Další Barunka

Pavlíček má od včerejška druhou sestřenici, druhou Barunku. No co, aspoň se mu to nebude plést. Pro něj se bude každá teta jmenovat Katka, každá sestřenice Barunka a všechny bydlí kousek za Prahou:-).

Barunko, vítáme Tě na svět a ať pěkně rosteš na těle i na duchu a děláš svým rodičům jen samou radost.

Špagety

Po hodně dlouhé době jsme měli špagety. Těstoviny máme často a Pavlíčkovi chutnají, ale většinou máme nějaké vrtulky, motýlky apod. Pavlíčkovi se špageta hned od pohledu líbila. Otevřel pusinku a pak už ji jen posunoval dál. Těžko říct, jestli ji stihl požmoulat, nebo se mu do žaludku dostala vcelku:-).

Očkování

Pavlíček byl na dnešek svou paní doktorkou pozván na očkování – čekala ho 4. dávka hexavakcíny a očkování proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám. Hned po příchodu do čekárny si Pavlíček všimnul dřevěného houpacího soba a začal své “pááááá-pa”, což je jeho výraz pro “houpy houpy”. Je zajímavé, že okamžitě věděl, že se na tom dá houpat. Pak jsme šli do ordinace, celá procedura trvala cca 2 minuty – jedna včelka do ručičky, druhá do stehýnka. Pavlíček spustil řev, ale jen po dobu samotného píchání. Jakmile sestřička vytáhla jehlu z jeho nožky, hned se utišil. Celkově byl jeho nářek mnohem menší než při běžné bezbolestné preventivní prohlídce. Jak by taky ne, když při prohlídce musí být svlečený a tady se žádné svlékání nekonalo. V čekárně byl za statečnost odměněn tím, že se mohl chvíli houpat na sobovi. Jakmile ho ale maminka vzala z houpačky a začala oblékat, spustil řev silnější a mnohem delší než při samotném očkování. Když za chvíli přišla sestřička pro dalšího pacienta, podivila se, že Pavlíčka to očkování tak sebralo, že ještě tolik brečí. Tak to maminka musela uvést na pravou míru. Doma si pak Pavlíček prohlížel obrázkové náplasti.

Generálka na úterý

Tady je ještě jedna fotka s tetou doktorkou. Uvidíme, jak se bude Pavlíček v úterý tvářit na svou paní doktorku. Pozvala si ho rovnou na dvojí očkování najednou. To bude asi řevu.

Návštěva ze severu

Dnes k nám na dvoudenní návštěvu přijela naše kamarádka Tereza, která už není medička, ale paní doktorka. Pavlíček se na ni ze začátku tvářil neutrálně, ale pak s tetou začal dovádět. Nejvíc si ho teta získala tím, že ho pohoupala na noze, ukázala mu cinkající náušnice a taky mu dovezla novou hračku – lodičky do vody.

Piškoty

Pavlovická babička ukázala Pavlíčkovi další z krás života – nabídla mu piškotky. Teď jsou piškoty jednou z nejoblíbenějších Pavlíčkových lahůdek. Kdykoli uvidí červený sáček, ví, co se v něm skrývá.

Chodítko v akci

Ještě jsme tu nenapsali, že Pavlíček se konečně naučil chodit s chodítkem a za ruce. Jsou to už dva týdny. Chodítko do této chvíle sloužilo pouze jako hudební hračka. Teď s ním Pavlíček lítá po bytě a radostně u toho výská, protože se mu líbí ta rychlost. Jen jízdu po rovince moc nezvládá – zatlačí na jednu stranu víc a už jede do zatáčky.

Nová autosedačka

I když je státní svátek, došla nám dnes Pavlíčkova nová autosedačka. Do této chvíle jsme používali tu, kterou měl od narození. Pavlíček ochotně pomáhal tatínkovi v rozdělávání balíku a pak byl do sedačky posazen. Moc se mu v ní líbilo, tak uvidíme, jak rád v ní bude sedět v autě.

Že by?

