Ve Zhorci na skok

Jen tak jsme se včera večer rozhodli, že si zajedem na chvíli do Zhorce. Vyjeli jsme po obědě, po cestě si svišti odbyli odpolední spaní. Tatínka a Pavlíčka ostříhala teta Dáša. Blíží se jí termín porodu, tak nevíme, jak dlouho budeme bez naší rodinné kadeřnice. Bylo krásně, skoro celou návštěvu jsme strávili venku. Děti si hrály s pískem a hlavně s vodou. Anežka si zamilovala přesně to, co Pavlíček před dvěma roky. S tím rozdílem, že kamínky házela do flašek od aviváže, tudíž je nemohla zpětně vylovit. U Pavlíčka vzrostla touha zůstat tam na prázdninách. Ale na to si bude muset počkat, až bude mít babička dovolenou.

Výlet do Kobylí

Před pátou hodinou odpolední jsme vyšli na vlakovou zastávku a svezli se do 10 km vzdáleného Kobylí. Pak kus pěšky s přestávkou na autobusové zastávce. Úkolem bylo vyzvednout naše auto, které tam tatínek raději nechal po pařbě předchozího dne. A odsud směr Hustopeče na nákup. Výlet trval rovné dvě a půl hodiny, ale dojmy z něho byly velké.

Deštník s nožičkama

Maminka šla do školky pro Pavlíčka s deštníkem. Jenže mezitím pršet přestalo a deštník nebyl potřeba. Pavlíček se ale tvářil, že pořád prší a nesl si deštník sám.

Venku

Děcka se nemůžou nabažit pobíhání po venku. Ani nemusíme chodit nikam daleko, lítají kolem domu a dělají blbiny. Jsou dva, a tak si vystačí. Hlavně ve vymýšlení blbin.

Poprvé vláčkem

Děda Anežce slíbil výlet vláčkem do Zaječí a zpět. Takže dnes jeli. Na podrobnosti se musíte zeptat přímých účastníků zájezdu.

Holka, nebo kluk?

Ze zimy jsme přešli rovnou do léta. Došla řada na Anežčin červený šátek. Když to Pavlíček uviděl, mazal do komody, kam si tajně ulil Anežčin modrý šátek, který je trošku větší. Nebylo v našich silách mu vysvětlit, že oba šátky jsou Anežky a kluci šátky prostě nenosí. Ne, modrý šátek je jeho a hotovo. Dokonce si ho umí i sám nasadit.

Na dvoře

Na dvoře ve Zhorci má Anežka pořádný rozlet. A hezky toho využívá. Další novinka letošního roku, protože loni na podzim ještě nechodila. Nahání tam Jáju, který si z ní akorát tak dělá srandu.

Zase na hřišti

Broučci a jiná havěť

S jarem vylézají i broučci. Pavlíček si je pamatuje z loňska, pro Anežku je to novinka. A jak jsou ti naši svišti takoví malí, tak si všeho na zemi hned všimnou. Nejvíc se jim líbí ploštice - takoví ti červení, kterých je tady hafo.

Pláštěnky se nevzdám!

Včera děda vyrazil na tradiční středeční procházku s Anežkou. Poprchávalo, tak Anežka dostala Pavlíčkovu pláštěnku. Pláštěnku uviděla dnes před odchodem z domu a v žádném případě se jí nehodlala vzdát. Maminka ustoupila a Anežka se prošla Pavlovicemi v pláštěnce. Trvala i na zapnutí patentů, akorát na kapuci si naštěstí nevzpomněla. Bylo snad 15 stupňů a nebe bez mráčku :-).

Pupínky

V sobotu jsme na Anežčiných zádech objevili vyrážku, kopřivku, krupičku... kdoví co to je. Rozlézalo se to čím dál víc, tak jsme vyrazili k paní doktorce. Prý to vypadá jako spála, ale krk je čistý, takže spála ne. Alergická reakce na jídlo vypadá trochu jinak. Tak asi virový exém. Dostali jsme mastičku. Paní doktorka se podivila, že ji Pavlíček i přes chození do školky zatím nenavštívil. V celé školce řádí neštovice, které jsou při školkové docházce tak nakažlivé, že je na 100 % ještě dostane. Pavlíček nákaze statečně odolává, tak uvidíme. Ale čím dřív je dostane, tím líp.

