Vláčkodráha

Dětská party

Rytíř

Na dýnobraní viděli Pavlíček a Anežka vystoupení rytířů. Doma si s Vojtíškem zalezli do pokoje, chvilku tam něco kutili a potom slavnostně nastoupili s rytířem Vojtěchem, kterému se pozornost a přítomnost dvou panošů náramně zamlouvala.

Dýňobraní

Dědeček vzal všechny 3 sviště na dýnobraní. Vrátili se až večer celí nadšení.

Bulharsko – dodatek V

Cosi divného na pláži

Bulharsko – dodatek IV

Hana Zagorová je v Bulharsku asi oblíbená, má tam dokonce i své pivo. A taky se tam dalo koupit Starobrno.

Bulharsko – dodatek III

Úterý bylo jediným dnem, kdy nám počasí nepřálo. Během odpolední siesty se vydali táta s mámou po pobřeží směrem Primorsko. Začal foukat vítr a pršelo, ale od cíle nás to neodradilo. Udělali jsme si selfie, abychom si uchovali, co dokáže přírodní “kadeřník”.

V Primorsku jsme na nic zvláštního nenarazili. Až na uličku, kde byla vystavená parte stará i několik let. Vydržela, protože byla zatavená ve fólii. Zvláštní zvyk.

Bulharsko – dodatek II

Vzhledem Bulharsko připomíná konec 90. let u nás – zaostalé, neudržované. Bulhaři mají rádi “koukací” zaměstnání – popiskující plavčíci, animátoři poflakující se u baru, barmani ala mouchy sežerte mě. Na údržbu nikdo nikde široko daleko. Oprýskané zdivo, zrezivělé zábradlí, ale nikdo nevezme štětku, aby to natřel. V průvodci se dočteme, že nás “uchvátí písečné duny pokryté divokou flórou” – spíše by to chtělo sekačku nebo křovinořez. Rozestavěné budovy a hotely, které jsou očividně zakonzervované už několik let atd. Raritou byl starý traktor, který odvážel na konci sezóny nepotřebné “rekvizity”. Nic z toho nijak významně nekazilo celkový výborný dojem, ale nešlo si toho nevšimnout.

Bulharsko – dodatek I

Vojtíšek našel máminy špunty, které používá při spaní, aby jí prý táta chrápáním nerušil. Vojtíšek hned věděl, jak je použít.

Anežka v první třídě

Návštěva u Herzánů

Táta vzal Anežku na pokec dospěláků k Herzánům. Na dvorku si tam našla dopravní prostředky a s tetou Věrkou měly obě velkou zábavu.

Bulharsko – odlet

Anežka si nainstalovala do baťůžku prasátko tak, aby dobře vidělo. V autobuse a v letadle ho zvedala k okýnku, aby mělo pořádný výhled.

Na zpáteční cestě jsme letěli tím samým letadlem jako do Bulharska. Akorát místo v Brně jsme přistáli v Ostravě, a to kvůli špatnému počasí. Ale nakonec jsme přeletěli do Brna, takže jsme to měli jednu cestu letadlem zdarma, akorát zpoždění více jak 2 hodiny.

Při nástupu do letadla při cestě z Brna do Bulharska se babičce zdálo letadlo nějaké rezavé. V Ostravě táta našel na internetu, že letadlo je 22 let staré. Ale i přes tyto okolnosti babička všechny 3 cesty letadlem skvěle zvládla. No a patří jí velké poděkování za au-pair pomoc přes celou dovolenou. Přece jsou naši tři svišti už jak pytel blech, když je chytne nějaká blbina.

Bulharsko – závěr

Bulharsko – dětské hřiště

Vojtíšek a Anežka si oblíbili místní dětské hřiště. Většinou jsme tam zašli po večeři. Na dětském hřišti je úžasné, že je úplně jedno, jakou řečí děti chrochtají, a přesto si vždy nějak rozumí.

Bulharsko – jídlo

Jenom malá ochutnávka z nepřeberného množství druhů jídla. A Vojtíšek měl stejně nejradši suché těstoviny

Bulharsko – koupání v moři

Pavlíček se naprosto zamiloval do moře. Nechtělo se mu na břeh, ani když se klepal zimou jako osika. Nejvíce se mu líbili vlny a potápět se pro mušle a jiné poklady. Anežka má radši pláž, v moři ji vadí, že na ni nekoordinovaně šplouchají vlnky, proto do vody jen na krajíček. A Vojtíšek je něco mezi.

Následující dvě fotky jednoznačně vystihují rozdílně sympatie Pavlíčka a Anežky k moři.

Bulharsko – písečné šílenství

Anežka je kreativní jedinec. Nápady, co a jak postavit a zorganizovat realizaci, v tom se vyžívá. Pavlíček a Vojtíšek zdatně sekundovali.