Kolíčky III.

Toto je jen trénink na hru, kterou maminka pro Pavlíčka chystá. Když ho kolíčky tak baví, je třeba toho využít.

Pavlíčku, dost!!!

Anežka baští moc pěkně, ale někdy ke konci začne rozhazovat rukama. Když se její ručky zaměstnají, baští spokojeně dál. Pavlíček si zvyknul, že při Anežčině krmení ho maminka často požádá: “Pavlíčku, prosím, doneseš Anežce nějakou hračku?” A Pavlíček ochotně přinese. Jednou Pavlíček nereagoval na povel “dost” a nosil jednu hračku za druhou. Jak to dopadlo, vidíte sami.

Babi, děda – všichni jedna rodina

Pryč jsou doby, kdy Anežka vyžadovala jen maminku. Kolem osmého měsíce přišlo krátké období, kdy se na ni nikdo jiný nesměl ani pořádně podívat. To se naštěstí změnilo a dnes je Anežce jedno, která babička nebo který děda ji zrovna chová. Ale pozor: okruh přátel se rozšířil jen o prarodiče a prababičky. Před všemi ostatními je Anežka skoupá na úsměv, někdy spustí i pláč. Často se nám stává, že nám při procházce někdo nakoukne do kočárku a začne na Anežku mluvit. Anežčina odpověď je jednoznačná – stáhne pusinku do podkovičky a spustí řev.

První sed

Anežka miluje schody vedoucí do patra, resp. ten první schodek, který jí pomáhá při kleknutí. Dnes si u něj i sedla. Rozpětí kyčelních kloubů by jí mohla závidět kdejaká baletka. A když už si u schodku klekla, sedla, tak si na něj o pár minut později i vylezla. V okamžiku přistižení ji maminka drapsla, i za cenu neuskutečněného zdokumentování foťákem. Pavlíček, který rád dělá všechno to, co Anežka, a dotahuje její nápady do konce, si lehnul na schodek úplně stejně jako před ním Anežka. Asi taky chtěl, aby ho maminka drapsla.

Anežka dolů!

Zkusili jsme Anežce pustit lekci znakování. Jakmile si toho Pavlíček všimnul, chtěl se dívat taky, protože svůj oblíbený pořad pěkně dlouho neviděl. Táta si je vzal oba na klín a chvíli se dívali všichni tři. Jenže Anežku po chvíli začal víc než méďa Beebo zajímat vedle sedící Pavlíček. Pořád se ně něj natahovala a chtěla mu dávat pusinky. Pavlíček jich pár opětoval, aby měl klid. Jenže když Anežka se svou náklonností neustávala, ztratil Pavlíček trpělivost a zavelel: “Anežka dolů.”

Švadlenka

Další z Pavlíčkových oblíbených hraček. Dostal ji od Ježíška a trénuje si na ní navlíkání tkaniček. Výsledkem zatím není žádný pěkně vyšitý obrázek, jen změť tkaniček, ale to nevadí. I tak hračka plní svůj účel skvěle.

Na koňovi

Na jakoukoli Anežčinu rozmrzelost nebo nespokojenost okamžitě zabírá, když si ji babička posadí za krk a hopsá s ní jako koník.

U tety Martiny

Tatínek jel jako obvykle na baňkování k tetě Martině a vzal si s sebou celý rodinný ansámbl. Pavlíčkovi se moc líbilo, když mu Maruška s Ládíkem snášeli nejrůznější hračky a Anežka se dokonce nechala na chvíli pochovat od tety.

Doktor

Když jsme ve Zhorci, chodí Pavlíček navštěvovat prababičku snad 10x denně. Vždycky nakoukne, jestli je prababička ve své kuchyni a když ano, zavře za sebou dveře a jde na pokec. Opravdu si spolu povídají a prababička prý při našem pobytu vždycky pookřeje. Už několik dní před naším příjezdem se ptá, kdy zase přijede Doktor. Říká tak Pavlíčkovi proto, že ten nikdy nemůže chybět u převazování její nohy. Bedlivě sleduje dědu, jak to dělá, a kdyby snad děda udělal nějakou chybu v postupu, Pavlíček ho určitě opraví.

Zase ta podoba!

Jsou si ty naše děti podobné, nebo ne? Zhorecká babička vždycky tvrdila, že moc ne. Do té doby, než viděla Anežku při mytí hlavičky. Teď už tvrdí opak. Shodou okolností jsme vyfotili Pavlíčka při umývání vlásků v jedenácti měsících, stejně jako má teď Anežka. Kdo je kdo?

Do postýlky za Pavlíčkem

Anežka navštívila Pavlíčka i v jeho zhorecké postýlce. Pavlíček po spaní koukal jak vyoraná myška a Anežka koukala, kde se to zase ocitla.

Nazdobená myčka

Takhle krásně nazdobenou myčku má zhorecká babička poté, co k nim přijedem na návštěvu.

