Oblékání cizích svršků

Pavlíček natrefil na tátovy odložené ponožky a s velkým zaujetím si je oblékl. Škoda že není tak snaživý i při oblékání vlastního oblečení.

Tatra

Děda donesl ze sklepa tatru po tátovi a děti si s ní příležitostně hrají. Jednou Pavlíček posadil na místo řidiče babiččinu peněženku a té pak docela trvalo, než peněženku našla.

Dva v jednom

Takhle to vypadá, když si do vozítka přistoupí i Pavlíček.

Praprakočárek

Babička s dědou mají stále v pohotovosti starý kočárek. Většinou slouží jako domeček pro plyšáky, ale občas se v něm povozí i Anežka. A opravdu nemá problém se do něj vlézt.

Poprvé ve školce

Dnes poprvé šel Pavlíček do školky. Sice se těšil, ale samozřejmě si nedokázal představit, jak takové chození do školky funguje. Chodí do třídy kuřátek, kde je celkem 21 dětí a jedna paní učitelka. V šatně a umývárce má přihrádku s obrázkem kašpárka. Když si pro něj maminka po obědě přišla, byl trochu uplakaný, ale pak celý den nadšeně povídal, jak mu paní kuchařka dala po obědě jablíčko domů. Tak snad dobrý.

Máme návštěvu

Na celý víkend nás přijeli navštívit teta Jana a strejda Míla. Naše děti návštěvy milují a protože k nám moc návštěv nechodí, jsou o to vzácnější. Společně jsme se prošli po Pavlovicích a navštívili nějaké akce v rámci vinobraní. Výborné to bylo, příště zas!

Vinobraní

Dnes u nás bylo vinobraní a s ním spojený průvod. Pavlíček "původy" miluje. Tentokrát jsme si ale docela počkali, protože průvod šel jinou trasou, než jsme čekali. Ale to nevadí, koně na konci měli úspěch i tak.

Spaní na gauči

Dnes po obědě jsme jeli nakupovat. Na hlídání dětí jsme povolali babičku. Vyjeli jsme z domu, až když se zdálo, že děti spí. Jenže ouha. Po návratu jsme našli Pavlíčka spícího v kuchyni na gauči. Prý nemohl za nic na světě usnout, rušil Anežku, tak mu babička dovolila spát v kuchyni. Nakonec spal tak tvrdě, že ho nevzbudilo ani vybalování nákupu. Jeho první věta po probuzení: "Kde je babička????" Babička teď asi bude v kurzu, protože miláčkovi dovolila to, co by mu u rodičů nikdy neprošlo:-).

Sklepní ulička

Pár kroků od našeho domu je vystavěna nová sklepní ulička. Názory na architekturu tzv. opilých sklepů rozdělily laickou i odbornou veřejnost na dva tábory, ale to nám nevadí, protože nám se sklepy docela líbí. Hlavně jsme tak získali novou trasu pro kratičkou procházku. Pavlíček se na "kepy" taky rád chodí dívat, protože při tom může dokazovat, jak dobře umí barvy, zatímco tatínek obhlíží auta s neobvyklými SPZ.

Pavlíčkův smysl pro detail...

...se projevuje třeba takto. Jako ti vojáci.

V parku

Dnes navečer jsme si udělali vycházku do parku. Anežka byla vypuštěna z kočárku, což se moc často nestává. Moc se jí líbilo lezení po trávě a hlavně vrtání v písku. Čím víc se jí na zemi líbí, tím těžší je dostat ji zpátky do kočárku. Jeli jsme s obrovským řevem přes půl Pavlovic.

Očista plyšáků

Venku jsou tropy, tak maminka usoudila, že je ideální doba pro vyprání Pavlíčkových plyšových kamarádů, resp. všech hadrových hraček. Jenže ten o tom nechtěl ani slyšet. Zmínka o tom, že bude jednu noc spát bez nich, pro něj byla nepřijatelná. Maminka Pavlíčkovi popsala, jak si plyšáky sám dá do pračky, potom je pomůže pověsit na sušák, kde budou v noci spinkat a další den si je zase dá do postýlky. Podařilo se a Pavlíček se rozhodl, že svým kamarádům dopřeje nevšední zážitek. Jak bylo slíbeno, tak bylo provedeno. Večer Pavlíček zamával směrem k sušáku na terasu a hned ráno se běžel podívat, jestli jsou tam všichni. Zase na nějakou dobu je vystaráno.

Geny se nezapřou

Jednou večer Anežka hodně neklidně spala. Pořád se budila, musela dostat dudlík, otočila se na bok a zase chvíli spala dál. Když se frekvence buzení stále zvyšovala, vzala ji maminka z postýlky do kuchyně, že jí nabídne pití, jestli Anežka náhodou nemá žízeň. Jenže v kuchyni na gauči si tatínek právě dával druhou večeři, bylo 1:30 v noci. Když Anežka uviděla jídlo, jasně dala najevo, že ona chce taky. Snědla půl misky brambor od oběda a dojedla se melounem. Po uložení do postýlky hned usnula a spala bez jediného probuzení až do rána. Takže je to jasné, roste nám další noční vymetač ledničky.

