Středem pozornosti

Nevíme, po kom, ale Pavlíček se jeví spíš jako extrovert. Má rád kolem sebe rozruch, větší počet lidí – a když si ho navíc někdo všímá a dělá s ním blbiny, je jeho spokojenost dokonalá. Dnes odpoledne jsme byli u prababičky, kde byla i babička a dvě pratety. Jedna teta mu odpískávala běh po chodbě (připravit, pozóóór, teď), druhá ho v mezičasech krmila lázeňskými oplatky, prababička s ním hrála “všechno lítá, co má peří”. No co víc si ještě mohl přát?

   

Pomocník

Pavlíček je prostě kluk se vším všudy. Snad nejvíc se to projevuje v oblasti různých “technických” zálib. Pořád by něco montoval, šteloval, dával dohromady a zase rozdělával. Kdejakou technickou zapeklitost hned prokoukne. Do našeho nového bydlení stále průběžně dokupujeme různý nábytek a jiné vybavení, které musí tatínek nejdřív sestavit. Pavlíček samozřejmě nemůže zůstat pozadu a snaží se pomáhat ostošest. Není divu, že z něj tatínek chvílemi roste.

Na očkování

Pavlíček byl dnes na přeočkování proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám. Hned po příchodu do čekárny tušil, že se něco bude dít a když se otevřely dveře ordinace, hodil zpátečku. Naštěstí sestřička i paní doktorka jsou sehrané a než Pavlíček stačil pořádně zareagovat na bolest z píchnutí, bylo po všem. Sestřička mu ručičku přelepila a řekla, že tam má hodinky. Celý den pak Pavlíček ukazoval na náplast a říkal “tik tak”. Tohle bylo poslední povinné očkování na dlouho dopředu, další nás čeká asi za tři roky.

Usínání s tátou

Stále se držíme večerního rituálu, kdy jdeme Pavlíčka nejdřív osprchovat a pak s ním blbneme na posteli. V posledních dnech si našel novou zábavu. Hupsne tátovi na břicho a houpe se na něm jak na houpacím míči. Až se pořádně vyřádí, maminka ho uloží do postýlky a odejde. Skoro od narození byl Pavlíček zvyklý usínat sám, ale po březnovém pobytu v nemocnici se to trochu zvrtlo. A kvůli následnému stěhování jsme se ani nijak nesnažili naučit ho opět samostatnému usínání. Takže s ním maminka vždycky zůstala v ložnici, než usnul. Jenže Pavlíčkovo usínání trvalo čím dál tím déle, stále si v postýlce stoupal a čekal, až bude zase uložen. Pak s ním jednou zůstal na usínání tatínek a od té doby se to stalo pravidlem. Těžko říct, jak to ten táta dělá, ale Pavlíček s ním usne do pár minut. Možná to bude tím, že táta dělá, že spí a Pavlíček ví, že kdo spí, ten se nesmí rušit. Ráno Pavlíček spustí na celou ložnici “táta” nebo “máma”, až vidí, že se někdo pohne. Do té doby klidně leží nebo sedí, aby nikoho neprobudil.

Zhorecká houpačka

Pavlíček se konečně dočkal a už i ve Zhorci má houpačku.

Kamínková zábava

V neděli odpoledne se konečně udělalo pěkně a Pavlíček se mohl vyřádit na dvoře. Babička s dědečkem mu napustili vodu do kyblíku, donesli několik hrstí oblázků a Pavlíčkova nejoblíbenější zábava (házení kamínků do vody a jejich následné lovení) mohla začít.

Děti, děti

Pavlíček má rád dětskou společnost. Úplně nejradši má malá miminka a pak malé slečny, které mají kolem deseti let. Jedna taková na oslavě byla a Pavlíček na ni opět koukal jak na svatý obrázek. Na sestřenici Barborku taky reagoval moc pěkně – volal na ni “mimi”, nosil jí hračky a dělal jí malá. Tak žijeme v naději, že stejně pěkně přijme i Anežku.

