Ve Zhorci Pavlíček také otestoval babiččin vysavač. Lezlo se mu za ním stejně jako za maminčiným vysavačem doma, ale má jinou barvu a dělá menší kravál. Na konci nechyběla nezbytná procedura vysátí Pavlíčkova bodyčka a tepláčků.
Pavlíček je nový človíček, který se narodil 19.8.2009 v 19:10 mamince Janě a tatínkovi Pavlovi.
Anežka je sestřička Pavlíčka a narodila se 19.6.2011 v 2:47.
Vojtíšek je bratříček Pavlíčka a Anežky a narodil se 1.10.2014 v 5:54.
Eliášek je bratříček Pavlíčka, Anežky a Vojtíška a narodil se 25.1.2018 v 4:39.
Ve Zhorci Pavlíček také otestoval babiččin vysavač. Lezlo se mu za ním stejně jako za maminčiným vysavačem doma, ale má jinou barvu a dělá menší kravál. Na konci nechyběla nezbytná procedura vysátí Pavlíčkova bodyčka a tepláčků.
Tatínek a Pavlíček v pondělí onemocněli hroznou mužskou nemocí – rýmečkou a kašlíčkem. Pavlíčkovi celý den teklo z očí i z nosu a celkově na něm bylo vidět, že se o něj pokouší nějaký bacil. Už jsme mysleli, že ve středu budeme muset jít k doktorce – poprvé kvůli nemoci a ne kvůli prevenci. Protože v poloze vleže bylo všechno ještě horší, obávali jsme se krušné noci. Nejdřív ho maminka musela uspat v houpacím křesle a pak přenést do postýlky. Dostal pod hlavičku polštářek, aby se mu lépe dýchalo. Noc z pondělí na úterý dopadla nad očekávání dobře a kromě toho, že Pavlíčkovi občas sjela hlavička z polštáře a trochu se ťuknul o šprušle postýlky, nenastalo nic výjimečného. Ráno byl jeho stav lepší a lepší se stále. Zdá se, že Pavlíček na rozdíl od tatínka nad bacilem vyhrál.
Tak jsme zase zpátky doma. Babička a děda ve Zhorci si Pavlíčka aspoň trochu užili a Pavlíček si užil jich. Kvůli nepřízni počasí jsme ani nikam nechodili, za celé čtyři dny jsme kočárek z kufru auta vůbec nevytáhli. Pavlíčkovi to moc nevadilo, hlavně že měl s kým dělat blbiny.
V pátek přišlo poštou chodítko, které maminka “vyaukcovala” na internetu. Po jeho vybalení a vyzkoušení byl Pavlíček štěstím bez sebe, že má novou hračku. S tím se pojí i jedna zajímavost: Maminka vložila do chodítka baterky, aby hrálo různé melodie, ale po zmáčknutí všech možných tlačítek nehrálo nic. Šla do šuplíku pro nové baterky (myslela, že tyto jsou asi vybité) a než se vrátila, chodítko už vesele hrálo. Pavlíček zmáčknul ten správný čudlík. Má větší cit pro techniku než maminka:-). Postupem času se Pavlíčkův zájem o chodítko zmenšoval, což nás jen utvrdilo v přesvědčení, že kupování stále nových hraček je zbytečné, všechno po krátké době zevšední. Teď si Pavlíček do chodítka občas hodí míček, za což je odměněn krátkou melodií, zmáčkne nějaké hrací tlačítko, ale to je všechno. Chodit se mu s ním zatím nechce.
Tatínek se měsíc těšil na baňkování od kamarádky Martiny a dnes ten významný okamžik přišel. Zatímco táta má po proceduře záda celá fialovo-červená, Pavlíček si návštěvu vyloženě užil. Hrál si po celou dobu s Ládíkem a Maruškou a zářil spokojeností. Maruška je chůva k pohledání – Pavlíčkovi pořád nabízela nějaké hračky, hladila ho po hlavičce, dělala na něj “kuky kuky”. A pak to přišlo – přinesla houpacího koníka. Od té doby, co na něj Pavlíček sedl, už z něj do konce návštěvy neslezl. Seděl na koňovi, houpal se a kolem pobíhající děti mu zajišťovaly zábavu – co víc by si mohl přát?
Dnes jsme se přesunuli do Zhorce, kde zůstaneme až do úterý. Krátce po příjezdu se Pavlíček vrhnul na zdejší hračky a se zaujetím si je všechny prohlížel. Během měsíce, kdy jsme tady nebyli, zapomněl, co všechno tady má, a tak je mu to vzácné. V úterý už určitě budou tak okoukané, že ho zaujmou sotva na pár vteřin.
