Když jsme dnes přijeli do Zhorce a babička si vzala Pavlíčka do náručí, Pavlíček se hned začal kývat dozadu a dopředu, ačkoli to normálně nedělá. Prostě si pamatuje, že právě tady se nachází jeho zamilované houpací křeslo. Tatínek s ním hned musel jít křeslo otestovat. Těžko říct, kterému z nich se to houpání líbí víc. Odpoledne si Pavlíček užíval toho, že je středem pozornosti, a rozdával jeden úsměv za druhým.
Pavlíček má nejraději hračky, které může vnímat nejen zrakem a hmatem, ale také sluchem. Takže aby ho něco zaujalo, musí to šustit, štěrchat, zvonit, klepat, cinkat atd. Mezi všemi hračkami má však zcela specifické postavení růžový hroch, resp. hrošík. Přestože tento hroch žádné zvuky nevydává, Pavlíček po něm většinou sáhne nejdřív a dokáže si s ním hrát pěkně dlouho. Ožužle ho ze všech stran a nakonec si celou jeho hlavu strčí do pusy. Poté ho odloží, ale za chvíli se k němu zas vrací.
Pavlíček už se konečně dopracoval k tomu, že si může okusovat prsty od nožiček. Zatím se mu to podařilo jen párkrát a většinou ho to převážilo na bok.
Pavlíček má teď ve zvyku, vždycky když se ráno probudí, otočit se na bříško a všechno zkontrolovat. Jenže potom se mu nějak nedaří přetočit se zpět a hlasitým nespokojeným kňouráním přivolává maminku. Pokud sami teprve vstáváme, dáme si Pavlíčka na chvíli mezi sebe do postele, a to je Pavlíček v sedmém nebi. Z jedné strany máma, z druhé táta, ani neví, na kterou stranu se obrátit dřív a na koho se víc smát. Popravdě řečeno – i nám se s takovým sluníčkem líp vstává do nového dne. PS1: Fotky s maminkou a tatínkem po ránu jsou bohužel nepublikovatelné, takže přikládáme jen fotku samotného Pavlíčka v postýlce.
PS2: Všimněte si Pavlíčkova účesu a la tatínek:-).
Pavlíček zdědil spavou náturu po svých rodičích, což je skvělé. V noci spí většinou 10-11 hodin v kuse, kolem šesté se vzbudí na kojení a pak ještě usíná. Definitivní probuzení je každý den v jinou dobu, takže někdy budí Pavlíček tatínka a jindy zase tatínek Pavlíčka (nechtěně, když se chystá do práce).
K těmto fotkám není moc co dodat. Když je Pavlíček vyspinkaný, napapaný a ještě se mu někdo věnuje, tak má úsměvů na rozdávání.
V sobotu se v Pavlovicích objevily i další milé návštěvy: teta Jaruška s Amálkou a teta Zdenička. Hlavně teta Zdenička byla překvapená, že Pavlíček je úplně štíhlý, zatímco na fotkách vypadá jako bumbrlíček. Ještě pořád ho asi neumíme fotit tak, aby fotky odpovídaly realitě.
Pavlíček má ve Zhorci hračky, s kterými si může hrát, kdykoli sem přijede. Kromě ponku jsou to třeba různá leporela (ty ho ještě tak moc nezajímají) nebo vláček, kterého dostal od ježíška. Vláček je barevný, dřevěný, ale také těžký, takže Pavlíčkova snaha o jeho uchopení končí většinou nezdarem. Nepohrdne tedy aspoň jeho součástmi a všechny si je jednotlivě prohlídne.
Těžko říct, jestli si za těch posledních pár dní víc zvykl Pavlíček na babičku a dědečka, nebo babička a dědeček na Pavlíčka. Pavlíček si hlavně zvykl na stálou společnost kolem sebe, na prarodiče se zdaleka směje a úplně nejradši má, když si k němu někdo lehne na deku a hraje si s ním. A taky chodí ven na procházku dvakrát denně – jednou s dědečkem a jednou s babičkou. Takový komfort mu bude v Brně hodně chybět.
