Pavlíček a Anežka mají v ložnici u babičky a dědečka rozkládací křesla - každý své. Jejich rozkládání je úplný rituál, na který se moc těší. Vojtíšek spínká s rodiči ve vedlejším pokoji.
Pavlíček je nový človíček, který se narodil 19.8.2009 v 19:10 mamince Janě a tatínkovi Pavlovi.
Anežka je sestřička Pavlíčka a narodila se 19.6.2011 v 2:47.
Vojtíšek je bratříček Pavlíčka a Anežky a narodil se 1.10.2014 v 5:54.
Eliášek je bratříček Pavlíčka, Anežky a Vojtíška a narodil se 25.1.2018 v 4:39.
Pavlíček a Anežka mají v ložnici u babičky a dědečka rozkládací křesla - každý své. Jejich rozkládání je úplný rituál, na který se moc těší. Vojtíšek spínká s rodiči ve vedlejším pokoji.
Vojtíškovi jsou skoro dva měsíce a poprvé jsme ho jeli ukázat do Zhorce. Hodinovou cestu v autě prospal a na babičky a dědu házel úsměvy. Stejně jako Pavlíček a Anežka se zamiloval do houpacího křesla.
Vojtíška jsme poprvé dali do lehátka, aby měl trochu zpestření v době, kdy bdí. Líbí se mu tam, protože má přehled o dění v celé kuchyni. Neméně se to líbí Anežce, která má Vojtíška pěkně po ruce a křepčí kolem něj. Jakmile Vojtíšek lehátko opustil, Anežka si do něj nastěhovala svého králíčka. Její pečovatelská touha se nedá nijak utlumit.
Přišel nám balíček s novou zásobou punčocháčů pro Pavlíčka a Anežku. Pavlíček se dočkal vysněných legínek (punčocháče bez šlapek) a Anežka se zamilovala do fialkových punčocháčků s puntíkama. Většinou nosí samé tmavé klučičí po Pavlíčkovi. Z balíčku se zužitkovala i bublinková folie, na které si s gustem zaskákali a byli nadšení, jak to krásně praská:-).
Narodilo se nám třetí spavé dítě. Ve dne ještě stále spí mezi každým kojením, i když intervaly se zkracují. Noční spánek trvá 10-12 hodin s jednou přestávkou na kojení. Paráda, jen tak dál, Vojtíšku.
Starší svišti chtějí být stále nablízku malému svišťovi. Hlavně přebalování je zajímavá akce, kterou chtějí sledovat. Zjistili, že aby dobře viděli na přebalovací pult, který je na ně dost vysoko, je nejlepší si sednout na parapet. Pod nohy si dají balík plínek, který poslouží jako schodek, a už jsou nahoře. Následuje hádka, kdo je blíž u Vojíška. A Vojtíšek si může hlavičku ukroutit, aby se v tom mumraji zorientoval.
Navštívili nás tety, babička a Kubík, aby omrkli Vojtíška. Vojtíšek dostal samé praktické dárky a ani Anežka s Pavlíčkem nepřišli zkrátka.
Vojtíšek tátu zase dva dny neviděl, tak si ho po příjezdu musel pořádně prohlédnout. Je mu sedm týdnů a už to není prťavý novorozenec, ale malý kojenec, kterého zajímá, co se kolem děje.
Maminka vytáhla krabici se zimním oblečením a přebírala, do čeho se Pavlíček s Anežkou ještě letos vejdou, co je malé a co naopak ještě velké. Pavlíček se nadšeně nasoukal do své kombinézy, kterou nosil už předloni (s řádně ohrnutými nohavicemi). Loni ji díky teplé zimě nevytáhl ani jednou. Teď se nemůže dočkat, až napadne hodně sněhu a kombinézu zase provětrá. Tak jsem zvědaví, jaká zima nás letos čeká.
Včera jsme u paní zubařky koupili nové kartáčky. Svišti milují své kartáčky a vyžívají se ve výběru barev. Pavlíček má nejraději barvu citrónovou a limetkovou, neboli žlutou a světle zelenou. Anežka ujíždí na růžové, ale tentokrát vzala za vděk i oranžovou.