Babiččina padesátka

Dnes slavila zhorecká babička své padesáté narozeniny. Počasí nevyšlo úplně ideálně, ale to nevadí. Na oslavu se sjelo cca padesát nejbližších příbuzných (jo jo, jsme velká rodina) a na dvoře jsme grilovali prasátko. Pavlíčkovi přítomnost tolika pro něj spíš neznámých lidí vůbec nevadila, hlavně když se z nikoho nevyklubal doktor. Celý den jsme ho ve stravování drželi zkrátka, ale k večeru přesto poznal další z krás života – poprvé ochutnal chipsy, kofolu a grilované maso.

Letní sestřih

I když byl Pavlíček stříhaný relativně nedávno, nechali jsme ho ostříhat znovu a tentokrát skutečně na kratičko. Hlavně kvůli tomu, že se kvůli porodu do Zhorce cca tři měsíce nedostaneme, tak aby se mu hlavička v létě moc nepařila. Stříhání mašinkou trvalo déle než nůžkami, ale Pavlíček statečně vydržel – babička mu u toho dělala divadlo s magnetkama.

Fotbalista s PETkou

Dnes jela maminka s Anežkou do Brna na kontrolu. A protože babička s dědou jsou na pár dní pryč, zbylo hlídání Pavlíčka na tatínka. Ráno spali do 9:45 a kdyby je nevzbudil pošťák, který přivezl kojící polštář pro Anežku, vydrželi by i déle. Po snídani si spolu hráli a Pavlíček si vymyslel novou zábavu. Na terase našel PETku sloužící k zalévání kytiček, a kopal ji před sebou jako pravý fotbalista. I tatínek koukal, jak mu to šlo. Před polednem došlo ke střídání stráží – maminka se vrátila a tatínek odjel do práce. A ještě jedna věc stojí za zmínku: Pavlíček jako pravý tatánek přes den často volá “táta, táta” a dožaduje se maminčina ujištění, že táta je teď v práci, ale zase se vrátí domů. Dnes prý volal “máma, máma”. Tak je maminka potěšena, že si na ni Pavlíček taky vůbec vzpomněl.

Zajíček Duracell

Vybavila se nám reklama na baterky jisté značky, jejichž výdrž byla prezentována neúnavným zajíčkem. Připomíná nám to Pavlíčka, zvláště po večerech. Ráno spí pravidelně do 9:00, přes den by vydržel spát tři hodiny v kuse, ale po 1,5-2 hodinách je nemilosrdně vzbuzen. Zato večer je naprosto neunavitelný, klidně by řádil do desíti. Asi bychom měli přejít na jinou značku baterek:-).

První jahůdky

Na zahradě u babičky a dědy dozrávají první jahůdky. Tu úplně první dostal samozřejmě Pavlíček. Zpočátku se na ni tvářil nedůvěřivě, uždiboval ji snad na desetkrát. Zato když druhý den viděl plnou misku jahod, nemohl se dočkat, až budou oprané a bude se do nich moct pustit. Ládoval se s nimi, až se mu dělaly boule za ušima.

O stupínek výš

Pavlíček využívá každou příležitost k tomu, aby byl aspoň o pár cm výš. Je schopný si vytáhnout i prkýnko z šuplíku, položit ho na zem a stoupnout si na něj. Ještě lepší ale je stoupnout si do okna pod schody. Problém nastává, když se Pavlíček stání v okně nabaží a chce dolů. Je moc opatrný na to, aby udělal krok dolů sám, tak si musí přivolat pomoc. Maminka však nepomáhá zadarmo, nejdřív jí Pavlíček musí dát pusu, na kterou je jinak skoupý.V tomto případě dává pusinku víc než ochotně.

Koupání nožiček

Je sobota a tatínek je doma, tudíž se může Pavlíčkovi víc věnovat. Dnes spolu nejdřív vyrazili na otevření nových houpaček a skluzavek v parku. Poté se stavili za prababičkou a pak ještě zvládli návštěvu u tety Mařenky. Tam byl Pavlíček řádně nakrmen a napojen a k tomu si ještě mohl vykoupat nožičky v napuštěném bazénu. Nakonec se spokojil jen s těmi nožičkami, ale jinak by tam nejraději vlezl celý.

