Deka nestačí

Je až neuvěřitelné, jaký pokrok Pavlíček udělal za posledních pár dní, co se naučil otáčet na bříško. Teď ho skoro na zádech nemůžeme udržet, přetáčí se s takovou samozřejmostí jako by to uměl minimálně měsíc. Převážnou část bdělého stavu stráví na dece, kde se převaluje ze strany na stranu, natahuje se pro hračky, válí sudy atd. Nepotřebuje k tomu ani intervenci rodičů. Maminka ho dá do výchozí polohy s hlavou na rybníčku, za chviličku se Pavlíček ocitne na jednom kraji deky a za další chvilku už je zase na jiné straně. Potřeboval by tu deku mít dvakrát tak velkou.

Čí jsou modřejší?

Pavlíček se vždycky víc podobal mamince než tatínkovi. Hlavně po ní zdědil modré oči, které nikdo jiný v blízké rodině nemá. Jinak modré oči měli i dva Pavlíčkovi pradědečci, tak je možné, že geny šly i touto cestou. Barva očí se u dětí může nějakou dobu po narození měnit, ale Pavlíčkova očka jen zesvětlala z tmavě modré na středně modrou, takže hnědá už asi nebudou:-).

PS: Pavlíček samozřejmě věděl, že táta fotí jeho modré oči, tak je patřičně vykulil, aby to bylo na fotce všechno dobře vidět:-).

Ranní ptáče

Je to víc než týden, co se Pavlíček pravidelně budí velmi brzo ráno a už nechce dál spát. Na světě je tolik zajímavých věcí, každý den je třeba využít naplno. Na jednu stranu je skvělé, že vydrží spát cca 10 hodin bez jediného probuzení (co by za to jiní rodiče dali), na druhou stranu se maminka ale těžko smiřuje s tím, že jí denní směna začíná s ranním kuropěním. Úderem šesté hodiny ranní Pavlíček proloupne očka, má v sobě snad nějaké švýcarské hodinky či co. Nejdřív zkontroluje svůj postýlkový zvěřinec – každého plyšáka několikrát převrátí a důkladně prohlídne, jestli mu po noci něco nechybí. Do toho si polohlasně pobrukuje. Po této prohlídce je načase vzbudit rodiče, takže nasadí těžší kalibr – začne výskat jak papoušek. Když ani tohle nepomůže a rodiče dělají mrtvé brouky, začne projevovat svou nespokojenost hlasitým fňukáním. To je pak radosti, když se maminka objeví nad postýlkou. Pavlíček dostane ranní příděl mlíčka a možná by i pokračoval ve spaní, kdyby ovšem v ložnici byla úplná tma. Jenže se rozednívá čím dál dřív a jestli i v létě bude Pavlíček vstávat zároveň se sluníčkem, tak se máme na co těšit:-).

Ze zad na bříško

Tak je to tady, konečně. Včera se Pavlíček poprvé sám přetočil ze zad na bříško a dnes tuto novou dovednost pilně trénoval. To přetočení ale pořád vypadá jako nechtěné – tak dlouho a urputně se natahuje pro nějakou hračku, až se překulí na bříško. Pak se jí zmocní a šup zase zpátky na záda. Ale je na něm vidět, že se mu nový pohyb líbí. Hned to musel vyzkoušet i při přebalování, kdy ho hrozně zajímalo, co se skrývá pod přebalovací dekou.

Kramaření

U babiček ve vaně

Při našich víkendových návštěvách ve Zhorci a v Pavlovicích všichni tři rádi využijeme vanu, protože v Brně máme jen sprchový kout. Hlavně se to ale líbí Pavlíčkovi, protože tam má dost místa na to, aby se ve vodě mohl pořádně vymáchat a následně babičkám vytopit koupelnu. V Pavlovicích ocenil hlavně delfínka, kterého mu půjčila Barunka, a ve Zhorci si zase mohl pohrát se žlutou kačenkou, kterou maminka s tatínkem dostali jako svatební dar.

Nácvik akrobacie

Pavlíček se stále nepřetočí ze zad na bříško, i když opačně to zvládá bezchybně. Ze zad se přetočí na bok, prohne se do luku, a k úplnému přetočení na bříško už schází jen malinký kousíček, ale ten kousíček ne a ne překonat. Ono by to šlo, kdyby se chtělo, ale Pavlíčkovi se nechce, a v tom je kámen úrazu. Na co by se měl namáhat s přetáčením, když na tom bříšku stejně nic zajímavého neuvidí. Když chce mít přehled, co se děje za ním, hlavičku vytočí do takového úhlu, až máme strach, aby se mu nezlomil krček.

