S motorkou na terase

Pavlíčkovi se líbí volný přechod mezi kuchyní a terasou. A když zjistil, že na terase může jezdit s motorkou, hned toho využil. Sice je to pořád dokolečka, ale to nevadí. Může u toho koukat na sousedovic Bena.

Nepořádek

Anežka je malé stvoření, které dokáže udělat velký nepořádek. Jakmile má přístup ke krabičkám s hračkami, už to kolem ní všechno lítá. Pavlíček jí v tom víc než ochotně pomáhá. Po použití záchodu se kolikrát nestihne ani obléct, jen aby něco nepromeškal.

Na kolínka

Na foťáku nám blesk vypověděl službu, takže některé fotky jsou dost tmavé, ale tahle přesto stojí za komentář. Anežka si sama poprvé klekla na kolínka. Pomohl jí k tomu schodek. A jak je vidět, měla z toho velkou radost.

Přes práh

Mezi kuchyní a terasou je francouzské okno s posuvnými dveřmi. Když je teplo, jsou dveře otevřeny a Pavlíček si může lítat sem tam. Pro Anežku se tak otevřel úplně nový prostor, který chce mermomocí prozkoumat. Ani relativně vysoký práh ji od toho neodradí a dokáže se přes něj dostat.

Na skluzavce

Pavlíček se rád zastavuje u každé houpačky nebo skluzavky. Naštěstí je v tomto celkem rozumný a nechce zde trávit hodiny. Úplně mu stačí se párkrát zhoupnout, párkrát sklouznout a bez řečí jde dál. Podmínkou ale je, že musí projít všechny atrakce, které se na daném místě nacházejí.

Kouzelná ošatka

U babičky a dědy má Anežka oblíbený cíl (tedy kromě jiných oblíbených cílů, které nejsou příliš vhodné – např. Lejdinka, její kelímek s vodou nebo podložka na zemi). Vhodný oblíbený cíl je ošatka plná různých blbůstek, které se dají rozhazovat v okruhu několika metrů. Stačí Anežce dát dudlík, aby ji nelákalo nic strkat do pusy, a už to jede.

V cukrárně

Venku je počasí jak v létě, tak jsme navečer vyrazili do cukrárny, kterou máme skoro v sousedství, na točenou zmrzlinu. Letos poprvé. Ještě loni dostával Pavlíček jen prázdný kornoutek, teď měl poprvé celou zmrzlinu jen pro sebe. Zvládl ji. Prázdný kornoutek dostala Anežka a zmizel v ní až neuvěřitelně rychle. Jen pár drobečků jí zůstalo na bodyčku. Když jsme dozmrzlinovali, chtěli jsme pokračovat v cestě k babičce a dědovi, když tu se Pavlíček ozval, že chce jít do kočárku. Asi se u něj projevil nějaký kočárkový absťák, když několik měsíců v žádném kočárku neseděl. Naštěstí jsme s sebou měli i manducu, takže Anežka putovala k tátovi do manducy a Pavlíček se mohl rozvalit v kočárku. Výhodu to mělo – mohli jsme jít rychleji.

Kolíčky I.

Pavlíček má pořád moc rád věšení prádla. Jenže celou zimu mu byla tahle zábava odepřena. Prádlo maminka věší nahoře v podkroví, kam má Pavlíček (až na výjimky) vstup zakázán. Teď je venku krásně teplo, takže se prádlo z patra přestěhovalo na terasu. Pavlíček si užívá věšení a sundávání kolíčků.

Šáteček

Na včerejší grilovačce u dědy a babičky předvedla Anežka svůj nový jarní model – šáteček.

Kočárek – level 2

Včera zcela neplánovaně vyzkoušela Anežka poprvé verzi kočárku pro pokročilé. Maminka chtěla jít ven zalít kytky a vyvstala klasická otázka “kam s ní?” (rozuměj s Anežkou). Zelený kočárek po Pavlíčkovi stojí stále rozložený v garáži, takže volba byla jasná. Anežce se v něm líbilo jen chvíli, protože zatím neumí sama sedět. Ale je jasné, že co nevidět začneme nový kočárek používat, takže je potřeba ho přichystat pro nového nájemníka – vyprat a nastavit popruhy.

