Pavlíček dostal ve Zhorci mikulášskou nadílku – mluvícího čertíka. A tento čert za nás vyřešil problém, s kterým si nikdo z nás nevěděl rady. To bylo tak: Když byl Pavlíček malé miminko a přijeli jsme do Zhorce, usínal bez problémů sám v pokoji v postýlce, stejně jako byl zvyklý doma. Postupně se to trochu horšilo, takže při usínání vyžadoval maminku nebo tatínka. A po návratu z nemocnice letos v březnu se to pokazilo úplně – do postýlky nechtěl za nic na světě, spal pouze vedle táty v posteli, maminka se raději odstěhovala do vedlejšího pokoje. Takže zatímco doma si opět zvyknul vzorně usínat sám v postýlce, ve Zhorci spustil neutišitelný řev na celé kolo. Udělali jsme tedy pokus, dali jsme mu čertíka do postýlky, aby mu tam nebylo smutno. A výsledek: Pavlíček po položení do postýlky vůbec neprotestoval, dlouho bylo za dveřmi slyšet čertovo kecání, až nakonec nebylo slyšet vůbec nic. Pavlíček takto krásně sám usnul odpoledne i večer. Čert samozřejmě zůstal ve Zhorci, aby jakožto nepostradatelný usínací společník Pavlíčkovi nezevšedněl, a doufáme, že svou funkci bude plnit i nadále.
.ale s čerty nejsou žerty
OdpovědětVymazat