Rukama nohama

Pavlíčkovi se ve Zhorci líbil maminčin klavír, tak jsme pomalu začali trénovat. Má ještě moc malé prstíky, takže nejlépe se mu hraje pěstičkami nebo patičkami. Hlavně to hraní patičkami mu za chvíli šlo na jedničku.

V Radostíně

Dnes dopoledne jsme zajeli na krátkou návštěvu za radostínskou prababičkou, protože jsme ji také od Vánoc neviděli. Pavlíček jako vždy nejraději seděl na klíně a všechno kolem sebe pořádně okukoval.

Zhorecké hračky

Dnes jsme přijeli do Zhorce, kde zůstaneme až do zítřka. Dva měsíce nás babička a dědeček neviděli, tak si dnes Pavlíčka pořádně užili. Půjčili mu na hraní věci, které sklidily úspěch – cinkající zvonečky, starý ovladač na televizi a dokonce i kytky, na které je babička jinak hodně opatrná. A dědeček ho navíc pohoupal v koupacím křesle.

Vážná tvář

Pavlíček není miminko, které by se smálo kdykoli a na kohokoli. Každý svůj úsměv pečlivě zváží. Nejvíc se samozřejmě směje na maminku a na tatínka, když s ním vyvádí blbinky. Prý to zdědil po mamince, která se v raném věku také hodně málo usmívala. Když se směje a chceme ho vyfotit, je to problém. Jakmile uvidí foťák a červené světýlko při zaostření, okamžitě nasadí zkoumavý výraz a úsměv je samozřejmě v čudu. Toto je jedna z opravdu vzácných fotek, kde se úsměv podařilo zachytit.

V židličce

Zatímco doma je Pavlíček krmen zatím v křesílku, v Pavlovicích mají na nějakou dobu vypůjčenou židličku. Pavlíček v ní seděl jak velký kluk a asi se mu v ní dobře jedlo, protože svou obědovou porci snědl ještě rychleji než obvykle.

Jako v kině

Jedním z módních výstřelků poslední doby je tzv. znakování s batolaty. Děti se ještě předtím, než jsou schopny se domluvit ústně, naučí dorozumívat pomocí rukou a nohou. Také máme k dispozici pár lekcí, které možná časem použijeme. Pavlíčkovi a Barunce se moc líbí úvodní znělka, mohli by ji sledovat pořád dokola. Co si budeme povídat, ono se to líbí i jejich tatínkům:-).

Půlroční prohlídka

Uteklo to jako voda a Pavlíčkovi je už půl roku. S tím je spojena preventivní lékařská prohlídka, kterou jsme absolvovali dnes. Hned na začátku paní doktorku udivilo, jak je Pavlíček zvídavý a jak ho všechno zajímá. (To je pravda. Jakmile někam přijdeme, Pavlíček sedí na klíně zticha jak pěna a jen všechno kolem sebe důkladně pozoruje.) Pak měla přijít na řadu rutinní prohlídka, které se ale Pavlíček rukama bránil (byl vyrušen ve svém průzkumu), takže paní doktorka měla co dělat, aby ho přemohla. Prý je to také malý bojovník a v ručičkách má pěknou sílu. Aktuální míry jsou: 7400 g a 66 cm. Nakonec přišlo na řadu dlouho odkládané očkování hexavakcínou. Samotné píchnutí skoro nezaznamenal, až na konci se zhluboka nadechl a spustil. Než ho ale maminka vzala do náručí, tak bylo po pláči. Je to náš malý bojovník.

Bráchové s kočárky

O víkendu jsme vyrazili na rodinnou procházku s Pavlíčkem a Barunkou po Pavlovicích. Ti dva spali na čerstvém vzduchu jak buci, takže ani nevnímali, jak si jejich tatínci hrdě vykračují s kočárky.

Prdeláčci

Pavlíček strávil víkend v Pavlovicích se svou sestřenicí Barunkou. Velikostně už ji skoro dohání. Do délky má Barunka zatím náskok, ale do šířky už teď jasně vítězí Pavlíček.