V sobotu večer na maminku vlezl nějaký bacil, který nám úplně změnil plány: tatínek odjel domů sám a maminka s Pavlíčkem zůstali ve Zhorci, aby se měl Pavlíčkovi kdo věnovat. Dnes šla maminka k paní doktorce, kde vyfasovala recept na antibiotika, zatímco dědeček s Pavlíčkem na ni čekali v autě. Jenže sezení v nejedoucím autě Pavlíčka nijak nezaujalo, tak šli spolu navštívit babičku do práce – na poštu. Nastala situace, kterou Pavlíček nikdy nezažil – spousta cizích lidí, neznámé prostředí a maminka v nedohlednu. Ukáplo pár slziček a za chviličku bylo zas dobře. Pak s babičkou založil pár dopisů a zajímal se o Vanesku, která je na poště jak doma. Tahle vizitace ho tak zmohla, že na zpáteční cestě po pár metrech usnul jak špalek.
V pátek bylo Pavlíčkovi sedm měsíců, takže jsme před týdnem začali s ovocným příkrmem. Do této chvíle ochutnal povařené jablíčko, jablečnou přesnídávku a banán. Vítězí jednoznačně banán (asi proto, že jablíčko ani přesnídávka nebyli přislazené). Jakmile Pavlíček otestoval první lžičku a zjistil, jakou dobrotu mu maminka nabízí, nezdráhal se a pusinku otevíral tak, že maminka ani nestíhala nabírat další lžičky.
Dnes během dopoledne jsme se přesunuli do Zhorce, kde měl Pavlíček připravenou novou hračku, resp. spoustu hraček. Jedná se totiž o ponk, který babičce darovala kolegyně z práce po svých dětech. Až bude Pavlíček větší, bude moct společně s dědečkem pracovat v dílně. Zatím jsme mu ukazovali jen jednotlivé nářadí – vrtačku, kladívko, kleště atd. Nejdřív ho zaujal mobil pro přijímání objednávek (ten mobil fakt sám od sebe zavolá, akorát mluví anglicky), ale pak se zamiloval do násady na šroubovák. Po celý zbytek dne ji nepustil z ruky a když se mu ji někdo snažil vzít, Pavlíček se patřičně ozval. Těžko říct, co ho na ní tak fascinuje, asi mu dobře padne do ručiček.
Doba mezi šestou a sedmou hodinou večerní je většinou nejnáročnější z celého dne. Pavlíček je unavený, kňourá a nemá sílu na to, aby se zabavil sám. Jakmile padne sedmá hodina, začnou přípravy ke spánku. Ale vydržet to do té doby, to není jen tak. Je potřeba vymyslet nějakou novou činnost, protože nejvíc ho zaujmou právě novinky. Takže maminka vymýšlí blbiny a čím větší kravinu vymyslí, tím víc se Pavlíčkovi líbí. Následující video je toho důkazem.
Od té doby, co se Pavlíček naučil přetáčet na bříško, zkouší tuto dovednost všude. Kromě postýlky, přebalovacího stolu a gauče je to i křesílko. Asi ho budeme muset začít připoutávat.
Tatínek se dnes vrátil výjimečně pozdě z práce, když se Pavlíček chystal do hajan. Zrovna si pochutnával na mlíčku od maminky, když klaply dveře a uslyšel známý hlas. Od této chvíle ho večeře přestala zajímat, musel se s tátou přivítat. Teprve potom se v klidu nejedl a byl odnesen do postýlky.
Dnes jsme nafotili postup při sundávání ponožek. Nebyl to žádný problém, protože Pavlíček to během dne zopakoval nejméně 20x. Zatím se nám nepodařilo zjistit, jestli to sundání ponožek je cíl, nebo jen nechtěný následek Pavlíčkova hraní s nožičkama.
Pavlíčkovou oblíbenou činností je sundávání ponožek. Jakmile je někam položen a po ruce není žádná zajímavá hračka, chytne si své nožky a stáhne ponožky. Pokud maminka včas nezakročí, ponožka putuje do Pavlíčkovy pusinky a za chvíli se dá ždímat. Jenže za chvíli Pavlíčkovi začne na holou nožku táhnout, a tak šmrdlá nožkama o sebe, aby si je zahřál. Proces samotného sundávání ponožek zatím nemáme zachycený, pouze výsledný stav.
Po třítýdenní pauze jsme dnes byli opět na cvičení. Za tu dobu, co tam chodíme, je na dětech vidět velký pokrok, nejen růstový. Místní prostředí dobře znají a málokdy se stane, že některé z nich pláče. U vchodu se dnes potkali tři “mazáci” – Emička, Sebík a Pavlíček. S naprostým klidem počkali v kočárcích, až si maminky odloží bundy, proberou nejdůležitější události posledních dní a budou se jim moct věnovat.
