Konec dudlíka

Už jsme si mysleli, že se toho dudlíka nezbavíme. Pavlíček byl na něm silně závislý a my jsme zatím nezavedli žádná opatření, která by vedla k odstavení dudlíka. Je mnoho způsobů, jak se dudlíka zbavit (dát ho v prosinci čertovi, darovat ho zvířátkům do ZOO nebo malému miminku, hodit ho do popelnice a pak se společně dívat, jak ho odváží popeláři atd.). Jenže nám se nic z toho nezdálo pro Pavlíčka vhodné. Až mamince jedna teta poradila dudlík nastřihnout – tím pádem ztratí svou základní funkci a pro dítě přestane být lákavé, ale fyzicky mu zůstane. Maminka se už už chystala k tomuto kroku, když najednou dudlík prasknul sám. Pavlíček ho neustálým okusováním a žužláním proděravěl. A ejhle: ze dne na den ho Pavlíček nepotřeboval. Spokojil se s vysvětlením, že dudlík má bebí a při usínání ho akorát drží v ručičce. Vše se obešlo bez jediné slzičky nebo naříkání. Aspoň víme, jak za pár měsíců na Anežku, protože ta se také zdá být dudlíkovým maniakem.