Když na to přijde, Pavlíček má chuť si s námi pokecat. Ale jeho slovní zásoba je zatím omezena pouze na jednu slabiku – ba, popř. bááá. Někdy kolem Velikonoc už z něj lezlo něco jako ta-ta, do této doby to zas zapomněl. Ma-ma se ještě vůbec nenaučil, ale ba-ba zvláda bravurně. Takže naše rozhovory vypadají asi takto:
Rodiče: “Pavlíčku, řekni tááá-ta.”
Pavlíček: “Báááá-ba.”
Rodiče: “Pavlíčku, řekni mááá-ma.”
Pavlíček: “Ba, ba-ba-ba.”
Rodiče: “Pavlíčku, máma, máma.”
Pavlíček (s velkou soustředěností): “Ba.”
Takové a podobné rozhovory jsou na denním pořádku několikrát. Ale je nemožné je natočit, protože jakmile Pavlíček zahlédne foťák (video natáčíme přes foťák), vykašle se na mluvení a sápe se na foťák.
rodičové, vy pořád nechápete,ja říkám taky táta ,ale zašifrované to je ba..
OdpovědětVymazat