Zátarasy

Pavlíček propadl kouzlu provázků a vytváření různých překážkových tras. Udělá si řetěz z céček a spojí s ním kliky dveří v celém přízemí. To má maminka radost, když pak musí narychlo běžet nahoru za vřískajícím Vojtíškem.

Sejeme pšenici

Už delší dobu mají děti slíbeno, že si letos uděláme velikonoční výzdobu. Její součástí bude i maličký zelený záhonek. Dostali jsme zrnka pšenice a hlínu a pustili se do toho. Každý má svoji osetou krabičku od zmrzliny, každý má na ni vymezen jeden okenní parapet ve vedlejším pokoji a teď jen čekat, až pšenka začne klíčit.

Léčíme oči

Anežce z očí stále teče hnis. Byli se školkou na procházce a jí se dostal do očí písek a od té doby to dělá neplechu. Snad to s pomocí Opthalmoseptonexu s heřmánkových obkladů zvládnem.
P.S. Anežku pak vystřídal Pavlíček a Pavlíčka Vojtíšek. Takže očních kapek a heřmánku jsem si doma užili víc než dost.

Obnova šatníku

Maminka vyrazila na jarní velkopavlovický bazárek dětského oblečení a vrátila se s plnou taškou. Pro Pavlíčka 4 kousky oblečení, pro Vojtíška 7 kousků, pro Anežku zbývajících 30. Ne, není to diskriminace. Pavlíček je na léto celkem vybaven a to, co potřebuje, tam zrovna k mání nebylo. Vojtíšek většinu oblečení dědí po Pavlíčkovi. A Anežka je holčička každým coulem, která se v oblečení vyžívá. Zkoušela si jeden svršek po druhém a nemůže se dočkat, až se oteplí. Snad to letos dopadne lépe než loni, kdy Anežka odmítala jakékoli šaty kromě žlutých. Než si to rozmyslela, bylo léto pryč :-).

Logopedie

Je to necelý rok, co Pavlíček začal navštěvovat paní logopedku v Hustopečích. Za ten rok udělal v mluvení velký pokrok. Všedchny hlásky, které před rokem neuměl správně, se rychle a bezproblémově naučil. Teď už mu schází jen "r" a "ř" a na tom se trochu zasekl. Paní logopedka zatím zkouší, z které strany na to jít a jisté pokroky jsou vidět. Pavlíček na logopedii chodí rád - nemusí ten den do školky (i když i do školky rád chodí), sveze se autem do Hustopeč, pohraje si v čekárně a na konci sezení dostane za snahu nějakou mlsku.

První mrkvička

Vojtíškovi schází týden do ukončeného šestého měsíce života a poprvé dnes ochutnal pár lžiček mrkve ze skleničky. Tvářil se na to všelijak, ale nakonec vše zbodnul. Jen ta práce s jazýčkem se musí ještě natrénovat, aby to z pusy všechno neteklo ven.

V Kloboukách

Odpoledne jsme vyrazili na náštěvu do Klobouk. Pro děti je každá taková návštěva vítaným zpestřením, tím víc, když se jim věnuje někdo jiný než rodiče. Poprvé jsme se vydali na takovouto návštěvu v plném počtu. Vojtíšek byl vyspaný a měl před sebou dvě hodiny čilosti, které strávil střídavě v náručí a na dece. Pavlíček se vyřádil se strýcem Jendou a Anežka druhý den vzpomínala: "Víš, maminko, jak jsme včera byli v tom Klobouku..." Klobouk nebo Klobouky, naše Ančí takové nepodstatné drobnosti zatím neřeší :-).

Letos poprvé na terase

Konečně krásné sobotní počasí. Maminka se pustila do umývání oken a Pavlíček s Anežkou s nadšením vtrhli na terasu, aby si pohráli. Skvěle jim k tomu posloužily kamínky, kaštany a ořechy, kterýchžto je Pavlíček vášnivým sběratelem.

Trdlohrátky

Od února opět běží Trdlohrátky, kterýchžto je Vojtíšek aktivním účastníkem. Někdy je trochu obtížné to zorganizovat tak, aby byl na hodinu patřičně vyspaný, ale zatím pokaždé vydržel až do konce. Pak ho maminka nakojí, obleče a šupne do kočárku, kde už připraven čeká dědeček, někdy i s Lejdinkou a všichni tři zamíří do parku. Maminka má pak program pro druhou skupinu se staršími dětmi.

Jarní procházka

Konečně jsme se dočkali prvních krásných jarních dní, kdy je možné sudnat bundu a být jen v mikině. Vojtíšek se zbavil nenáviděného fusaku a když na něj sourozenci nakukovali do kočárku, ani nevěděl, kam se dřív otočit.

Slepičky

Každodenní postup při vyzvedávání dětí ze školky je tento: Po poledni maminka naloží Vojtíška do kočárku a jede s ním k babičce a dědovi, kde Vojtíška buď spícího nebo bdícího nechá, protože manipulace s ním ve školkové šatně je docela obtížná. Pak vyzvedne Pavlíčka a Anežku ve školce a všichni se vrátí na Hlavní. Cesta vede kolem výběhu slepic, které se tak staly každodenním středem zájmu našich školkaříků. Slepičky to nejsou kdovíjaké, jsou mezi nimi různé méně obvyklé druhy, které děda patřičně pojmenoval. Všechny bez rozdílu nás ale pronásledují podél celého plotu v naději, že dostanou něco dobrého do zobáčku.

Kontrola kyčlí

Dnes navečer jsme všichni vyrazili do Hustopeč, kam byl Vojtíšek objednán na poslední kontrolu kyčlí. Pavlíček a Anežka to měli jako podvečerní výlet. Na Domě zdraví zůstali s tatínkem v přízemní hale a pozorovali místní velké akvárium a kolem něj velikonoční výzdobu.

