V bazénku

Teta Jaruška nám věnovala bazének a pískoviště po Amálce. Písek jsme ještě nesehnali, zato dnes přišel na řadu bazének. Oběma dětem se v něm moc líbilo, krásně se v tom horku osvěžili a pohráli si s hračkami.

Anežka v kloboučku

Anežka má nový letní klobouček a moc se v něm líbí pavlovickému dědečkovi. Tak si ji v kloboučku vyfotil. Na téhle fotce je také pěkně vidět, že Anežka je oproti mamince jak malý černoušek.

V obležení

Když je táta o víkendu ráno doma, děti toho umí patřičně využít a nasáčkují se k němu.

Prší, prší, jen se leje

Kromě toho, že si Pavlíček nenechá ujít předpověď počasí na ČT1, rád pozoruje i různé meteorologické jevy z okna. V posledních dnech si oblíbil dívat se na déšť, nejvíc se mu samozřejmě líbí ty největší lijáky, kdy obrovské kapky dopadají na zem a během chviličky se vytvoří kaluže.

O patro níž

Před deseti dny se Anežka večer před spaním poprvé pokoušela sama postavit v postýlce. Bohužel jí to šlo dost dobře a u usínání musela asistovat maminka, aby se Anežce náhodou nepodařilo přepadnout dolů. Druhý den byla neděle, tak se hned ráno šlo na věc. Tatínek dal rošt postýlky dolů. Když byla postýlka ve finální podobě, obě dětičky se v ní pořádně vyřádily. Máme i video, ale to někdy příště.

Rohlík do ruky

Anežka miluje pečivo. Když nějaké jen z dálky zmerčí, okamžitě se hlásí o svou porci. Nejraději se s rohlíkem v ruce plazí po zemi. Také zjistila, že nějaké pochutiny se nachází i na Pavlíčkově stolečku, takže se zvedne o židličku a kouká po nějakém tom žvanci.

Stříhání

Pavlíčka v Budulínkovi nadchlo stříhání papíru. Tak maminka při nejbližší příležitosti koupila nůžky s kulatou špičkou a začali jsme doma trénovat stříhání. Pavlíček drží nůžky všelijak, jen ne tak, jak by měl. Hned napoprvé u stříhání vydržel neuvěřitelně dlouho a papír formátu A4 rozstříhal na tisíc malých kousíčků.

Posed v postýlce

Jakmile je Anežka položena do postýlky, okamžitě si sedá, aby měla větší rozhled po celé ložnici. Šprušle u postýlky jsou přesně tak široké, aby jimi bez problémů mohla prostrčit nožky. Moc se jí také líbí, že je ve stejné výšce jako Pavlíček, který jí přijde dát pusinku před spaním.

Sourozenecké dělení

Pavlíček je chůva k pohledání. Když dostal svolení, že může dát Anežce těstovinovou vrtulku ze své misky, stal se z něj na chvíli profesionální krmič. Strčil Anežce těstovinu do pusy a donesl hrníček s pitím. Jakmile se Anežka napila, hrníček zase odnesl. Proč si ho nenechal u sebe a raději pro něj chodil přes půl kuchyně, to netušíme. Nahráli jsme až úplný závěr krmení, kdy v mističce zbyl jeden malý kousíček. Kdyby tam bylo ještě půl misky, Pavlíček by krmil pořád dál. A Anežka by s tím problém určitě neměla – ta otevře pusu téměř kdykoli na cokoli.

Oslava u prababičky

Odpoledne jsme slavili prababiččiny narozeniny. Když jsme tuto událost slavili loni, mamince zbýval přesně týden do porodu. Tentokrát se tedy Anežka zúčastnila sama za sebe a samozřejmě si dala pěkně do nosu. Střídavě seděla na klíně babičce a dědovi a ládovala se koláčky. Pavlíček si oslavu užil také naplno. Zvládl i gratulaci prababičce a pak se dlouho držel v její blízkosti. Když chvilkami přestalo pršet, dováděl s babičkou, tetami a strýcem Jendou na malé trampolíně. Ukazoval, jak se opaluje. Celkem věrohodně – až na ten déšť a zimu.

Hubený otesánek

Anežka má od zavedení příkrmů stále velký apetit. Zbaští toho za den víc než Pavlíček. Její jídelníček je asi takový: kojení nad ránem nebo ráno, dopoledne banán s ovocnou přesnídávkou, na oběd plná miska masozeleninového příkrmu, po odpoledním probuzení kojení a jogurt, večer kaše. V mezičasech nepohrdne rohlíkem, chlebem, kukuřičnou křupkou nebo dětskou sušenkou. Jejích sedm kilogramů tomu ovšem vůbec neodpovídá. Asi má v sobě nějakou tasemnici.

