Červená Karkulka

Na Barunčině webu jsme našli odkaz na zpívanou Červenou Karkulku, tak jsme to jednou při večeři zkusili pustit Pavlíčkovi, jak se na to bude tvářit. S pohádkami je to u nás totiž tak: Pavlíček miluje písničky, říkanky, básničky, hafo jich zná nazpaměť, ale pohádkám ještě na chuť nepřišel. Souvislý text ho nebaví. Zatím nezná děj ani těch úplně nejznámějších pohádek, prostě "tabula rasa". Svěrákova Červená Karkulka ho celkem zaujala, ale nevěděl, o co tam jde. Hned napoprvé ho však nejvíc z celé pohádky zaujala štangla salámu v Karkulčině košíčku. To hned věděl, o co jde.

Do třetice...

...jsme dnes pozvali babičku, dědu a prababičku. Pro Pavlíčka je už samotná přítomnost prarodičů u nás největším dárkem. Dostal mikinu s vestou, kterou chtěl mít pořád oblečenou, a natěšeně tvrdil, že ji bude nosit do školky. Ještě mu musíme vysvětlit, že do školky ji sice bude nosit, ale asi ne hned v září.

V bráchově postýlce

Minimálně jednou denně si Anežka vyžádá vizitaci Pavlíčkovy postýlky. Probere mu všechny knížky, rozhází plyšáky a zase chce jít ven.

Oslava pokračuje

Pavlíček se má, jeho narozeniny se oslavují hned natřikrát. Dnes šel gratulovat babičce a sám od ní dostal dort. Svíčky zvládl zfouknout sám. A nenechte se mýlit. Na fotce se zdá, že tam jsou jen dvě, ale opravdu tam byly tři.

Hody 2012

Sluníčko peče jak o život, tak jsme raději vynechali včerejší průvod. Pavlíček by se nejraději chodil dívat na "původ" každý den. Ale čtyřikrát během 2 týdnů mu to prostě musí stačit. Zaujetí kapelou stále trvá. A nejen to, letos už se do fanclubu dechovek přidala i Anežka.

Co víc si přát?

Anežčina naprostá spokojenost. Stačí jí k tomu žvanec, mobil a dudlík. Sezení na stole je bonus navíc.

Tříleťák

Přesně dnes jsou Pavlíčkovi 3 roky. A zrovna to vyšlo na hody. Dopoledne jsme Pavlíčkovi popřáli - přesně tak, jak jsme ho učili přát ostatním: všechno nejlepší, hodně zdraví, pusinku a kolem krčku. Pak dostal dárek a než nás přišla chasa pozvat na třídenní hodovní veselici, s tatínkem stavěl o stošest.

Podezřelé ticho

Každé delší ticho je podezřelé.

Na zmrzlině

Vyškrabovat kelímek od zmrzliny lžičkou je mnohem lepší než jíst prázdný kelímek nasucho.

Dojídačka

Anežka se konečně dočkala. Zamířila ke stolečku a tam plný talíř Pavlíčkovy snídaně. Rohlík se sýrem nechala (měla plné bříško své snídaně), ale šunku stáhnula poctivě ze všech kousků.  

Umývač popelnice

Maminka umývala vrata. Jakmile se dělá něco s vodou, Pavlíček u toho nemůže chybět. Až byla práce hotová, dožadoval se synáček toho, že chce taky něco umývat tou bublinkovou vodou. Jenže co by tak měl umývat, aby k tomu mohl používat špinavou vodu? Řešení se našlo, a dokonce velmi jednoduché a přitom geniální. V ten den by se v Pavlovicích asi těžko našel ten, kdo by měl čistější popelnici než my.

Najdi deset rozdílů

Takhle spí naše děti:

Anežka - v celé postýlce má jedinou muchlinku; přikrytá vydrží být jen pár minut (spíš vteřin); v noci cestuje po celé postýlce v nejrůznějších směrech.

Pavlíček - postýlku s ním obývá nespočet plyšáků a knížek, kvůli nimž spí celou noc skoro bez hnutí na půlmetru čtverečním, přikrytý od hlavy až k patě.

Dojídač

Anežka objevila jedno úžasné místo v kuchyni - Pavlíčkův stoleček. Uviděla tam talířek, tak si způsobně odložila dudlík a lžičkou se snažila jíst to, co tam už dávno nebylo. Tentokrát měla smůlu. Ale vzhledem k Pavlíčkovu chronickému nedojídání je víc než pravděpodobné, že příště se nějakých zbytků dočká.

Společné koupání

A takhle proběhlo večerní koupání. Anežka zvlášť, přece jen je nejmladší. Pavlíček s Barunkou dohromady.

Nafukovací matrace

Ve Zhorci se nás sešlo víc, tak babička připravila nafukovací matraci, abychom se měli všichni kde vyspat. Děti velice brzo zjistily, že tohle je pro ně úžasná hračka. Dobu tam řádily jak tři malí uragáni.

Na chatě

Týden uběhl jak voda a jeli jsem si pro Pavlíčka na chatu. Babička s dědou si pochvalovali, že to tam s ním bylo moc fajn, vůbec nezlobil a na rodiče si ani nevzpomněl. Za celou dobu brečel jen 2x - když v lese chytl holou rukou za kopřivu a když si při koupání sáhl namydlenou rukou do oka. Takže pohoda. Pavlíček nebyl na náš příjezd předem připraven a chvíli mu trvalo, než se z toho vzpamatoval. Chata ani její okolí bohužel nejsou přizpůsobené pro lezecké výpravy naší Anežky, takže jsme se tam nemohli zdržet déle než tři hodiny. Pak jsme naložili obě děti do auta a odjeli do Zhorce.

