Vizitace na poště

V sobotu večer na maminku vlezl nějaký bacil, který nám úplně změnil plány: tatínek odjel domů sám a maminka s Pavlíčkem zůstali ve Zhorci, aby se měl Pavlíčkovi kdo věnovat. Dnes šla maminka k paní doktorce, kde vyfasovala recept na antibiotika, zatímco dědeček s Pavlíčkem na ni čekali v autě. Jenže sezení v nejedoucím autě Pavlíčka nijak nezaujalo, tak šli spolu navštívit babičku do práce – na poštu. Nastala situace, kterou Pavlíček nikdy nezažil – spousta cizích lidí, neznámé prostředí a maminka v nedohlednu. Ukáplo pár slziček a za chviličku bylo zas dobře. Pak s babičkou založil pár dopisů a zajímal se o Vanesku, která je na poště jak doma. Tahle vizitace ho tak zmohla, že na zpáteční cestě po pár metrech usnul jak špalek.

Pusa dokořán

V pátek bylo Pavlíčkovi sedm měsíců, takže jsme před týdnem začali s ovocným příkrmem. Do této chvíle ochutnal povařené jablíčko, jablečnou přesnídávku a banán. Vítězí jednoznačně banán (asi proto, že jablíčko ani přesnídávka nebyli přislazené). Jakmile Pavlíček otestoval první lžičku a zjistil, jakou dobrotu mu maminka nabízí, nezdráhal se a pusinku otevíral tak, že maminka ani nestíhala nabírat další lžičky.

Jablíčko – dobré, ale nic extra    Banán – vyvrátí se mi panty

Návštěvový typ

Jak vyplynulo z předchozích článků, Pavlíček má moc rád návštěvy. Úplně nejradši je, když někdo přijde k nám domů. Ale sám chodí na návštěvy taky rád. Když někam přijde, kouká na všechny strany a seznamuje se se svým okolím. Určitě se ale nebojí a nepláče, i když ho někdo hned chytne do náručí. Až si všechno prohlídne, chová se zde jako doma a věnuje svým hostitelům pár úsměvů. Přesně takhle to probíhalo i dneska, když jsme byli na návštěvě u prababičky v Radostíně.

Malý kutil

Dnes během dopoledne jsme se přesunuli do Zhorce, kde měl Pavlíček připravenou novou hračku, resp. spoustu hraček. Jedná se totiž o ponk, který babičce darovala kolegyně z práce po svých dětech. Až bude Pavlíček větší, bude moct společně s dědečkem pracovat v dílně. Zatím jsme mu ukazovali jen jednotlivé nářadí – vrtačku, kladívko, kleště atd. Nejdřív ho zaujal mobil pro přijímání objednávek (ten mobil fakt sám od sebe zavolá, akorát mluví anglicky), ale pak se zamiloval do násady na šroubovák. Po celý zbytek dne ji nepustil z ruky a když se mu ji někdo snažil vzít, Pavlíček se patřičně ozval. Těžko říct, co ho na ní tak fascinuje, asi mu dobře padne do ručiček.

Večer s mediky II

Přesně po pěti měsících nás opět navštívili naši kamarádi medici. Státnice z pediatrie mají úspěšně za sebou, tak mohli Pavlíčka odborně prohlédnout, jestli je všechno v pořádku. Prý je. Pavlíček byl s nimi hned jedna ruka, smál se na ně a se zaujetím je pozoroval. A úplně v sedmém nebi byl, když mu věnovali svou pozornost. V dobré náladě vydržel až do osmé hodiny večerní, což je o hodinu déle než obvykle. Potřebovali bychom zvýšit frekvenci takových návštěv, aby měl Pavlíček koho okukovat. Zájemci, hlaste se:-).

My pijeme rum

Doba mezi šestou a sedmou hodinou večerní je většinou nejnáročnější z celého dne. Pavlíček je unavený, kňourá a nemá sílu na to, aby se zabavil sám. Jakmile padne sedmá hodina, začnou přípravy ke spánku. Ale vydržet to do té doby, to není jen tak. Je potřeba vymyslet nějakou novou činnost, protože nejvíc ho zaujmou právě novinky. Takže maminka vymýšlí blbiny a čím větší kravinu vymyslí, tím víc se Pavlíčkovi líbí. Následující video je toho důkazem.