Župánek

Na prahu léta dostal Pavlíček svůj první župánek. Spokojenost veliká.

Houpy houpy na velké houpačce

Anežka je prostě naše – zdědila po nás stejně jako Pavlíček lásku k houpání. Houpe se ráda na klíně, v manduce, i sama. Baví ji houpání na jakýkoli způsob.

Velký a malý bagr

Dnes měl Pavlíček zase zážitek. Přijel velký bagr a malý bobek, který navážel na zahrádku hlínu. Řidič bobka – Pepa – nabídnul Pavlíčkovi svezení a samozřejmě nebyl odmítnut. Dali si spolu několik koleček. Pavlíček měl pořád tendence sahat Pepovi na ovládací páku. Ale ten mu ukázal ještě zajímavější čudlík: “Když zmáčkneš tohle, tak to zatroubí.” Od té chvíle troubili celou cestu.

Malá díra

Babička s dědou v Pavlovicích říkají redukci na záchod malá díra. Docela se to ujalo a už tomu malá díra říkáme všichni. Pavlíček chodí čůrat na malou díru moc rád – má ji u jedné babičky, u druhé babičky, ale doma ne. Musíme to brzo napravit a do té doby si malou díru půjčíme ze Zhorce.

Mýdla

Pavlíček má zvláštní zálibu – moc rád si hraje s mýdlem na sucho. Zhorecká babička má zásobu asi deseti mýdel a Pavlíček jí tam na ně pořád chodí. Všechny je vydělá z obalů a řadí vedle sebe. Nepomáhají domluvy, výhrůžky, nic. Mýdla jsou prostě dlouhodobě v kurzu.

Pití z brčka

Anežka konečně přišla na to, jak funguje brčko. Bylo to právě dnes ve Zhorci. Tak dlouho brčko ožužlávala, až zjistila, že jí něco nateklo do pusinky. Kéž by měl nový způsob pití pozitivní vliv na její pitný režim.

Poprvé na houpačce

Kromě toho, že jsme včera letos poprvé grilovali, Anežka poprvé zkusila houpačku. Dosud nepoznaná aktivita ji nadchla. V sedátku trochu plápolala, protože ještě sama neumí sedět, ale to se časem doladí.

Křídy

Už loni na podzim jsme Pavlíčkovi v nějakém zlevněném zboží koupili barevné křídy. Řada na ně přišla až včera. Dopoledne jsme čekali na balíček od pošťáka, proto jsme se nemohli vzdálit od domova. Jak to udělat, aby se Pavlíček nenudil a Anežka se mohla v klidu vyspat v kočárku? Ha, křídy. A měly úspěch. Pavlíček maloval s maminkou domeček, sluníčko, mráčky… a pak už konečně přijel pošťák. Večer přišel menší deštík a po malbě ani památky. Pavlíček byl sice zklamaný, protože byl na svůj výtvor náležitě hrdý, ale aspoň můžeme malovat stále nové a nové obrázky.

Botanika

Pavlíček stále bojuje s barvami. Už rozeznává aspoň žlutou, bílou a modrou. Nejvíc ho baví procvičování barev na právě rozkvetlých záhoncích a trávnících. Stále ukazuje na kytičky a buď říká “bíjá”, “žutá” nebo čeká odpověď od nás. Na louce plné pampelišek je Pavlíček schopný ukazovat na každou pampelišku zvlášť a neustále se ujišťovat, že je “žutá”. Kromě pampelišek jsou v kurzu ještě žluté narcisky a červené tulipány, kterých je tu všude kolem bezpočet. Jeho neustálé omílání dvou až tří barev dokola je sice na zblbnutí, ale co, nějak se ty barvy naučit musí.

Preventivní prohlídka v deseti měsících

Anežka má paměť jak slon. Ví, že jakmile vejde do ordinace dětské doktorky, musí začít řvát na celé kolo. Poslední očkování proběhlo před hodně měsíci, jinak jí tam nikdo nic zlého nedělá, ale ona si stále jede podle svého schématu. Ani váha se pod ní nemohla ustálit, tak to sestřička s maminkou odhadly na cca 7000 g. Budiž Anežce ke cti, že to bylo těsně před obědem. Kdyby v sobě Anežka měla obědovou porci, hned by vážila o 250 g víc.

