Usínání s tátou

Stále se držíme večerního rituálu, kdy jdeme Pavlíčka nejdřív osprchovat a pak s ním blbneme na posteli. V posledních dnech si našel novou zábavu. Hupsne tátovi na břicho a houpe se na něm jak na houpacím míči. Až se pořádně vyřádí, maminka ho uloží do postýlky a odejde. Skoro od narození byl Pavlíček zvyklý usínat sám, ale po březnovém pobytu v nemocnici se to trochu zvrtlo. A kvůli následnému stěhování jsme se ani nijak nesnažili naučit ho opět samostatnému usínání. Takže s ním maminka vždycky zůstala v ložnici, než usnul. Jenže Pavlíčkovo usínání trvalo čím dál tím déle, stále si v postýlce stoupal a čekal, až bude zase uložen. Pak s ním jednou zůstal na usínání tatínek a od té doby se to stalo pravidlem. Těžko říct, jak to ten táta dělá, ale Pavlíček s ním usne do pár minut. Možná to bude tím, že táta dělá, že spí a Pavlíček ví, že kdo spí, ten se nesmí rušit. Ráno Pavlíček spustí na celou ložnici “táta” nebo “máma”, až vidí, že se někdo pohne. Do té doby klidně leží nebo sedí, aby nikoho neprobudil.