Láska

Pavlíčkova bezmezná láska k Anežce před několika měsíci trochu polevila. Aspoň se to tak jevilo podle jeho neustálého opakování: "Anežka půjde pryč. Anežka půjde do nemocnice." Nevíme, jak na tu nemocnici došel. Sám si na ni nepamatuje a ani přesně neví, co si pod tím představit. Nepomohly žádné domluvy, výhrůžky ani přesvědčování. Až jednou při procházce maminka potkala jednu tetu a (z legrace) se jí zeptala, jestli si Anežku nechce nechat. Anežka v tu chvíli docela zlobila. V tom začal Pavlíček ječet, že Anežka je naše a žádné tetě ji nedá. A od té doby je s posíláním do nemocnice konec. Stačí zmínit, že proč bychom Anežku měli dávat do nemocnice, když ji můžeme dát té tetě, která bydlí kousíček od nás, že by tam Anežka měla svou postýlku a chodila nás navštěvovat... To pro Pavlíčka vůbec nepřipadá v úvahu. Ani když se zdrovna hádají o nějakou hračku. On ji prostě pořád miluje.