Do rána přišla první letošní sněhová nadílka. Pavlíček za oknem na sníh zvědavě koukal a těšil se, až vyrazíme ven. On vlastně chůzi na sněhu nikdy nezažil, protože loňskou zimu ještě kompletně projezdil v kočárku. Jenže sotva udělal ve sněhu první dva kroky a zjistil, že se mu sníh lepí na botičky, zvítězil v něm jeho silný smysl pro čistotu. Pořád volal “be” “be” a nehnul se z místa. Po několika pokusech ho rozchodit, ho maminka radši posadila do kočárku, oklepala mu sníh z botiček a mohlo se jet. Takhle byl Pavlíček spokojený. Bodejť by se mu líbilo něco, co mu špiní jeho botičky.
Pavlíku, je to bílé a studíto....co je to. Až ho bude víc, postavíme sněhuláka s mrkví.
OdpovědětVymazat