Rýma

Pavlíčkovi se moc líbí zvuky vydávané při kýchání, smrkání a kašlání dospělých. Když slyší někoho zakašlat, hned to napodobuje. A když vidí maminku, jak vytahuje kapesník, tetelí se radostí, háže rukama a se zářícíma očkama sleduje, co se s takovým kapesníkem dělá. A protože má maminka teď rýmu, užívá si Pavlíček těchto radostných okamžiků za den nepočítaně.

Na procházku nééééé

V neděli nás počasí zlákalo na dlouhou procházku. Jenže na Pavlíčka ani počasí neplatí. Za půlkou trasy se mu nudné sezení v kočárku přestalo líbit a zbytek cesty doslova prořval. Pro příště jsme z podobných nápadů vyléčeni.

Batolata v Pavlovicích

Dnes měl Pavlíček v Pavlovicích Barunku. Docela se o ni zajímal, často za ní lezl a dělal jí malá. To, že Barunka umí hezky capkat po svých a může mu utéct, považoval za nefér hru :-). Ale úplně nejvíc Pavlíčka zajímaly Barunčiny bačkůrky.

     

Pití z brčka

Pavlíčkovi jsme zkusili dát brčko, ale vůbec nevěděl, co s ním má dělat, k čemu to slouží. V puse to kousal a přišlo mu to legrační. Tak maminka koupila krabičku ochuceného mlíčka, kterou pak trochu zmáčkla a Pavlíčkovi tak brčkem do pusy nateklo trochu mléka. V tu chvíli nastal zlom. Jakmile Pavlíček ucítil na jazyku takovou dobrotu, okamžitě přišel na to, jak to udělat, aby té dobroty měl ještě víc. A od té doby umí pít z brčka.

Netopýr

Pavlíčkovi se hrozně líbí, když s ním děláme různé akrobatické kousky. Úplně nejradši má visení hlavou dolů. Vůbec se toho nemůže nabažit. Asi proto, že to s ním neděláme často, protože se to prý nemá. Ach jo, proč se mu vždycky nejvíc líbí to, co pro něj není vhodné???

Překladač

Pavlíček má překládací období. Nejedná se o překládání jazykové, ale překládání hraček a všech jiných věcí, které se mu dostanou pod ruku. Tentokrát objevil igelitku a bramborami. A než se mu podařilo vyndat všechny brambory nejprve ze sáčku a ještě z igelitky, zabralo to hodně dlouhou dobu. Dát zeleninu i nazpět se mu bohužel nepodařilo.

Samostatné hraní

Pavlíček má teď dobré období, co se týká hraní. Nepotřebuje k tomu žádnou asistenci, prostě si jen lozí po obýváku a prohrabuje se hračkami. Přendává je z velké krabice do malé krabičky a pak zase naopak. Obchází celý obývák kolem nábytku a stále vytahuje nové věci. Není divu, že večer to u nás vypadá jak po výbuchu. Maminka u něj sedí buď na zemi nebo na gauči a dívá se na televizi, sem tam se chce zapojit do Pavlíčkovy hry, ale ten o to moc nestojí. Hlavně knížky si prohlíží nejraději sám.

S prababičkou

Když jsme o víkendu v Pavlovicích u babičky a dědy, většinou tam přijde i prababička, aby si užila Pavlíčka. Pavlíčkovi se líbí různé prababiččiny říkanky a prupovídky a hlavně její hůlka.

Magnetky

V Pavlovicích na ledničce jsou magnetky. Původně jich tam bylo jen pár, ale postupně děda sehnal další a další, až jich je tam docela pěkná přehlídka. Pavlíček si s nimi rád hraje, přendává je z místa na místo, nosí je mamince, tatínkovi, babičce a pak zase zpátky. Taky už ví, kterou stranou je třeba magnet přiložit a to, že magnetky drží jen na ledničce a ne na dřevěném špajzu nebo dveřích vedoucích na terasu.

Méďa

Tohohle méďu dostal Pavlíček ke svému narození od našich známých. Je to jeho nejoblíbenější plyšák, s kterým pravidelně usíná a hned po probuzení ho hledá v postýlce, aby se s ním pomazlil. Rád se za ním jde do ložnice pomazlit i během dne. Méďa je prostě nejlepší kámoš.