Jak se u nás tankuje

Když jedeme natankovat i s dětma, musíme je na místě oba odpoutat z autosedaček, aby viděly na stojan a mohly počítat naskakující čísla. To je zažitý rituál, který se prostě musí dodržovat.

Trojnásobný tatínek

Maminka a děti chodí na besedu k babičce a dědovi každý den po školce. Tatínek se může připojit jen o nedělích.

Vojtíšek v ponorce

Vojtíšek objevil rybníček na hrací dece, stejně jako Pavlíček před pěti roky.

Máma Šmoula

Právě u nás naplno frčí seriál o Šmloulech a u Anežky navíc plyšová Šmloulinka. Vojtíškovi je skoro půl roku a Anežku až teď chytlo napodobování maminky při kojení. Anežka si celkově velmi zakládá na tom, že je holčička, stejně jako maminka. A chce se mamince co nejvíc podobat. Takže si vyžádala kojící polštář a už plně kojí. A když kojí společně s maminkou, Vojtíšek si může hlavičku ukroutit, aby viděl na svoji kolegyni Šmoulinku. Jo, jeden rozdíl tu je. Anežka kojí zásadně přes tričko. Však co, Šmoulinka je šikovná a poradí si :-).

Kočárkoví kamarádi

Když jde maminka pro děti do školky, jde Vojtíšek k dědovi a babičce na hlídání, protože manipulace s ním ve školkové šatně by byla víc než složitá. Většinou je v tuto dobu vyspinkaný a najedený, takže dělá prarodičům společníka. Má tam svůj domácí kočárek a v něm spoustu plyšových kamarádů. Mezi nimi jasně vítězí oslík, jehož kopýtka Vojtíšek žvýká tak usilovně, že se po chvíli dají ždímat.

Ve školce po "o"

Každý den chodí Pavlíček a Anežka ze školky po obědě. Právě proto mají školku tak rádi. Vždyť co může být lepšího, než si jít na čtyři hodiny pohrát s hračkami, něco vyrobit, namalovat, jít ven na zahradu nebo na procházku, zbaštit svačinu a oběd.... a po obědě hned pryč, zatímco většina kolegů musí do postýlek.

(Ne)oblíbené lehátko

Vojtíšek je často focen na lehátku, až by se zdálo, že si ho oblíbil. Opak je pravdou. V lehátku snese jen jednu polohu, kdy je úplně rovně. A hlavně na chvíli a s hračkami. Když nejsou hračky, zabaví se dekou.

Vojtíšek pase

Náš nejmladší je stejný lenošek jako jeho starší sourozenci. Na bříško se umí přetočit, zpět ne. Na bříšku se mu nelíbí déle než pár minut. Obvyklý scénář probíhá tak, že se Vojtíšek překulí na bříško, chvíli kouká nebo si hraje, poté následuje zarytí hlavičky do podlahy a řev, jehož účelem je přivolání kohokoli, kdo ho otočí zpět na záda. Tento proces dokáže během pár minut několikrát zopakovat.

Lehla celá rodina

Snad poprvé jsme doma nemocní úplně všichni, i když oficiálně to má potvrzené pouze tatínek. Ten včera vyfasoval i antibiotika. Pavlíček a Anežka se návštěvě paní doktorky zatím vyhnuli. Jsou bez teplot, mají jen kašel, který léčíme běžně dostupnými sirupy. Vojtíšek dlouho odolával, ale rýma ho už dostihla také. Děti se doma nudí a teskně vzpomínají na školku.

Bubu kuk

Vojtíšek miluje schovávání pod dekou. V jeho podání tato hra vypadá tak, že si přetáhne deku přes hlavičku, máchá ručičkama a čeká, kdo mu deku odhrne a kukne na něj. Je zajímavé, že když se nikoho nemůže dočkat, sám si deku většinou neodhrne a pořád jen máchá rukama a pod dekou funí.

Jarní nemoc

Pavlíček a Anežka nebývají často nemocní, jen sem tam rýma a kašel. Ale když už lehnou, tak většinou na jaře. Za celou letošní zimu jsme byli ušetřeni návštěvy u paní doktorky a teď nás to možná čeká. Pavlíček celou sobotu proležel s teplotou, většinu dne spal. V neděli ráno se vzbudil zdravý jak rybička a celý den řádil tak, že by nikdo nevěřil, že den předtím měl teplotu 39. V noci z neděle na pondělí začal kašlat a do školky už nešel. A dnes podlehla i Anežka. Navečer zjevně nemocná usnula na gauči.

Vojtíškovy křtiny

Aniž bychom to původně plánovali, vyšly Vojtíškovy křtiny přesně na den, kdy mu je pět měsíců. Druhou zajímavostí je, že okruh pozvaných hostí se rozšířil. Většinou to bývá tak, že všechny důležité životní okamžiky se nejvíc slaví u prvního dítěte v rodině a při každém dalším přírůstku se to "tak neprožívá". U nás to je naopak. Při Pavlíčkových křtinách nás bylo pár - vlastně jen prarodiče a kmotři. U Anežky nás bylo o něco víc a teď při Vojtíškovi se počet pozvaných vyšplhal ke dvaceti lidem.
Polovinu mše Vojtíšek prospal v kočárku a probudil se, až se šlo na věc. Celou dobu ani nepípnul a dělal na ostatní dojem nejspokojenějšího miminka. Vlastně ho to v kostele moc bavilo, protože tam bylo tolik věcí na koukání. Na oběd jsme se přesunuli do restaurace, kde si to nejvíc užily děti - Pavlíček, Anežka, Barborka a Čestík.