Anežka má všechno odkoukané od Pavlíčka. A protože ten nechodí na nočník, ale na velký záchod, musí ona taky. Shodou okolností se jí tam včera podařil první bobek, jinak úspěchy v této oblasti moc nezažíváme. Anežka teoreticky přesně ví, co se na záchodě dělá, ale praxe zatím pokulhává.
Anežce se na besídce moc líbilo. Nebyl prostor ji tam někde dát na zem, aby si lezla, ale i tak se v náručí ani nehla a doslova hltala dění na scéně. Po skončení jsme ji na chvíli posadili na stoličku v herně a když jsme ji zvedli, abychom odešli do šatny, začala řvát na celé kolo. Všichni kolem si mysleli, že na Anežku dolehl strach z čertů. Nikdo nepochopil, že jí se prostě hrozně moc líbí ve školce a nechce domů :-).
Po pohádce do třídy přišel Mikuláš s andělem a dvěma čerty. A byla to pořádná čertiska, úplně jak z pekla. Naštěstí maminka držela Pavlíčka na klíně a jen cítila, jak mu rychle bije srdíčko. Našlo se pár odvážlivců, kteří něco zarecitovali nebo zazpívali. A nakonec všechny děti dostaly malý balíček s ovocem a dobrotami.
Pavlovický děda má doma kouzelnou ošatku plnou hraček z kindervajíček, které dává dál do kešek. Anežka ošatku pokaždé vybrakuje, a to nejlépe v přítomnosti někoho, kdo vedle ní sedí na zemi a nikam neodchází. To si pak vydrží hrát pěkně dlouho.
Maminka s babičkou se vrhly na výrobu adventních věnců, ale děti se nejdřív musely podívat, co všechno k tomu bude potřeba. Anežka s korpusem věnečku na hlavě neměla chybu.
To se to Anežce nakukuje. Před chvílí ji teta Dáša stříhala vlásky a Anežka svým řevem málem zbourala barák. I teta přiznala, že se při tom docela zapotila. Zas na pár týdnů klid, uffff.
Kromě babičky, dědy a prababičky bydlí ve Zhorci i koťátko Jája. Z koťátkovského období už sice vyrostl, ale jméno "ten" Jája mu zůstalo, i když se nakonec ukázalo, že je to "ta" Jája. Jája běžné dovnitř nesmí, ale když jsme tam na návštěvě, tak má výjimku a oba svišti se ho nemůžou nabažit. Pavlíček by mu nejradši vlezl i do misky, ale protože by se tam nevešel, tak mu do ní aspoň neustále přihazuje nějaké granule. Po našem odjezdu má Jája většinou naordinovanou dietu.
Anežka miluje, když ji někdo škrabká po zádíčkách. To má po tátovi. Pavlíček to okoukal a tak chce ségře tuhle její libůstku občas dopřát. Anežka drží jak přibitá a Pavlíček to komentuje: "Dlbu Anynce zádíčka."
Pavlíček se po nějaké době opět zmocnil našeho fotoalba a nemůže se nabažit prohlížení rodinných fotek. Většinou jsou to naše svatební. A náš synek chce nesčetněkrát za den slyšet, jak maminka s tatínkem měli svatbu, maminka byla nevěsta a tatínek ženich. Fenomén svatby ho hodně zajímá, dokonce to jednou s maminkou probíral i po cestě ze školky. I nevěstu už má vybranou.
Trvalo to, trvalo, ale dočkali jsme se. Anežka se pokouší o první úplně samostatné krůčky. Teď to ještě trochu vypilovat a bude utíkat jak frčka.
Teta kmotřenka Barčka a strejda Kuba se k nám vypravili na víkendovou návštěvu. Pavlíček je nadšený a rád ukazuje, s čím si hraje, co umí a tak. Zato Anežka se tím víc drží mamky nebo taťky.
Skoro každý den je Anežka na vizitě v Pavlíčkově postýlce. Vytahá mu všechny knížky, omrkne plyšáky, jestli jsou na svém místě, a zase chce jít ven. Moc dlouho tam nepobyde.
Sem tam to Pavlíčka chytne a má potřebu vytáhnout ze svého brlohu všechny plyšové kamarády, trochu je provětrat a taky se s nimi pomazlit. Zpátky je pak musí dávat maminka. A běda, když jen některého dá o pár centimetrů dál než má být nebo ho malinko jinak natočí. To je pak zle a hned se to musí spravit.
Ke všem puzzlím, které máme, přibyl koník. Princip skládání je trochu jiný než je obvyklé a Pavlíček se zase něco nového naučil. Koník se může skládat buď podle číslic, nebo podle písmen. Písmena u Pavlíčka trochu vedou a díky koňovi teď přesně pozná číslice od 1 do 26, umí to skládat úplně samostatně. Asi je jen otázka času, kdy se tímto způsobem naučí popořadě i celou abecedu.
 |  |
Na dnešní den byl v Pavlovicích ohlášen lampionový průvod. Bez jakéhokoli politického nebo jiného podtextu, jen jako akce pro děti. Pavlíček se moc těšil, měl připravený malý lampionek a v něm místo svíčky blikačku na kolo. Před pátou hodinou odpolední konečně vyrazil s maminkou na místo srazu. Jediné, co mu trošičku kazilo radost, bylo zklamání z absence hudby. Pro něj totiž průvod = živá dechovka. Ale když se dal celý průvod se všemi světýlky do pohybu, poskakoval radostí jak malé kůzle. Prošli jsme velký kus Pavlovic a Pavlíček statečně šlapal. Nožičky ho začaly bolet až v momentě, kdy zjistil, že jsme v cíli a jde se domů. Pro nečekaný úspěch této akce se chystá za rok opakování, tak se moc těšíme.
Na dnešek jsme naplánovali výlet do Hustopeč. No, výlet to byl hlavně pro Pavlíčka, pro maminku to bylo zařizování na úřadech a táta figuroval jako řidič a hlídač. Na prvním úřadě to Pavlíčka vůbec nebavilo, nic zajímavého tam nenašel, snad jen chůzi po schodech. Ale na druhém úřadě to bylo jiné kafe - měli tam takový hlavolam, který se mu moc líbil. A jako naschvál byla maminka hotová v cukuletu a jemu se vůbec nechtělo odcházet. Táta odjel do práce a Pavlíček s maminkou zamířil do obchodu a pak na autobusové nádraží. Autobusem jel poprvé (nepočítáme brněnskou MHD) a asi naposled v době, kdy byl ještě v kočárku, takže dnes to pro něj byl zážitek. Takové výlety by klidně absolvoval každý týden.
Pavlíček moc rád všem pomáhá. Má rád pocit, že je užitečný. Paní kuchařce ve školce pomáhá utírat stůl. Jak moc je jeho práce efektivní a vítaná, jsme se radši neptali. Mamince doma pomáhá vyndávat nádobí z myčky. Jeho doménou jsou příbory, které umí sám správně porovnat do šuplíku. A protože Anežka bráchu kopíruje naprosto ve všem, taky se hrne k uklízení příborů. Co na tom, že kvůli své výšce (resp. nížce) je háže o šuplík níž a občas tam přimíchá i špinavé. Však si to maminka všechno porovná.
PS: Na focení nebyla nálada, takže fotka pochází ze "zdravého období".