Psí kusy

Od té doby, co se Pavlíček naučil přetáčet na bříško, zkouší tuto dovednost všude. Kromě postýlky, přebalovacího stolu a gauče je to i křesílko. Asi ho budeme muset začít připoutávat.

Přivítání s tátou

Tatínek se dnes vrátil výjimečně pozdě z práce, když se Pavlíček chystal do hajan. Zrovna si pochutnával na mlíčku od maminky, když klaply dveře a uslyšel známý hlas. Od této chvíle ho večeře přestala zajímat, musel se s tátou přivítat. Teprve potom se v klidu nejedl a byl odnesen do postýlky.

Návštěva Jendy a Marušky

Ponožky dolů II

Dnes jsme nafotili postup při sundávání ponožek. Nebyl to žádný problém, protože Pavlíček to během dne zopakoval nejméně 20x. Zatím se nám nepodařilo zjistit, jestli to sundání ponožek je cíl, nebo jen nechtěný následek Pavlíčkova hraní s nožičkama.

Ponožky dolů

Pavlíčkovou oblíbenou činností je sundávání ponožek. Jakmile je někam položen a po ruce není žádná zajímavá hračka, chytne si své nožky a stáhne ponožky. Pokud maminka včas nezakročí, ponožka putuje do Pavlíčkovy pusinky a za chvíli se dá ždímat. Jenže za chvíli Pavlíčkovi začne na holou nožku táhnout, a tak šmrdlá nožkama o sebe, aby si je zahřál. Proces samotného sundávání ponožek zatím nemáme zachycený, pouze výsledný stav.

Fronta miminek

Po třítýdenní pauze jsme dnes byli opět na cvičení. Za tu dobu, co tam chodíme, je na dětech vidět velký pokrok, nejen růstový. Místní prostředí dobře znají a málokdy se stane, že některé z nich pláče. U vchodu se dnes potkali tři “mazáci” – Emička, Sebík a Pavlíček. S naprostým klidem počkali v kočárcích, až si maminky odloží bundy, proberou nejdůležitější události posledních dní a budou se jim moct věnovat.

Křupky

Pavlíček dostal od Barunky sáček křupek. Ze začátku mu jejich konzumování moc nešlo, větší část křupky zůstala všude jinde než v jeho pusince a taky si nevěděl rady s malými kousky, které z křupky zůstaly. Postupně se to hodně zlepšilo a dnes už si s křupkou hravě poradí. Pavlíčkova pochoutka přichází na řadu hlavně tehdy, když vidí někoho jíst. To se pak natahuje a chce taky něco. Dostane křupku a je spokojený, že může taky něco žmoulat. A díky průpravě při konzumaci křupek se naučil jíst i trochu hrubší jídlo než mixované.

Hami jako od táty

Pavlíček dostává zatím jeden příkrm denně, a to zeleninu. S jídlem nemá žádný problém, jakmile uvidí svůj kelímek a lžičku, už se na to celý třepe. Teď dokonce jí i čistě doma udělanou stravu, zpočátku mu víc jely kupované příkrmy ve skleničkách. K obědu sní téměř plný kelímek. Když zrovna nemá moc velký hlad nebo je hodně unavený, tak mu zbytek ohřejem později odpoledne. Dnes takový případ nastal a nachomýtl se k tomu tatínek, takže Pavlíčka krmil sám. A docela jim to chlapům šlo, oblečení všech přežilo bez újmy. Akorát Pavlíček nemohl pochopit, že dostane jen ten zbytek od oběda. Čekal celý kelímek jako obvykle a na konci pořád otvíral pusinku na další lžičky. Však zítra dostane zas.

Deka nestačí

Je až neuvěřitelné, jaký pokrok Pavlíček udělal za posledních pár dní, co se naučil otáčet na bříško. Teď ho skoro na zádech nemůžeme udržet, přetáčí se s takovou samozřejmostí jako by to uměl minimálně měsíc. Převážnou část bdělého stavu stráví na dece, kde se převaluje ze strany na stranu, natahuje se pro hračky, válí sudy atd. Nepotřebuje k tomu ani intervenci rodičů. Maminka ho dá do výchozí polohy s hlavou na rybníčku, za chviličku se Pavlíček ocitne na jednom kraji deky a za další chvilku už je zase na jiné straně. Potřeboval by tu deku mít dvakrát tak velkou.

