavlíčka, Anežky a Vojtíška a narodil se 25.1.2018 v 4:39.
Kromě babičky, dědy a prababičky bydlí ve Zhorci i koťátko Jája. Z koťátkovského období už sice vyrostl, ale jméno "ten" Jája mu zůstalo, i když se nakonec ukázalo, že je to "ta" Jája. Jája běžné dovnitř nesmí, ale když jsme tam na návštěvě, tak má výjimku a oba svišti se ho nemůžou nabažit. Pavlíček by mu nejradši vlezl i do misky, ale protože by se tam nevešel, tak mu do ní aspoň neustále přihazuje nějaké granule. Po našem odjezdu má Jája většinou naordinovanou dietu.
Anežka miluje, když ji někdo škrabká po zádíčkách. To má po tátovi. Pavlíček to okoukal a tak chce ségře tuhle její libůstku občas dopřát. Anežka drží jak přibitá a Pavlíček to komentuje: "Dlbu Anynce zádíčka."
Pavlíček se po nějaké době opět zmocnil našeho fotoalba a nemůže se nabažit prohlížení rodinných fotek. Většinou jsou to naše svatební. A náš synek chce nesčetněkrát za den slyšet, jak maminka s tatínkem měli svatbu, maminka byla nevěsta a tatínek ženich. Fenomén svatby ho hodně zajímá, dokonce to jednou s maminkou probíral i po cestě ze školky. I nevěstu už má vybranou.
Trvalo to, trvalo, ale dočkali jsme se. Anežka se pokouší o první úplně samostatné krůčky. Teď to ještě trochu vypilovat a bude utíkat jak frčka.
Pavlíček dostal od kmotřenky knížku s basničkami a říkadly. Dvě básničky o žabičkách jsou teď hodně v kurzu.
Teta kmotřenka Barčka a strejda Kuba se k nám vypravili na víkendovou návštěvu. Pavlíček je nadšený a rád ukazuje, s čím si hraje, co umí a tak. Zato Anežka se tím víc drží mamky nebo taťky.
Pavlíček miluje veškeré úkony, které souvisí s léčením a ošetřováním. JEHO léčením a ošetřováním. Při každé oděrce se neviditelná ranka musí zašplíchnout antiseptickým sprejem, namastit mastičkou a zaprášit pudrem. I s nalepováním náplastí máme bohaté zkušenosti. S příchodem rýmy se možnosti rozšiřují - sprej do nosu a mazání pomádou, aby se nos neodřel. Ale kašel a teplota, to je teprve něco. Chutnají mu veškeré sirupy, které mu maminka natáhne do odměrky. Odměrku si pak sám vycucne. Kdyby záleželo na našem Pavlíčkovi, byl by klidně kvůli těmto procedůrám nemocný nonstop.
Skoro každý den je Anežka na vizitě v Pavlíčkově postýlce. Vytahá mu všechny knížky, omrkne plyšáky, jestli jsou na svém místě, a zase chce jít ven. Moc dlouho tam nepobyde.
Sem tam to Pavlíčka chytne a má potřebu vytáhnout ze svého brlohu všechny plyšové kamarády, trochu je provětrat a taky se s nimi pomazlit. Zpátky je pak musí dávat maminka. A běda, když jen některého dá o pár centimetrů dál než má být nebo ho malinko jinak natočí. To je pak zle a hned se to musí spravit.
Anežka se s takovou vervou vrhla na tiskátka, že se jí obtisk jednoho objevil na tváři. Naštěstí to jde krásně smýt.
Ke všem puzzlím, které máme, přibyl koník. Princip skládání je trochu jiný než je obvyklé a Pavlíček se zase něco nového naučil. Koník se může skládat buď podle číslic, nebo podle písmen. Písmena u Pavlíčka trochu vedou a díky koňovi teď přesně pozná číslice od 1 do 26, umí to skládat úplně samostatně. Asi je jen otázka času, kdy se tímto způsobem naučí popořadě i celou abecedu.
Na dnešní den byl v Pavlovicích ohlášen lampionový průvod. Bez jakéhokoli politického nebo jiného podtextu, jen jako akce pro děti. Pavlíček se moc těšil, měl připravený malý lampionek a v něm místo svíčky blikačku na kolo. Před pátou hodinou odpolední konečně vyrazil s maminkou na místo srazu. Jediné, co mu trošičku kazilo radost, bylo zklamání z absence hudby. Pro něj totiž průvod = živá dechovka. Ale když se dal celý průvod se všemi světýlky do pohybu, poskakoval radostí jak malé kůzle. Prošli jsme velký kus Pavlovic a Pavlíček statečně šlapal. Nožičky ho začaly bolet až v momentě, kdy zjistil, že jsme v cíli a jde se domů. Pro nečekaný úspěch této akce se chystá za rok opakování, tak se moc těšíme.
Největším důkazem, že se všechno vrací do starých kolejí, je Anežčina chuť k jídlu. Zase baští všechno, na co přijde.
