Táta: “Myslíš odmocnina?” (tichý údiv, kde to vzal)
Pavlíček: “Jo, tak nějak.”
Táta: “Vím.”
Pavlíček: “Je to pět, že?”
Táta: “Jo, je to pět. A ty víš, co je odmocnina?” (táta se snaží tomu přijít na kloub)
Pavlíček: “Ani moc ne, ale vím, jak se to počítá.” (táta zírá s otevřenou pusou)
Táta: “A kde ses to naučil?”
Pavlíček: “V matematice.” (knížka, kterou Pavlíček dostal od Ježíška)
Táta: “A jak se to teda počítá?”
Pavlíček: “To vezmeš to číslo a musíš k tomu udělat dvě stejná čísla na krát a musí se to rovnat.” (táta několik vteřin lapá po dechu, jelikož na druhou třídu tato vlastními slovy formulovaná definice zní neuvěřitelně)
Táta: “Hlavně to neříkej paní učitelce, nebo pofrčíš rovnou do šesté třídy.”
Pavlíček: “Jůůůůůů”
Žádné komentáře:
Okomentovat