Čí jsou modřejší?

Pavlíček se vždycky víc podobal mamince než tatínkovi. Hlavně po ní zdědil modré oči, které nikdo jiný v blízké rodině nemá. Jinak modré oči měli i dva Pavlíčkovi pradědečci, tak je možné, že geny šly i touto cestou. Barva očí se u dětí může nějakou dobu po narození měnit, ale Pavlíčkova očka jen zesvětlala z tmavě modré na středně modrou, takže hnědá už asi nebudou:-).

PS: Pavlíček samozřejmě věděl, že táta fotí jeho modré oči, tak je patřičně vykulil, aby to bylo na fotce všechno dobře vidět:-).

Ranní ptáče

Je to víc než týden, co se Pavlíček pravidelně budí velmi brzo ráno a už nechce dál spát. Na světě je tolik zajímavých věcí, každý den je třeba využít naplno. Na jednu stranu je skvělé, že vydrží spát cca 10 hodin bez jediného probuzení (co by za to jiní rodiče dali), na druhou stranu se maminka ale těžko smiřuje s tím, že jí denní směna začíná s ranním kuropěním. Úderem šesté hodiny ranní Pavlíček proloupne očka, má v sobě snad nějaké švýcarské hodinky či co. Nejdřív zkontroluje svůj postýlkový zvěřinec – každého plyšáka několikrát převrátí a důkladně prohlídne, jestli mu po noci něco nechybí. Do toho si polohlasně pobrukuje. Po této prohlídce je načase vzbudit rodiče, takže nasadí těžší kalibr – začne výskat jak papoušek. Když ani tohle nepomůže a rodiče dělají mrtvé brouky, začne projevovat svou nespokojenost hlasitým fňukáním. To je pak radosti, když se maminka objeví nad postýlkou. Pavlíček dostane ranní příděl mlíčka a možná by i pokračoval ve spaní, kdyby ovšem v ložnici byla úplná tma. Jenže se rozednívá čím dál dřív a jestli i v létě bude Pavlíček vstávat zároveň se sluníčkem, tak se máme na co těšit:-).

Ze zad na bříško

Tak je to tady, konečně. Včera se Pavlíček poprvé sám přetočil ze zad na bříško a dnes tuto novou dovednost pilně trénoval. To přetočení ale pořád vypadá jako nechtěné – tak dlouho a urputně se natahuje pro nějakou hračku, až se překulí na bříško. Pak se jí zmocní a šup zase zpátky na záda. Ale je na něm vidět, že se mu nový pohyb líbí. Hned to musel vyzkoušet i při přebalování, kdy ho hrozně zajímalo, co se skrývá pod přebalovací dekou.

Kramaření

U babiček ve vaně

Při našich víkendových návštěvách ve Zhorci a v Pavlovicích všichni tři rádi využijeme vanu, protože v Brně máme jen sprchový kout. Hlavně se to ale líbí Pavlíčkovi, protože tam má dost místa na to, aby se ve vodě mohl pořádně vymáchat a následně babičkám vytopit koupelnu. V Pavlovicích ocenil hlavně delfínka, kterého mu půjčila Barunka, a ve Zhorci si zase mohl pohrát se žlutou kačenkou, kterou maminka s tatínkem dostali jako svatební dar.

Nácvik akrobacie

Pavlíček se stále nepřetočí ze zad na bříško, i když opačně to zvládá bezchybně. Ze zad se přetočí na bok, prohne se do luku, a k úplnému přetočení na bříško už schází jen malinký kousíček, ale ten kousíček ne a ne překonat. Ono by to šlo, kdyby se chtělo, ale Pavlíčkovi se nechce, a v tom je kámen úrazu. Na co by se měl namáhat s přetáčením, když na tom bříšku stejně nic zajímavého neuvidí. Když chce mít přehled, co se děje za ním, hlavičku vytočí do takového úhlu, až máme strach, aby se mu nezlomil krček.

Rukama nohama

Pavlíčkovi se ve Zhorci líbil maminčin klavír, tak jsme pomalu začali trénovat. Má ještě moc malé prstíky, takže nejlépe se mu hraje pěstičkami nebo patičkami. Hlavně to hraní patičkami mu za chvíli šlo na jedničku.