Jakmile Anežka uslyší slova "čůrat", "na záchod" atd., okamžitě se žene k WC. Že by sama trénovala na odplenkování? Kdepak. Jde tam dělat doprovod bráchovi. Z jeho schodečku si udělá sedátko a čeká, až je hotovo. Teorie jí jde víc než skvěle, praxe nulová.
Blbnutí našich svišťů během večerního převlékání do pyžam. Nejradši by v rodičovské posteli zůstali zavrtaní celou noc, ale v tomto jsme neústupní - každý má svou postýlku. Stačila by jediná výjimka a bylo by veta po klidném spaní nás všech. Šup do svého!!!
Dnes se v knihovně lepil papírový vánoční řetěz. Vyrazil tam i Pavlíček s maminkou. Řetěz zatím nikdy nelepil, byla to jeho premiéra. Práci s lepidlem má moc rád, takže úspěch akce byl čekaný. Chvilku mu trvalo, než vzal na vědomí, že se lepidlem natírá jen kousíček papírového proužku, ne celý proužek. A pak už to šlo jako po másle, každou chvíli jsme odnášeli náš kus řetězu, který paní knihovnice spojovala do jenodnoho dlouhatánského, který nakonec měřil 177 metrů. A protože po práci vyhládlo, přišel vhod i výborný jablečný koláč. Pěkně jsme si to užili a snad se příští rok bude akce opakovat.
Mít staršího sourozence má spoustu výhod. Člověk se tak k mnoha věcem dostane mnohem dřív. Zatímco Pavlíček do druhého roku skoro neznal žádné sladkosti a jiné pochutiny, Anežka je v tomto velice zběhlá a vynucuje si to samé jako má on. Velice rychle pochopila, co znamená "bonbon" a sama to slovo často používá. A sladká pitíčka jí taky nezůstala utajena. Naštěstí zatím moc neprotestuje, když místo originálního obsahu dostane v originální flašce jen obyčejnou vodu nebo šťávu.
Pavlíčkovi se zalíbila maminčina nová mikina a mermomocí si ji chtěl oblíct. Vypadal v ní jak malé strašidýlko.
Po delší době jsme navštívili prababičku. Během Anežčiny lezecké kariéry jsme tam moc nechodili, zato teď, když lítá jak drak, je to jiné kafe. Oba svišti se tam pořádně vyřádili, prababička měla o zábavu postaráno. Anežka mimo jiné zbaštila čtyři velké čokoládové perníčky.
Jeden ze vzdálenějších sousedů má každý rok v předvánočním čase před domem vystaveného soba se sáňkama. Bylo vidět, že Pavlíček si to z loňska pamatuje. Letos ho to zajímá ještě víc a vždycky, když jdeme kolem, tak se ptá na všechno kolem.
Dnes se v Pavlovicích konal tradiční vánoční jarmark. Šli jsme se tam mrknout až po cestě z oběda od babičky a dědy. Vlastně nás ani tak nezajímal samotný jarmark, ale poníci, kteří tam byli. Pavlíček se držel v bezpečné vzdálenosti, Anežka se pro jistotu chovala u táty v náručí.
Anežka je kreativní ve vymýšlení různých blbinek. Špinavá židlička a stůl značí, že se zrovna dobře naobědvala. Ještěže nevedeme ubrusy.
Další příklad týmové spolupráce: Skříňka pod umyvadlem je častým cílem nájezdu našich svišťů. Ve skříňce je spousta plastových krabiček a jiných předmětů, které není kam jinam dát. Až skříňku trochu vyklidí a vytvoří si místečko, svorně si sednou vedle sebe a odpočívají po náročné práci.
Týmová spolupráce jim celkem jde. Anežka si sedne na schodek, Pavlíček si přisedne za ni a říká, že jedou autobusem. A aby mu Anežka předčasně z autobusu nevystoupila, škrabká jí zádíčka. Tím je úspěch zaručen.
Anežka má všechno odkoukané od Pavlíčka. A protože ten nechodí na nočník, ale na velký záchod, musí ona taky. Shodou okolností se jí tam včera podařil první bobek, jinak úspěchy v této oblasti moc nezažíváme. Anežka teoreticky přesně ví, co se na záchodě dělá, ale praxe zatím pokulhává.
Anežce se na besídce moc líbilo. Nebyl prostor ji tam někde dát na zem, aby si lezla, ale i tak se v náručí ani nehla a doslova hltala dění na scéně. Po skončení jsme ji na chvíli posadili na stoličku v herně a když jsme ji zvedli, abychom odešli do šatny, začala řvát na celé kolo. Všichni kolem si mysleli, že na Anežku dolehl strach z čertů. Nikdo nepochopil, že jí se prostě hrozně moc líbí ve školce a nechce domů :-).
Po pohádce do třídy přišel Mikuláš s andělem a dvěma čerty. A byla to pořádná čertiska, úplně jak z pekla. Naštěstí maminka držela Pavlíčka na klíně a jen cítila, jak mu rychle bije srdíčko. Našlo se pár odvážlivců, kteří něco zarecitovali nebo zazpívali. A nakonec všechny děti dostaly malý balíček s ovocem a dobrotami.
Pavlovický děda má doma kouzelnou ošatku plnou hraček z kindervajíček, které dává dál do kešek. Anežka ošatku pokaždé vybrakuje, a to nejlépe v přítomnosti někoho, kdo vedle ní sedí na zemi a nikam neodchází. To si pak vydrží hrát pěkně dlouho.
Maminka s babičkou se vrhly na výrobu adventních věnců, ale děti se nejdřív musely podívat, co všechno k tomu bude potřeba. Anežka s korpusem věnečku na hlavě neměla chybu.
To se to Anežce nakukuje. Před chvílí ji teta Dáša stříhala vlásky a Anežka svým řevem málem zbourala barák. I teta přiznala, že se při tom docela zapotila. Zas na pár týdnů klid, uffff.