Červená Karkulka

Na Barunčině webu jsme našli odkaz na zpívanou Červenou Karkulku, tak jsme to jednou při večeři zkusili pustit Pavlíčkovi, jak se na to bude tvářit. S pohádkami je to u nás totiž tak: Pavlíček miluje písničky, říkanky, básničky, hafo jich zná nazpaměť, ale pohádkám ještě na chuť nepřišel. Souvislý text ho nebaví. Zatím nezná děj ani těch úplně nejznámějších pohádek, prostě "tabula rasa". Svěrákova Červená Karkulka ho celkem zaujala, ale nevěděl, o co tam jde. Hned napoprvé ho však nejvíc z celé pohádky zaujala štangla salámu v Karkulčině košíčku. To hned věděl, o co jde.

Do třetice...

...jsme dnes pozvali babičku, dědu a prababičku. Pro Pavlíčka je už samotná přítomnost prarodičů u nás největším dárkem. Dostal mikinu s vestou, kterou chtěl mít pořád oblečenou, a natěšeně tvrdil, že ji bude nosit do školky. Ještě mu musíme vysvětlit, že do školky ji sice bude nosit, ale asi ne hned v září.

V bráchově postýlce

Minimálně jednou denně si Anežka vyžádá vizitaci Pavlíčkovy postýlky. Probere mu všechny knížky, rozhází plyšáky a zase chce jít ven.

Oslava pokračuje

Pavlíček se má, jeho narozeniny se oslavují hned natřikrát. Dnes šel gratulovat babičce a sám od ní dostal dort. Svíčky zvládl zfouknout sám. A nenechte se mýlit. Na fotce se zdá, že tam jsou jen dvě, ale opravdu tam byly tři.

Hody 2012

Sluníčko peče jak o život, tak jsme raději vynechali včerejší průvod. Pavlíček by se nejraději chodil dívat na "původ" každý den. Ale čtyřikrát během 2 týdnů mu to prostě musí stačit. Zaujetí kapelou stále trvá. A nejen to, letos už se do fanclubu dechovek přidala i Anežka.

Co víc si přát?

Anežčina naprostá spokojenost. Stačí jí k tomu žvanec, mobil a dudlík. Sezení na stole je bonus navíc.

Tříleťák

Přesně dnes jsou Pavlíčkovi 3 roky. A zrovna to vyšlo na hody. Dopoledne jsme Pavlíčkovi popřáli - přesně tak, jak jsme ho učili přát ostatním: všechno nejlepší, hodně zdraví, pusinku a kolem krčku. Pak dostal dárek a než nás přišla chasa pozvat na třídenní hodovní veselici, s tatínkem stavěl o stošest.

Podezřelé ticho

Každé delší ticho je podezřelé.

Na zmrzlině

Vyškrabovat kelímek od zmrzliny lžičkou je mnohem lepší než jíst prázdný kelímek nasucho.

Dojídačka

Anežka se konečně dočkala. Zamířila ke stolečku a tam plný talíř Pavlíčkovy snídaně. Rohlík se sýrem nechala (měla plné bříško své snídaně), ale šunku stáhnula poctivě ze všech kousků.  

Umývač popelnice

Maminka umývala vrata. Jakmile se dělá něco s vodou, Pavlíček u toho nemůže chybět. Až byla práce hotová, dožadoval se synáček toho, že chce taky něco umývat tou bublinkovou vodou. Jenže co by tak měl umývat, aby k tomu mohl používat špinavou vodu? Řešení se našlo, a dokonce velmi jednoduché a přitom geniální. V ten den by se v Pavlovicích asi těžko našel ten, kdo by měl čistější popelnici než my.

Najdi deset rozdílů

Takhle spí naše děti:

Anežka - v celé postýlce má jedinou muchlinku; přikrytá vydrží být jen pár minut (spíš vteřin); v noci cestuje po celé postýlce v nejrůznějších směrech.

Pavlíček - postýlku s ním obývá nespočet plyšáků a knížek, kvůli nimž spí celou noc skoro bez hnutí na půlmetru čtverečním, přikrytý od hlavy až k patě.

Dojídač

Anežka objevila jedno úžasné místo v kuchyni - Pavlíčkův stoleček. Uviděla tam talířek, tak si způsobně odložila dudlík a lžičkou se snažila jíst to, co tam už dávno nebylo. Tentokrát měla smůlu. Ale vzhledem k Pavlíčkovu chronickému nedojídání je víc než pravděpodobné, že příště se nějakých zbytků dočká.

Společné koupání

A takhle proběhlo večerní koupání. Anežka zvlášť, přece jen je nejmladší. Pavlíček s Barunkou dohromady.

Nafukovací matrace

Ve Zhorci se nás sešlo víc, tak babička připravila nafukovací matraci, abychom se měli všichni kde vyspat. Děti velice brzo zjistily, že tohle je pro ně úžasná hračka. Dobu tam řádily jak tři malí uragáni.

Na chatě

Týden uběhl jak voda a jeli jsem si pro Pavlíčka na chatu. Babička s dědou si pochvalovali, že to tam s ním bylo moc fajn, vůbec nezlobil a na rodiče si ani nevzpomněl. Za celou dobu brečel jen 2x - když v lese chytl holou rukou za kopřivu a když si při koupání sáhl namydlenou rukou do oka. Takže pohoda. Pavlíček nebyl na náš příjezd předem připraven a chvíli mu trvalo, než se z toho vzpamatoval. Chata ani její okolí bohužel nejsou přizpůsobené pro lezecké výpravy naší Anežky, takže jsme se tam nemohli zdržet déle než tři hodiny. Pak jsme naložili obě děti do auta a odjeli do Zhorce.