Na dnešek jsme naplánovali výlet do Hustopeč. No, výlet to byl hlavně pro Pavlíčka, pro maminku to bylo zařizování na úřadech a táta figuroval jako řidič a hlídač. Na prvním úřadě to Pavlíčka vůbec nebavilo, nic zajímavého tam nenašel, snad jen chůzi po schodech. Ale na druhém úřadě to bylo jiné kafe - měli tam takový hlavolam, který se mu moc líbil. A jako naschvál byla maminka hotová v cukuletu a jemu se vůbec nechtělo odcházet. Táta odjel do práce a Pavlíček s maminkou zamířil do obchodu a pak na autobusové nádraží. Autobusem jel poprvé (nepočítáme brněnskou MHD) a asi naposled v době, kdy byl ještě v kočárku, takže dnes to pro něj byl zážitek. Takové výlety by klidně absolvoval každý týden.
Pavlíček moc rád všem pomáhá. Má rád pocit, že je užitečný. Paní kuchařce ve školce pomáhá utírat stůl. Jak moc je jeho práce efektivní a vítaná, jsme se radši neptali. Mamince doma pomáhá vyndávat nádobí z myčky. Jeho doménou jsou příbory, které umí sám správně porovnat do šuplíku. A protože Anežka bráchu kopíruje naprosto ve všem, taky se hrne k uklízení příborů. Co na tom, že kvůli své výšce (resp. nížce) je háže o šuplík níž a občas tam přimíchá i špinavé. Však si to maminka všechno porovná.
Už o víkendu nebyla Anežka ve své kůži. Přičítali jsme to návštěvě, že je u nás víc lidí. Postupně úplně přestala jíst. Dnes se všechno ještě zhoršilo, tak jsme mazali k paní doktorce - poprvé mimo pravidelnou kontrolu. Stačil jeden pohled do Anežčiny pusy a bylo jasno: angína, zánět dásní, začínající afty a k tomu spousta rostoucích zubů. Prý ji to moc bolí, takže nabízet pouze tekutou stravu a čekat, než zaberou antibiotika. Snad to všichni přežijeme a Anežce se brzo uleví.
PS: Na focení nebyla nálada, takže fotka pochází ze "zdravého období".
Garáž má pro naše sviště velké kouzlo. Je to trochu zakázané ovoce a vyskytuje se tam móóóc zajímavých věcí. Tak jsme jim dopřáli radost a chvíli je tam nechali průzkumničit.
Byla u nás návštěva a Pavlíček dostal svůj první smartphone. Takových hraček moc nemáme, tak není divu, že si s mobilem hraje i táta. Pavlíček hravě zvládá instrukce, které z mobilu dostává, a když náhodou na některou otázku nezná odpověď, tak se zeptá.
Anežka si celkem bez skrupulí dělá nároky na Pavlíčkovu židličku. Asi jí Ježíšek donese její vlastní, aby se o tuto nehádali.
Táta a Pavlíček si hráli nahoře v pokoji s kartami. Pavlíček z nich něco skládal a pak pořád říkal: "atanaut". Tátovi hodně dlouho trvalo, než přišel na to, že atanaut je astronaut. Pavlíček má bujnou fantazii, a tak mu obraz s dlouhými nohami z hranatých karet připomínal obrázek astronauta, který důvěrně zná ze své magnetické knížky.
Pavlíček nepromešká jedinou příležitost udělat si na zemi pelíšek. Maminka převlékala peřiny a on si ze špinavých povlečení udělal hnízdečko. Anežka se mu tam taky chtěla dostat, a tak se tomu hihňali oba.
Anežka pěkně obchází kolem všeho, čeho se dá přidržet. Ale pustit se zatím nechce. Pavlíček už to v jejím věku zvládl.
Na začátku července koupila zhorecká babička Pavlíčkovi v Polsku ovečku. Jenže kromě Pavlíčka si ji zamilovala i Anežka a babičku moc mrzelo, že ji nenapadlo přivézt ovečku i Anežce. Po čtyřech měsících má Anežka svou ovečku a Pavlíček si hraje na autobus. Vybrakuje Anežčinu postýlku, vezme jí ovečku, muchlinku a pejska, přidá svou ovečku, naskládá za sebe a jede autobusem. A dost ho štve, že Anežka pro jeho hru nemá pochopení a své hračky požaduje nazpět.
Pavlíčkova zhorecká specialita - hraní s pudinky. Z košíku vybírá jeden sáček za druhým a říká, jaký pudink to je: vanikový, čokoládový, jahodový, karamelový, mandlový, oříškový, kokosový, malinový, čokoládovo-banánový atd. atd. A babička stále přikupuje nové značky a příchutě. Pavlíček má znalost pudinků podle obalů tak zmáklou, že nemáme šanci ho zviklat. Snažíme se ho nachytat aspoň na vanilkovém a banánovém, které se nijak neliší, ale on se nedá. Paradoxem je, že samotnému jedení pudinků moc nedá a musí to za něj dohnat Anežka.