Letos snad poslední

U vchodu do domu nám z hromady sněhu zbyla malá hromádka. Svišti kolem ní nejsou schopni projít tak, aby se do ní nepustili holýma rukama.

Podvečer na hřišti

Stejným směrem

Anežka konečně dosáhla váhy 9 kg, proto jsme dnes vyměnili její starou autosedačku (vajíčko) za novou. Ona není tak nová, je po Pavlíčkovi, který tím pádem dostal novou. Anežce se líbí nový směr jízdy a větší výhled, Pavlíček si užívá výhledu z prostředního sedadla, kde může pozorovat protijedoucí auta.

Dědo, ham

Děda Anežce podstrojuje samá lepší sousta, takže Any ví, za kým jít pro kus žvance. A děda dává rád, hlavně maso, které má Anežka nejradši.

Stupátko na kočárek

V únoru jsme koupili stupátko na kočárek. Stejně jako o dvojkočárku jsme si i o stupátku mysleli, že to nebudeme potřebovat. Jenže Pavlíček býval po cestě ze školky unavený, v několika vrstvách oblečení a sněhu/břečce se cesta domů zdála nekonečná. Anežka v kočárku usínala, na deset minut si zdřímla a po příjezdu domů a uložení do postýlky dělala rodeo. Tak jsme koupili stupátko a problém je vyřešen. Pavlíček nastoupí, doma jsme za coby dup, obě děti spokojené. Jen maminka se trochu víc nadře do kopce, ale výhody prostě převažují.

Pronásledování holuba

Na procházce jsme před pekárnou uviděly holoubka. Takhle zblízka Anežka žádného ptáčka asi neviděla. A přitom má ptáčky moc ráda. Samozřejmě si ho chtěla pohladit, ale holoubek samozřejmě zdrhal. S tím zdrháním to nemyslel tak vážné, protože nevzlétl, jen cupital před Anežkou. A ona netušila, proč se s ní nechce kamarádit.

Hody, hody

Dopoledne vyrazil Pavlíček s tatínkem na prababičku, babičku, jednu tetu, druhou tetu, třetí tetu a na Barunku. Ani do košíčku se mu nevešlo, kolik toho přinesl.

U tety na klíně

Když má Anežka čas na rozkoukání, to si ji pak teta i na klín může posadit.

Rozmluvy s bratrancem

Jako dříví v lese

Anežka je taky samostatná, ale jiným způsobem. Když byl Pavlíček v jejím věku, maminka se mu věnovala a všechno mu ukazovala. Teď je trochu jiná situace a maminka zjišťuje, že to, co učila Pavlíčka, se Anežka lépe naučí přímo od bráchy. Překvapila nás, že skoro sama umí postavit komíny podle velikosti, aniž bychom ji to učili. Má úžasnou schopnost pozorovat a napodobovat Pavlíčka.

Samostatnost

Je vidět, jak je Pavlíček čím dál šikovnější a hodně mu v tom pomohla i školka. V současné době se sám nají, vyčůrá, svleče, obleče, obuje. Není to nijak brzo vzhledem k jeho věku, ale zato téměř bez učení. Při oblékání stačilo jedenkrát ukázat, jak přijde přední a zadní strana, kde má být cedulka... a hned to aplikoval v praxi. Není nad to mít doma samostatné dítko.

Kuchyňka v praxi

Kuchyňka je pořádná kuchyň, oba svišti mají prostoru, aby si u ní pohráli. Celé včerejší odpoledne se od kuchyňky nehli a maminka o nich ani nevěděla. Jen občas se ozval jekot, když se přetahovali o kousek nádobí, který oba najednou hrozně moc potřebovali.