To, že má Pavlíček rád houpání v křesle a hraní na klavír, jsme psali už několikrát. Tento víkend si obojího užil dosytosti. Tatínek se s ním houpal, zatímco maminka si přehrávala dávno zapomenuté skladby. “Ani brvou nehne, jak se mu to líbí,” pochvaloval si tatínek. Když toto nehýbání trvalo podezřele dlouho, zjistili jsme, že Pavlíček pod dojmem uměleckých zážitků a vytrvalého houpání natvrdo usnul. Na druhou stranu je třeba říct, že kombinace houpání a hraní se mu moc líbí, i když u toho nespí. Vydrží být dlouhou dobu na klíně zticha jak pěna, ani si u toho nepotřebuje hrát s žádnou hračkou. Prostě jen sedí, houpe se a poslouchá.
Žádné komentáře:
Okomentovat