Pavlíčkovi jde učení nových věcí stále rychleji. Občas pochytne nějakou blbinu tak rychle, že jen čučíme. V Pavlovicích mu babička s dědou občas ukázali znak pro světýlko, teď nám ho Pavlíček opakuje snad 100x za den. Na pochvalu “šikulka” začne tleskat, na požádání nám podá dudlík, na výzvu “berany, berany” nastaví čelíčko atd. Ví, že “ne” znamená ne a není radno si s maminkou moc zahrávat, jinak přijde ke slovu procvičení výchovného svalu (plesknutí přes zadek). Jen zamávat na pozdrav ho pořád nemůžeme naučit, i když před cca 2 měsíci už to skoro uměl. Krásně umí říct “pápá” (i když neví, co to znamená), ale když na něj někdo pápá udělá, tak Pavlíček kouká jak z jara. No nic, budem to zkoušet dál.
Pavlíček pije převážně dva druhy tekutin – mlíčko od maminky a vodu z vodovodu. Kojení jsme v posledních týdnech trochu zredukovali, vypustili jsme denní kojení před spaním a zůstalo nám večerní, ranní a občas noční. Pavlíček se ke kojení staví neutrálně – když je, tak je, když není, tak není. Vypadá to, že maminka je na kojení víc závislá než on:-). Přes den pije hlavně vodu, která mu chutná víc než čaj. To vzbuzuje u některých lidí rozpaky – dát dítěti jen vodu je v jejich očích skoro na hranici týrání:-).
Jeden z posledních krásných letních dnů nás zlákal na výlet. Vzhledem k tomu, že Pavlíček v kočárku moc dlouho nevydrží (většinou ne víc než hodinu), bylo potřeba najít něco v blízkém okolí (aby se to vyplatilo), kde se toho během chvíle hodně uvidí. Novomlýnské nádrže máme skoro za humny (7 km vzdušnou čarou) a maminka tam byla jen jednou v životě, a to ještě před 15 lety, tak jsme jeli tam. Do Strachotína jsme dojeli autem a odtud jsme šli pěšky do Dolních Věstonic a zase zpět, pokaždé jinou cestou. Procházka to byla moc pěkná, voda nám stála po pravici i po levici, před námi krásný výhled na Pálavu, vzduchem poletovalo babí léto, sluníčko svítilo jak o život, turisté skoro žádní. I Pavlíček byl v kočárku nezvykle spokojený, ani jednou nezamrčel a pak si v něm na půlhodinku zdáchnul. Viděli jsme i výletní loď, která zrovna naloďovala pasažéry na hodinovou plavbu. Pavlíčka evidentně uchvátila, tak na ni párkrát zavýsknul. Celý výlet trval dvě a půl hodiny a splnil naše očekávání.
Poslední dobou se oblíbeným cílem Pavlíčkových výletů po bytě stal botník. Přileze k němu a už vyhazuje jednu botu za druhou. Důkladně je prozkoumá, pohraje si s tkaničkama, prohlídne podrážky. Tohle všechno je ještě v toleranci, ale jakmile je chce ochutnat, tak je nemilosrdně odtáhnut jinam.
Babička s prababičkou mají dnes svátek, tak jsme jim navečer jeli pogratulovat. Pavlíček se odpoledne nějak brzo vyspal a jen díky tomuto rozptýlení vydržel bdělý až do večera.
Dnes se k nám opět stavil pan doktor, který měl cestu do Brna. Pavlíčka neviděl přes tři měsíce a prý se změnil tak, že by ho vůbec nepoznal. Pavlíček byl rád, že mohl někomu ukázat, jak umí ukazovat znak pro světýlko, jaké má botičky a hračky. Doporučili jsme panu doktorovi, že při příští návštěvě by měl Pavlíčka vyšetřit stetoskopem, když se to kvůli jeho urputnému řevu paní doktorce už několik měsíců nepodařilo:-).
Pavlíček pořád se vším experimentuje a zkouší nové věci. Proč by v židličce seděl klasicky, když to jde i neklasicky? Poté, co i klečení mu přišlo moc nudné, začal v židličce nacvičovat stoupání. Akorát máma mu to vždycky překazí, tak to asi nikdy nenacvičí – doufejme:-).
