Pavlíčkovi dnes přišel nový kočárek, který maminka objednala po několikaměsíčním vybírání. Kdo nikdy nevybíral kočárek, netuší, kolik různých značek a typů je k mání. A protože kočárek je u nás nutnost, bez které se nehneme z domu, bylo potřeba výběru věnovat patřičnou pozornost. Hned jak přišel tatínek z práce, vyrazili jsme na kratičkou zkušební jízdu kolem domu. Pavlíček vše sledoval s vážnou tváří. Vypadá to, že se mu v novém kočárku bude líbit.
Už několikrát jsme psali, že Pavlíček začal lézt, resp. se spíš plazí. A zlepšuje se to každým dnem. Toto video bylo natočeno na konci minulého týdne a od té doby je zase o něco lepší. Kvůli natáčení jsme rozsvítili světlo, které jinak nepoužíváme, a toto světlo vytvořilo stín. Pavlíčkovi to neuniklo a je jasné, že místo lezení za okoukaným oslíkem dal přednost zkoumání nového fenoménu – vlastního stínu.
V rámci víkendu v Pavlovicích jsme šli navštívit prababičku, protože je nemocná a nemohla přijít za námi. Moc jsme ji potěšili, už se smiřovala s tím, že tentokrát Pavlíčka neuvidí. Byly tam i obě tety, teda vlastně pratety, takže Pavlíček šel opět z náruče do náruče. Hodně ho zaujal řetízek s přívěšky tety Mařenky, který musel důkladně prozkoumat.
Pavlovická babička našla kšiltovku po tatínkovi, tak jsme ji hned Pavlíčkovi zkusili. Je mu dost velká, takže přijde na řadu nejdřív příští léto, ale sluší mu, co?
Dnes šel tatínek do práce až později, tak jsme se v poledne stavili na meníčko do jeho oblíbené restaurace, kam chodí každý den na oběd. Potkali jsme tam jeho kolegy z práce, kteří dosud znali Pavlíčka i maminku jen podle fotek na tomto blogu. Tak aspoň mohli posoudit rozdíl mezi fotkami a originálem.
Pavlíček přišel na to, že když se přesune na druhou stranu postýlky, kde mu nepřekáží mantinel, získá mnohem větší přehled o tom, co se děje v ložnici, a taky vidí přímo na maminčinu postel. Takže teď každé ráno kouká skrz šprušle na maminku a snaží se ji různými zvuky probudit. Další využití této dovednosti je přes den, když je uložen do postýlky a zrovna se mu nedaří usnout.
Po delší době dnes Pavlíček s maminkou vyrazil do společnosti. Byl tam jediný chlap mezi osmi ženskými (z toho dvě půlroční), ale ustál to se ctí. Seděl na klíně u tet a taky vyzkoušel dětský koutek. Nejvíc ho ale zaujaly pivní tácky a hračky malé Aničky.
Toto staré pořekadlo o Pavlíčkovi určitě platí. Může nechat oči na každém dítku, které se v jeho zorném poli mihne. Dnes to byla Terezka (starší sestřička Nikolky), se kterou se potkal v Radostíně. Terezka kolem něj pořád poskakovala a Pavlíček si určitě říkal, že už musí nacvičit to lezení, aby mohl dovádět s ní.
Po dlouhé době se dnes Pavlíček viděl se strejdou Česťou a vůbec poprvé viděl tetu Katku. Prostě jsme se pořád míjeli. Na strejdu se smál stejně jako minule a dělali spolu blbinky, např. pořádali závody v lezení (Pavlíček už se v lezení hodně snaží a někdy se dokáže pohnout dopředu). Potom omrkli holicí strojek paní holičky, která přišla ostříhat tatínka a babičku. Nakonec se strejda s tetou pochlubili, že se jim v listopadu narodí miminko. Jestli to bude holčička, bude se jmenovat Barunka (narozdíl od chlapečka je toto jméno jisté), takže Pavlíček bude mít v těch sestřenicích asi pěkný zmatek. Jako by nestačilo, že bude mít pěkný guláš i v tetách, které obě nosí jméno Katka:-). Každopádně se na nový přírůstek do rodiny moc těšíme.
Pavlíček dnes objevil další z krás života. Zhorecká babička mu dala celý rohlík - dobrotu, kterou Pavlíček dosud neochutnal. Rohlík okamžitě namířil do pusinky a žmoulal s takovou chutí, jako kdyby týden nejedl. I když jeho dásně stále zejí prázdnotou, pár kousíčků do jeho žaludku určitě doputovalo.
 |  |
Milý dědečku, při dnešním obědě jsem si vzpomněl, že Ty slavíš svátek a já osmý měsíc od svého narození. Na naši počest jsem snědl skoro celou porci brambor s brokolicí a masíčkem. Přeji Ti, ať Ti stále chutná tak jako mně.
PS. To samé platí i pro strejdu z Benátek.
Pavlíček se stále pokouší narvat si nožky do pusy. A daří se mu to čím dál víc. Asi jste si všimli, že Pavlíček je často bez ponožek. Pořád si je sundává, tak už maminka vzdala mu je stále dokola nazouvat.
Dnes jsme byli na skok v Pavlovicích. Když jsme se vraceli zpět, Pavlíčkovi bylo v autě asi trochu víc teplo, tak si sundal ponožku a svou buclatou nožku ladně přehodil přes bezpečnostní pás. Tato poloha se mu zjevně hodně líbila, protože tak vydržel téměř celou cestu.
Udělat nějakou použitelnou fotku Pavlíčka, to není jen tak. Příklad ze včerejška. Po příchodu z venku měl Pavlíček dobrou náladu, tak ho tatínek chtěl vyfotit, třeba se to bude hodit do nějakého článku. Maminka každou fotku hned komentovala:
 |
| “Vytáhni mu ten dudlík. Zas budeme poslouchat řeči, proč mu ten dudlík dáváme.” |
 |
| “Neber ho tak zespodu, vypadá tlustě.” |
 |
| “No to už by šlo.” |
Je to asi měsíc, co Pavlíček začal usínat na boku. V této poloze buď hlavu zakloní úplně dozadu (to zdědil po zhoreckém dědečkovi), nebo ji naopak zaboří do medvěda (jako na fotce). V postýlce má několik plyšáků, z nichž si nejvíc oblíbil právě toho největšího. Při samotném usínání se (asi nechtěně) několikrát překulí na bříško. Pak fňukáním volá o pomoc. Když už je moc unavený a na fňukání nemá sílu, tak na tom bříšku usne taky.
Hrací deka už Pavlíčkovi na hraní nestačí. Během chviličky se překutálí z jedné její strany na druhou. Hodně ho lákají nohy stolu a židle. Do nohy stolu se dá ťukat ručičkou a ono to hezky kovově zní. Kvůli nedostatku místa se musí doslova obtočit kolem stolu, jen aby dosáhl na židli. Když vezme za nohu židle, je schopný si celou židli přitáhnout k sobě. A to se pak cítí jako velký silák.
Pavlíčka může chovat a hlídat kdokoli. Separační úzkost (období, kdy je dítě fixované na maminku a nechce se od ní hnout na krok) nás buď ještě nedostihla, nebo už úplně minula. V sobotu i v neděli byl Pavlíček dvě hodiny bez rodičů a ani to nezaregistroval, věnovali se mu babička s dědečkem. Nebýt toho, že je před den ještě několikrát kojen, vydržel by bez nás určitě mnohem déle.