A ještě něco ze života – tatá po příchodu z práce se ptá dětí: “A jaké kartáčky vám maminka koupila?”
Pavlíček: “Mně maminka koupila takovej se zelenou tyčkou a žlutým kožíškem.”
Pavlíček je u paní zubařky jako doma a chodí tam rád. Už mu vrtala několik dírek a on nikdy ani nemukne, i když cítí nějakou bolest. Paní zubařka je maminka jeho školkového spolužáka a s dětmi to umí. Vždy mu všechno pěkně vysvětlí a na konci mu dovolí zmáčknout tlačítko ovládající křeslo. Pro Pavlíčka je největší odměnou to, jak ho všichni chválí za jeho statečnost.
Jedna perlička: Když byl Pavlíček letos v létě u této paní zubařky poprvé a ona mu vysvětlovala, jak je to s těmi červíky, kteří škodí zoubkům, a zároveň mu jednoho červíka vyvrtala, Pavlíček z toho byl tak nadšený, že doma pronesl památnou větu: "Maminko, tak já už si ty zoubky teď čistit nebudu, aby mi paní zubařka zase mohla vyvrtat nějakého červíka."
Táta se s Pavlíčkem a Anežkou vypravili na lampionový průvod – akce pro děti s cílem projít se večerními Pavlovicemi, vyzkoušet lampión a poslouchat dětské “vypalovačky” z místního rozhlasu. V plánu bylo to samé jako loni nebo předloni. Ovšem tentokrát se organizátoři zalekli počasí a akci na poslední chvíli odvolali. Tak jsme zapnuli lampióny a šli jsme na návštěvu k babičce a dědovi. Sice průvod je průvod, ale i tak byly děti spokojené.
Pavlíček dnes absolvoval poslední hodinu výcviku plavání pro předškoláky. Přivezl si odsud i vysvědčení, na kterém se červená velká jednička s hvězdičkou.
Týden Vojtíšek úspěšně odolával náporu rýmových bacilů, které jsme na něj všichni prskali. Jako jediný z rodiny byl zdravý, ale o víkendu to dolehlo i na něj. Koupili jsme kapky do nosu, oprášili odsávačku na vysvač a doufáme, že se s tím statečně popere.
Po cestě domů jsme nasbírali spadlé listí nejrůznějších tvarů. Následné malování vodovkami a obtiskávání na papír bavilo oba, ale Pavlíčka víc.
Na hřišti Pavlíček vymyslel nový zlepšovák: Při houpání na pružinových houpačkách se musí vydávat zvuk daného zvířete. Anežka měla za úkol štěkat jako pes a Pavlíček se snažil napodobit slona. Pak se vyměnili a Anežce bylo úplně jedno, že sedí na slonovi, štěkala dál.
Dneska jsme měli vzácnou návštěvu – tetu Melicharovou a strýce Vladimíra. Pavlíček a Anežka hráli nejhodnější děti na světě a Vojtíšek byl s návštěvou očividně spokojený.
Při dnešním oblékání si Anežka všimla, že vše na ní (tričko, punčocháče, ponožky) má proužky, což se ji hned zalíbilo. A i večer opakovaně hlásila: “Já jsem celá proužkatá.”
Miminka se mají často pokládat na bříško, aby si cvičila svaly. S naším Vojtíškem je to ale složité – stejně jako to bylo s Pavlíčkem před pěti lety. Většinu času přes den prospí. A když se vzbudí, musí dostat mlíko – teď a hned. Po kojení ho položit na bříško taky není možné. A než to mlíko trochu stráví, už zase usíná. Probudí se a má hlad…. A tak pořád dokola. Holt pasení koníků musí počkat na příhodnější čas.
Máme novou magnetickou tabuli, na kterou se dá psát i fixou. Pavlíček to hned pochopil, přisunul si židli a začal malovat.
1.11.2008 byla sobota – stejně jako dnes. A taky bylo tak krásné počasí – stejně jako dnes. A tatínek s maminkou měli svatbu.
Před šesti lety jsme byli sami dva. Dneska je nás už pět a jsme za to moc rádi.