V osušce

Po dlouhé době trávíme víkend mimo Brno, tentokrát v Pavlovicích. Babička tady Pavlíčkovi připravila jeho vlastní osušku. Do této doby byl Pavlíček utírán pouze plínkami, ale osuška je mnohem teplejší a Pavlíček se do ní může celý zabubat.

Dítě všech

…pokračování ze včerejška. Po přebalení a nakojení Pavlíčka jsme vyrazili znovu do města, kde jsme se setkali s tetou Jarkou, která už má tříměsíční Johanku. Hodinu jsme jezdily s kočárky po městě, aby se dětičky pořádně prospaly na další důležitý bod dne, a tím bylo setkání s bývalými kolegyněmi a kolegy z práce. Pavlíček zase předvedl, jaké je hodné a pohodové miminko. Skoro celou dobu se choval v cizích náručích, seděl na cizích klínech, ale bylo mu to totálně šumák, aspoň měl zas něco nového na pozorování. Takhle to vydržel více než hodinu a půl. Po návratu domů zbaštil půl skleničky brokolice a pak pod dojmem spousty nových zážitků spokojeně usnul.

Akce za akcí

Dnes jsme měli velmi nabitý den, z domu jsme vyšli ráno v 7:30 a vrátili se v 19:00. Nejprve bylo na programu pravidelné cvičení. Ačkoli jsme tam dnes byli podeváté, Pavlíčka tam všechno zajímalo, jako kdyby tam byl poprvé. Je těžké s ním provádět nějaké cviky, když celou dobu kouká na své sousedy napravo i nalevo. Po cvičení Pavlíček usnul v kočárku a maminka udělala menší nákup. Pak jsme spěchali na nádraží, kde jsme se setkali s kmotřenkou, která měla cestu přes Brno, a zašli jsme na výborné francouzské palačinky. Pavlíček se tvářil, že by si dal taky. Poté jsme kmotřenku nechali na nádraží, aby mohla pokračovat v cestě, a šupali jsme domů na oběd. Doma jsme se zdrželi jen půl hodiny a mazali jsme dál… Pokračování zítra.

Mimikry

Pavlíček nám za půl roku svého života pěkně zesvětlal. Však jsme se divili, jaké tmavé miminko se nám narodilo, zvlášť když my dva máme do černochů hóóódně daleko:-). Zpočátku měl tmavé vlásky a tmavě modrá očička. Teď už se nám podobá víc.

Technické hračky

Poslední dobou se na vrcholu žebříčku popularity drží ovladač na televizi. Pavlíček je jím úplně fascinován. Bylo však nutné zavést důležitá opatření: Televize je vypnutá a Pavlíček je zašpuntován dudlíkem, aby ho ani nenapadlo strkat ovladač do pusy nebo na něj slintat.

Bude ještě něco?

Zdá se, že Pavlíčkovi mrkvička chutná čím dál víc. Zatím dostává jen pár lžiček a když to všechno sní, tak se nevěřícně dívá do kelímku, že už tam nic není. Potom si ještě pohraje se lžičkou a slíže z ní poslední stopy pochutiny.

V předklonu

V poslední době si Pavlíček oblíbil zvláštní akrobatický kousek. Když sedí na klíně, má snahu se hlavičkou předklonit tak, že kdybychom ho nedrželi, sletěl by po ní na zem raz dva. Jinak si také v sedě rád prohlíží své nožky.

První oběd

Dnes nastal ten významný okamžik, kdy jsme Pavlíčkovi naservírovali první obědové menu – mrkvičku. Jakmile uviděl svou lžičku, už se celý třásl na to, co zas dostane za dobrotu. Pečlivě pozoroval, jak se první dávka blíží, otevřel pusinku dokořán, polkl… a ušklíbl se. Asi čekal něco lepšího. Ale dalším lžičkám se nijak nebránil. Chuť vyzkoušet novou aktivitu zvítězila nad nemastnou a neslanou chutí rozmačkané mrkve. Polykání šlo Pavlíčkovi úplně ukázkově, horší bylo, že se sápal na lžičku a chtěl si ji strkat do pusy sám. Takže maminka musela jednou rukou zpacifikovat Pavlíčka, druhou rukou mu dávala mrkev do pusy a třetí ruka na držení kelímku jí chyběla. Výsledek se dal očekávat: všechno bylo oranžové, dokonce i lžička změnila barvu z modré na oranžovou.