Kolíčky II.

Další variace na oblíbené kolíčky. Kdyby jich maminka měla víc, tak u nich Pavlíček vydrží snad půl dne.

Momentky

U starého foťáku vypověděl službu blesk, tak jsme museli koupit nový. Tatínek si s ním hrál, zkoušel různá nastavení a povedlo se mu u toho pár pěkných fotek.

Stále v hlubokém kočárku

Hluboký kočárek využíváme zatím nejvíc. Každé dopoledne na procházce v něm Anežka spinká. Takto nalehko oblečená se do něj krásně vejde i ve svých jedenácti měsících.

ZOO Hodonín

Poprvé jsme se vypravili do ZOO. Hodonínská ZOO je ideální pro malé děti – na malém prostoru spousta zvířátek. Za dvě hodiny jsme ji prošli opravdu důkladně. Když jsme Pavlíčka na výlet doma připravovali, nevěděl, co od toho očekávat, ale hned po příchodu pochopil. Zkouknul zvířátko ve výběhu a zvědavě letěl k dalšímu. Zvířatka se mu moc líbila, ale jen do té doby, než si všimnul autíčka. V tu chvíli ho nic jiného nezajímalo a nedal pokoj do té doby, než jsme mu dovolili sednout si do autíčka. Když se nabažil řízení, objevil schody, které spolu s tátou a Any vavi zdolal několikrát. A na konci samozřejmě nesmělo chybět sklouznutí na klouzačce. Až v autě maminka zjistila, že jsme v ZOO udělali 80 fotek, ale ani na jedné není Anežka, které se výlet také líbil. Prostě to bylo tím, že fotil většinou táta, který měl Anežku v manduce. Příště to určitě napravíme.

S motorkou na terase

Pavlíčkovi se líbí volný přechod mezi kuchyní a terasou. A když zjistil, že na terase může jezdit s motorkou, hned toho využil. Sice je to pořád dokolečka, ale to nevadí. Může u toho koukat na sousedovic Bena.

Nepořádek

Anežka je malé stvoření, které dokáže udělat velký nepořádek. Jakmile má přístup ke krabičkám s hračkami, už to kolem ní všechno lítá. Pavlíček jí v tom víc než ochotně pomáhá. Po použití záchodu se kolikrát nestihne ani obléct, jen aby něco nepromeškal.

Na kolínka

Na foťáku nám blesk vypověděl službu, takže některé fotky jsou dost tmavé, ale tahle přesto stojí za komentář. Anežka si sama poprvé klekla na kolínka. Pomohl jí k tomu schodek. A jak je vidět, měla z toho velkou radost.

Přes práh

Mezi kuchyní a terasou je francouzské okno s posuvnými dveřmi. Když je teplo, jsou dveře otevřeny a Pavlíček si může lítat sem tam. Pro Anežku se tak otevřel úplně nový prostor, který chce mermomocí prozkoumat. Ani relativně vysoký práh ji od toho neodradí a dokáže se přes něj dostat.

Na skluzavce

Pavlíček se rád zastavuje u každé houpačky nebo skluzavky. Naštěstí je v tomto celkem rozumný a nechce zde trávit hodiny. Úplně mu stačí se párkrát zhoupnout, párkrát sklouznout a bez řečí jde dál. Podmínkou ale je, že musí projít všechny atrakce, které se na daném místě nacházejí.

Kouzelná ošatka

U babičky a dědy má Anežka oblíbený cíl (tedy kromě jiných oblíbených cílů, které nejsou příliš vhodné – např. Lejdinka, její kelímek s vodou nebo podložka na zemi). Vhodný oblíbený cíl je ošatka plná různých blbůstek, které se dají rozhazovat v okruhu několika metrů. Stačí Anežce dát dudlík, aby ji nelákalo nic strkat do pusy, a už to jede.

V cukrárně

Venku je počasí jak v létě, tak jsme navečer vyrazili do cukrárny, kterou máme skoro v sousedství, na točenou zmrzlinu. Letos poprvé. Ještě loni dostával Pavlíček jen prázdný kornoutek, teď měl poprvé celou zmrzlinu jen pro sebe. Zvládl ji. Prázdný kornoutek dostala Anežka a zmizel v ní až neuvěřitelně rychle. Jen pár drobečků jí zůstalo na bodyčku. Když jsme dozmrzlinovali, chtěli jsme pokračovat v cestě k babičce a dědovi, když tu se Pavlíček ozval, že chce jít do kočárku. Asi se u něj projevil nějaký kočárkový absťák, když několik měsíců v žádném kočárku neseděl. Naštěstí jsme s sebou měli i manducu, takže Anežka putovala k tátovi do manducy a Pavlíček se mohl rozvalit v kočárku. Výhodu to mělo – mohli jsme jít rychleji.