Dnes byli v Pavlovicích teta Jaruška s Amálkou a teta Mařenka s Kubíkem. Nejdřív zabodovala teta Jaruška, když si sedla za Pavlíčkem na zem a hrála si s ním. Nezvykle dlouho vydržel Pavlíček u čtení knížečky – asi proto, že mu k tomu Amálka říkala říkanky. Oba školkaříci si vyhráli s kostkou a Pavlíček byl rád, že může být ve společnosti tak velkých dětí.
Pavlíček se naučil sednout si (sám bez pomoci) až pár dní po svých prvních narozeninách. Naučil by se to býval určitě i dřív, ale v sedu ho to moc nebavilo. Zato teď sedí pořád – teda kromě času, kdy leze nebo stojí. Nejvíc to oceňuje maminka, protože dokud se Pavlíček jen plazil po zemi, jeho bodyčka po pár hodinách nošení vypadala, jako kdyby prolezl kanálem. Teď mu bodyčko vydrží i na dva dny:-).
Nezávislý čtenář tohoto webu by si na základě samých kladných článků mohl myslet, že Pavlíček je nejhodnější a nejzábavnější batole na světě, které snad ani neumí brečet. Ale není to tak. Když se Pavlíčkovi něco nezdá, nedostane to, co chce, je unavený nebo se někde ťukne, dokáže řvát na celý barák. Prostě jako každé jiné dítě.
Poslední dobou máme každý večer v koupelně potopu. Pavlíček se naučil ve vaničce pořádně řádit. Do vody buší tak dlouho, dokud mu nedojdou síly. Někdy nás nahodí tak, že bychom se už ani nemuseli koupat:-).
Na závěr sobotního dne Pavlíček otestoval Barunčin kočárek. To bylo tak: Vyrazili jsme na okružní trasu kolem rozhledny. Pavlíček nejdřív spal, u rozhledny se probudil a pozoroval Barunku, jak capká s chodítkem. Protože není tak otužilý jako děda a jeho kočárek ještě není připraven na zimu, přesunuli jsme ho do Barunčina kočárku, kde mu bylo tepleji. Barunka hezky capkala – jednou rukou se držela dědy, druhou kočárku. Pavlíček byl nadšený, že má vedle sebe někoho ve své výškové kategorii.
V Pavlovicích se pořád něco slaví. V sobotu to bylo vinobraní. Šli jsme se podívat na začátek průvodu k městskému úřadu. Pavlíčka opět nejvíc zaujala kapela, maminka zkoumala variabilitu dívčích krojovaných sukní a tatínek okukoval auto, které přivezlo návštěvu z politických špiček. Všichni jsme si přišli na své.
Pavlíček dostal od tety a strejdy z Benátek dárek k narozeninám. Je to kreslící tabulka, která funguje na principu magnetu – namaluje se obrázek a poté se jedním tahem knoflíku smaže – žádné tužky, žádná špína, žádný papír, žádný nepořádek. Ideální nezničitelná hračka pro začátky kreslení. Stejnou tabulku dostala i Barunka. Pro obě děti ještě nenastal čas, kdy tabulku naplno využijí (Pavlíčka v této chvíli nejvíce zajímá tužka připevněná na provázku), tak si s tabulkami vyhráli tatínkové. Celé dopoledne zaujatě malovali jeden obrázek za druhým. Z toho plyne doporučení: Nejlepší hračky pro děti jsou ty, s kterými vyhrají i jejich tatínkové. Kdo si hraje, nezlobí:-).
Máme za sebou den strávený v Pavlovicích, kde je i Barunka se svými rodiči. Dnes se toho událo tolik, že by se to do jednoho článku ani nevešlo, takže pěkně popořádku: Pavlíček nejdřív otestoval Barunčino chodítko a podařilo se mu s ním udělat prvních pár krůčků. Co na tom, že mu přejití půlky kuchyně trvalo 10 minut. Hlavně že u toho mohl stále dokola mačkat tlačítka s hudbou do kroku. Asi nastal čas poohlédnout se po nějakém vlastním chodítku.
Pavlíček čím dál víc napodobuje to, co vidí a chce se do všeho zapojit, všechno si ošahat. Při třídění prádla na praní kontroloval, jestli je všechno na svém místě. Když se mu něco nezdálo, tak to upravil – např. své bílé bodyčko přehodil do kupky s tmavým prádlem. Zaujaly ho tátovy kraťasy, resp. ty povolovací šňůrky na nich, a zas měl na chvíli pořádnou zábavu.
Našli jsme skvělý způsob, jak využít jednu ze starých matracích, na kterých jsme provizorně spali, dokud nám nepřišly nové. Pavlíčkovi tak vzniklo odpočívadlo, odkladiště hraček a překážková dráha v jednom.