Písmena a číslice

Písmena a číslice jsou Pavlíčkův evergreen. Počítat umí do patnácti, abecedu zná komplet celou (tedy bez písmen s diakritikou, ale zato zná i některá malá tiskací). Cíleně to s ním vůbec neprocvičujeme, tak si Pavlíček sám hledá příležitosti pro své “čtení”. Kromě čísel na domech, kilometrovníku u železniční trati a dopravních značek jsou dobrým zdrojem i parkovací značky za zemi. Kdo by snad váhal, jaká písmena se skrývají pod značkou parkování pro invalidy, Pavlíček by mu to vysvětlil raz dva: I, O, D. Jeho fantazie v tomto nezná meze.

Klečící Anežka

Anežka dělá pokroky každým dnem. Kromě samostatného sednutí si také ráda kleká. Její specialitou je sedoklek nebo taky klekosed – jednu nožku má nataženou vepředu a druhou pokrčenou vzadu. Zprvu jsme si mysleli, ze se jí nějak nedaří dát dopředu i druhou nožku, a snažili jsme se jí pomáhat. Opak je ale pravdou, Anežka tak sedá schválně, protože se tak asi cítí stabilněji.

Vaření barevných kostiček

Pavlíček se občas nudí a je třeba mu vymyslet novou hru se starými hračkami. Kostičky dostal na Vánoce a rád si s nimi hraje různými způsoby, teď si na nich opakuje barvy. Maminka mu tedy donesla skleničky a ukázala, aby do každé skleničky házel kostičky jedné barvy. A vyklubala se z toho super zábava. Na tom, že téměř tříleté dítě dokáže roztřídit sedm barev, není nic zvláštního. Při této hře ale stálo za to pozorovat Pavlíčka při práci. Naplno se soustředil desítky minut, všech 112 kostek poctivě házel do skleniček, zvládl několik kol po sobě. Na konci každého kola si doplnil vlastní dohru: všechny sklenky naskládal do trouby, prý “ohžát”. Až byly ohřáté, vysypal je do kyblíku a znovu třídil. Maminka měla při téhle hře jediný úkol: držet Anežku v bezpečné vzdálenosti, aby neničila bráchovo dílo.

Muchlinka

Když byla Anežka malá, koupili jsme jí muchlinku na spaní. Od té doby si na ni tak zvykla, že by bez ní snad ani neusnula. Na muchlince je pravidelné užívání docela znát – brouček má ožužlaná tykadýlka a nápis na cedulce je téměř nečitelný. Bodejď ne, když právě šmrdláním cedulky se Anežka uspává.

Do světa na motorce

Dnes poprvé jsme Pavlíčkovi dovolili vzít si motorku ven. Doteď s ní jezdil jen doma nebo na terase. Jeli jsme na hřiště, kde si mohl jezdit velké okruhy. Skvěle zvládnul i celou cestu tam a zpět. Moc se mu nový způsob dopravy líbil, tak asi bude těžké mu vysvětlit, že motorku s sebou nemůže brát na každou procházku. Rachot, který motorka při ježdění vydává, se totiž neslučuje s tichem, které Anežka potřebuje na usnutí v kočárku.

Dvojkočárek opět v provozu

Dnes jsme si od babičky a dědy dovezli dvojkočárek, který jsme u nich před pár měsíci uskladnili. Používali jsme ho téměř půl roku každý den a udělal nám velkou službu. Po Vánocích začal Pavlíček chodit po svých a Anežce začal být prostor na zadní sedačce ve fusaku a vložené tašce těsný, takže jsme kočárek uklidili. Teď nás napadlo, že by bylo dobré mít ho po ruce. Určitě ho nebudeme využívat pravidelně, spíš pro případ nějakých rychlých přesunů nebo delších výletů.

Spolunocležníci

Nějak se nám nedaří redukovat počet věcí, které chce mít Pavlíček při spaní v postýlce. Naopak každý večer si žádá něco nového – např. to, co se mu zrovna ten den líbilo, s čím si nejvíc hrál. Někdy si to nechá vymluvit, někdy ne, někdy má zákaz, někdy mu to povolíme. Postýlka je čím dál víc plná, ale má to přece jen jednu výhodu. Ráno po probuzení si má Pavlíček s čím hrát, takže pro něj není problém si třeba půlhodinu (někdy i hodinu) v klidu hrát nebo číst a nechat maminku s Anežkou dospat.

Jen pro vysvětlení: ty drobné serepetičky na fotce (kartičky, malé krabičky, pastelky atd.) jsou ty největší poklady. Večer jsou pěkně uložené v Jerrym a ráno si Pavlíček celý batůžek vykramaří.

V židličce

Před pár dny Anežka definitivně přesídlila do jídelní židličky. Do té doby jedla v lehátku, kde ke konci dělala psí kusy, sedala si a prostě to začalo být nepohodlné pro maminku i pro Anežku. V židličce se Anežce moc líbí, má dobrý přehled po celé kuchyni, sama si může přidržovat hrníček a pít podle potřeby. A Pavlíček? Ten už v židličce skoro nebývá. Upřednostňuje svůj malý stoleček se židličkou.