Přírůstek za devět měsíců

Pokusili jsme se udělat podobné fotky jako před devíti měsíci. Přírůstek je snad znát. Rostou nám ty děti, rostou.

Společnost při trůnění

Anežku stále drží fascinace Pavlíčkovým nočníkem. Jakmile ho vytáhnem, má jasný cíl. Ve výsledku to vypadá tak, že Pavlíček trůní (ale netrůní pokaždé, většinou je to šup šup), u toho si hraje a Anežka mu dělá společnost. Třeba tak aspoň brzo odkouká, k čemu se nočník používá.

Couvačka

Anežka podniká další výzkumné výpravy po domě. Kromě záchodu a koupelny se jí líbí i ložnice. Zacouvá si pod Pavlíčkovu postýlku a pak haleká na maminku do kuchyně.

Skatepark

V Pavlovicích máme tzv. skatepark. Do této chvíli jsme ho míjeli bez povšimnutí. Když tudy jdeme dopoledne na procházku, většinou tu nikdo není, tak maminka vybídla Pavlíčka, jestli si tady chce zaběhat. Zatímco Anežka spala v zaparkovaném kočárku, Pavlíček nadšeně běhal a zdolával překážky. Od této chvíle už skatepark není možné jen tak přejít bez povšimnutí.

Krmení

Pavlíček Anežku moc rád obskakuje. Když na stolku uvidí prázdnou skleničku nebo misku, hned se hrne Anežku krmit. Ani se Anežky nezeptá, jestli má hlad. Ale Anežka je při chutí pořád, tak v tomhle není problém. Nejdřív ji oddudlíkuje a pak nabírá lžičky. Samozřejmě prázdné, protože ve skleničce nic není. Ale to nevadí, hlavně že jsou oba spokojení.

Zápis do školky

Pavlíček šel dnes k zápisu do školky. Moc se na to těšil už od té doby, kdy jsme před pár dny přinesli ze školky domů formuláře na vyplnění. Po odpoledním spánku přišla babička pohlídat Anežku a Pavlíček s maminkou vyrazili. Papíry si převzala hodná paní učitelka a Pavlíček si mohl jít prohlídnout třídy. Moc se mu tam líbilo a nebylo možné ho odsud dostat. Doma pořád říká, že jsme šli dát do školky “papiky” (rozuměj papíry) a až bude do školky chodit, tak ho tam bude vozit tatínek autem a on si s sebou vezme Jerryho, žirafu a Any vavi. Hlavně aby mu to nadšení vydrželo i v září, protože i když výsledky přijetí či nepřijetí budou až za měsíc, je téměř jisté, že Pavlíčka do školky vezmou a on od září poťachá.

Konec dudlíka

Už jsme si mysleli, že se toho dudlíka nezbavíme. Pavlíček byl na něm silně závislý a my jsme zatím nezavedli žádná opatření, která by vedla k odstavení dudlíka. Je mnoho způsobů, jak se dudlíka zbavit (dát ho v prosinci čertovi, darovat ho zvířátkům do ZOO nebo malému miminku, hodit ho do popelnice a pak se společně dívat, jak ho odváží popeláři atd.). Jenže nám se nic z toho nezdálo pro Pavlíčka vhodné. Až mamince jedna teta poradila dudlík nastřihnout – tím pádem ztratí svou základní funkci a pro dítě přestane být lákavé, ale fyzicky mu zůstane. Maminka se už už chystala k tomuto kroku, když najednou dudlík prasknul sám. Pavlíček ho neustálým okusováním a žužláním proděravěl. A ejhle: ze dne na den ho Pavlíček nepotřeboval. Spokojil se s vysvětlením, že dudlík má bebí a při usínání ho akorát drží v ručičce. Vše se obešlo bez jediné slzičky nebo naříkání. Aspoň víme, jak za pár měsíců na Anežku, protože ta se také zdá být dudlíkovým maniakem.

Nohy dolů

Toto je typická usínací poloha naší Anežky. Vrtí se v postýlce tak dlouho, až se jí podaří prostrčit nožky ven.