Kontrolní vážení

Váha, kterou jsme používali v prvních měsících Pavlíčkova života, je teď uložena v Pavlovicích. V neděli jsme na ni Pavlíčka posadili, abychom měli představu, jestli nám vůbec roste. Výsledné číslo sice není přesně podle tabulek, ale podvyživeně Pavlíček snad nevypadá.

S Jolankou

V sobotu nás do Zhorce přijela navštívit maminčina sestřenice Jitka s rodinou. Nejmladším členem jejich rodiny je Jolanka, které je dva a půl roku. Pavlíčkovi se Jolanka moc líbila a pořád ji pronásledoval. Ale když si půjčila jeho hračky, tak se na ni vrhnul a o hračky ji obral. Takovéhle manýry ho musíme odnaučit, aby pak ve školce nepatřil mezi ty zbojníky, kteří berou ostatním dětem hračky.

Nový jídelníček

Zhorecká babička dala Pavlíčkovi ochutnat potraviny pro něj dosud neznámé – mandarinku, kiwi, šunku a smažená vajíčka. Pavlíček se ládoval, až se mu dělaly boule za ušima. Kyselost mandarinky, ani zrníčka kiwi mu na apetitu neubraly. A šunka, to je teď u Pavlíčka snad nejoblíbenější pochoutka. Jen kdyby mu maminka dovolila víc než dva malé plátky.

Dva roky poté

Dnes jsou to přesně dva roky od svatby maminky a tatínka. V sobotu jsme se všichni tři vypravili na místo, kde jsme se při svatbě fotili – tenkrát ještě nebylo po Pavlíčkovi ani stopy. Je tam pořád stejně krásně, jen bylo letos o dost chladněji.

Hodina klavíru

Pavlíčkovi se moc líbí klavír. Když hraje maminka, tak si jen tak sedí, dá svoje ručky na maminčiny a poslouchá. Až ho to omrzí, přelistuje na jinou stranu zpěvníku, aby změnil repertoár.

Podzimní sestřih

Dnes byl Pavlíček opět zbaven přebytečných vlásků. Probíhalo to podobně jako minule, akorát konec byl jiný. To došla řada na ofinku, kterou bylo potřeba vzít pořádně. Nebylo to nic příjemného a Pavlíček se rozkřičel na celé kolo. Naštěstí bylo stříhání dotaženo do zdárného konce a Pavlíček má krásnou hlavičku jak makovičku.

Petr a Pavel

Dnes jsme byli navštívit maminčinu spolužačku z gymplu s manželem a jejich tříměsíčního Petříka. To snad ani není možné, že i Pavlíček byl nedávno takové miminko. I přes jedenáctiměsíční věkový rozdíl jsme kluky v něčem porovnali:

váha – Petřík je kluk jak buk a se svými necelými sedmi kily našeho devítikilového Pavlíčka za pár týdnů dožene

spánek – tady pořád vede Pavlík, který za den naspí cca 13-14 hodin, zatímco Petříkovi stačí 11-12 hodin

fyzické dovednosti – Petřík už krásně drží hlavičku a celkově je v tomto ohledu šikovnější než Pavlíček v jeho věku. Asi to bude tím, že Pavlík při své vysoké potřebě spánku nemohl tak intenzivně trénovat:-).

Telátka

Ve Zhorci jsme se v rámci procházky šli podívat na telátka do místního zemědělského družstva. Chodívali se sem dívat i maminka a strejda, když byli malí, ale pak se tu objevila nějaká nemoc a teletník nesměl být dlouhá léta používán. Až letos tam jsou zase telátka se žlutými náušnicemi, rozdělená do třech ohradníků podle velikosti. Už když jsme přicházeli, zvědavě nás pozorovala. Byl to takový zajímavý okamžik, nikde nikdo, ticho, jen všechna telata zvědavě koukala na nás, žádné ani nezabéklo. Tatínek prohlásil, že se cítí nesvůj být v centru takové pozornosti. A Pavlíček? Ten jen zvědavě koukal, telátka se mu zjevně líbila. Po příchodu z procházky ještě zkontroloval babičku a prababičku, které vyráběly věnce na hřbitov.