Puk puk, šplích šplích

Pavlíček se občas svalí i na úplně rovině. Jenže s létem to víc odnášejí i nahá kolínka. Ještě má u toho takový blbý zvyk, že když se ocitne na zemi, tak odmítá vstát a chce zůstat ležet. Důvodem není bolest, ale vztek, že se svalil. Ale maminka vymyslela docela fungující strategii: Pavlíčkovi slíbí, že mu na kolínka doma udělá šplích šplích (antiseptickým neštípavým sprejem) a dědeček puk puk (zásypem). Pavlíček kupodivu vstane a s nadšením jde vstříc léčebné kůře. On by na sebe pořád něco mastil, šplíchal nebo sypal. Kvůli této léčebné proceduře by měl odřená kolena nejraději pořád.

Popeláři

Každé druhé pondělí se u nás vyváží popelnice a skoro každé pondělí chodíme do Budulínka. Proto Pavlíček poprvé viděl popeláře v akci až minulý týden, kdy se Budulínek nekonal a vyrazili jsme jen na obyčejnou procházku. Potkali jsme je během hodinky několikrát a vždycky jsme se museli na chviličku zastavit a koukat na ně.

Rozhrnutá záclona

Při dopoledních spacích procházkách Anežce většinou svítí do kočárku, proto jí tam maminka kolíčky připíná plínku. To je něco pro naši zvědavou Agnes. Plínku si rozhrne jak záclonu a kouká zvědavě kolem. Teprve až ji začne přemáhat spánek, pouští plínku pomalu z ručičky. Jenže projede kolem nějaké auto nebo nás někdo pozdraví a záclona je odhrnutá opět. A tak několikrát dokola. Někdy to trvá hodně dlouho, než Anežka opravdu usne.

Klečení v postýlce

Anežka přišla ve Zhorci na to, že v postýlce se nemusí jen převalovat ze strany na stranu, ale dá se tady i kleknout, a to je pak jiný rozhled. Díky tomu, že na postýlku hned navazuje rodičovská postel, je pro Anežku největší zážitek kukat na maminku a tatínka svrchu a tahat jim za polštáře.

Na oslavě

Teta a strejda ve Stonařově slavili svých společných 120 let života a pozvali i nás. Po úvahách, kdo všechno pojede a kdo bude koho hlídat, jsme vyrazili ve složení: děda, táta, máma a Pavlíček. Babička se zhostila úkolu opatrovat nejstaršího (prababičku) a nejmladšího (Anežku) člena domácnosti. Oslava se vydařila a všem se líbila. Pavlíček usnul už v autě po cestě tam, snědl talíř polévky a kousek knedlíku z výborného menu, pokecal se strejdou a tetou a hlavně se zamiloval do maminčiny kabelky. Maminka si ji půjčila od babičky, tudíž byla pro Pavlíčka nová a neokoukaná. Schovával si do ní slané tyčinky a jiné poklady. Kromě toho měl příležitost si zatancovat a zajezdit na odrážedle. Byla tam spousta dětí a prostoru ještě víc. Není divu, že usnul i po cestě zpět.

A Anežka s babičkou? Babička měla z hlídání trošku obavy, protože si ještě pamatuje časy, kdy Anežka spustila řev, jakmile se maminka vzdálila jen na metr. Teď je všechno jinak a po návratu jsme našli babičku i Anežku v naprosté pohodě. Babička zářila spokojeností, kolik toho Anežka zbaštila, jak krásně usnula po obědě v postýlce a jak byla celkově hodná. Prý si ji brzo vezme na prázdniny.

Židličky

U babičky a dědy jsou dvě židličky – červená Barunčina a modrá Pavlíčkova. Pavlíček vždycky říká, která komu patří a zásadně sedá jen na té své. Ale protože Anežka pomalu dorůstá do židličkového věku, budeme pro ni muset sjednat s Barunkou pronájem červené židličky.

Překážková dráha

Nejoblíbenější Anežčina trasa v kuchyni vede pod Pavlíčkovou židličkou. Její spodek je pár centimetrů nad zemí, tudíž to Anežka má jako překážkovou dráhu. Podlézá ji klidně 20x za den. Kromě toho je židlička zajímavá i proto, že hned za ní se skrývá krabice s nejrůznějšími poklady. A hlavně!!!! – všude kolem židličky jsou rozesety drobečky po Pavlíčkovi, který by mohl být vrchním drobičem. Anežka drobečky miluje, poctivě je sbírá a strká do pusinky. U nás rozhodně neplatí pořekadlo “co si nadrobíš, to si taky sníš”. Drobí Pavlíček, jí Anežka.