"Bordel v bytě, šťastné dítě"

Jestli tohle rčení platí, tak naše děti musí být opravdu hodně šťastné. Pavlíčkova oblíbená činnost posledních dní: Přijde k poličkám s hračkami a všechny je dá dolů. Na otázku "proč to děláš", jen řekne: "Anynce. Anynka bude hát." Jasně, jakmile je to pro Anynku, tak přes to nejede vlak. Jenže rodiče už měli tak akorát dost nekonečného uklízení hraček, takže ty hračky, které se skládají víc než z 2 dílů, byly uklizeny do vyšších polic. Dětem to na štěstí neubralo, rodičům to na štěstí přidalo.

Na nákupu

Anežka se poprvé ve svém životě dostala do velkého obchodu. Běžně to děláme tak, že když jedeme nakoupit dál než do Pavlovic, dáme děti k babičce a dědovi, protože věříme, že tam jim je lépe než v supermarketu. Dnes jsme ale využili příležitosti, že Anežka má pro takové nákupy ideální věk - dost velká na to, aby se nenudila v autosedačce, ale mohla v sedě pozorovat okolí, a dost malá na to, aby chtěla sama lítat mezi regály a určovat směr jízdy. Nákup jsme zvládli všichni tři v pohodě, Anežka byla jak u vidění.

Lízátko

Týden stará událost: Pavlíček dostal lízátko. Ve své dobrotě sám od sebe dal líznout Anežce, aby z toho taky něco měla. Jenže Anežce jen tak nějaké líznutí nestačilo. Pavlíčka o lízátko obrala a máchala s ním všude kolem sebe. Tudíž maminka lízátko zabavila. Řvali oba.

Na piáno

Anežčina záliba v hudbě a ve všem, kde se dá vysledovat aspoň nějaký rytmus, je ještě větší než u Pavlíčka. Doma ve všední den má kulturní vložku ve formě hlášení místního rozhlasu. Samozřejmě upřednostňuje úvodní písničku před samotným hlášením. Ve Zhorci se třepe na maminčin klavír. Když není máma po ruce, klidně si k němu stoupne sama, jednou rukou se drží a druhou hraje.

Kramářka

Anežka zjistila, že dvířka od kuchyňské linky ve Zhorci je schopná otevřít si sama. Doma jí to kromě šuplíků nejde. Kuchyň se tímto stala nejzajímavější místností celého domu. Kromě linky je v kuchyni ještě jedna moc zajímavá skříňka, v níž jsou ručníky, utěrky, kapesníky a ubrusy. Babička jí dovolila pár kousků si odtud vytahat. Jaké bylo ale babiččino překvapení, když byla část skříně v mžiku venku. Vybrakovat ven celý obsah by Anežce netrvalo déle než pár minut. 

Jedináček

Jeli jsme na víkend do Zhorce. Babička s dědou tak měli vzácnou příležitost věnovat se jen samotné Anežce. Jinak si Pavlíček uzurpuje prarodiče pro sebe.

Na týden na chatu

A přišel dlouho očekávaný den - Pavlíček vyrazil s babičkou a dědečkem na chatu. Bez rodičů a na celý týden. Už dlouho se na to těšil, i když si určitě nedovedl představit, co ho čeká - na chatě nikdy nebyl. Když si dnes po poledni pro něj babička s dědou přijeli, sbalil si svých pár švestek a s radostným skotačením vyrazil vstříc novým zážitkům.

Poprvé na nočníku

Anežka má sice ještě čas, ale přesto jsme ji zkusili po odpoledním spaní posadit na nočník. Když jde Pavlíček na záchod, moc se jí to líbí, zvědavě ho tam pozoruje. Tak by tam taky mohla brzo odkoukat, jak to vyprazdňování funguje. První pokus žádné plody nepřinesl, ale aspoň víme, že Anežce se na nočníku líbí. Když byla po několika minutách z nočníku sesazena, brečela, že tam chce být ještě.

Preventivní prohlídka ve třech letech

Před týdnem nám přišla písemná pozvánka na tříletou prohlídku. Od té doby byl Pavlíček připravován na to, jak to v ordinaci asi bude vypadat. Kromě jiného proběhl i tento dialog: "A taky paní doktorce řekneš VŠECKO" (myšleno, že má Pavlíček odpovědět na všechno, na co se ho paní doktorka zeptá). Pavlíčkovi zazářila očka, že tohle zvládne, že to zná: "Šecko nepepší, honě zdají, dát pusinku a kolem k-čku." Jakmile totiž slyšel slovo "všecko", vybavila se mu narozeninová gratulace, kterou zvládá na jedničku. Tohle se odehrálo před týdnem. A dnes tedy naostro. Po příchodu do čekárny dobré, po příchodu do ordinace dobré, měření a vážení dobré (cca 12 kg a 92 cm). Krize přišla při zkoušení zraku, kdy ho sestřička postavila k oknu a maminka mu měla jedno oko zakrýt. Tohle neprošlo, takže se pokračovalo dál. Jenže ani posadit na lékařský stůl nechtěl a ukazoval na kožené křeslo (asi hlavně pro rodiče), že jedině tam si sedne. V rámci zachování klidu mu bylo samozřejmě vyhověno a dopadlo to tak, že náš mladý pán si seděl v křesle a paní doktorka kolem něj pobíhala a poslouchala srdíčko. Pavlíčkovy fyzické i mentální schopnosti byly shledány v normě. Paní dokorce se také líbilo, že má Pavlíček skoro prázdnou kartu, tzn. že je zdravý a nebývá (zatím) jejím častým hostem. Však ho naposledy viděla téměř před rokem a půl. Při odchodu jsme dostali obrázek. Teď jen doufat, že se v ordinaci objevíme nejdříve na další preventivní prohlídce za 2 roky.