Letní ohoz

Maminka nějak zaspala a až z příchodem posledních horkých dní si uvědomila, že Pavlíček není vybaven na léto, hlavně co se letních kalhot a kraťas týče. Teď už je vše napraveno a Pavlíček může běhat po venku v letní módě.

Přenašeč

Ani spočítat se to nedá, kolik měsíců už Pavlíčka drží jeho oblíbená hra – přendávání nejrůznějších věcí z jednoho místa na druhé a pak zase zpátky. I když ho zajímají další různé hry a činnosti, toto je jeho klasika. Nejraději takto  přenáší kolíky na prádlo, tužky, mince z maminčiny peněženky atd. Však ono se vždycky něco najde.

Bublifuk

Pavlíček je nadšený z každé aktivity, u které může být venku na čerstvém vzduchu, kde má pořádný rozlet. Dnes mu tatínek na terase foukal bubliny z bublifuku, Pavlík za nimi lítal jak o život a v mezičasech ještě stíhal halekat na sousedovic psa.

Kukuřice

Pavlíček se zamiloval do kukuřice. Když ji vidí v nějakém jídle, nejraději by vybíral jen tyto žluté kuličky. Maminka dnes večer načala novou velkou plechovku kukuřice s tím, že si Pavlíček s tatínkem dají pár lžiček a zítra bude k obědu nějaké kukuřičné menu. Dopadlo to tak, že celá plechovka padla a co bude zítra k obědu, je zatím záhadou.

V zrcadle

Do předsíně jsme koupili velké zrcadlo, které zatím čeká na své pověšení v kuchyni pod stolem, aby nepřišlo k újmě. Pavlíček ho pravidelně navštěvuje, aby si mohl pořádně prohlídnout všechny zvířátka, která má na bodýčku nebo teplácích.

Do výšin

Pouhý týden stačil Pavlíčkovi na to, aby si poradil se schody sám. Schody vedoucí do podkroví jsou docela příkré, navíc i točité a bez pořádného zábradlí, ale podkroví, které nám zatím slouží jako skladiště, přitahuje Pavlíčka jako magnet. Je tam spousta zajímavých věcí – prázdné krabice, plné krabice, rozložený nábytek, který tatínek postupně skládá, nářadí atd. Pavlíček vyleze do schodů sám jako ještěrka, ale dolů ho musíme táhnout většinou násilím.

Káča

Pavlíček má novou neokoukanou hračku – káču. Líbí se mu, jak se točí, ale ještě víc se mu líbí ji v průběhu točení ručičkou zastavovat.

Jak se vede Anežce

Na poslední kontrole se paní doktorce zdálo, že má Anežka kolem sebe méně plodové vody, než by měla mít, proto nás poslala na speciální vyšetření, které se konalo dnes. Tam se jiná paní doktorka přes ultrazvuk na Anežku podívala a té vody tam má opravdu na knap, ale pořád je to na hranici normy, tudíž se s tím nebude nic dělat. Anežka byla také změřena – je to prý takové naducané miminko, odhadem váží 2,4 kg. Maminka se odteď musí hodně krotit se sladkostmi, kterých sobě i Anežce dopřávala víc než dost, aby na konci června nemusela rodit čtyřkilového obříka. A také bylo znovu potvrzeno, že Anežka je opravdu Anežka, takže poporodní překvapení v podobě chlapečka se konat nebude.

Aklimatizace

Pavlíček se v novém domově aklimatizoval neuvěřitelně rychle. Je tady moc spokojený. Bodejď ne, když tady má tolik nových zajímavých podnětů, každou chvíli může vyběhnout ven přebírat kamínky nebo halekat na sousedovic psa a do toho ještě chodíme navštěvovat babičku a dědu. Tam je taky velké lákadlo – houpačka. Naposled na ní vydržel sedět rovné dvě hodiny.

Kamínky

Příjezdová cesta k našemu domu je pokryta kamínky, štěrkem a pískem. A to je to pravé pro Pavlíčka. Moc rád se v tom přehrabuje a přenáší posyp z místa na místo. Úplně nejradši hází plné hrsti do takové prohlubně vedle našeho vjezdu. Všechno nasvědčuje tomu, že než z této své záliby vyroste, na cestě žádné kamínky nezůstanou a z prohlubně se stane vyvýšenina.